FOTODÍLNA Pro ty, kdo na cestách fotografují nebo s tím chtějí začít. HANDICAP Rubrika o lidech, kteří přes omezení sportují a užívají si života. TRAFIKA Zde najdete ke stažení zajímavé tištěné publikace ve formátu PDF. ZÁKAZ VSTUPU! Příloha o tom, co se nesmí, ale běžně dělá.
"Při rozhodování, co s sebou vzít a co ne, jsem byl radikální," uvádí Patrik Bém. "Z oblečení jenom náhradní ponožky, spacák, karimatka a stan pro 1,5 osoby. Co se potravin týče, dvě půlky chleba, šiška salámu a kus sýra. Vařič jsme oželeli."
Dokud to terén dovolil, kolo vedl. Když se cesta strmě zvedla, kolo hodil na batoh. Odpoledne vystoupali do výšky 2 800 m a schovali se před bouří v bivakovací chatce. V ní také přespali.
"Cesta před námi byla klikatá, stoupala a byla stále strmější. Bez maček a cepínu, které jsem kvůli váze nebral, docela vyčerpávající," říká Patrik Bém. "Kolo jsem měl připevněné na batoh, rám a na něm kola. Cesta v závěru vedla lezeckým terénem obtížnosti 2-3 a byla jištěna ocelovými lany."
Na Gouteru obědvali a ve Vallotce spali
Odpoledne se dostali do výšky 3 800 m. Na chatě Gouter se posilnili polévkou a po krátké odpolední bouřce vyrazili dál. Po bouřce se udělalo krásně, a tak v podvečer dorazili na bivakovací chatu Vallot (4 300).
Cyklista Patrik Bém byl v pořádku, podpůrní horolezci Tomáš a David měli problémy se zuby. Všichni nemohli spát. Ve čtyři hodiny ráno vyrazili nalehko k vrcholu.
Byli vybaveni jen lanem, fotoaparátem a na zádech nesli bicykl. "Kluci mi v posledním úseku výstupu pomohli a nesli mi kola, já měl jenom rám."
Opatrný sjezd přes Bossonské pahrbky
Po cestě vyšlo slunce, všude byl klid a teplota kolem -10°C. K vrcholu šly také další skupinky horolezců a klientů s horskými vůdci. Sto metrů pod vrcholem má Tomáš dost a vrací se.
V 6:30 hodin stojí Patrik a David na vršku Mont Blanc. David se kochá krajinou a fotí první vrcholové snímky. Patrik sestavuje kolo. Davidovým cepínem roztahuje zaseklé brzdové čelisti, nasazuje kola, seřizuje sedlo, připravuje kameru a hlavně se duševně uklidňuje.
Zhruba v 7:00 hodin startuje. "Musel jsem s kolem sjíždět velice opatrně, neboť k vrcholu stoupalo spousta lidí a nechtěl jsem svým bláznivým nápadem nikoho ohrozit. Projížděl jsem po úzké cestičce, kterou tvoří hřeben, z obou stran tříkilometrové srázy, jeden do Itálie, druhý do Francie."
Patrik Bém opatrně sjel vrcholový hřeben Bossonských pahrbků, občas ho scházel, opíraje se o kolo a chvílemi sjezd připomínal plochou dráhu.
Mezi trhlinami neprojeli
S několika pády dojel k chatě Gouter. Tříčlenný tým se tam dal zase dohromady, sbalil zanechané vybavení a vydal se do údolí.
Pro sestup si vybrali cestu ledopádem do Chamonix. Po dvou hodinách se ukázalo, že mezi trhlinami neprojdou a neprojedou, museli se tedy vrátit. Ztratili tak drahocené tři hodiny času.
