Já tedy vidím hodnocení současnosti poněkud jinak. Viz bod po bodu.
1. Braňte pravdu. (Připomeňte si boje o Rukopisy, hilsneriádu, záchranu života 53 Srbů a Chorvatů v říšském sněmu v inscenovaném, podvrženém „velezrádném“ procesu). Presidentskou standartu se symbolickým heslem „Pravda vítězí“.
Dnes: cynické manipulace a bezohledná propaganda ze všech mocenských center. V zájmu zvyšování účinnosti manipulace se zneužívá i vědeckého poznání a technického simulování skutečnosti.
* Komunikace mezi živými organismy včetně člověka je pouhá manipulace pro vlastní cíle. Ovšem dnes samozřejmě s realitou manipulují lidé jako Zeman, Babiš, Putin a další, ale zároveň tu máme svobodná média, která poukazují, jak to je ve skutečnosti. Stačí být jen aspoň trochu vzdělaný, vybrat si z informací to podstatné a přemýšlet vlastním mozkem (je tady Česká televize, Český rozhlas, spousta nezávislých webů z levého i pravého politického spektra, Facebookové skupiny a stránky, Hospodářské noviny, mnoho nezávislých časopisů...)
2. Buďte uvědomělý národ. Pěstujte vlastní národní historii a filozofii.(Význam husitského apelu na svobodu úsudku a svědomí, českobratrských snah vzdělávacích, Komenského světovosti a tolerance, myšlenek buditelů, zvláště Dobrovského, Kollára, Šafaříka, nezapomínejte na historické a politické dílo Palackého a na přínos Havlíčkův.) Bez historické paměti není národa.
Dnes: destrukce historické paměti ve všech médiích, jen s nepatrnými výjimkami.
* Zrovna na husity bych se neodvolával. Taková sběř, co způsobila vymření třetiny Evropy, zánik naprosté většiny klášterů a téměř všech středisek vzdělanosti (laických i církevních) v Čechách, nám nedělá dobrý vzor. Husité byli pro Masaryka a vlastně celou Maffii modlou, kterou využil k vyztužení ideových základů státu, který vlastně nebyl samostatným národním státem, neboť v něm žilo nejvíc Němců, ale on se chtěl tvářit jako slovanský.
A ještě jedna věc: žádná destrukce historické paměti se v médiích nekoná. Co článků vychází zdarma i za peníze, co si může člověk koupit za knihy, co televizních i rozhlasových reportáží se odvysílá na téma české historie, to nikdy nebývalo. Navíc je dobré, že na toto téma se nedívají jen čeští historici a novináři, ale také cizinci.
Problém s českou historií je na školách od základek po střední, protože učitelé tam zastydli právě u husitů jako bojovníků za sociální spravedlnost, českých bratří jako nositelů jediné správné křesťanské ideje, guláše jmen a letopočtů z doby Palackého a trpícího Havlíčka pod jhem Bachovým. Což jsou samozřejmě historické blbosti.
3. Pečujte o velikost malého národa. Jděte klidně svou vlastní cestou. I malý národ může být kulturně vyspělý a šťastný a hrdý. „Bude-li každý z vás z křemene, je celý národ z kvádrů“, říkejme s Janem Nerudou. Neopičte se po těch větších a bohatších.
Dnes: opičíme se bez míry, nevěříme si, neceníme si vlastní historie a kultury, ztrácíme svou identitu.
* Opičení je základem pokroku už od jednobuněčných organismů. Každý stát, každá firma i každý jednotlivec se opičí po těch úspěšnějších ve svém okolí právě proto, aby si od nich vzal to lepší a mohl to využít ve svůj prospěch.
Že si nevěříme? Myslím, že většina soudných lidí si věří. Jinak by rovnou šli skočit z Nuselského mostu. Že ztrácíme svoji identitu? Ano, nejsme zaprdění Čecháčci někde v bažinách za horama, ale normální Evropané, případně světoobčané. Svět se stává globální vesnicí a my s ním.
4. Vyznávejte ideál humanity (lidství, člověčenství), který se vyvíjí od dob reformace a renesance. Nepropadejte individualismus, utilitarismus, pesimismus, nehledejte nadčlověka. Chraňte přírodu a ctěte člověka. Zachovávejte staré přikázání lásky k bližnímu. Co nemáš ty rád, nečiň druhému.
Dnes: jsme tu každý sám za sebe. Smysl života jedince se stále více jeví jako honba za ziskem a za požitkem. Ideálem se stává bohatství, neomezená spotřeba, povrchní zábava a pochybný styl života v komerčním šoubyznysu.
