Romantika nevymřela

Pony Express míří z Čech až za moře

V České republice se už od roku 1985 vydávají - po vzoru svých amerických předchůdců - jezdci Pony Expressu s poštou v sedlových brašnách. Téměř třicet westernových jezdců však letos vyrazí po několika trasách s poštou, která bude lodí putovat dál, až do Ameriky a Austrálie.

Touto formou chtějí českoslovenští westerners a trampové, kteří se pro tento účel sdružili, přispět svým dílem k oslavě 100 let Československé republiky a připomenout zakladatele státu Čechů a Slováků, Tomáše G. Masaryka a Rastislava Štefánika. 

Historie Pony Expressu

Pony express byl založen v USA v roce 1860, aby zajistil pravidelné poštovní spojení mezi St. Joseph v Missouri a Sacramentem v Kalifornii, tedy přes území v té době obývané pouze původními obyvateli, Indiány. Východní státy byly odděleny od Kalifornie obrovskou, téměř neobydlenou oblastí nazývanou Velká americká poušť.

Jezdci Pony Expressu museli zdolat trasu v délce 2000 mil za neuvěřitelných 10 dní! Na trase bylo 180 stanic, kde se postupně vyměnilo na 500 koní. Celkem se uskutečnilo 160 kompletních cest a ujeto bylo 650 tisíc mil, při nichž jezdci amerického Pony Expressu přepravili 34 753 zásilek. Přestože Americký Pony Express sloužil pouze 1 rok a 4 měsíce, vstoupli jezdci Pony Expressu svým hrdinstvím do dějin USA. 

Ozvěna divokého západu

Už je to bezmála sto let, co dík vzdálené romantické ozvěně vyklíčila v Brdech i na dalších místech naší republiky, trampsko westernová romantika. V brdských lesích, do nichž nahlédneme hlouběji, se jejím domovem stala dodnes fungující krčma U zrzavýho paviána v Halounech, Údolí hadrů, West End, El Paso u Kytína Eldorád camp a další památná místa. Ta ozvěna neumlkla ani v dobách socialistického „rozkvětu“ v legendární taverně ve Stříbrné Lhotě u Mníšku pod Brdy.

„Pro trampy i další kamarády, jimž se ta šedivá doba zajídala, to byla krásná barevná vzpruha. Scházeli jsme se zde, zpívali, pucovali pistole a snili o vzdálené Americe, Austrálii, vzpomínali na kamarády, kteří odešli do emigrace,“ vzpomíná Jindra Bílek, který poslední třetinu minulého století prožíval právě v Mníšku pod Brdy. S příběhy jezdců, hobboes (tuláků) i desperátů vyrůstal a žil trampingem. Na jedné z cest do Polska se s kamarádem při stopování seznámili s Američanem Johnem Pariserem. A nezůstalo jen u tohoto setkání, ve čtyřiaosmdesátém přišlo pozvání k návštěvě USA. Sen se stal skutečností.

V Americe se Jindra nadchl obdobím, kdy nejdivočejší míle kontinentu křižovali jezdci Pony Expressu s poštou a dokonce i s důležitými vládními dokumenty. S partou zanícených kamarádů, Jardou Čvančarou, Standou Vodenkou a Tomášem Králem pak zorganizoval v roce l985 na počest jezdců Amerického Pony Expressu, první jízdu tehdy Československého Pony expressu. Trasa vedla ze Stříbrné Lhoty u Mníšku pod Brdy do Suchdola nad Odrou na Moravě. Od té doby jezdí rok co rok desítky jezdců s poštovní mochillou republikou se zásilkami, které se pak z míst dojezdu vracejí se speciálními poštovními razítky na adresu odesilatelů. Zájem o tuto službu měli pochopitelně zejména sběratelé.

Vyvrcholením úvodního období československého Pony expressu byla v roce l990 jízda několika českých jezdců po historické trati v USA. V Kalifornii je čekali osedlaní koně a oni vyrazili z Kalifornie přes Nevadu, Utah, Wyoming, Colorado, Nebrasku a Cansas do Missury. A s nimi potomci oněch jezdců z dob pionýrských.

