Název výstavy: VALAŠSKO, DOMOV MŮJ 

Autor výstavy: JOSEF VRÁŽEL 

Kurátor výstavy: JAROSLAV KUČERA 

Doba trvání výstavy: 19.01. – 03.03.2024  

Valašsko, domov můj  

Fotograf Josef Vrážel (*1966) se narodil v Karolince na Vsetínsku, v nádherné krajině Valašska, kde celý život žije a fotografuje. Svoji domovinu důvěrně zná a miluje, což je vidět na jeho hluboce lidských foto grafiích, které nejsou jen obyčejným dokumentem, ale jsou to dokonale komponované obrazy plné dějů,  prožitků a vůní kraje, kde je pevně ukotvený a odkud, jak sám říká, nikdy neodejde. Na Valašsku, v jeho  zemi zaslíbené, zná každičký kout. Zná své „dobré rodáky“, ví o jejich radostech, strastech i nadějích. Má  velký dar empatie, což mu umožňuje pronikat do přísně chráněného soukromí, které mu lidé s důvěrou  nabízejí takříkajíc na stříbrném podnose a on je potom může zachycovat takové, jací jsou. Jeho snímky  jsou nekašírovanou ukázkou ryzího člověčenství nádherných lidí z Valašska. A co je neméně důležité,  Vrážel dokáže jako svědek jejich života vše brilantně zachytit i pro budoucí generace milovníků fotografie. Na Valašsku i jinde na Moravě bylo a je více skvělých fotografů– namátkou Jindřich Štreit, Gustav  Aulehla, ostravský Viktor Kolář nebo Jaroslav Pulicar, který nedávno v Leica Gallery Prague vystavoval.  Přesto se domnívám, že právě Jožka (jinak mu přátelé neříkají) je nejryzejší. Nejen že je to „Valach jako  poleno“, ale je také velmi vnímavým fotografem – pozorovatelem, který se neskrývá a nefotí „na  tajňačku“, ale s trpělivostí a citem dokáže mezi svými rodáky vykouzlit v jakékoliv situaci nádhernou  fotku. Zdá se, že mu bylo shůry dáno a on toho dokáže plně využít. 

Jaroslav Kučera, kurátor  

Josef Vrážel (*1966)  

Narodil se 25.srpna 1966 v Karolince, kde doposud žije. Maturoval v roce 1985 na Střední průmyslové  škole strojnické Vsetín. 

Fotografii se začal věnovat už na základní škole, ačkoliv v rodině nebyl žádný fotograf. V jeho zálibě ho  podporovala maminka a strýc Jaroslav. Oblíbeným modelem mu byl dědeček. Možná odtud pochází jeho  zaujetí pro sociální dokument. Po vojenské službě u něj ovšem začaly převažovat jiné zájmy a koníčky, k  fotografii se pak vrátil znovu až okolo roku 2005. 

Zpočátku se věnoval především krajinářské fotografii, se kterou dosáhl svých prvních úspěchů. Jeho  fotografie tak zdobí domácnosti nejen v ČR, ale i v Evropě. Vydal také řadu firemních kalendářů. Záhy ho však začaly lákat lidské příběhy, které mohou být prostřednictvím fotografie vyprávěny. Jeho cílem  jsou především dlouhodobé projekty – ty mu umožňují kontinuitu a hlubší vhled do tématu. Hlavní inspirací  je mu kraj, kde se narodil a žije. Horní Vsacko a jeho obyvatelé. Většina fotografií tedy vzniká na relativně malém prostoru několika vesnic. 

Víceméně pravidelně začal vystavovat od roku 2016. Má za sebou množství převážně kolektivních výstav.  Se svým kolegou Vladimírem Skýpalou pracuje na společném souboru o Valašsku s názvem Doma. Tento  soubor vystavovali na mnoha místech ČR. Samostatně vystavoval soubory z prostředí Charity Nový Hrozenkov a Tříkrálovou sbírku. 

Jaroslav Kučera (*1946) 

Narodil se 19. prosince 1946 ve vesnici Ředhošť v okrese Litoměřice. Vystudoval stavební průmyslovou  školu v Mělníku, v roce 1973 se stal stavebním inženýrem na ČVUT. Během svých vysokoškolských studií  bydlel na strahovských kolejích, kde spoluzakládal Fotoklub Strahov, kde také poprvé veřejně vystavoval.  Od ukončení svých studií se profesionálně věnuje fotografii.  

Stál u zrodu české fotografické skupiny Signum a roku 1996 se stal členem mezinárodní agentury Bilder berg Hamburk. 

