Paní Libuše Machová zase rozesílá blbosti, pokud budu zcela otevřený. Nic takového český král Zikmund nikdy neřekl ani nenapsal. Je to výmysl, s Turky v tu dobu bylo uzavřeno příměří a to bylo stále prodlužováno. Realita je následující:

Na internetu se šíří falešný citát českého krále a římského císaře Zikmunda Lucemburského o Turcích. Tento falešný citát sdílel formou pdf například ezoterický server Pozitivní svět v článku „Byl Zikmund Lucemburský jasnovidec?“ nebo bizarní web Moravský národ. Tento „citát“ je však hojně rozesílán i e-maily a především starší lidé ho v různých formách rozesílají.

Takový citát nelze najít  v žádných historických pramenech. První chyba je, že 6.12. těžce nemocný Zikmund nebyl ještě ve Znojmě. Pravděpodobně byl v Telči. Jeho hlavní starost bylo potlačení spiknutí jeho ženy Barbory a prosazení zetě Albrechta Habsburského na trůn.

Citát neodpovídá reáliím 15. století. Rakušané v 15. století neexistovali. Zikmund nemohl varovat před Němci, když sám byl hlavně Němec a jen z 1/16 Čech po otci Karlovi IV., který byl Čech z 1/8, a ten zase po matce, která byla Češka přibližně z 1/4. Lucemburština byla dialekt němčiny až do roku 1955, kdy vyšla její první mluvnice, a 1980, kdy byla uznána za samostatný jazyk. 

K tomu byl Zikmund císařem Svaté říše římské národa německého.

Poláci měli v tu dobu vztahy s Lucemburky přátelské nebo neutrální. Měli jiné starosti: bojovali s Řádem německých rytířů (to nebyli Němci, ale církevní řád z Palestiny, který pokřesťanšťoval a zároveň hospodářsky povznášel Prusy, čili budoucí Němce od Berlína na severovýchod).

Označení „machometáni“ se tehdy nepoužívalo, pro Zikmunda to byli prostě jen Turci.

Zikmund žádný poslední projev nepronesl. Pouze prohlásil: „Je poučné vidět, jak umírá císař,“ když se nechal obléknout do obřadního císařského roucha a posadil se na trůn. 

Dobrý den pane Procházko,

děkuji za Váš e-mail. V článku v Lidových novinách je uvedeno to, co se obvykle považuje za nejblíže pravdě - že Batlička byl v Americe opravdu jako čtrnáctiletý až šestnáctiletý. V článku, který se zabývá něčím jiným než samotným Batličkou, jsme bohužel nemohli rozebírat alternativní teorie, prostě jsme na to neměli místo. Je možné, že Batlička dokonce v Americe nikdy nebyl, nebo jak píšete Vy, mohl tam pobývat až v dospělosti. Zjednodušeně to před pár lety shrnul časopis Reflex http://www.reflex.cz/clanek/komentare/63159/neuveritelny-zivotni-pribeh-otakara-batlicky-legendy-cimrmanovskeho-razeni.html a podrobně se Batličkou zabýval historik Jaroslav Čvančara https://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/pad1402/100-110.pdf 

Dovoluji si Váš e-mail přeposlat panu Grešovi, editorovi Lidových novin, který měl článek na starosti, zda by ho téma nezajímalo do budoucna.

Pane Turku,
asi byste měl poopravit údaje z uvedeného článku.
Nahlédnutím do Wikipedie jsem zjistil, že Otakar Batlička se narodil v r. 1895, sotva tedy mohl coby 14 letý poslat v r. 1904 lístek z Argentiny.

Výňatek z Wikipedie:

Otakar Batlička (12. března 1895 Praha-Vinohrady^[1] – 13. února 1942 Mauthausen) byl český radioamatér (volací značka OK1CB), světoběžník, spisovatel a bojovník proti nacismu. V rané dospělosti několik let cestoval po světě. Jeho putování se stalo podkladem pro částečně autobiografické dobrodružné povídky pro mládež, které publikoval v časopise Mladý hlasatel. Ztvárnil v nich zčásti své vlastní zážitky, především do nich však s velkou volností přepsal vyprávění lidí, se kterými se setkal. Po okupaci a vzniku Protektorátu Čechy a Morava se stal členem Obrany národa - Východ, pro niž jako zdatný radiotelegrafista obstarával spojení se sovětskou zpravodajskou službou NKVD, resp. "Moskvou". Po zatčení byl nakonec uvězněn v koncentračním táboře Mauthausen, kde zahynul; příčina jeho smrti není zcela jasná. O jeho mládí se traduje řada smyšlených, tzv. batličkovských legend.

Narodil se jako syn úředníka z pražských plynáren. Brzy v dětství mu zemřela matka a otec na něj pravděpodobně neměl příliš času. Jako kluk měl Batlička každopádně jeden problém za druhým. Neměl smysl pro disciplínu a často se bouřil. Poctivým srovnáváním dobových dokumentů bylo nicméně doloženo, že není pravda, že by Otakar Batlička ještě někdy před plnoletostí utekl na několik let do světa, jak se o něm traduje. Cestu do zahraničí ve skutečnosti podnikl až v dospělosti.

S pozdravem
Aleš Procházka