Jižní Čechy, zejména Lipensko, si mne získaly už při první návštěvě. Nikde jinde jsem neviděla tolik nádherných věcí a míst pohromadě. Ať už se jedná o neskutečné krásy Českého Krumlova, průzračně čistou Vltavu, nebo lesy, ze kterých dýchá pohoda.
Vítkův hrádek
Na cestu za krásami Lipenska jsem se vydala na kole. Ubytovaná jsem byla na břehu Lipenského jezera ve vesničce s názvem Hrdoňov. Odtud jsem po celý týden vyrážela na výlety.
Moje první cesta vedla do malebného Frymburka. Přívozem jsem se nechala převézt na druhou stranu a šlapala přes Přední Výtoň k Vítkovu Hrádku. Tato zřícenina, která v současné době slouží zároveň jako rozhledna, na mě udělala veliký dojem.
Je z ní vidět snad do všech zákoutí Lipenské přehrady a na druhou stranu jsem dohlédla až na Alpy. Dokonce jsem odtud poznala Hrdoňov a místo, kde jsem byla ubytovaná. Jen co jsem se pokochala úžasným výhledem jsem se vydala na cestu zpátky. Lesíkem jsem sjela dolů a okolo přehrady přes Lipno nad Vltavou opět do Hrdoňova.
Český Krumlov
Moje další cesta vedla do Českého Krumlova. Vedle návštěvy zámku a zámecké zahrady jsem si neodpustila návštívit muzeum voskových figurín, muzeum útrpného práva a muzeum motocyklů. Zbylou dobu, co jsem v Krumlově strávila, jsem využila k bezcílnému bloudění po městě, při němž jsem narazila i na pár příjemných podniků.
Jelikož jsem od fochu, nemohla jsem odolat a v jednom z nich jsem zašla na oběd a v dalším pak na kávu. S vstřícností místních lidí jsem byla spokojená.
Odpoledne se pomalu chýlilo ke konci a mě nezbývalo nic, než se vrátit. Tak jsem se vydala na cestu, netrvalo to dlouho a už jsem ležela v pelíšku a přemítala, jakou trasu asi pojedu zítra.
Hned jak jsem otevřela oči, začala jsem přemýšlet znovu. Na dnešní den jsem neměla žádnou trasu naplánovanou. Nakonec jsem se rozhodla, že ještě jednou navštívím Lipno nad Vltavou a svou návštěvou poctím nejen přehradu, okolo které jsem již projížděla, ale také Čertovu stěnu.
Čertova stěna
Všechno jsem měla naplánované, nyní cestu musím uskutečnit. Vydala jsem se na cestu a splnila svůj cíl. Jelikož bylo stále ještě hezké počasí a nádherné odpoledne, vydala jsem se ještě trochu dál k hranicím.
Zde jsem pozorovala už jen krásy přírody. Při slově "jen" se trošku zastydím, jelikož příroda je tu vskutku nádherná. Odtud jsem se téměř stejnou cestou vracela do Hrdoňova.
Rožmberk
Posledním výletem byla návštěva hradu Rožmberk. Ve stejnojmenné vesničce jsem se najedla, vykoupala ve Vltavě a zajistila si lístek na večerní program. Bylo léto a na hradě hráli příběh původních obyvatel, pánů z Rožmberka.
Představení bylo moc pěkné a snad i proto mi ani moc nevadilo, že domů (vida jak jsem se tomu naučila říkat), jsem se vracela za tmy. Jen nerada jsem se loučila s tak krásnou přírodou, ale odjížděla jsem odtud s vědomím, že se tu opět brzy ukážu.
A že to rozhodně nebude naposled, to mohu slíbit vám i sobě.