Když se podíváme do daleké minulosti, kdy bylo slovo "prorok" živé v povolán židovském národě zjistíme, že se proroci vždy dělili na dvě základní kategorie: na pravých a falešných. O jedněch i o druhých se píše v starozákonních spisech.

Pokud se někdo zabýval touto problematikou trochu hlouběji mohl si všimnout určité kritérium, na jehož základě bylo možné rozlišit těch pravých od nepravých. Praví proroci říkali lidem skoro vždy pouze věci málo příjemné, vychovávali je, napomínali je a varovali je.

Důvodem jejich nepříjemných slov bývalo odvrácení se národa od Hospodina, jeho Vůle a jeho Zákonů. Proroci nekompromisně poukazovali na vše, co bylo v rozporu s Vůlí Nejvyššího, na to, jakou lze za to očekávat odplatu, ale i na to, co je třeba učinit a jak změnit vlastní jednání tak, aby k ničemu špatnému dojít nemuselo.

Pokud národ uposlechl jejich upozornění, k ničemu špatnému nedošlo. Pokud je ale neuposlechl, přišla na něj zkáza!

Oproti tomu falešní proroci mluvili zpravidla vždy pouze věci příjemné, uklidňující a v podstatě takové, jaké se lidem dobře poslouchali. Byly to většinou slova nekonfliktní, nadbíhajíci všeobecné povrchnosti, slova otupující ostražitost a příjemně duchovně uspávající. Nicméně vždy, když národ podlehl takovému, vědomému nebo nevědomému klamání, byl ze své zaslepenosti většinou vytržen velmi krutým způsobem.

A co dnes? Jaká je situace v tomto směru v současnosti?

Jako v dávné minulosti, tak i v dnešní době můžeme registrovat dvě základní kategorie lidí, které bychom mohli v přeneseném slova smyslu nazvat "proroky", nebo, v našem moderním pojetí duchovními učiteli, mistry, či zvěstovateli.

Jedni ujišťují, že je vše v naprostém pořádku. Že svět spěje k lepšímu a nás všechny čeká pouze krásná budoucnost.

Druzí říkají naopak o nevyhnutelně se blížící katastrofě, která bude zapříčiněna odklonem lidstva od duchovních hodnot. O katastrofě, která nás nemůže v žádném případě minout, pokud nedojde k radikální změně, čili k návratu k respektování Zákonů Božích, protože celé lidstvo obecně se od nich odvrátilo a ve své pýše ve vlastní rozum a ve vědecký pokrok je absolutně ignoruje. V současné době žijí všechny národy světa v takovém radikálním odklonu od Zákonů Nejvyššího, jaký neměl dosud na této planetě obdoby.

Kteří jsou tedy proroci praví a kteří falešní? Kdo jen trochu uvažuje, nebude mít s jejich rozlišením vůbec žádné problémy.

Neboť žel, po staletích se nic nezměnilo. Ti falešní totiž říkají i nyní pouze věci příjemné a neznepokojující. Věci, které se dobře poslouchají a které jim proto, že se dobře poslouchají přitahují množství příznivců, stoupenců a posluchačů.

Avšak ti praví tak, jako vždy v minulosti i nyní napomínají, burcují a varují. Proto jsou i dnes vysmíváni a kamenování, jak jejich dávní předchůdci. K tomu kamenování samozřejmě nedochází fyzicky, ale morálně a to proto, že říkají věci, které lidé většinou pouze neradi poslouchají. Lidé se totiž nechtějí dát rušit ze své povrchnosti a pohodlnosti. Za tvrdé, pravdivé a ve skutečnosti pomáhající slova nemají takových novodobých proroků rádi, ba dokonce je obviňují z necitlivosti, či nedostatku lásky.

Ale opak je pravdou! Tvrdá slovní formulace, pojmenování skutečného stavu všudypřítomného duchovního úpadku, jakož i konkrétních požadavků Shora, jako jediného možného východiska je ve skutečnosti tou nejčistší formou lásky a podpory. Lásky a pomoci v katastrofální situaci, v jaké se v současnosti lidstvo nachází.

Pro lepší pochopení povahy a druhu této pomoci si uveďme tento příklad:

Nad ránem, v době nejtužšího spánku začal hořet dům. Noční chodec, který první zpozoroval požár vběhl rychle a bez váhání do domu, plného kouře. Spala v něm celá rodina, už mírně přiotrávená zplodinami.

Jelikož požár se velmi rychle rozmáhal a zachránce neměl ani dostatek sil, ani dostatek času aby povynášel všech sám z domu, snažil se je všemožným způsobem probudit, považujíc to za jedinou možnost záchrany. Nerozpakoval se proto použít ani násilí a pořádně omámených a přiotrávených spících vyfackal. Ti se těžko, ale přece jen postupně probudili a v poslední chvíli všichni společně unikly do bezpečí.

Dejme si nyní otázku: Choval se zachránce nelaskavě, když drsným způsobem budil spících, nebo naopak, právě toto bylo projevem té největší lásky v dané chvíli? Bylo by opravdu na místě obvinit takového člověka z hrubosti a necitlivosti?

Každému z nás je jasné, že onen člověk jednal v dané situaci naprosto správně. Nicméně kupodivu, často bývá lidmi zatracován a považován za neoblíbeného ten, kdo v dnešní době koná přesně takovýmto způsobem v duchovním slova smyslu. Kdo otevřeně mluví o absolutní neudržitelnosti současné situace a ukazuje jediný možný způsob záchrany, spočívající v poznání Zákonů Božích a v životě podle nich. A pokud za tímto účelem požívá i tvrdších a přísnějších slovních formulací je to jen proto, aby lidmi pohnul, otřásl a ještě v poslední chvíli je probudil ze smrtelného spánku jejich ducha.

Každý člověk se má tedy možnost sám a svobodně rozhodnout, kterým "prorokům" bude naslouchat a kterým z nich uvěří. Zda dá přednost sladkým, příjemným a uspávající řečem různých duchovních učitelů a mistrů, jejichž právě proto obléhají houfy posluchačů, nebo bude mít odvahu přijmout tvrdou, nelichotivou, skutečnou pravdu o stavu současného života na zemi, aby po překonání počátečního úleku zmobilizoval všechny své síly k znovu nalezení pravého poznání Zákonů Božích a k následnému přetvoření svého osobního života, ba dokonce i svého myšlení podle nich.

Jedině toto mu totiž může poskytnout bezpečí, jistotu a ochranu, ať se již bude dít cokoliv.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.