Je držitelem několika významných ocenění (v roce 2000 Czech Press Photo cena Fotografie roku, v roce  2000 první cena Fuji Euro Press Photo Awards, v roce 2016 byl vyhlášen Asociací profesionálních foto grafů Osobností roku 2016). Dosud uspořádal téměř 70 autorských výstav po celé Evropě a USA, bylo  vydáno 7 jeho autobiografií, je aktivním kurátorem. Roku 2007 založil knižní nakladatelství JAKURA, ve  kterém vydal přes 20 titulů s uměleckou tématikou. 

Vstupné:  

70 korun dospělí 

40 korun studenti, děti nad 12 let, senioři od 60 let 

30 korun studenti uměleckých škol po předložení studijního průkazu 

30 korun školní skupiny nad 10 osob s doprovodem 

140 korun rodinné vstupné 

Otevírací doba:  

Po – pá: 10 – 20 hod, víkendy, svátky: 11 – 18 hod 

www.lgp.cz

Výstava o regenerativním zemědělství v Praze na Letné

V Národním zemědělském muzeu v Praze je do 27. srpna k vidění nová výstava s názvem Regenerativní zemědělství: Půda plná života, kterou připravil startup Carboneg s dalšími partnery.

Představuje inovativní přístupy k obnově půdy i udržitelnému hospodaření a nabízí jedinečný pohled na historii a principy regenerativního zemědělství.

Výstava provede návštěvníky od počátků konceptu regenerativního zemědělství z 80. let na Rodale institutu v USA přes praktické zkušenosti amerického farmáře Gabe Browna až po ukázku dnešních farem praktikující regenerativní postupy v Česku. Prostřednictvím fotografií zachycuje zemědělce, kteří se u nás regenerativní praxi aktivně věnují. Současně na dvou desítkách panelů přibližuje základní principy tohoto přírodě blízkého přístupu k produkci potravin.

Návštěvníci se seznámí s dalšími souvisejícími tématy jako je význam hub a vývoj půdního mikroedafonu v regenerovaných půdách i možnosti ukládání uhlíku v půdě.

Výstava, připravená s podporou Výzkumného ústavu zemědělské techniky, sociálního podniku Živá záhrada a za přispění doc. RNDr. Miroslava Vosátky, CSc. z Botanického ústavu AV ČR, osvětluje význam regenerativního zemědělství pro udržitelnou budoucnost naší planety. „Nesmírně si vážím toho, že jsme dostali příležitost výstavu zpracovat. Doufám, že přispěje k šíření povědomí o tom, že orba a další formy zpracování půdy škodí půdnímu životu. Regenerativně hospodařící zemědělci jsou ti, kteří v následujících letech velmi významně přispějí ke snižování podílu CO 2 v atmosféře a měli bychom si mnohem více cenit jejich produkce a společenské role,“ říká k výstavě Václav Kurel, ředitel startupu Carboneg.

„Dlouhodobě se snažíme představovat návštěvníkům našeho muzea nejen historii, ale i aktuální zemědělské trendy a nové přístupy, které mohou být podněty pro budoucí směřování v oblasti udržitelného zemědělství a životního prostředí. Regenerativní zemědělství je jedním z nich,“ doplňuje Zdeněk Novák, generální ředitel Národního zemědělského muzea. Kvalitní a po všech stránkách funkční půda je potřeba nejen pro zajištění naší potravy, ale přispívá ke správnému koloběhu vody, živin a dalších látek v přírodě. Regenerativní praxe rozvíjí mikrobiální život v půdě. Proto omezuje mechanické zpracování půdy a užívání přípravků na ochranu rostlin i minerálních hnojiv, které brání symbiotickým vztahům rostlin, hub a živočichů v půdě. Zemědělcům se navíc snižují náklady a výsledná produkce je ziskovější.

Výstava Regenerativní zemědělství: Půda plná života je umístěna na výstavních panelech na schodišti Národního zemědělského muzea v Praze a je přístupná veřejnosti do 27. srpna 2023.

Název výstavy: Regenerativní zemědělství: Půda plná života
Kdy: 6. června - 27. srpna 2023
Kde: Národní zemědělské muzeum, Kostelní 1300/44, 170 00 Praha 7
Otevírací doba: úterý až neděle 9.00–17.00

V Leica Gallery se koná výstava fotografií Karin Mack s názvem Pod víčky.

Doba trvání výstavy: 26. 11. 2021 – 9. 1. 2022

Karin Mack (*1940, Rakousko) je výjimečná rakouská fotografka, která počátkem sedmdesátých let začala analyzovat svoji životní situaci a svůj vlastní obraz. Ústředním bodem jejího fotografického hledání se stalo pátrání po unikátní a jedinečné – a přesto mnohostranné – podstatě vlastního já. S jistou ironií odkazuje na stereotypy měšťáckého života a přenáší je do vlastní imaginativní obraznosti. Stereotypy odkazující k fádním a mechanickým ženským domácím pracím podrobuje kritice a prostřednictvím konstrukce i destrukce fotografie demonstruje konec iluze harmonie ženského předurčení a akt osvobození se od něj. 

