Až polovina studentů na univerzitách zažila sexuální obtěžování. Nejčastěji na kolejích, ve veřejné dopravě či v online prostředí

Více než polovina studentů na univerzitách se setkala se sexuálním obtěžováním či sexuálně motivovaným útokem. Ukázal to průzkum Australského výboru pro lidská práva (AHRC). Sexuální obtěžování se nejčastěji odehrává na půdě kolejí, ve veřejné dopravě nebo v online prostředí. Sexuální obtěžování na akademické půdě se však nevyhýbá ani tuzemsku, ze strany vyučujících se s ním setkalo přes 78 % studentů českých vysokých škol.

Sexuální obtěžování zažilo v roce 2016 51 % studentů, z toho 21 % přímo v areálu univerzity, kolejí či univerzitního kampusu. Vyplývá to z průzkumu Australského výboru pro lidská práva (AHRC), který zahrnoval téměř 31 tisíc dotazovaných studentů z 39 australských univerzit. Dle výzkumu se téměř čtvrtina sexuálně motivovaných útoků odehrává na půdě kolejí, a to během různých akcí a oslav, které studenti pořádají. Sexuální obtěžování se pak nejčastěji odehrává ve veřejné dopravě po cestě na univerzitu a z ní, a to ve více než v pětině případů. Shodných 22 % případů se pak děje v online prostředí – na sociálních sítích, po e-mailu či chatu. „Elektronické rozesílání textových zpráv, fotografií či videí se sexuálním obsahem, takzvaný sexting, je přitom mezi teenagery stále populárnější.Posílání intimního obsahu však často nebývá dobrovolnou činností, může za tím stát tlak druhé strany,“ přibližuje Adam Durčák ze sexshopu Ruzovyslon.cz, který se mimo jiné věnuje i problematice sextingu a kyberšikany.

Sexuální či genderově motivované obtěžování přitom není nic neobvyklého ani na půdě českých univerzit. Ze strany vyučujících se s ním setkalo přes 78 % studentů, i když jen 3 % z nich nějaký druh nevhodného chování se sexuálním podtextem pojmenovalo jako sexuální obtěžování. Ukazují to výsledky posledního průzkumu Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, který byl zaměřen na sexuální obtěžování ve vysokoškolském prostředí. Studující nejčastěji od vyučujících slyšeli nevhodné a zesměšňující poznámky o ženách a mužích (54 %), s odlišným zacházením podle pohlaví se pak setkalo 48 % studentů. Sexuálně laděné komentáře si pak dle průzkumu vyslechlo 6 % studentů a necelá 2 % zaznamenala ze strany vyučujících snahu o intimní vztah.

Ze zahraničního průzkumu AHRC navíc vyplynulo, že 94 % sexuálně obtěžovaných a 87 % obětí sexuálně motivovaného útoku nic neohlásilo své univerzitě. Podle odborníků za to může trauma po prodělané zkušenosti, pocit studu a s tím spojené zlehčování situace ve snaze zapomenout. Často však studenti ani nevědí, kam a jak mají obtěžování či útok ohlásit. „Sexuálně či genderově motivované obtěžování v různých stupních závažnosti je v univerzitním prostředí dost rozšířené, ovšem jen málo studentů jej umí pojmenovat. Důvodem podceňování tohoto problému mohou být zejména nejasnosti v definici sexuálního obtěžování,“ komentuje výsledky průzkumu a danou problematiku Adam Durčák.

Adam Durčák

media@ruzovyslon.cz

Co chybí sexuální výchově?

Co podstatného chybí současné koncepci sexuální výchovy? Proč tak pobuřuje určité skupiny obyvatelstva? A nejen u nás, ale i na západě? Proč i na tak pokrokovém západě projevují někteří rodiče ostrý nesouhlas a svým odmítáním účasti dětí na vyučování se nejednou dobrovolně vystavují státní perzekuci? Ve vyhrocené podobě dokonce až vězení?

Už jen při zběžném pohledu na pár obrázků, nacházejících se v učebnicích sexuální výchovy třeba v norských, nebo německých školách začínáme odpověď tušit.

Odpor se zvedá proto, že lidé, kteří nejsou dosud zcela otupělí morálním úpadkem společnosti jasně vnímají, že v dětech jsou prostřednictvím současného pojetí sexuální výchovy cíleně prolamované a destruované všechny hranice zdravého studu. Že je v nich prostřednictvím vulgárně exaktní racionality potlačován stud, který v souvislosti s těmi nejintimnějšími věcmi přirozeným způsobem pociťuje každá normální lidská bytost.

Všechny sexuální aktivity, ba dokonce i ty méně standardní mají být považovány za zcela normální a rovnocenné. Moderní a vzdělaný člověk má o nich vědět a nemá mu dělat žádný problém otevřeně o nich hovořit tak, jak se mluví o těch nejpřirozenějších lidských potřebách, jako je jídlo, odpočinek, zájmy a podobně.

Jistěže je třeba, aby byl mladý a dospívající člověk informován i v této oblasti, avšak rozhodující roli zde má sehrát správná míra mezi potřebou informovat a zdravým přirozeným studem, který pociťuje každý normální člověk, když se začne mluvit o intimních věcech. Mezi těmito dvěma polohami, a zvláště ve vztahu k dětem a dospívajícím, musí existovat citlivá rovnováha. Rovnováha mezi respektováním přirozeného studu a nutností informovat.

No a právě v nerovnováze těchto dvou aspektů spočívá velká část celého problému, protože onou potřebou informovat je v mladých lidech vulgárně racionalistickým způsobem doslova převálcované jejich přirozené pociťování studu. Je potřené jako něco prožitého a v dnešní moderní době už zastaralého.

Nicméně právě toto je jedním z největších zločinů, který je v současnosti páchán na dětech a mladých lidech. Je to zločin, spočívající v destrukci studu, který naopak má být respektován, kultivován a podporován, jako jedna ze základních složek harmonicky rozvinuté a morálně pevně stojící osobnosti.

Žel, současné vnímání studu je typickým odrazem hodnotového systému dnešní konzumní společnosti ateistického a materialistického charakteru. Vrcholným ideálem tohoto systému je totiž užívání si. Vše životní úsilí takovýmto způsobem smýšlejících a jednajících lidí se upíná především k získávání finančních prostředků, jejichž dostatkem si může člověk zajistit tu nejširší škálu možností, jak si co nejlépe a po všech stránkách užít svého života.

Za účelem užívání si získává většina lidí nutné finanční prostředky svou prací, ale dá se k ním samozřejmě dojít i jinak, pokud je člověk "chytrý". Existuje totiž stále se rozrůstající skupina lidí, kterým nic neříkají žádné etické, či morální kritéria. Vždyť z hlediska hodnot dnešní společnosti je důležitá především výška konta a tedy solventnost. To, jakými prostředky člověk tohoto cíle dosáhl je důležité již méně, nebo je to docela nepodstatné.

A aby člověk mohl být zcela neomezeným ve svém základním právu užívání si všech radostí života, je snahou konzumní společnosti odstranit v tomto směru všechny omezující překážky. No a v souvislosti s naší konkrétní problematikou lidské sexuality je to pociťování studu, který začal být považován za něco svazujícího, překážejícího a nemoderního.

O tom, že je to právě takto a ne jinak svědčí například oblast rovnosti manželských svazků homosexuálních partnerů, nebo dokonce možnost svobodné volby příslušnosti k určitému pohlaví. Není tedy vůbec rozhodující, jakého pohlaví člověk je, ale jak se on sám cítí. Jednoduše řečeno, cílem materialistické společnosti je odstraňování všech bariér a omezení, které by člověku mohly potencionálně překážet v jeho užívání si.

Co je však onen stud, který tak velmi vadí sociálním inženýrům dnešní doby?

Je to něco, co máme v sobě v souvislosti s sexualitu hluboce zakořeněné. Je to něco, co člověka vůbec dělá člověkem a co nás odlišuje od zvířat. Zvíře totiž stud nepociťuje, ale člověk ano.

Proč?

Protože stud je projevem vyšší, lidské podstaty! Protože je to něco, co pochází z nejhlubšího, duchovního jádra naší osobnosti, které přesahuje tuto hmotu a toto naše fyzické tělo. A ono nejhlubší duchovní jádro člověka, pocházející a přicházející z duchovních oblastí bytí se právě prostřednictvím studu odmítá ztotožnit s fyzickým tělem, pocházejícím z evolučního vývoje a proto v sobě nesoucím určité zvířecí pudy, mezi které patří i pohlavní pud a s ním související sexualita.

Úkolem studu je zušlechtit pud a posunout ho na kvalitativně mnohem vyšší úroveň. Vůbec to neznamená celibát, ale mnohem ušlechtilejší přístup k vlastní sexualitě. Znamená to posun ke skutečné lidské výšce a plnohodnotnosti. Stud má člověku sloužit jako určitý barometr, jasně mu vymezující hranice jeho lidské důstojnosti. Je to však samozřejmě možné pouze tehdy, když člověk dbá na svůj stud jako na určité základní vodítko. Pokud na něj nedbá, staví se proti své nejvyšší a nejvnitřnější duchovní podstatě a klesá na úroveň zvířete, protože se ztotožňuje se zvířecími pudy svého fyzického těla a tyto považuje za rozhodující a určující.

Současné pojetí sexuální výchovy s jejími racionalistickými výklady, bez poznání a pochopení velké ceny nezbytného protipólu, spočívajícím v zdravém stude, který je schopen udržet naše sexuální chování na výši hodné člověka, takové pojetí sexuální výchovy je škodlivým způsobem jednostranné a ve skutečnosti jde o otevřenou bránu k něčemu zvířecímu.

A právě disharmonie mezi čistě technickým objasňováním sexuality a úplným potlačením studu představuje nezdravou a škodlivou jednostrannost, která vadí ještě zdravě cítícím lidem a rodičům. Rodičům, kteří se nenechali převálcovat konzumními hodnotami společnosti a kterým záleží na přirozeném vývoji jejich dětí, respektujícím jejich osobní pociťování studu.

Sexuální výchova, omezena převážně na technické poučení, v níž absentuje poznání účelu zdravého studu, dávajícího morálně etický rozměr lidské sexualitě, taková sexuální výchova je zločinem na mladé generaci. Je terorem konzumu, ateismu a materialismu, namířeným proti skutečné, nejhlubší a nejvnitřnější duchovní podstatě člověka, projevující se zdravým studem.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.