"Sluníčko do nás pálilo plnou silou, sníh byl mokrý, hodně jsme se bořili a trpěli žízní, neboť voda nám už dávno došla," vzpomíná Patrik Bém. "Cesta plná trhlin nám komplikovala postup. V jednu chvíli jsem do jedné z probořil. Pud sebezáchovy mi naštěstí zakázal panikařit a z trhliny jsem vybalancoval."
Už jsem nemohl. Chtěl jsem horskou službu
Za celou neděli sestoupali 1800 výškových metrů do tří tisíc metrů k chatě Tete Rouse. Bylo 16:30 hodin a přicházela každodenní odpolední bouře. Měli za sebou dvanáct hodin bez vody a jídla. Vzali proto za vděk pohodlí chaty.
"Musím přiznat, že jsem už měl prst na telefonu a pomalu vytáčel číslo horské služby s prosbou o záchranou akci. Takhle na dno jsme si ještě nesáhnul. A to ročně najezdím spoustu kilometrů v terénním triatlonu a naběhám desítky kilometrů při maratónech, ale tohle bylo fakt moc. Mokrý sníh po kolena, zatracený těžký kolo na zádech, který se mi pořád pletlo pod nohy, šílená žízeň a vůně spáleného masa linoucí se z mého obličeje. Zaplať pánbůh za tu chatu."
Poslední ledovec, suťová pole a lesní cestičky
V pondělí pokračovali v sestupu směrem k mezistanici lanovky. Čekal je přechod ledovce a velice nepříjemný přechod několika skalních roklí. Na ledovci Patrik kolo vedl a nahrazoval jím chybějící mačky a cepín.
"Cesta přes moře napadaného nestabilního kamení byla šílená. Kolo jsem držel oběma rukama na zádech na batohu, takže jsem se neměl jak přidržovat a klopýtal přes balvany, padal a otloukal se čím dál víc. Nohy jsem měl samá krev a modřina."
V poledne došli k lanovce. Tomáš jel lanovkou, peněz stejně zbylo jen na jeden lístek a to ještě díky slevě. Patrik už zase důstojně pokračoval na kole a David pěšky lesem po příjemné cestičce dolů do Chamomix. 1500 na kole trvalo hodinu na kole a pěšky dvě.
Kolo nebyl žádný extraspeciál. Vzali jsme kolo Author Vision a dali na něj přední vidlici a přední kolo z kola Author Instinct 29. Vpředu tedy bylo 29" kolo a vzadu 26" kolo. Kvůli lepší průchodnosti terénem a příjemnějšímu posedu. Hydraulické brzy, místo nášlapů platformy a ty největší pláště co se tam vešli. Kompletní kolo jsem před odjezdem raději nevážil, ale odhaduji to něco přes 14kg. Jenom zadní plášt vážil 1,35kg.
Jestli fakt chtěli sjet cestu Balmat-Packard tak potěš tě prsk. To už se dneska chodí snad jenom na lyžích v zimě jinak je to samá trhlina Je to vidět na gúgl earth
Cesta přes Muletku se dá projít na začátku léta, než uhodí tropy. Na La Jonction se najdou mosty a když v noci mrzne a nehrozí akutně pády séraků z Dome du Gouter do cesty pod Petit Plateau. Jinak je pravda, že na Muletce jsou od března spíš skialpinisti a při tropech je od půlky července nepřístupná (leda vrtulníkem)...ale na kole? To by se už vymykalo.......
Tak tohle je tedy ta správná "akce". Na vrcholu MB jsem byl celkem 4x, ale takového správného šílence, co to jede dolů na kole, to jsem ještě neviděl. Vrcholový hřeben, když je to vyfoukané do úzka, to musí být pohledy ze sedla, hlavně na stranu do Itálie.
A přebíhat velký kuloár s kolem na zádech a vynášet to na Gouter, to tedy chce pořádné odhodlání.
V dávné minulosti se tam podobné šílenosti taky odehrávaly, jako třeba chatka přímo na vrcholu a podobně, stačí se podívat v Chamonix do muzea.
