Mount Everest: nejvyšší hora světa (8850 m)

Na nepálské straně je masiv Everestu součástí národního parku Sagarmatha zařazeného na seznam světového přírodního dědictví UNESCO. Na čínské straně chrání přírodu rezervace Qomolangma National Nature Reserve.

AKTUALITY 2024
40 000 dolarů za Mount Everest 
Everest vyžaduje pytel na hovínka
Čína otevírá Everest po čtyřech letech

První výstup na vrchol 29. května 1953 se zdařil Novozélanďanovi Edmund Hillary a Šerpovi Tenzing Norgay z britské horolezecké expedice vedené Angličanem Johnem Huntem.

Radhanath Sikdar, indický matematik a zeměměřič z Bengálska, byl v roce 1852 prvním, kdo určil Mount Everest jako nejvyšší horu světa pomocí trigonometrických výpočtů na základě měření teodolitem z 240 km vzdáleného indického podhůří. V té době byl vrchol technicky označován jako Peak XV. V padesátých letech 20. století indičtí zeměměřiči zaměřili výšku 8848 m triangulační metodou a tento údaj se tradoval dalšího půl století. V roce 2000 se uváděla nadmořská výška 8850 m n.m. změřená pomocí přístroje GPS umístěného na vrcholu v roce 1999. Čínské měření v roce 2005 určilo nadmořskou výšku pevné skály 8844 m a sněhová čepice je tedy na vrcholku silná šest metrů.

Poslední indicko-čínské měření v letech 2019 a 2020 ukázalo nadmořskou výšku Mount Everest 8848,86 m n.m. 

Everest stále roste díky pohybům kontinentálních tektonických desek o půl centimetru za rok a posunuje se o tři centimetry každý rok na severovýchod.

Jak šel na Everestu čas

1921 se uskutečnila první průzkumná horolezecká expedice pod vedením George Malloryho, která měla za cíl podrobně zmapovat oblast okolo Mount Everestu z čínské strany a najít možné směry budoucího výstupu. Tato expedice dosáhla Severní sedlo (7060 m).

1922 navázala velká britská expedice pod vedením Charlese Granvilla Bruce, který najal 13 britských horolezců a 160 domorodých nosičů. Členem expedice byl horolezec a chemik George Finch, který testoval využití kyslíkových bomb. Horolezci nejvýše vystoupili do výšky 8326 m. Při dalším pokusu zabila lavina sedm nosičů a expedice byla ukončena.

KNIHA v češtině: Everest 1922

1924 další velká expedice pod stejným vedením obsahovala 13 britských horolezců a 150 nosičů. Potvrzena byla dosažená výška 8573 m ze severní čínské strany. Potom vyrazili George Mallory (zúčastnil se všech tří dosavadních expedic) a Andrew Irvine, ale už se nevrátili. Geolog Noel Odell je doprovázel do nejvyššího tábora a viděl je stoupat od Druhého výšvihu (Second step 8605 m). V roce 1933 byl nalezen Irvinův cepín pod Prvním výšvihem (First step 8560 m), v roce 1999 pak Malloryho tělo (8155 m). Obecně se předpokládá, že horolezci se vraceli slaněním do nejvyššího postupového tábora. Irvine ani jeho fotoaparát zatím nebyl nalezen. Pokud se tak stane, zřejmě dostaneme odpověď, zda oba horolezci byli na vrcholu. Byl by to v té době sice fantastický výkon, ale všeobecně se předpokládá, že se tak vysoko nedostali.

Další expedice nedosáhly nadmořské výšky svých předchůdců z roku 1924.

1949 Čína okupovala Tibet a zakázala vstup cizincům do země.

1950 povolil Nepál vstup cizinců do země.

1952 se tak uskutečnila průzkumná švýcarská expedice z jižní nepálské strany. Nejvýše vystoupili Raymond Lambert a šerpa Tenzing Norgay do nadmořské výšky 8595 m.

1953 britská expedice se dostala na vrchol! 29. května vystoupil Edmund Hillary a Tenzing Norgay na nejvyšší bod planety.