„Bylo to právě 130 let od startu amerického Pony Expressu. Guvernér státu Nevada Bob Muller tehdy ocenil naši účast a vyhlásil 2. červen státním svátkem - Dnem Československého Pony Expressu,“ vzpomíná Jindra Bílek. „Skupina Američanů se pak přepravila s námi do Československa. Pomohli nám udělat z dojezdu 6. ročníku Pony Expressu obrovskou show. Za zásluhy o šíření slávy Pony Expressu jsem byl jmenován viceprezidentem Westerners International pro tehdejší východní Evropu.“ 

Startuje Wells Fargo

Po sedmi letech působení „v sedle“ šéfa Československého Pony expressu předal Jindra Bílek otěže svým následovníkům. To už se trasy protáhly a k jižní, západní a moravské větvi se přidala další, která jezdí v Německu. Později, to už pod novým vedením, se napojilo Slovensko a Polsko a trasa Německem se protáhla až do Holandska. Došlo i ke změně názvu na European Pony Express.

Náš dnešní host, rozený organizátor, měl ovšem počátkem 90. let minulého století ještě jiné sny. Jeho zájem o poštovní jízdy americkým kontinentem se přesunul, stejně jako v zemi jejich zrodu, od dopravy „na kopytě“ k většímu pohodlí. V roce 1994, tedy 76 let poté, co z kozlíku rudého Concordu společnosti Wells&Fargo sesedl poslední kočí této americké firmy a z legendárních dopravních prostředků se staly jen relikvie, rozjeli milovníci westernové romantiky pod vedením Jindřicha Bílka dostavník Wells Fargo v srdci Evropy.

V prvních dvou ročnících zapřahali mistři opratí koně do dostavníků značky Landaur. V roce 1996 však prošel křtem skutečný sytě červený Concorde, který s citem pro westernovou historii zhotovil podle dobových snímků a kreseb Ivo Exnar z Havlíčkova Brodu. Dostavník zaplatil reklamní sponzor Krušovický pivovar. Značnou částkou se podílela také agentura Pony Express, což znamená Jindřich Bílek. Aby si na sebe dostavník trochu vydělal, nemohl stát zbytek roku někde ve stodole.

„Pořádali jsme na objednávku vyjížďky z přepřahací stanice v Mníšku pod Brdy, kterou jsme vybudovali ve starém pivovaru. Vozili jsme zájemce do Stříbrné Lhoty, do Kytína, na Malou svatou horu, do Řitky i dalších míst Podbrdí,“ vypráví Jindra. „Pasažéři si mohli objednat nejrůznější služby,“ směje se.

Úsměv je na místě. V nabídce totiž bylo přepadení dostavníku Indiány za 300 Kč, přepadení desperáty a okradení za 600 Kč, přepadení desperáty a znásilnění 186 Kč/kus, pro přepadení a únos manželky na sjednanou dobu platila cena smluvní… Jindřich Bílek samozřejmě dodává, že pro jistotu vytiskli na letáček upozornění, že si agentura vyhrazuje právo některé služby neposkytnout. 

Pošta do USA a Austrálie

Dostavníky jezdily po Brdech ??? roky. Pak se Jindra Bílek z Mníšku odstěhoval. Tvrdil, že začne psát paměti – a snad i začal. Jenomže to nemohlo jeho neklidnému duchu stačit. Každý rok na podzim pořádá velké potlachy kamarádů trampů z celé republiky. V sadu vybudoval westernový srub, kde se dá přespat, a kde plánuje s kamarády další akce.

Poštovní jízdy, jeho srdeční záležitost, totiž Jindrovi nedávaly spát. A tak se zrodil nápad, že by se na oslavu 100. výročí založení Československé republiky mohla poštovní jízda opět rozjet do zámoří. Tentokrát o pořádný kus dál než v roce 1990. Název Czech-Australian-USA Pony Express jasně naznačuje trasu.

