Pražská Relativní Desítka bez chyb!
12.května, obora Hvězda. Přes dvěstě dospěláků a spousta malých olympijských nadějí. A těmi začneme. Jako vždycky - dětské závody mají drajv. Zatímco my, životem okřesalí matadoři, na startu postáváme a stěžujem si na bolístky a na život obecně, tihle draci a dračice se rvou stylem start - cíl.
Kde parkují kočárky?
To bylo první, co mě napadlo, když jsem slyšel, že nejmladší dětská kategorie platí i pro šampióny, zrozené v roce 2017. Ale boj jako na Olympiádě! Někteří ještě capkali v doprovodu rodičů, někteří to tak trochu oplakali, ale boj to byl! Dámy a pánové, sotva plenkám odrostlí, do toho rvali fakt všechno. Krása a poučení pro nás znuděné starce.
A šup tam s ním!
Tenhle závod je fakt sofistikovanej. Start u pípy, každé kolo tam můžete loupnout jedno pivčo. V tomto roce značky Bernard. A když ho do sebe zvrhnete, dostanete na číslo razítko a odečtou vám tři minuty... Jo, to zní lákavě - já bych snad za ty tři minuty tu exovku přežil, ale pak bych si mohl do břicha rovnou nasadit žáby. A jedno krásné vyvětlení moderátora: "Nechceme dělat ze sportovců alkoholiky! Chceme dělat z alkoholiků sportovce!"
Starší a tlustý, go!!!
Jeden z mála závodů - no "z mála", snad jediný, kde stáří a váha jsou výhodou. Složitým systémem se přepočítávají koeficienty váky a věku, počet piv...No prostě něco, co je nad moje intelektuální schopnosti. Jenže tady se to tak nějak smazávalo. Starší válcovali mladší, špička běžela jako vždy super a nám vzadu bylo taky krásně.
Hvězdná cesta
Kdo znáte letohrádek Hvězda, znáte jistě i ty nekonečné dvě cesty k němu a od něj. A pak ještě kolečko před letohrádkem... a to všechno čtyřikrát. No a výsledky - najdete je na Internetu. A soukromý povzdech na konec. Běžel jsem s dcerou. Já to tak nějak dotrápij na 126. místě, ona pátá v ženské kategorii. To vše pod logem našeho týmu Usměvavý makak. Já si nestěžuju, ale žádná úcta k milovanému tatínkovi!!! To je mládež! Natrhnout mi PRD.. o deset minut! To se dělá?! Tak příští rok ve Hvězdě, přiběhněte na pivko!