Bývalý předseda bezpečnostní komise UIAA Pit Schubert působil dojmem kouzelného dědečka. Svým kultivovaným vystupováním a pečlivě artikulovanou němčinou, které jsem často rozuměl i já, musel všechny posluchače uchvátit.
Prsty v krabičce
Přednášku věnoval tématům, která rozebírá ve své nejznámější knize Bezpečnost a riziko, ale slyšet o nich z jeho vlastních úst bylo ještě zajímavější. Smysl pro jemný humor prokázal diapozitivy svých umrzlých amputovaných prstů ve šperkové krabičce vystlané rudým sametem.
Tlumočnice jeho přednášky byla sice profesionálka, ale bez znalosti reálií a horolezecké slovní zásoby bohužel působila občas trochu komicky. Cožpak se v lezecké obci nenajde nikdo se slušnou němčinou, angličtinou a dalšími jazyky, kdo by byl schopen na podobných akcích překládat?
Velehora z jílu
Jméno slovinského horolezce Tomaže Humara (37 let) se mi okamžitě nespojilo s dramatickou záchrannou akcí, během které vloni v létě málem přišel o život na Nanga Parbatu. Z prostředku 4700 m vysoké stěny jej nakonec zachránil pákistánský vojenský vrtulník po několika dnech strávených v ledové jeskyni, kde mu k jídlu musely stačit tři instantní polévky a čtyři bonbóny.
Tomaž dorazil na pódium se zpožděním, ale na jeho vystoupení stálo za to počkat. Diapozitivy z několika expedic doprovodil barvitým výkladem, přičemž strhující nebyl pouze obsah, ale i forma, s jakou své zážitky podával.
Při fotkách z jižní stěny Aconcaguy, tvořené v podstatě slepeným jílem mi vstávaly vlasy na hlavě – a to mělo vyvrcholení v podobě loňské výpravy teprve přijít. Tomaž se opakovaně dotknul duchovní dimenze svého pojetí horolezectví, včetně víry v Boha a časté meditace.
Dva roky na vozíku
Jeho vůli mu můžeme závidět: po zranění na stavbě domu lékaři předpovídali, že stráví život na invalidním vozíku. Vydržel na něm asi dva roky. Jednu nohu má dnes o něco kratší než druhou, ale evidentně mu to vůbec nevadí.
Kromě lezení se po vzoru Reinholda Messnera věnuje charitativní činnosti: v údolí, kde málem přišel o život, pomáhá financovat stavbu dětské nemocnice.
Jeho strhující příspěvek ocenili diváci jako nejlepší z pátečního programu.
Strašlivý Martin Zounar
Největší slabinou bylo působení průvodce večerem herce Martina Zounara. Takhle neprofesionální vystoupení jsem ještě neviděl. Počínaje obnošeným tričkem, v němž se na jevišti pohyboval, přes neschopnost vyslovit správně cizí názvy hor, které měl uvedeny ve scénáři, až po totální neznalost diskutované problematiky.
Předpokládám, že publikum tvořili v převážné většině horolezci. V tom případě otázky typu "A není vám tam nahoře zima?" mohly budit úsměv. Ale skákat přednášejícím do řeči, to je obyčejná nevychovanost. Chápu, že moderátor musí hlídat čas, ale to lze určitě provádět kultivovanějším způsobem, než ukázal Martin Zounar.