Výstava Pod víčky představuje výběr takto zaměřených černobílých a převážně autoportrétních analogových cyklů ze sedmdesátých až osmdesátých let minulého století i aktuální tvorbu z posledního desetiletí, v níž rezonují otázky trhlin mediální reprezentace a objektivizace žen v prostoru vizuální komunikace. S tvorbou této výjimečné fotografky se česká veřejnost mohla v užším výběru setkat na putovní výstavě Feminist Avant-Garde. Art of the 1970s v Domě umění města Brna (na přelomu roku 2018/2019), která byla koncipována ze sbírek vídeňské nadace The Sammlung Verbund Collection v kurátorském pojetí ředitelky sbírky Gabriele Schor. Výstava v Leica Gallery Prague nabízí divákům pohled na tvorbu Karin Mack v širším časovém i tematickém záběru, aby tak představila její uměleckou trajektorii v komplexnějším tvaru a s přihlédnutím k posunům v jejím tvůrčím uvažování.

1940 Narozena ve Vídni, kde doposud žije.
1967–1978 Fotografka architektury.
1970–1980 Dokumentaristka vídeňské umělecké a kulturní scény.
od r. 1975 Konceptuální autoportréty trifogli, fotomontáže.
1982 Bílé stíny na černém sněhu, úvahy o nepřítomnosti a vzpomínkách
v negativních tiscích.
1982–1985 Nový vesmír v šestidílných fotografických obrazech.
1978–1988 Studium historie umění a italštiny na Vídeňské univerzitě.
1994–2004 Pobyt v Nizozemsku. Studie o vztahu člověka a přírody. Série a sestavy.
2007 Evropská identita v globálním světě, fotografické koláže, digitálně zpracováno (probíhající práce).
od r. 2010 Práce s camerou obscurou (dírková komora).

Členka Künstlerhaus Vídeň.
Členka dolnorakouské fotografické a mediální iniciativy FLUSS.
Výstavy doma i v zahraničí.

Publikace
Bílé stíny na černém sněhu, Fotogalerie Vídeň 1982
Autoportréty, 1975–1985, Sonderzahl, Vídeň 1985
Umělecké cesty 70, Sonderzahl, Vídeň 2007
Prostory uvnitř sebe sama, Fotohof, Salzburg 2010

Ocenění
1978 Cena Waltera Buchebnera
1980 Pracovní stipendium města Vídně
1982 Umělecká soutěž Römerquelle – 3. cena
1985Státní stipendium pro obrazové umění
2010 Ocenění ‘Goldenen Lorbeer’s’, Künstlerhaus Vídeň

Vstupné: 

70 korun dospělí

40 korun studenti, děti nad 12 let, senioři od 60 let

30 korun studenti uměleckých škol po předložení studijního průkazu školní 

30 koruns kupiny nad 10 osob s doprovodem

140 korun rodinné vstupné 

Otevírací doba: 

Po – pá: 10 – 20 hod, víkendy, svátky: 11 – 18 hod 

Další informace: www.lgp.cz 

Pětašedesát let. Tak dlouho už na našem území probíhá jaderný výzkum. Toto významné výročí, jeho důležité milníky, osobnosti, ale třeba i podniky, které se jadernou energetikou zabývají, si mohou připomenout návštěvníci Ekotechnického centra Alternátor v Třebíči, které do 5. srpna hostí výstavu „65 let jaderného průmyslu v Česku“.

Na celkem osmnácti panelech se lze dozvědět zajímavosti o jaderné energetice u nás i ve světě. Výstava také reflektuje současnou přípravu výstavby nových jaderných zdrojů v České republice. Právě v nedaleké Jaderné elektrárně Dukovany (JEDU) by měly být v následujících několika letech postaveny nové bloky, které tak zabezpečí výrobu energie z jádra i v příštích desetiletích. Tato problematika je významná pro obyvatele celé České republiky, pro Třebíčsko však o to více z toho důvodu, že dukovanská elektrárna je v regionu nejvýznamnějším zaměstnavatelem.

Výstavu organizuje web atominfo.cz. Návštěvníci ji najdou ve foyer Alternátoru, přístupná je zdarma.

Kniha a výstava fotografií v Galerii Vaňkovka

Od pondělí 15. července je v Galerii Vaňkovka Brno k vidění výstava fotografií zachycujících sedmdesát let života oblíbeného českého herce Bolka Polívky. Vernisáž spojená s autogramiádou a křtem knihy vydané ku příležitosti Bolkových kulatin se bude konat 24. července v rotundě nákupní galerie. Mezi autory vystavovaných snímků patří mimo jiné známí brněnští fotografové Jef Kratochvil či Jiří Salik Sláma. Výstava potrvá do konce měsíce.