* Tak to bylo vždycky. Dnes snad jen o trochu méně, protože je na naše skutky více vidět a zároveň jsme o dost bohatší, takže se o své bohatství můžeme bez větší újmy dělit.
5. Uznávejte ideje volnosti (svobody), rovnosti a bratrství (solidarity). Usilujte o spravedlnost. Každý má právo na chléb a plnohodnotné vzdělání. Jsou nejen práva politická, ale i hospodářská. I socialismus je humanitní směr. Chudí nepotřebují almužnu, ale práci a spravedlivou odměnu. Všichni mají právo na důstojný život. Svoboda bez odpovědnosti je lichá.
Dnes: spravedlnost se pokládá za iluzi. Nerovnost přerostla do nesouměřitelnosti. Vládne zásada maximalizace zisku a konkurenceschopnosti. Kapitál má přednost před a nad člověkem. Nedbá se o žebráky, bezdomovce a nezaměstnané.
* Spravedlnost není iluze. U nás se na rozdíl od mnoha jiných zemí (třeba teď namátkou Čína, Rusko, Sýrie, jižní Súdán...) dovoláme u státních orgánů, případně u soudů. Někdo to trvá déle a je to drahé, ale spravedlnost u nás funguje.
Ohledně nerovnosti - jsme jedním ze států, kde je nejmenší sociální nerovnost. Máme nejmenší rozdíly v platech mezi lidmi na nejnižších a nejvyšších stupních ve firmách, máme nejméně finančně rozvrstvenou společnost, máme málo vyložených boháčů a málo vyložených chudáků.
O chudé se staráme velmi dobře, pokud oni sami chtějí. Stát jim platí sociální dávky, rodinám ulevuje na daních, prostřednictvím neziskovek zajišťuje bydlení a sociální péči, školy pro děti jsou zadarmo. Nezaměstnanost v podstatě neexistuje. Žebráci jsou obvykle figuranti najatí mafií a nemají nic společného s chudobou.
6. Važte si svobody a samostatnosti státu, kterou jsme vybojovali v 1.válce světové. Važte si hrdinství legionářů, nadšení Sokolů, važte si těch, kteří pracují obětavě a nezištně pro blaho národa.
Dnes: zpochybňuje se sama existence a identita národa, zesměšňují se nadosobní cíle. Státu prý má být co nejméně. Perspektivní jedinec se ptá: co mi ta která funkce (podnik) vynese? Co se mi více vyplatí?
* Národ je ideová konstrukce národního obrození, v Evropě cca 19. a 20. století. Vznik národních států vedl k obrovským válkám včetně 1. a 2. světové. Národní stát je opravdu poněkud přežilá konstrukce v dnešní době, kdy život i práce běžně překračuje hranice. Vlastně ho na nic nepotřebujeme.
Naopak potřebujeme svobodu. A tu se nám permanentně někdo pokouší vzít. Část jsme si ji vzali i my sami po minulých parlamentních a prezidentských volbách.
7. Mějte na paměti naši Washingtonskou deklaraci z r.1918, „Prohlášení československé nezávislosti“ a jeho principy. Stát budiž republikou, bude mít demokratický parlament, institut referenda, zaručí svobodu svědomí, projevu a shromažďování, zrušeny budou šlechtické výsady a tituly, šlechtické velkostatky budou vyvlastněny pro potřeby domácí kolonizace (pozemková reforma) , bude provedena odluka církve od státu, ženy budou mít stejná práva, pracovní doba bude 8hodinová, ústava zabrání třídnímu zákonodárství.
Dnes: státní idea chybí. Hrozí návrat poměrů před Deklarací z r.1918. Trpíme pochybné restituce církevní i šlechtické, mlčíme k nekritickému a nezaslouženému hodnocení Rakousko-Uherska a některých jeho představitelů, přepisujeme dějiny v protimasarykovském, protidemokratickém duchu.
* Masaryk nikdy referendum nechtěl a neprosazoval. Máme od jeho doby (s přerušením obou totalit za nacismu i komunismu) republiku, parlament, svobodu svědomí, projevu i shromažďování, neexistují šlechtické tituly a výsady, právě provádíme odluku církve od státu, ženy mají stejná práva jako muži, pracovní doba je 8 hodin, Ústava platí pro všechny stejně.
