Ahoj Aleši,
u nás je to tak, že na horského vůdce musíš mít živnost a tu dostaneš na živnosťáku jen po absolvování odborné vysoké školy nebo odborného školení. Takže někde ti ho nechtějí dát ani po absolvování FTVS, jinde jim stačí dvouvíkendový kurz instruktora na překližku akreditovaný od MŠMT. Naopak mezinárodní kurz horských vůdců UIAGM není v Česku akreditovaný u MŠMT a nikdo na něj nechce živnost vydávat. Takže čeští horští vůdci se v cizině ohánějí  UIAMG a u nás živnostenským listem.

Živnostenský list na horské vodění ovšem neuznávají nikde jinde a čeští majitelé jenom živnostenských listů tedy vodí v Alpách protiprávně.

Každý alpský stát má horské vůdce ve svých zákonech, Rakušané navíc upřesňují jejich činnost kraj od kraje ve svých vyhláškách. Obecně je to tak, že UIAMG jsou oprávněni vodit kdekoliv v terénu, kde se předpokládá využití lana a ostatních horolezeckých pomůcek. Naopak by neměli vodit turistiku a také skialpové túry, které vedou údolím nebo po sjezdovkách, kde se nepředpokládá lezení. Freeride je trochu na hranici, Rakušáci se úředně přiklánějí spíš k horským vůdcům na dlouhé sjezdy, kdežto takové to skákání a projíždění lesem ze sjezdovky na sjezdovku ke klasickým lyžařským instruktorům.

Průvodci UIMLA jsou v Alpách určeni pro turistiku, kde se nepředpokládá použití lana a ostatních horolezeckých pomůcek, ale může se hodit pro dojištění v nepředpokládané situaci. Francouzi uvádějí jako hraniční příklad, kam až mohou vodit UIMLA, Tour du Mont Blanc a Rakušané Glocknerrunde - průvodce má s sebou lano a může ho použít třeba ráno při přecházení zmrzlých sněhových polí na turistické cestě. Rozhodně ale není oprávněný stoupat s klientem na laně někam do ledovcového sedla.

Také feráty jsou doménou jen pro UIAGM. Pokud jde o horskou cestu, kde se pro jistotu objeví ocelové lano v nějakém traverzu, tak tam může vodit i UIMLA. Například Watzmann - hřebenovka s ferátovými úseky je jen pro horské vůdce, cesta podél Königsssee a pak dál do sedla za Watzmann a dolů k chatě je pro horské průvodce.

Asi nikdo nebude nikoho řešit přímo na horské túře, jestli je vůdce nebo průvodce, ale zvlášť v Itálii a Francii jsou vůdci schopní Tě napráskat třeba na horské chatě četníkům. Nikdy jsem u toho nebyl, ale už jsem o tom slyšel. A hlavně se to pak řeší v případě pojistné události. Ve Francii mi chlapík, co dělá vůdce a zároveň lyžařského instruktora vyprávěl, že šel na jaře s klienty na skialpech Haute route delší variantu až do Sas Fee a bylo hnusně teplo. Tak nějaký úsek obcházeli a objížděli autobusem. Z chaty ovšem vyšel vůdce se třemi klienty a spadl na posledního z nich mokrý splaz sněhu. Byl těžce polámaný, ale přežil. Pak se řešilo nejen u pojišťoven, ale také u soudu. Chlapíkovi přitížilo, že nebyl horský vůdce, ale jenom něco jako u nás instruktor ČHS, a vedl komerční akci. Dostal prý půl roku vězení a podmínku na další roky také zákaz činnosti v dobrovolném i profesionálním vodění na hory.

Myslím, že situace je teď podobná, jako byla před cca 15 lety v raftingu. Tam to nakonec Rakušáci zkrouhli tak, že můžeš jezdit na jakékoliv řece na jedno až třímístném člunu či lodi bez omezení, kdežto raft i raft guide musejí mít certifikaci právě pro tu konkrétní řeku. Přesto každý, kdo vede jakýkoliv komerční zájezd (kajaky, kanoe i rafty), musí být vůdce vodáckého zájezdu podle mezinárodní vodácko-vůdcovské organizace.