O homosexualitě v širších souvislostech

Žijeme v době duhových pochodů a prosazování legalizace registrovaných partnerství. V době, ve které se považuje za projev pokroku a tolerance souhlasné stanovisko s bojem za zrovnoprávnění homosexuálů. V době, kdy se právě takový postoj považuje za projev intelektuální výšky, přičemž nesouhlasné stanovisko je naopak považováno za projev primitivismu a netolerance. No a právě v takové době by bylo možno na velký užitek vědět, jaký názor má na tento problém Bible. Nebo jinými slovy řečeno, jak se na tyto věci dívat v souladu s Vůlí Stvořitele.

Mojžíš říká: Kdo by obcoval s mužem jako se obcuje se ženou, oba spáchali ohavnost.

V této stati v knize Leviticus je zároveň napsáno: Pokud si někdo vezme kromě ženy i její matku, je to krvesmilstvo. Kdyby někdo spal se svou snachou, oba spáchali hanebnost. Kdyby někdo spal s ženou svého otce, zneuctil svého otce. A tak dále ...

Jde zde tedy o určité základní morální zásady vzájemného lidského soužití definováno Mojžíšem, které korespondují s Vůlí Stvořitele.

Je však zajímavé, že při řešení problematiky homosexuality, jako i při řešení jiných morálních celospolečenských problémů se lidé vůbec nezajímají o to, zda jejich názory jsou v souladu s Vůlí Nejvyššího, nebo nejsou. Na to neberou vůbec zřetel, přestože právě to, co je a co není v souladu s Vůlí Stvořitele by mělo být pro nás všechny tím nejpodstatnějším.

Avšak odklon od Vůle Hospodina je dnes tak velký, že to, co bylo jeho služebníkem Mojžíšem definováno jako nepřístojné se dnes staví do pozice celospolečenské akceptovatelnosti. Paradoxně tedy to, co se podle Vůle Nejvyššího považuje za nesprávné se dnes lidstvem, které morálně upadlo považuje za za projev pokroku, intelektuální výšky a demokracie. Věci, kterých se mělo lidské pokolení stranit se dnes stávají normou a považují se za něco zcela přirozené.

Úpadek naší doby spočívá tedy mimo jiné i v tom, že naši současníci bojují za to a snaží se o to, co není správné v očích Hospodina. Prosazují to v naivném domnění, že pro takovýmto způsobem postižených lidí, v našem případě homosexuálů bude nejlepší, pokud se jejich úchylka stane společensky plně akceptovatelnou.

Ale může to pomoci někomu, kdo i tak sám ve svém nitru jasně cítí, že s ním něco není úplně v pořádku? Že jeho sexuální orientace není normální a přirozená? Může vari takovému člověku opravdu pomoci to, že ono nepřirozené bude on sám i ostatní považovat za normální a přirozené? Není to pouze vzájemný sebeklam? Nebylo by pro takového člověka mnohem lepší a užitečnější, kdyby se podíval pravdě přímo do očí? Kdyby ji akceptoval a svou energii, kterou vynakládá na prosazení vlastní úchylky jako společenské normy využil raději na to, aby s ní bojoval? Aby se snažil trpělivou a dlouhodobou prací na sobě samém postupně přibližovat k tomu normálnímu, přirozenému a zdravému?

Jinými slovy řečeno, bojem za rovnoprávnost homosexuálů se těmto lidem bere důvod pracovat na sobě samých a postupně se zbavovat toho, co je v nich nepřirozené. Bere se jim důvod uvažovat o tom, hledat skutečné, hluboké příčiny svého problému, jako i cesty k jeho nápravě. Snaha o normalizaci vlastní úchylky je proto pro rozvoj osobnosti takový lidi více na škodu, než k užitku.

Nikdo samozřejmě nechce, aby byli homosexuálové nějak perzekuovaní. To by byl jeden extrém! Nicméně jejich odchylka od normy nesmí být společensky považována za normu. Za něco, co je normální. To je druhý extrém! Tím totiž mohou ztratit důvod k osobnímu sebe vývoji, zaměřenému k opětovnému nabytí normálního a přirozeného stavu. Osobnosti homosexuála ve skutečnosti pomůže nejvíce to, když si svou odchylku od přirozenosti uvědomuje a vnitřně i navenek se snaží pracovat na jejím odstranění. Jedině to je pro něj skutečnou pomocí. Vše ostatní je omyl.

Celá tato záležitost je ale mimo jiné poukazem na mnohem, mnohem vážnější skutečnosti. Je poukazem na to, že jakékoliv odchylky od Vůle Stvořitele musí mít pro lidi své negativní důsledky. To znamená že všechno, úplně všechno, co člověk koná v rozporu s jeho Vůlí mu musí přinést škodu, či snad až katastrofu. Ať se to týká jakékoliv věci! Nejen tedy postoje k homosexualitě, ale k úplně všech věcí v našem každodenním životě. Pokud totiž každou jednotlivou z těchto věcí nečiníme v souladu s Vůlí Stvořitele, ale naopak proti jeho Vůli, musí to mít pro nás fatální důsledky.

A právě o těchto důsledcích promluvil Hospodin ústy Mojžíše takto: "Pokud budete kráčet podle mých ustanovení, zachovávat mé příkazy a podle nich jednat, dám vám déšť v pravý čas. Země vydá svou úrodu a stromy své ovoce. Vy budete jíst svůj chléb dosyta a budete bezpečně přebývat na zemi.

Pokud mě ale nebudete poslouchat a zavrhnete mé pravidla, pokud se vám budou moje nařízení protivit, pak vám vykonám toto: Zlomím vaši velkou pýchu a nebe nad vámi udělám jako železo a vaši zem jako měď. Pak se budete nadarmo namáhat, země nevydá úrodu a stromy nepřinesou ovoce. Zlomím oporu vaší výživy a nikdy se nenajíte dosyta. Vaši zemi tak zpustoším, že se nad tím ustrnou i vaši největší nepřátelé. "

Za to, že se lidstvo odklání od Vůle Hospodina, za to, že nerespektuje jeho Vůli a činí to, co je v jeho očích zlé, za toto všechno ním bude bito. Neboť v jeho stvoření, které povstalo z jeho rukou má místo a může se trvale dařit pouze tomu, co se sklání před jeho Vůlí.

Co však jeho Vůli nerespektuje a nebere ji na zřetel, to jím bude bito, zlomeno a nakonec snad i zcela vyhlazeno. Tohoto si buďme dobře vědomi! Vědomi nejen v otázce postoje k homosexualitě, ale i v tisícerých jiných otázkách, ve kterých se lidstvo této Země odklání od Vůle Nejvyššího a ignoruje ji. A těchto věcí je obrovské množství. Ba je to téměř vše, co člověk činí, protože ho ani jen nenapadne ptát se, zda to, co plánuje provést je v souladu s Vůlí Nejvyššího, nebo není.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.