Pod převisem jsem zůstal poslední. Kamarádi se vyškrábali nahoru a teď je řada na mně. Zhluboka se nadechnu, chytnu lana a vyhoupnu se na železné kolíky natlučené do skály. Posunu se doprava, ale vism pod převisem a váha batohu mne tlačí dolů. Jednou rukou se musím lana pustit, abych přepnul ferátové jištění.
Karabiny zatím sklouzly vlastní váhou moc doleva a já se pro ně potřebuji natáhnout, vycvaknout a přepnout nad další jištění.
Nějak mě to vyděsilo
To celé dvakrát a hodně rychle, protože mi docházejí síly. Na okamžik mi hlavou probleskne myšlenka: "Vzdej to, na to nemáš."
Při představě cesty zpátky přes kamenné bludiště se ale vzchopím, přecvaknu se a z posledních sil se vyškrábu do bezpečí. Postavím se a s úlevou zjišťuji, že jsem to zvládl.
"Jsi pěkná sračka," plísním se v duchu. "Nějak tě to vyděsilo."
Převis na začátku feráty Der Johann v oblasti masívu Dachstein potrápí asi každého ferátistu.
To nebyl přelud...
Na trasu jsme vyrazili od parkoviště u dolní stanice lanovky Dachstein Gletscherbahn. Cestou k chatě Dachsteinsüdwand jsme si užívali krásné výhledy do údolí. Za chatou jsme už směřovali ke skalní hradbě a škrábali přes balvany. V duchu jsem si říkal, že tudy bych se nechtěl vracet.
Těší mne, že nejtěžší místo mám za sebou, a tak zčerstva vyrážím za ostatními. Cestou mne předhánějí dva místní borci. Jsou rychlí, protože lezou bez jištění.
Po chvilce dojdeme k lehčímu místu, když se najednou zleva vynoří nějaký borec v šusťákovkách a teniskách. Žádná helma, žádné jištění. Vypadá, jako by běžel maraton. Maraton ve stěně Dachsteinu? Moc si nás nevšímá a mizí někde v mlze, jen tak tak jsem si ho stačil vyfotit. Ne, to nebyl přelud.
Přes orlí hnízdo na trůn bohů
Blížíme se k vyhlášenému místu. Nad námi se tyčí kolmá skála, ve které jsou nabité kolíky. Celé je to jakýsi žebřík, v té mlze vede někam do nebe. Tohle místo budí rozporuplné reakce. Je totiž hodně přejištěné. V tuto chvíli to však neřeším a jsem za kolíky rád.
Přišla mlha a cesta se různě kroutí. Přes Adlerhorst dojdeme až k vyhlídce Südwandblick,kde si dáme pauzu. Pak následuje Gotterthron. Vypadá to opravdu jako posezení bohů. Není to ale těžké, jen trochu exponované. Trochu mne potrápí lano mezi dvěma balvany v úseku Alb Will Pfeiler, a pak se už dostanu těsně pod vrchol.
Na závěr na vás čeká moc pěkný exponovaný traverz. Lze ho bezpečně obejít jinou cestou, ale byla by to škoda. Nakláním se nad propast. Bohužel je plná mlhy, takže si tu hloubku mohu jen představit.
Po bezpečném ledovci se vracíme
Feráta Johann končí přímo u chaty Seethalerhütte (neboli Dachstein Wartehütte) a vychlazené pivko přijde vhod. Od chaty jdeme po ledovci k horní stanici lanovky. Přes kovovou rampu chvíli pozorujeme terén, někde tady vede další extrémně těžká ferá Sky Walk.
Nasedáme do lanovky a za chvíli jsme na parkovišti. Tam najednou zahlédnu onoho chlapíka v šusťákovkách. To je on, dachsteinský přízrak! Někam spěchá, asi to bude nějaký místní zaměstnanec.
Lístek od lanovky nevyhazujeme, protože po cestě autem dolů ho ukážeme v mýtní budce a placený silniční úsek tím pádem máme zdarma. Příště musíme dát Sky Walk, to je jasné.
GROSSGLOCKNER Co je v Alpách nového, jaké vládnou na horách podmínky pro horolezectví a turistiku, kde se lyžuje, jak fungují chaty i cokoliv jiného, co zajímá návštěvníky nejvyšších evropských hor.... celý článek
Pražské, plzeňské a středočeské hory Brdy jsou divoké, vysoké, romantické a přitom je mají obyvatelé velkých měst doslova za humny. Čtěte novinky z Brd a Podbrdí.
BOLETICE Přinášíme zprávy a novinky ze Šumavy na česko-německo-rakouské hranici. Mohou vám pomoci, ať sem pojedete na kole, na běžkách, na lodi, nebo třeba půjdete pěšky.
Malý zámek Chlum s hospodářstvím jako každý druhý, stál Posázaví do roku 2012. Do té doby chátral, pak vyhořel a nakonec byl srovnám se zemí tak, že už nikdo nepozná, kde stál.