24 velkoformátových fotografií vystavených v prostorách brněnské Galerie Vaňkovka je ochutnávkou z téměř desetinásobku snímků, které se objeví v publikaci o Bolkově životě. Kniha vychází na počest hercova jubilea a její křest proběhne v rámci vernisáže výstavy v rotundě nákupní galerie. Akce se koná za podpory statutárního města Brna a pod záštitou jeho primátorky Markéty Vaňkové.

Ačkoliv je Bolek Polívka vizovickým rodákem, jeho život je s Brnem spjatý velmi úzce. Sídlí zde Divadlo Bolka Polívky, jehož je principálem. I v Městském divadle Brno není Polívkovo hostování výjimkou. „Je proto naprosto pochopitelné, že si moravská metropole nenechá ujít takovou příležitost k oslavě,“ řekl Jan Borůvka, ředitel Galerie Vaňkovka. „Připojili jsme se i my jako brněnská nákupní galerie, a to nejen poskytnutím prostor pro konání výstavy. V rámci našeho multižánrového festivalu Vaňkovka Fest, který probíhá po celý červenec, jsme se rozhodli Bolkovi letos věnovat promítání všech filmů na programu letního kina,“ dodal.

Kniha plná vzpomínek. O zážitky s Bolkem se v ní podělí Goldflam i řada dalších

Publikace s příhodným názvem Bolek je postavena především na fotografiích, které doplňují postřehy a vzpomínky samotného Polívky, ale také autorské příspěvky řady jeho přátel a kolegů. „Do knihy jsem přispěl, o Bolkovi tam píšu moc hezky. O něm to totiž jinak ani nelze,“ prozradil režisér, herec a spisovatel Arnošt Goldflam. „K narozeninám ode mě možná dostane moji knihu s věnováním. Jiný dárek pro něj nemám. On ví, že jsem lakomej. A navíc už stejně všechno má,“ odpověděl na otázku, zda si pro Bolka připraví také nějaký dárek. Mezi další, kteří se pro knihu o Bolkovi vyjádřili, patří například hercova bývalá žena Chantal Poullain, syn Vladimír Polívka, režisér Jan Hřebejk či herec Pavel Liška.

Více než dvě stovky fotografií zachycují významné momenty hercova osobního i profesního života. Kromě fotek z rodinného archívu se v knize objeví i snímky fotografů spjatých s Polívkou či jeho divadelními aktivitami, mezi které patří například František Poláček, nedávno zesnulý Jef Kratochvil či současný dvorní fotograf Divadla Bolka Polívky Jiří Salik Sláma. „Pro divadlo fotím už dlouhých osm let, to je více než polovina mé kariéry. Bolek v jeho čele stojí přes 25 let, tak bych mu k narozeninám přál ještě alespoň jednou tolik,“ uvedl Sláma, který si podle svých slov vernisáž v Galerii Vaňkovka nenechá ujít. Akce proběhne 24. července od 17 hodin.

O Galerii Vaňkovka Brno

Galerie Vaňkovka Brno je obchodní centrum v Brně, které bylo otevřeno v roce 2005. Nachází se na místě bývalé továrny, kterou v roce 1865 založil rakousko-uherský podnikatel Friedrich Wannieck. Galerie Vaňkovka Brno patří do portfolia německé společnosti ECE. V současnosti se zde nachází přes 130 obchodních jednotek na prodejní ploše větší než 37 tisíc metrů čtverečních. Průměrně sem denně zavítá téměř 40 tisíc návštěvníků.

Anna Pivodová

Laické fotografy nejvíc zaujalo nové metro a rekonstrukce střechy haly Hlavního nádraží v Praze – fotografie budou k vidění v jeho vestibulu 

Hlavní nádraží v Praze ožije v první polovině prosince laickými fotografiemi dopravních staveb v České republice. Výstava na velkoformátových panelech ukáže nejúspěšnější snímky, které zasílali od července do září amatérští fotografové z celé země. Devatenáct fotek zachycuje stavby dopravní infrastruktury, které nejvíc zaujaly veřejnost. Cílem je vzbudit zájem lidí o dopravu u nás, zdůraznit její důležitost a seznámit je s novými projekty. 

Výstava s názvem ´Najdi projekt OPD´ začíní v úterý 4. a trvá do 17. prosince 2018. Zájemci ji mohou shlédnout ve vestibulu Hlavního nádraží v Praze. Na deseti panelech se objeví devatenáct snímků, které zachytili fotografové v rámci vyhlášené soutěže. „Dopravní infrastrukturu vnímají mnozí z nás jako něco zcela všedního a samozřejmého. Proto jsem velmi rád, že jsou mezi námi lidé, kteří dokážou prostřednictvím svých fotografií zachytit také estetickou kvalitu dopravních staveb, které byly v posledních letech postaveny s podporou fondů Evropské unie,“ říká Ing. Tomáš Čoček, PhD., první náměstek ministra dopravy. 

Fotografové zasílali jak barevné, tak černobílé digitální fotografie, které mohli i graficky upravit. Nejvíce účastníky soutěže zaujal projekt Prodloužení metra A Dejvice – Motol a Rekonstrukce zastřešení haly železniční stanice Praha hlavní nádraží. „Doprava se týká denně každého z nás a je to téma, které často diskutujeme a to ať už v pozitivním nebo negativním. Pravdou ale je, že v České republice je infastruktura na vysoké úrovni. To nám často dojede až po návštěvě jiných zemí, kde tomu tak není,“ říká producentka Olga Menzelová. 

Výstavu pořádá Řídicí orgán Operačního programu Doprava (ŘO OPD) – nejvýznamnější zdroj prostředků pro financování dopravní infrastruktury v České republice s celkovou alokací přibližně 4,56 mld. EUR (přibližně 123 mld. Kč).

Hana Tietze

Africké léto v Tróji do 3. září 2018

Krása (v) kostýmu - výstava nejkrásnějších operních kostýmů z Národního divadla na zámku v Litomyšli 

Reprezentační sály zámku v Litomyšli doplní od 1. června do 31. srpna výstava Krása (v) kostýmu. Mimořádná výstava zahrnující výběr nejkrásnějších operních kostýmů z Národního divadla. 

V roce 2018 oslaví litomyšlský zámek své 450. narozeniny a současně 60. ročník Národního festivalu Smetanova Litomyšl. Návštěvníci reprezentačních pokojů na základní prohlídkové trase se mohou těšit vedle klasické prohlídky na výstavu Krása (v) kostýmu. Jedná se o výběr nejkrásnějších operních kostýmů z Národního divadla, doplněný o základní historické údaje a fotografie z představení, z nichž některá měla své místo i v programu festivalů Smetanova Litomyšl.

Výstava zahrnuje přes dvě desítky kostýmů, jejichž výtvarníci jsou známí nejen na divadle, ale také třeba ve filmové tvorbě. Namátkou Theodor Pištěk, Josef Jelínek nebo Martin Čorba. Představí inscenace, na jejichž vzniku se podíleli slavní čeští umělci jako Eva Urbanová, Jiří Bělohlávek či Ondřej Havelka. Výstava také nabízí zajímavosti z historie a okolo vzniku těch nejznámějších oper. 

Výstava je přístupná od 1. 6. do 31. 8. 2018, vždy od úterý do neděle v rámci prohlídek základní prohlídkové trasy Reprezentačními sály a divadlem. (Vstupenka na kterýkoli festivalový pořad konaný ve II. arkádovém nádvoří zámku v Litomyšli je v běžné otvírací době zámku zároveň jednorázovou vstupenkou na základní prohlídkový okruh a kostýmní výstavu.) 

Zámek Litomyšl

Státní zámek Litomyšl je vzácnou ukázkou úpravy italského renesančního paláce pro podmínky zaalpských zemí. Byl postaven v 60. - 80. letech 16. století Vratislavem z Pernštejna jako dar pro milovanou ženu Marii Manrique de Lara. Pernštejnské renesanční sídlo doplnily v 17. a 18. století barokní úpravy provedené dalšími majiteli – Trauttmansdorffy a Waldstein-Wartenbergy, za účasti předních barokních umělců. Unikátem je dochované zámecké rodinné divadlo z roku 1797. V roce 1999 byl zámek zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Více na www.zamek-litomysl.cz.

Letenský muzejní den v Národním zemědělském muzeu – komentovaná prohlídka a vstupné zdarma! 

V pátek 18. května si připomínáme Mezinárodní den muzeí a galerií. Národní zemědělské muzeum v Praze u této příležitosti pro návštěvníky pořádá Letenský muzejní den – komentovanou prohlídku muzea a vstup do všech expozic a na výstavy zdarma. 

Možnost prohlédnout si nově zrekonstruovanou budovu Národního zemědělského muzea v Praze na Letné mají v pátek 18. května od 9 do 17 hodin všichni zájemci, kteří přijdou na akci Letenský muzejní den. Každou hodinu je pro návštěvníky připravena komentovaná prohlídka muzea s průvodcem, začátek je vždy v 10:00, 11:00, 12:00, 13:00, 14:00, 15:00 a 16:00 hodin. Vstup do Národního zemědělského muzea i prohlídky jsou zdarma. Průvodce si zájemce o prohlídku vyzvedne u pokladny. „Srdečně zveme všechny návštěvníky, aby se přišli podívat, jaký kus cesty naše muzeum urazilo. Rozsáhlou rekonstrukci hlavní výstavní budovy jsme začali připravovat v roce 2014, a tak se postupně vrací k původnímu architektonickému konceptu. Za poslední tři roky jsme vybudovali sedm zcela nových expozic, které se věnují jednotlivým oborům zemědělství. Velkým lákadlem je i nově otevřená střecha muzea s unikátním výhledem na Prahu,“ říká náměstek generálního ředitele Národního zemědělského muzea Antonín Juriga. 