Gratuluji k parádní akci a hlavně že to dobře dopadlo. Článek a fotky jsou taky pěkné. PL
"Sluníčko do nás pálilo plnou silou, sníh byl mokrý, hodně jsme se bořili a trpěli žízní, neboť voda nám už dávno došla,"
Jak může někdo na sněhu v plném poledním slunci trpět žízní? Nacpu sníh do flašky, obalím černou ponožkou (návlekem, obalem od spacáku apod), přidělám na batoh tak, aby to bylo co nejvíc na slunci, a za půl hodinky piju. Popřípadě jako předvídavý cyklista si rovnou vezmu černé cykloflašky, a mám vystaráno.
Barvy jsou kolikrát důležitější než konkrétní výrobce či membrána. Namátkou: bílá víčka od vosků se špatně hledají ve sněhu, bílá moira či šusťákovka, čepička apod. nejlépe odráží světlo (a co je méně známé, tmavé věci naopak nejvíce tepla vyzařují, tedy tmavomodrý stan je v noci více ochlazován než bílý, stříbrný či žlutý). Na vodu je lepší tmavé prádlo, lépe se suší na slunci, ať jsou to funkční kousky pod bundu nebo triko na letní dovolenou. V zahraničí je zvykem užívat výrazné barvy, aby Tě snadno našli, naopak v Tatrách nebo na Šumavě lze doporučit maskovací provedení (asi nejlepší je Bundeswehr). A hlavně nezapomeň hnědé kalhoty, aby projev Tvého strachu nedemoralizoval spolulezce:-)))
A propos: Trenky pro drsňáky.:-)))
Přirozeně stejné množství, kolik tam nacpeš sněhu (viz zákon zachování hmotnosti). Z toho důvodu je samozřejmě výhodnější tam cpát sníh mokrý či ledovatý (těžký), než prašan, pokud si můžeš vybírat; už jen proto, že v prašanu ohříváš zbytečně spoustu vzduchu.
Mno, právě na ten zákon o zachování hmotnosti jsem narážel. Proti tomu množství vody, který bys měl v horách vypít, ti těch pár deci, co si za celej (musí bejt taky slunečnej, že) den uděláš, fakt moc nepomůže. Jako nouzovka na omočení hrdla možná dobrý, ale jinak si dělej pr*del z někoho jinýho...
Já to myslím naprosto vážně. Naposled před 14 dny na hřebeni Julských alp. Ve dvou 1,5l PETkách, vyráběl jsem vodu rychlostí skoro litr za hodinu. Samozřejmě že je to nouzovka a musí svítit slunce, ale podle popisu situace v diskutovaném článku usuzuji, že přesně takové podmínky tam panovaly.
Vzhledem k tomu, že nahoru kolo nenesl sám a dolu na něm zdaleka nejel celou cestu, tak mi tu něco smrdí - o sjetí MB na kole tu nemůže být řeč = celá prezentace podniku je podvod. To že plánovaně spali v nouzovém bivaku Vallot ani nekomentuju.
Dřív se tu našli i zajímavé články teď už tu jsou jen výstřely do tmy s nepravdivým a velice zavádějícím titulkem. Kubo máš na víc.
Pan Bém zneužil postižené holky, na to aby si splnil svůj vlastní sen, stejně tak jako 2 pomocníků, které vystavil zbytečnému nebezpečí a využil tak jejich nezkušenosti s horami.
Kdyby to měl být skutečný čin, tak by kolo téměř celou cestu panáček nevedl a nahoru si ho nenechal vynést od spolulezců.
Potkal jsem ho nahoře v úseku který jediný "jel" jestli se to dá tak nazvat. Většinou vedl a když sedel na kole tak každou chvíli padal aby se zastavil.
Valotka je místo které je určeno pro nouzové přespaní horlolezců kteří jsou na pokraji svých sil. Pokud je někdo využívá plánovaně je to Debil!