1975 byla první ženou na Everestu Japonka Džunko Tabei, která vystoupila 1975 klasickou jižní cestou. Tibeťanka Phantog vylezla severní cestou o jedenáct dní později.

1978 první výstup bez použití umělého kyslíku vykonali Reinhold Messner a Peter Habeler.

1980 Čína umožnila vstup cizinců do Tibetu.

1980 polská expedice vykonala jihovýchodním hřebenem první zimní výstup. Vedl ji Andrej Zawada a na vrchol vystoupili Leszek Cichy a Krzysztof Wielicki.

1980 první sólovýstup a ještě k tomu bez kyslíku provedl Reinhold Messner.

Na vrcholu Everestu stálo už několik tisíc lidí, bez kyslíkového přístroje jen stovka, po výstupu alpským stylem jen tři (Messner a Loretan + Troillet). Z celkového počtu evidovaných výstupů na Everest je výstupů bez kyslíku jsou jen 2 %.

LETUŠKA: Kupte si letenky do Kathmandu v Nepálu

Booking.com

VIDEO Horydoly.cz

Podívejte se na vrcholové video z Mount Everestu (8850 m n.m.). Spolu s mexickými horolezci je v tmavě modrém oblečení zachycený Miroslav Caban. Video pochází z Cabanova archivu.

RECESE: Ke 30. výročí prvovýstupu pořádal Gymnasion klub výstup na Petřín s převýšením 8848 m. Podívejte se na video Everest 1983. K 50. výročí tuto akci zopakoval oddíl Skasapa. Ke zhlédnutí je video Everest 2003. 

Horolezecké cesty na Mount Everest

Everest má dvě hlavní horolezecké cesty, jihovýchodní z Nepálu a severovýchodní z Tibetu. Další daleko méně frekventované trasy vedou třemi stěnami a jejich pilíři i kuloáry. Severní a východní stěna spadají do Tibetu, jihozápadní (jižní) je nepálská.

Jihovýchodní cesta z Nepálu je technicky méně obtížná než severozápadní cesta z Tibetu, také proto je mnohem frekventovanější. Jihovýchodní cestou šli Hillary a Tenzing. Severní trasou se neúspěčně probíjel Mallory.

Většina pokusů o výstup se odehrává od dubna do května před letní monzunovou sezonou, kdy se také snižuje rychlost tryskového proudění vzduchu ve velkých výškách. Po letní monzunové sezoně v září a říjnu se leze také, ale sněhu obvykle bývá více a výstupy jsou tím pádem náročnejší.

Výstupy v období zimního monzunu jsou kruté, protože horolezci musejí počítat s polárními teplotami a vichřicemi. V zimě v Himaláji méně sněží a výstup tedy může být lehčí. Přesto byl Mount Everest vylezen v zimě pouze výpravami, které lze spočítat na prstech obou rukou.

Klasická jižní cesta přes ledopád Khumbu a Jižní sedlo

Britská expedice 1953

Mezi ledovcem Khumbu a Jižním sedlem vzniklo několik variant výstupu. V dnešní době je tato trasa obležena komerčními expedicemi. Na začátku sezony ji Šerpové vybaví fixními lany a pomocí žebříků upraví cestu ledopádem Khumbu. Za použití fixních lan se platí. Nepál uvažuje o ferátovém zajištění Hillaryho výšvihu (Hillary Step).

V příznivých vrcholových dnech pak vystupují stovky zájemců o vrchol, v drtivé většině s použitím kyslíku a mnozí s dopomocí Šerpů, jejichž úkolem je dopravit platícího klienta na vrchol a zpět.

Množství lidí, pokoušejících se o vrchol, z nichž většina jsou více dobrodruzi, než horolezci, přináší negativní jevy od smrtelných nehod, neposkytnutí pomoci v nouzi, mnoho mrtvol po cestě až po znečištění odpadky i výkaly a také krádeže vyneseného materiálu, zásob a dokonce i stanů.

