Problém u sexuální výchovje ten, že na školách se dost často liší a není jednotná koncepce. Snadno najdete školu, kde se sexuální výchova učí skvěle od páté třídy, kdy to začne dávat smysl, ale také mnoho škol, co na to vyloženě kašlou. 

Měly by se vyvracet zejména u nezkušených dětí mýty, že kluci chtějí mít vždy sex, mají vždy OLE (pro neznalé erekci), nebo že je důležitá velikost a že sex je jen proniknutí do ženy a konec.

Kdyby na školách tyto věci jasně a přehledně vysvětlovali, tak bude méně nešťastných dívek i kluků při jejich prvních milostných zkušenostech. Nechápu, proč se napřílad je v minimech škol předvádí funkce a použití erotických pomůcek např. zde https://www.erosstar.cz/eroticke-pomucky-pro-zeny , které by mohly mnoho otázek předem objasnit nebo jen pomoci při výkladu.

Postkoitální dysforii již zažili 4 z 10 mužů, prokázala průlomová studie

Téměř polovina sexuálně aktivních žen během svého života po milování prožila stav smutku a melancholie. Nyní vědci prokázali, že takzvaná postkoitální dysforie postihuje i druhé pohlaví. Zkušenosti s ní má přes 40 % mužů, 4 % jí dokonce trpí opakovaně. Na vině může být genetika, psychika i prudký pokles hormonů bezprostředně po sexu.

Sex je pro mnoho lidí jednou z nejpříjemnějších aktivit. Dostavují se po něm pocity štěstí, uspokojení i intimity vůči sexuálnímu partnerovi. Přesto se nezřídka stává, že i po uspokojivém milostném zážitku člověk pocítí stav melancholie, plačtivost, úzkost či deprese. Odborně se tento stav nazývá postkoitální dysforie (PCD) a podle nedávné studie uveřejněné v odborném žurnálu Journal of Sexual Medicine se s ní v průběhu svého života setkalo kolem 46 % pohlavně aktivních žen. Donedávna se přitom věřilo, že PCD postihuje právě jen ženské pohlaví.

I muži pláčou

Odborníci z australské Queensland University of Technology však nedávno zveřejnili výsledky svého průzkumu, který se jako první na světě zaměřil na to, zda se PCD projevuje i u mužů. Jeho výsledky ukazují, že smutek a negativní emoce zažilo i po příjemném sexuálním prožitku 41 % procent mužů, u 4 % se přitom dokonce jedná o pravidelný stav. Průzkum byl proveden u více než tisícovky mužů z několika zemí světa, kteří žili v heterosexuálním dlouhodobém vztahu. Tato studie tak vyvrací běžný názor, že partnerský sex je pro muže vždy jen příjemnou záležitostí a zároveň ukazuje, jak málo je ještě probádána čtvrtá fáze lidského sexuálního reakčního cyklu, tedy fáze uvolnění dostavující se po orgasmu. „Obecně však platí, že otevřenost v sexu a komunikace je tou nejlepší prevencí nejen pro stavy PCD, ale i v boji proti stereotypu, který může stejně negativně působit na sexuální život,“ vysvětlil Adam Durčák ze sexshopu Ruzovyslon.cz, který testuje erotické pomůcky a zabývá se zdravou sexualitou.

Příčinou může být genetika, psychika i hormonální změny

Co za postkoitální dysforií stojí, to odborníci dosud přesně nezjistili. Hrát svou roli může řada faktorů zahrnující kupříkladu genetickou náchylnost, psychologické faktory a rovněž i vliv hormonů. Během sexu totiž tělo zaplaví příval hormonů, jejichž hladina po milostném aktu rychle opadne, což může k pocitům prázdnosti a smutku přispět.Ačkoliv se většinou nejedná o vážný stav, smutek navíc obvykle během kratší či delší doby přejde, může PCD narušit celkovou spokojenost partnerů v jejich vztahu. „Povídání si, líbání a mazlení po sexu totiž podporuje pevné partnerské vazby a nedochází-li k němu třeba i kvůli tomu, že jeden z partnerů prožívá negativní emoce charakteristické pro PCD, může to pouto mezi partnery poškodit a přispět ke konfliktům,“ uzavřel Adam Durčák.

Milleniálové mají Valentýna rádi. Dárky neočekávají, zato sex ano

Nedávný průzkum mezi milleniály odhalil, že mladí lidé ve věku od 18 do 35 letmají k oslavám svátku zamilovaných pozitivní vztah. Zatímco ženy se spokojí s klidným večerem doma, muži preferují romantickou večeři ve dvou. Valentýnské dárky mnoho z nich vůbec neočekává. Důležitější je pro ně sex s partnerem.

Svátek sv. Valentýna je již skoro za dveřmi a skoro polovina mladých lidí (konkrétně 42 % žen a 43 % mužů) se na tento den těší, a to bez ohledu na to, zda jsou momentálně v romantickém vztahu, či single. Vyplývá to z průzkumu, který provedla zpravodajská platforma Elite Daily mezi 415 příslušníky takzvané generace milleniálů, tedy lidí ve věku 18 až 35 let.

Muži si na oslavu tolik nepotrpí, ale berou ji vážněji

Více než třetina žen (37 %) si například myslí, že den svatého Valentýna je vhodnou příležitostí k oslavám všech typů vztahů, tedy nejen romantických vazeb, ale i těch mezi přáteli či rodinou. Muži jsou zase více nakloněni romantice, pro 38 % z nich je Valentýn především svátkem pro partnerské vztahy. A jsou to právě i muži, kdo má více zájem na tom, aby tento den proběhl ve svátečnější atmosféře: 35 % mužů by jej nejraději oslavilo při romantické večeři ve dvou, zatímco 43 % dam by se spokojilo s něčím decentnějším, například objednávkou večeře domů a společným sledováním filmu. Přestože jsou ženy v tomto ohledu méně náročné, více než polovina z nich (51 %) by byla zklamána, kdyby s nimi partner Valentýna vůbec neoslavil, zatímco pro 68 % mužů by toto zklamáním nebylo.

Dárky nejsou tak důležité jako valentýnský sex

Nedílnou součástí svátku zamilovaných jsou dárky od srdce. Nejnovější průzkum však odhalil, že dokonce 64 % žen a 82 % mužů dárky vůbec neočekává. Pokud už na věnování darů dojde, vedle tradičních kytic a bonboniér nabírají celosvětově na oblibě zejména erotické pomůcky. „Vedle erotického prádla či populárních vibrátorů lidé hojně online nakupují kondomy, kterých je na trhu široká nabídka – od těch klasických přes ultra tenké, s příchutěmi až po různé speciální s vroubkováním či výstupky pro větší stimulaci,“ popisuje valentýnské dárkové trendy Adam Durčák ze sexshopu Ruzovyslon.cz. „Dalšími oblíbenými erotickými hračkami jsou Venušiny kuličky, různé masážní oleje či We-vibe pro partnerský sex. Hitem poslední doby jsou pak podtlakové stimulátory klitorisu,“ dodal Durčák. 

Erotické dárky se nabízejí jako ideální i z dalšího důvodu: většina lidí totiž na Valentýna očekává od svého partnera sex. Dle průzkumu na valentýnském sexu nezáleží jen 14 % žen a 6 % mužů. Téměř třetina (31 %) žen by si pak na svátek zamilovaných přála prožít něžné milování nabyté emocemi, více než třetina mužů (37 %) by se naopak spokojila s obvyklým sexem.

Adam Durčák
media@ruzovyslon.cz 

Z času na čas na veřejnosti silněji zarezonuje problematika sexuální výchovy na školách. Mnoho hlasů je za a mnoho proti, přičemž paradoxně, obě skupiny mají pravdu. Mají pravdu ti, kteří cítí potřebu informovanosti v oblasti sexuální výchovy, protože jde o zásadní oblast lidského života, se kterou se je nucen každý z nás určitým způsobem vypořádat. Avšak zároveň mají pravdu i ti, kteří se vůči něčemu takovému ostře bouří. Jsou to většinou lidé, hovořící o citlivém, morálně etickém problému, který zmiňovaná problematika přináší.

Jak je možné tvrdit, že pravdu mají obě skupiny? Podívejme se tedy do podstaty problému.

Jak již bylo řečeno, člověk nemůže v žádném případě obejít skutečnost vlastní sexuality. Z tohoto důvodu by o ní měli být alespoň částečně poučeny starší děti a samozřejmě, důkladnějším způsobem dospívající děti ve vyšších ročnících základní školy.

Pokud se tak ze strany rodičů, učitelů a vychovatelů neděje, děti si hledají informace jinde. To jinde znamená, že většinou ze zdrojů neseriózního a napůl pokoutního charakteru, kterých není v dnešní době málo. Na jejich základě si však mladý člověk může vybudovat pokřivený, nesprávný, ba až zvrácený přístup k lidské sexualitě. Z tohoto důvodu by proto měly mít děti právo dozvědět se o dané problematice ze spolehlivého, seriózního a kompetentního zdroje. Od přirozených autorit, kterými by pro ně měly být rodiče, vychovatelé a učitelé.

Nicméně skupina lidí, uznávajících duchovní hodnoty, bez ohledu na konkrétní vyznání, lidi, uznávajících určitý morálně etický přístup k životu se vůči sexuální výchově na školách bouří celkem oprávněně, protože v současné době se způsob a forma, jakou má být tato problematika prezentována mladé generaci nepříliš odlišuje od od různých, již zmíněných zdrojů napůl pokoutního charakteru. Přesněji řečeno, neliší se od nich ničím, i když je snaha tvářit se učeneji a exaktneji. Za současného stavu by totiž vždy šlo převážně o detailní popis biologicko chemických reakcí lidského těla, což většinou působí zahanbujíc, trapně, či dokonce zvrhlo. Vyvolává to červeň na tváři, rozpaky, nebo vulgární reakce, které jsou v podstatě pouze nevědomou snahou zakrýt vznikající vnitřní rozpaky.

Proč je tomu tak? Protože současní lidé obecně, a učitele nevyjímaje, nevědí vůbec nic o pravé lidské důstojnosti, která vyvstává z povinnosti bdít nad čistým a ušlechtilým přístupem k životu. Z povinnosti bdít v první řadě nad čistotou vlastního vnitřního života. Nad čistotou a ušlechtilostí vlastních citů a myšlenek, na základě čeho pak takový člověk ani nemůže jednat jinak, než jen čistě a ušlechtile, a to v každé životní situaci. Ve vztahu ke všemu, co život přináší, a tedy i ve vztahu k problematice lidské sexuality. Jedině takový, vnitřně čistý člověk, by tedy mohl tím správným způsobem a tou správnou formou poučit mladou generaci o sexualitě, bez jakéhokoliv snižování lidské důstojnosti.

Pro lepší pochopení uvedu příklad: Představme si vodu, nalitou v čisté, průzračné sklenici. Je rozdíl v tom, když nám někdo podá pohár čistou rukou, nebo špinavou, zablácenou a neumytou rukou, protože se právě vrátil z práce v zahradě? Z kterého poháru nám bude víc chutnat? Z toho čistého, nebo z toho zabláceného?

Přesně v tomto spočívá podstata toho, proč se mnozí rodiče bouří proti sexuální výchově na školách za daného stavu a v současném pojetí. Bouří se oprávněně, protože podvědomě vyciťují, že by to nemohlo být nic jiného, než onen pomyslný pohár, podávaný jejich dětem špinavou rukou.

Nechci nikomu křivdit, ale kolik je dnes na školách učitelů, kteří se snaží vědomě bdít nad čistotou a ušlechtilostí vlastního vnitřního života? Kolik je učitelů, kteří se snaží o čistý a ušlechtilý přístup ke všemu ve svém životě? Pokud takoví jsou, čest jim! Jsou to však bohužel většinou jen světlé výjimky. Pouze světlé výjimky, protože většina si klidně nechává prohánět vlastním vnitřním životem jakoukoliv nečistou, proudící k nim v prebohatej míře zvenčí. Z časopisů, filmů, internetu, televize, knih a podobně.

Největší paradox spočívá v tom, že chceme poučovat děti, ale sami sebe nezvládáme. Lidsky důstojným a správným způsobem nezvládáme svůj osobní vnitřní život a tak všeho, čeho se byť v dobrém chtění chopíme, je poskvrněné a pošpiněné. A právě na tak citlivé problematice, jakou je zprostředkovávání poznatků o lidské sexualitě mladé generaci se to vypuklo projevuje.

Ano, i zde platí ono už dávno známé: Pokud chceš poučovat jiných, pokud chceš měnit jiných, změň v první řadě sama sebe. Změň přístup ke kvalitě svého vlastního vnitřního života. Bdi nad čistotou a ušlechtilostí svých citů a myšlenek.

Pokud budeme mít takových učitelů, pokud budeme mít učitele dodržujících tento princip, pak sexuální výchova na školách klidně může být. Pak jsem za.

Pokud takových učitelů ale mít nebudeme, vše se nakonec zvrhne pouze na jeden z dalších zdrojů pokoutných informací, který se pouze navenek tváří seriózně. Proč? Protože pouze čistý může zprostředkovávat čistě! A tedy celkem logicky, ne čistý nemůže dávat čistým způsobem.

Ale abychom stále neútočili jen na chudáky učitele, tento problém absence čistého a ušlechtilého přístupu k životu, včetně vlastního vnitřního života, je palčivým problémem celé společnosti. Problémem celé lidské civilizace! Chybí čistý a ušlechtilý přístup k politice, k podnikání, k zaměstnancům, k partnerům, prostě kompletně ke všem oblastem ekonomického, společenského i osobního života.

Nic nemůže být dobré, pěkné a ušlechtilé, protože lidé nejsou takovými ve svém nitru. Proto je vše, co dnes děláme a čeho se chopíme poskvrněné a pošpiněné nezřízeností našeho vlastního, vnitřního života.

Existuje však cesta k pravé lidské důstojnosti! Spočívá v jednoduchém, prostém, ale v zásadním poznání nezbytnosti udržování vlastního cítění a myšlení čistým.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š.