Téma Mezinárodního dne muzeí v roce 2018 zní Hyperpropojená muzea: Nové cesty, nové publikum. Cílem je poukázat na vztah muzeí a nových technologií a možnosti jejich využití k oslovení dalších návštěvníků. Právě i nové expozice v Národním zemědělském muzeu vždy staví na moderních a interaktivních formách, aby si návštěvníci odnesli nejen zajímavé informace, ale také zážitek. Expozice navíc mají tzv. dynamický koncept – jednotlivé exponáty ve vitrínách se budou jednou za rok či dva obměňovat, a návštěvníci tak mají důvod se do muzea vracet. 

Mezinárodní rada muzeí (ICOM) ustanovila 18. květen Mezinárodním dnem muzeí v roce 1977 s cílem upozorňovat širokou veřejnost na roli muzeí v rozvoji společnosti. Na celém světě je Mezinárodní den muzeí každoročně významnou událostí. Kromě toho, že zúčastněná muzea mohou představit témata a otázky týkající se kulturních institucí, je Mezinárodní den muzeí především příležitostí pro muzejní pracovníky setkávat se s návštěvníky. Akce probíhají v rámci jediného dne, víkendu ale i celého týdne. 

Národní zemědělské muzeum je členem International council of museums a Asociace muzeí a galerií České republiky. 

Národní zemědělské muzeum je státní příspěvková organizace zřizovaná Ministerstvem zemědělství. Zabývá se tematikou zemědělství, lesnictví, myslivosti, rybářství, zahradnictví, potravinářství, zpracování zemědělských produktů, vývoje venkova a kulturní krajiny. Národní zemědělské muzeum má kromě hlavní výstavní budovy v Praze další pobočky – Čáslav, zámek Kačina, zámek Ohrada, Valtice. V pražské budově jsou k vidění expozice Zemědělství, Jede traktor, Rybářství, Myslivost, Voda v krajině, Gastronomie, Laboratoř ticha či Život – střešní zahrada. Prostor pro zdokonalování kulinářských dovedností nabízí gastrostudio, milovníci umění ocení výstavu obrazů realisticky orientovaných malířů ze Šrobárovy sbírky. 

Více na www.nzm.cz 

Jitka Taussiková
tiskove@nzm.cz

Tváře české literatury v Kolíně: Tři desítky fotografických portrétů velikánů české literatury představuje od 1. března do 13. dubna v čítárně Městské knihovny fotograf Pavel Vácha.

KULTURNÍ TIP: V Plzni můžete od září navštívit výstavu Boba Dylana i českých umělců z období totality

Od poloviny září můžete v Plzni navštívit hned dvě nové zajímavé výstavy.
Ta první, ve znovuotevřené hlavní budově Západočeského muzea, představuje geniálního hudebníka Boba Dylana jako talentovaného malíře a šikovného výtvarníka. Na druhou z nich zve do budovy Masných krámů Západočeská galerie, která vystavuje výběr z tvorby českých umělců, jež v letech 1939 až 1953 ovlivnily dva totalitní režimy.

Výstava Bob Dylan: On the Road - Neznámá tvář známého umělce

Boba Dylana zná většina lidí jako skvělého amerického nekonvenčního písničkáře a hudebníka. Texty plné různých politických, sociálních, filozofických a literárních vlivů se vzpíraly všem pravidlům dobové populární hudby. Málokdo však ví, že Bob Dylan je také talentovaný malíř vystavující ve významných  galeriích po celém světě. Přesvědčit se o tom můžete v Západočeské muzeu v Plzni od 15. září do 12. listopadu. Součástí expozice bude téměř 50 Dylanových grafických listů z let 2008–2014, kolekce jeho gramofonových desek a tematické fotografie Alana Pajera. Expozice v hlavní budově Západočeského muzea jsou otevřeny každý den kromě pondělí od 10 do 18 hodin.

TENKRÁT V EVROPĚ. Čeští umělci v totalitních režimech 1939–1953

České umění čtyřicátých let, ve kterých zuřily dva totalitní režimy a válka,
si můžete prohlédnout od 22. září do 21. ledna 2018 ve výstavní síni Masné krámy. Umělecká díla, která znázorňují nesvobodu a neustálé nebezpečí tohoto období, tematicky doplní dokumentární fotografie statisíců uprchlíků proudících napříč Evropou i mimo ni i miliony lidí násilně transportovaných do vyhlazovacích táborů. Výstava silně připomíná hrůzy nacistické ideologie a později totalitního komunistického režimu, přičemž poukazuje na současný příliv uprchlíků do Evropy. Autory výstavy jsou Marie Klimešová, Hana Rousová a Zbyněk Baladrán. Výstavní síň Masné krámy je otevřena každý den kromě pondělí od 10 do 18 hodin.