Cesta na vrchol a hlavně zpět někdy připomíná ruskou ruletu. Není vůbec jisté, zda se amatérský horolezec vrátí s vavřínem vítěze, nebo skončí na štítě. Kdo chce jen dosáhnout ikonického "třetího pólu Země" a nemá k tomu dlouholetou zkušenost z jiných hor, tomu mnohdy nemůže pomoci ani nejzkušenější horský vůdce či Šerpa.

Klasická severní cesta přes Severní sedlo

Čínská expedice 1960

První pokusy o Everest vedly právě tudy. V roce 1924 zde bylo dosaženo takové výšky bez kyslíkových přístrojů, že byla překonána až roku 1978. Prvovýstu dotáhla do konce obrovská dvousetčlenná čínská výprava. Největším problémem jsou technické obtíže Druhého výšvihu. I tato trasa je dnes v obležení komerčních výprav a zajištěná fixními lany. Problémy jsou zde stejné jako na druhé klasice z Nepálu.

Americká cesta přes ledopád Khumbu, Západní rameno a Hornbeinův kuloár

Americká expedice 1963

Výstup se zdařil především kvůli promyšlené logistice, když Američané souběžne vystoupili na vrchol prvovýstupem a klasickou jižní trasou a měli tedy připravený bezpečný sestup.

Bonningtonova cesta Jihozápadní stěnou

Britská expedice 1975

O výstup nejstrmější stěnou Everestu se od roku 1969 pokoušelo šest výprav. Všechny zastavily obtíže skalní stěny Žlutý pás (Rockband 8200-8500 m). Prvovýstup se zdařil levou variantou. Výstup byl zopakován jen třikrát.

Jugoslávská cesta Západním hřebenem

Slovinsko-chorvatská expedice 1979

Technicky velmi obtížná trasa vede po návětrné straně hory. Americkou cestu Hornbeinovým kuloárem křižuje ve výšce 7300 m. Většina následujích výprav zvolila kombinaci Jugoslávské a Americké cesty a vyhnula se nejtěžším hřebenovému lezení.

Japonská diretissima Severní stěnou

Japonská expedice 1980

Přímá trasa v severní stěně se napojuje do Americké cesty v Hornbeinově kuloáru ve výšce 8200 m.

Polská cesta Jižním pilířem

Polská expedice 1980

Cesta sleduje pravý okraj Jihozápadní stěny a překonává obtížný skalní stupeň (8100 m).

Messnerova cesta

Italská sólová expedice 1980

Reinhold Messner nastoupil Klasickou severní cestou a ve výšce 7200 m přelezl do Severní stěny a nakonec do Nortonova kuloáru.

Sovětská cesta Jihozápadním pilířem

Rusko-ukrajinsko-kazachstánská expedice 1982

Vlevo od Bonningtonovy cesty vede velmi obtížný skalní pilíř. Výstup nebyl dosud zopakován.

Americká cesta Východní stěnou

Americká expedice 1983

Trasa překonává obrovské převýšení 3500 metrů. Dole se leze obtížná skalní stěna, nahoře je pilíř ohrožovaný lavinami. Výstup nebyl dosud zopakován.

Australská cesta Nortonovým kuloárem

Australská expedice bez Šerpů a kyslíku 1984

Výstup vede Velkým Nortonovým kuloárem v severní stěně.

Severní pilíř ze Západního ramene

Kanadská expedice 1986

Pilíř se napojuje na Americkou cestu ve výšce 7250 m.

Východní stěna vlevo ve spádnici Jižního sedla

Australsko-britská expedice 1988

V Jižním sedle se trasa napojuje na Jihovýchodní hřeben.

Severovýchodním hřebenem přes Tři věže

Japonská expedice 1995

Kazašská cesta Severovýchodní stěnou

Kazašská výprava 1996

Stěnou mezi Severní a Severovýchodním hřebenem do 8000 m, kde se trasa napojuje na Klasickou severní cestu.