Historie Rakouska a Rakouska-Uherska byla pro Čechy tou nejlepší, kterou zažili. Lépe se máme snad už jenom teď. To pouze Masaryk a jeho okolí tvrdili, jak jsme se měli za Rakouska špatně (to je pochopitelné, když se chtěl odtrhnout nejen od státu, ale také od svého otce císaře) a jak jsme pod ním 300 let úpěli. Pak to ještě tvrdili komunisté, ale těm lze věřit jen těžko. Normální lidé měli své Rakousko a svého císaře velmi rádi a sloužili mu s nadšením a do roztrhání těla.
8. Zajímejte se o vývoj v Evropě a ve světě. Státy se spojují, integrují. Dbejte o to, aby se tak dálo na principech rovnosti. „Já pán, ty pán“. Podporujte svébytnost a vzájemnost, neopomíjejte slovanské národy, octly se historickým vývojem většinou v méně příznivých podmínkách.
Dnes: poselství nejvýš aktuální. Dovedeme je přijmout a uskutečňovat? Jsme ve vleku bezohlednosti europeizačních a globalizačních mocných.
* Státy se spojují. Proto i my se spojujeme do Evropské unie. Jinak zůstaneme ve vleku mocných a ti si s námi budou dělat, co budou chtít.
9. Dbejte o kulturu slova. Věnujte pozornost literatuře a umění. Vděčíme jim za povznesení národa. Nejsou tu pro zábavu, ale pro zušlechtění. Přinášejí prožitek lidského údělu. Celé veliké masy národní z nich přijímaly ideály mravní a sociální.
Dnes: pokračuje kulturní destrukce. Neoliberalismus a postmoderna odmítají s posměchem výchovné a vzdělávací tendence umění. Cení se narušování stávajících estetických norem a velebí se „šok“ z nového díla. Vulgárnost a obscénnost nezná mezí.
* Umění vždy narušovalo stávající estetické normy. Je to jeho hlavní účel. Jinak by to nebylo umění, ale řemeslo. Dobré, ale řemeslo.
Ohledně obscénnosti a vulgárnosti bych doporučoval navštívit například Pompeje, indické či thajské chrámy, galerie v Louvru či Petrohradu zaměřené na evropské renesanční umění... tam byste teprve viděli, co je to obscénnost.
10. Starejte se o školu a o učitele. Ať vedou žáky v duchu přirozeného vlastenectví, prostého jakéhokoli šovinismu, k uvědomělé lásce k vlasti, která se projevuje činy, ne slovy. Ať uplatňují demokratičnost. Výchova má směřovat k rozumné a odpovědné správě věcí veřejných. Ať posilují rozvoj myšlení, aby bylo kritické a metodické a činilo člověka způsobilým řešit praktické problémy života. Ať vedou k úctě k ideálům individuální i národní mravnosti, ať pěstují lásku k práci, k duchovním hodnotám, k vědě, k poznání pravdy, ať rozvíjejí smysl pro krásu a umění. A ať se dbá o důstojnost a autoritu učitele i pokud jde o finanční zabezpečení.
Dnes: škola bez kázně, učitel bez vážnosti, vzdělanost není uznávanou hodnotou. Máme tu generaci, která netouží po vzdělání, tím méně po službě vlasti. Chce se zviditelnit, chce zbohatnout a chce si něco „užít“. A média ji v tom intenzivně podporují.
* Každá generace touží po vzdělání. Tedy i současná. Český vzdělávací systém ale nedokáže přijmout fakt, že naprostou většinu znalostí už mladí lidé dnes nepřijímají od pedagogů, ale sami od sebe "ze světa" - z knih, internetu, televize atd... Učitel může být dnes "jenom" průvodce po světě informací, nic více a nic méně - ale to je velmi těžké a vyžaduje to velmi vzdělané učitele, osvícený stát a hlavně rodiče, kteří si to uvědomují.
Závěrem: Odkaz Masarykův není neurčitý, mlhavý a vzdálený realitě. Naopak. Nabádá nás k radikální proměně společnosti, která se ocitla v krizi jako celá euroamerická civilizace. Jak? To už je na současných generacích, které by měly vědět, že život je nejen dar, ale i riziko a úkol.
Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.
Euroamerická civilizace není v žádné krizi (pokud nepočítáme, že lidský druh je v krizi neustále kvůli svému překotnému vývoji). Máme se dobře, máme svobodu, máme volnost. Co víc si přát?
VIDEO
FACEBOOK
TWITTER
INSTAGRAM
PINTEREST
ENGLISH