Komentované prohlídky výstavy se konají 3. října a 7. listopadu v 17 hodin, 26. listopadu v 16 hodin, 12. prosince v 17 hodin a 10. ledna v 17 hodin.

Plzeň – TURISMUS, p.o.

www.visitplzen.eu

Fotky Jaroslava Prokopa

Petr Kalandra

Jaroslav Hutka

Vladimír Mišík a ETC


Marsyas: Zuzana Michnová a Petr Kalandra

Název výstavy: PORTRÉT JEDNOHO FESTIVALU (aneb PEZINOK 1976)

Autor: Jaroslav Prokop

Kurátor: Karel Haloun, Luděk Kubík

Vernisáž: 6. 4. 2017, 19h

Termín konání: 7. 4. – 18. 6. 2017

Pořadatel: LEICA GALLERY PRAGUE o.p.s. 

V létě uplyne už čtyřicet jedna let od památného koncertu pod širým nebem, pořádaným pod dobově pitomým jménem „Festivalu mladosti“ Ladislavem Snopkem, mezi přáteli známým pod jménem Agnes (po rozdělení státu slovenským ministrem kultury) v pezinockém amfiteátru. Hráli tam mnozí z hudebníků, které fotograf Jaroslav Prokop rád a často zobrazoval: Vladimír Mišík se svými ETC…, Marsyas, Vladimír Merta, Vlasta Třešňák, Petr Lutka, nebo Marian Varga, Modus s Marikou Gombitovou, Jaroslav Hutka a jazzman Gabriel Jonáš. Když říkám amfiteátr, trochu přeháním, podobně jako když Martin Věchet mluví o „svém“ festivalu jako o trutnovském Woodstocku, nicméně v tehdejším Československu to byla velká událost, na níž se sjeli příznivci rockové a folkové hudby z blízka i daleka. Protože je bylo možné stejně výstižně popsat jako tiché i hlasité odpůrce panujícího režimu (což establishmentu neuniklo), bylo s podivem, že se organizátorům vůbec podařilo takovou akci prosadit, byť pod hlavičkou odpudivého Socialistického svazu mládeže. 

Tehdy šestadvacetiletý Jaroslav Prokop zde pořídil poměrně rozsáhlý cyklus fotografií, z nichž se některé staly součástí jeho diplomní práce na pražské FAMU. Když se na ně po létech dívám, vyvstanou přede mnou velmi plasticky obrazy, spatřené před více než čtyřmi desetiletími, doprovázené množstvím sekvencí, které Prokopova kamera zachytit nestačila. Jsem přesvědčen, že právě tak se pozná dobrý dokumentarista – dokáže svou prací vyvolat vzpomínky na místa, která jste kdysi navštívili, na lidi, se kterými jste kráčeli společnou cestou a na chvíli se vysmát času. Dovede zpřítomnit tehdy panující společenské klima, aniž by si pomáhal mnohomluvnými ilustračními atributy a vystačí si při tom s černobílým negativním materiálem. Autentický tvůrčí typ, o němž právě mluvím, je však také schopen zavést diváky do míst a krajin, které na vlastní oči nikdy neviděli, mezi lidi, které znají pouze z vyprávění (a možná ani z něho ne) a přesto v nich vzbudit pocit jakéhosi dejá vu a znejistit je: Opravdu jsem tam nebyl? A pokud ano, jak je to možné? Vždyť jsem tehdy ještě nebyl na světě… Nejen pro všechno právě vyřčené mají Prokopovy fotografie z pezinockého festivalu schopnost připomenout nám, jeho dávným účastníkům, pozapomenutou atmosféru pospolitého vzdoru v nepřátelském světě a všem ostatním představit s velkou plasticitou, jaké to tehdy bylo a o co že se vlastně hrálo. 

Když jsme s Jaroslavem Prokopem připravovali výstavní kolekci, východiskem nám bylo diplomní album, obsahující čtyřicet dva černobílých fotografií, vybraných z velkého množství pořízeného negativního materiálu. Rozhodli jsme se pro další selekci, jejímž výsledkem je třicet dva obrazů, rozdělených do čtyř sekcí: Publikum, Hudebnící, Zákulisí a Noc, představených převážně v monumentálním formátu 180 x 110 cm. Formát exponátů i jejich instalace mohou být vnímány třeba jako parafráze Maroldova lipanského panoramatu. Na rozdíl od něj však nepředstavuje bitvu prohranou. My, kteří jsme u toho byli, jsme to sice ještě nemohli vědět. Vy, kteří jste tam z nejrůznějších důvodů být nemohli, máte příležitost zažít ozvěny našich tehdejších pocitů, tužeb a nadějí.

Karel Haloun, Luděk Kubík, kurátoři

Jaroslav Prokop (*1950) je absolventem Ateliéru fotografie na pražské FAMU. Výrazně na sebe upozornil již během studií fotografiemi místních neestrádních hudebníků, rockových i folkových. Jeho rozsáhlý archiv je zároveň jakousi mapou místní potlačované hudby v sedmdesátých a osmdesátých letech. V osmdesátých je jeho činnost výrazně spjata s Junior klubem Na Chmelnici, jehož atmosféru, publikum a účinkující zachytil na mnohých fotografiích. 

Od poloviny sedmdesátých let se jeho snímky začaly objevovat také na obalech hudebních nosičů. Prokop se však nezaměřil pouze na hudební prostředí, prosadil se i jako vyhledávaný divadelní fotograf a portrétista. Právě univerzálnost, s níž se dovede pohybovat mezi žánry a neztrácet při tom autorský rukopis, charakterizovaný především viditelnou nechutí k pozérství, smyslem pro detail a schopností zachytit nebo přesadit své „modely“ do prostředí, které je schopno citlivému divákovi dovyprávět mnohé z toho, co by mohl za jiných okolností ve tváři či gestu portrétovaného snadno přehlédnout, ho činí výjimečným. Nutné je zmínit také Prokopovu fascinaci černobílou fotografii, které dával vždy přednost před spektakulárností barevných snímků. Ty ostatně v dobách reálného socialismu patřily jaksi automaticky k veřejným obrazům jiných interpretů, než které zobrazoval Prokop. Příslušníci „hudební diaspory“, kterou fotografoval, nebyli sice přímými příslušníky undergroundu, ve svých písních se však nerozpakovali sdělit, že rozhlédnou-li se kolem sebe, neuvidí (s výjimkou svého ryze soukromého a pečlivě střeženého světa) nic hezkého. 

V roce 1984 vytvořil Prokop rozměrný cyklus fotografií z inscenací tehdy ještě prostějovského HaDivadla. Zlomky z tohoto celku byly otištěny ve výročním buletinu Ha-Di 1974 – 1984. V Junior klubu Na Chmelnici vytvořil pozoruhodný cyklus z období prvních tří návštěv japonského performera Mina Tanaky v Praze (1985, 1986, 1988). Od počátku devadesátých let nasnímal rovněž velké množství divadelních představení, portrétů herců, divadelníků a dramatiků pro revue Svět a divadlo. Portréty herců Divadla v Dlouhé. Velmi pozoruhodné jsou jeho „fotodokumentace“ Plzeňských divadelních festivalů od poloviny devadesátých let do současnosti. 

Jaroslav Prokop vystavoval své práce mnohokrát samostatně (např. v Praze, Tokyu, Avignonu, Moskvě) i na společných výstavách doma a v zahraničí. V souvislosti s hudební tématikou je třeba znovu zmínit dvě výstavy z druhé poloviny osmdesátých let, uspořádaných v Junior klubu Na Chmelnici. Zúčastnil se i té nejdůležitější, která se v prostorech klubu konala, nazvané 37 fotografů Na Chmelnici. Na počátku podzimu 1989 ji uspořádala Anna Fárová a byla doprovázena na svoji dobu nezvykle obsáhlým katalogem. Po roce 1989 vystavoval Prokop v mnoha prestižních prostorech, namátkou vybírám pražské Divadlo Archa nebo galerii The British Council v paláci Dunaj na Národní třídě. Naposledy pak v prostorách Národní banky na Senovážném náměstí, kde vystavoval, to jistě uhodnete – portréty hudebníků. 

Od roku 1999 působí Jaroslav Prokop také jako vedoucí ateliéru Reklamní fotografie na fakultě multimediálních komunikací, UTB ve Zlíně. 

Partneři LEICA GALLERY PRAGUE: ČEZ a.s., AK Urbášek&Partners

Mediální partner: ArtMap

Další informace: www.lgp.cz, fb.com/leica.gallery

Kontakt: Míla Dubská, +420 602 287 820, md@lgp.cz

Ivana Kubičková, +420 702 011 893, ik@lgp.cz

Otvírací doba: Po – Pá 10 – 21h, So – Ne 14 – 20h,

Vstupné:

70,-Kč dospělí

40,-Kč studenti, děti nad 12 let, senioři od 60 let

140,-Kč rodinné vstupné

30,-Kč studenti uměleckých škol po předložení studijního průkazu

30,-Kč školní skupiny nad 10 osob s doprovodem 

Doprovodný program k výstavě:

Po 24. 4. 2017 v 19h beseda v LEICA GALLERY PRAGUE s autorem a kurátory výstavy