„Dohodli jsme se s kamarády z trampské osady Jižní Kříž z Příbrami a z osady Key Way z Litoměřic, že by to byla nejvhodnější forma, jak se k tomu slavnému jubileu veřejně vyjádřit. Mnoho našich kamarádů odešlo v dobách nesvobody do Ameriky a Austrálie. Řekli jsme si, že bychom jim mohli právě teď dát příležitost poděkovat uvedeným zemím za poskytnutí azylu. Dopisy s poděkováním budou putovat v sedlových brašnách jezdců Pony Expressu a pak dál v plátěném lodním pytli na plachetnici,“ vysvětluje Jindra.

V polovině letošního ledna se v Mníšku pod Brdy-Stříbrné Lhotě sešli vybraní jezdci Czech-Australian-USA Pony Expressu a slavnostně podepsali přísahu, že splní svůj úkol a poštu v pořádku doručí na místo určení. Byla jim též propůjčena speciální přezka na pásek. Ta bude jejich vlastnictvím, až splní slova přísahy.

Po Jižní trase jezdci vyrazí 20. května 2017 v 18.00 hodin z Vyššího Brodu, Severní startuje 1 hodinu po půlnoci 21. května v městečku Dubí na Kokořínsku. Obě trasy se setkají 21. května v pravé poledne v Mníšku pod Brdy-Stříbrné Lhotě, kde již v 10 hodin vypukne na náměstí před slavnou tavernou bohatý hudební country a trampský program.

Budou při něm představeni i američtí jezdci Pony Expressu, kteří převezmou poštu určenou pro USA a s vybranými českými jezdci odletí za Velkou louži. Společně povezou poštu v sedle na vybraných úsecích v Kalifornii a dále do Washingtonu DC., cíle první části projektu. Poštu určenou pro Austrálii převezme v Mnišku pod Brdy kapitán plachetnice Rudolf Krautschneider a popluje s ní z Polského Štětína do Sydney. Tam je pošta očekávaná po jedenáctiměsíční plavbě 19. dubna 2018. Bude předána ve spolupráci s Českým velvyslanectvím, australské vládě v Canbeře.

„Pokud se to podaří, i tam bude přepravena v sedlových brašnách,“ připomíná Jindra Bílek. „Zjistil jsem totiž, že i v Austrálii jezdil v roce 1870 pro potřeby firmy Overland Telegraph Pony Express. Zájemci z řad našich jezdců se připojí k předávce pošty i u protinožců.“ 

Chvála jezdcům v sedle

Na letošní netradiční jízdu Czech-Australian-USA Pony Expressu se vydá téměř třicet westernových jezdců. Předákem Jižní trasy je Petr Hanuš, který je šéfem celé akce na našem území, Severní trasu přivede do Stříbrné Lhoty předák Jan Ruckl. Právě oni rozdělí trasy na jednotlivé úseky. Určí však jen výchozí a cílový bod, trasu svěřeným úsekem si volí jezdci sami.

„Vyhýbají se velkým městům a jedou ve dne i v noci. Vždy ve dvojicích, kdyby jeden kůň nemohl úkol dokončit,“ informuje Jindra Bílek. „Ale jezdci musí mít koně perfektně připravené,“ zdůrazňuje. „Časový limit na jeden úsek jsou dvě až dvě a půl hodiny. Cílem není závodit, ale přivézt poštu na místo předávky.“ V přísaze, do níž jsem nahlédla, jezdci také stvrzují, že nebudou při plnění úkolu pít alkohol, užívat omamné látky, klít a vyhledávat spory a hádky – stejně jako před lety za Velkou louží…

„Je to krásná hra, při níž se setkávají čestní lidé, romantici, kteří jsou v sedle jako doma. Zaslouží obdiv, což bych rád adresoval zejména ženám, jichž je například v Severní trase převaha,“ připomíná Jindra. Kdyby měl dál chválit, rozhodně by připomněl jezdce první historické trasy Pony Expressu v roce 1985 Stanislava Vodenku nebo Bohumila Kašpárka zvaného Hospodář z ranče Zlámaná podkova v Suchdole nad Odrou, který vychoval a nadchl pro westernové jezdění mnoho kamarádů.