Severní stěnou mezi Hornbeinovým a Nortonovým kuloárem

Ruská expedice 2004

Obtížná trasa překonává dvě náročné skalní stěny ve výšce 7200 m a 8500 m.

Korejská cesta Jihozápadní stěnou

Jihokorejská expedice 2009

Levou částí Jihozápadní stěny.

Na Mount Everstu zahynuli bez dosažení vrcholu Dušan Becík, Peter Božík, Jaroslav Jaško (všichni 1988), Libor Kozák (2007), Věslav Chrzaszcz (2009), Vlado Štrba (2017).

Na vrchol se nedostalo mnoho dalších expedic, např. Joska Rakoncaj (Japonská cesta), Josef Šimůnek + Soňa Boštíková (Japonská cesta) a Jindřich Hudeček (pokus o prvovýstup).

Co bylo vylezeno a o co se horolezci ještě snaží?

Celkem bylo vylezeno 17 cest a jejich variant, které končí na vrcholu Mount Everest. 6 tras nebylo dosud zopakováno.

Na prvovýstup čeká Fantasy ridge v pravé části Východní stěny, který se napojuje na Severovýchodní hřeben. Pilíř je ohrožován lavinami, jsou v něm technické obtíže ve skále a je potřeba zdolat i nejtěžší místo Severovýchodního hřebene. Navíc je nejdelší výstupovou trasou s největším převýšením.

Již tři expedice včetně jedné československé se pokoušely o výstup v pravé části Jihozápadní stěny.

Smrt na sestupu

Hora si vyžádala životy více než dvou stovek horolezců. Jen v roce 2006 jich zde zemřelo jedenáct. Roku 1984 zase zahynulo během dvou dní osm lidí. Většina těl zůstala na hoře, neboť je velice obtížné a nebezpečné mrtvoly dopravovat dolů.

Horolezci jsou na Everestu ohrožováni lavinami, průrvami, padajícím kamením a ledem, silnými vichry o rychlosti až 200 km/h, bouřemi, nízkými teplotami, úbytkem tělesné teploty a dehydratací.

Ke smrtelným zraněním dochází s mnohem větší pravděpodobností při sestupu, byť je fyzicky méně náročný. Pravděpodobnost je o 80 % vyšší. Nejtragičtější horolezeckou sezonou na Everestu byl rok 1996, kdy došlo k 15 úmrtím. Nejtragičtější datum v dějinách hory bylo 18. dubna 2014, kdy pod lavinou v oblasti ledopádu Khumbu zahynulo 16 Šerpů při práci na budování cesty na začátku sezony. Druhým nejtragičtějším dnem byl 10. květen 1996, kdy bouře zastihla poblíž vrcholu 8 lidí, kteří zde zemřeli.

Při aklimatizačním výstupu před pokusem o průstup hřebene Mount Everest - Lotse zahynul Ueli Steck.

Mount Everest je nejvyšší a proto nejžádanější vrchol světa. Patří také do série Koruna Himálaje (všech 14 osmitisícových vrcholů svět stojí v Himálaji), kterou první zkompletoval zdolal Reinhold Messner a hned po něm Jerzi Kukuczka. Další série je 7 summits (zahrnuje nejvyšší hory všech světadílů). Prvenství patří také fenomenálnímu Reinholdu Messnerovi, jako první Čech vylezl na všech sedm vrcholů Miroslav Caban. O dosažení nejvyšších hor všech států světa se pokouší Rod Barber.

Od výšky pěti kilometrů lidské tělo stravuje sebe samo

* Poblíž vrcholu panuje tak silné sluneční záření, že horolezci si mohou spálit patro při dýchání.

* Častými problémy jsou dehydratace a bolesti hlavy.

* Přes noc člověku nateče obličej, zejména v oblasti kolem očí.

* Záchvaty kašle jsou tak silné, že může dojít ke zlomeninám žeber.

* Vytvářejí se praskliny na jazyku a na prstech.

* Horolezci mají problémy se spánkem.

* Dochází k výrazným úbytkům váhy.

* Ve vysokých výškách reaguje lidské tělo na nedostatek kyslíku produkováním podstatně vyššího počtu červených krvinek. V důsledku toho horolezci absorbují na jeden nádech více kyslíku, ovšem jelikož dochází k houstnutí krve, jsou náchylnější k infarktu, mrtvici nebo otoku na mozku – při něm dochází k dezorientaci, šílenství či dokonce úmrtí.

* V takzvaném pásmu smrti ve výšce nad osm tisíc metrů obsahuje vzduch pouze třetinu kyslíku než u hladiny moře, což zvyšuje riziko akutní horské nemoci, bolestí hlavy, ztráty zraku, omrzlin, podchlazení, otoků na mozku, dýchacích poruch, srdečních záchvatů a halucinací.

* V pásmu smrti je nemožná aklimatizace. Ve vzduchu je pouze 1/3 kyslíku než u hladiny moře a tělo je vystaveno takovému stresu, že se doslova začne samo stravovat a dochází ke zhroucení mozku.

* Horolezci těsně pod vrcholkem se na jediný krok musejí zhruba patnáctkrát nadechnout. Při výstupu na vrchol spálí horolezci 12 až 15 tisíc kalorií – to je desetkrát tolik, než kolik tělo spálí v běžném dni.

 FILMY a KNIHY: Imax natočil film Trapný film o Everestu. Přečtěte si recenzi Film který nudí. Televizní stanice Discovery natočila dokumentární seriál Everest - za hranice možností o komerční expedici, přečtěte si technické podrobnosti. Posléze natočila dokument Sherpa o velkém neštěstí v roce 2014. Velký televizní seriálová dokument o horolezectví se jmenuje České himálajské dobrodružství. se Tři krátkometrážní filmy o Everestu se promítaly na Mezinárodní festivalu outdoorových filmů. Dobrodruh Bear Grylls napsal knihu, čtěte recenzi Pozoruhodná cesta k vrcholu. Horolezec Pavel Bém vydal výpravou publikaci Třetí Everest.

OSUDOVÁ PŘITAŽLIVOST: Na Mount Everest dopravili Číňané olympijskou pochodeň přes olympiádou v Pekingu roku 2008. Téměř pod Everest se dá přijet na kole. Z vcrholku sjel na lyžích jako první Hans Kammerlander, ale Hillaryho výšvih musel sejít po svých. Proto je prvenství připsáno Davu Karničarovi. Kompletní převýšen od moře až na vrchol zdolal roku 1990 Tim McCartney-Snape, když přišel pěšky z Bengálského zálivu. Vrchol světa už přeletěli odvážlivci v balonu, na rogalu a brousí si na něj zuby i paraglidisté.

Doprava z jihu je obvyklá pouze letecky do Kathmandú a potom do Lukly. Ze severu je možné přijet po zemi.

 Pod Mount Everestem na jihu žije národ Šerpů, ktery díky rozmachu himalájského horolezectví a trekkingu vydělává na cestovním ruchu. Elitou jsou horští vůdci. Díky životu ve vysokých nadmořských výškách jsou schopni neuvěřitelných výkonů. V roce 2014 zahájili blokádu základního tábora a ledopádu Khumbu, protože Lavina zabila šestnáct jejich kolegů.

Turisté mohou putovat od jedné ubytovny k druhé přes vysoko položená sedla.

Povolení k výstupu (permit) od roku 2015 stojí 11 000 amerických dolarů na osobu.

Na severu žijí Tibeťané, kteří jsou už více než půl století okupováni komunistickou Číňou:
Vlajka pro Tibet (2016)
Tibetská hymna (2012) 
Plamen pravdy pro Tibet (2012)
Divoké matky, koně a Tibet v Libni (2012)
Jezdí na stejné místo do Tibetu (2011)
Podpořme Tibeťany (2009)
Svobodu pro Tibeťany (2008)
Načerno do Tibetu (2006)
Henrich Harrer: 7 let v Tibetu (1939-1951)

Čtěte rubriku o nejvyšším horstvu planety: HIMÁLAJ

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě