Radbuza má dva prameny

Největší překvapení nás čeká u pramene Radbuzy. Oficiální pramen se totiž přesouvá tam a zpět podle toho, jak se to zrovna hodí turistickým spolkům. Než se tam ale dostaneme, musíme absolvovat celodenní túru.

Kamenný jako Karlův most

Vycházíme z Bělé nad Radbuzou (442 m). Přes řeku přecházíme po Kamenném mostě. Něco nám náramně připomíná. ...ano, jsme Pražáci, takže Karlův most!

Nechala ho na začátku 18. století postavit kněžna Anna Terezie Metternichová podle vzoru pražského Karlova mostu. Je dlouhý 45 m, má 8 oblouků a stojí na něm 6 soch. Za 2. světové války po něm jezdily tanky a další těžká technika útočící americké armády i ustupujícího německého wehrmachtu. Až do roku 1995 přes něj vedla hlavní silnice, po které jezdily kromě osobních aut také těžké nákladní vozy pro civilní i vojenské účely. Všechno to vydržel a dnes ho můžeme obdivovat v plné kráse.

Na náměstí najdeme rozcestník turistických značek a vybíráme si zelenou. Přejdeme další historický most, tentokrát přes Bezděkovský potok, přítok Radbuzy a za chvíli už mizíme z obce do lesa.

Zanedbaná západočeská krajina

Vystoupáme na vrch Obecní borek (505) a za ním se rozprostírá typická západočeská krajina. Ne přiliš udržované pastviny se střídají se zpustlými sady a stromořadími, zarostlé cesty vedou okolo rozbořených kapliček a božích muk.

Zelené značky se dlouho nedržíme, aby nás nevyvedla příliš vysoko nad řeku, a raději pozvolna scházíme mezi stádem krav okolo rozvalené mariánské kaple v bývalém Růžově (Rosendorf) k Radbuze. Přicházíme k ní v místě, kde ji překonává mostek spojující Smolov na levém břehu s bývalým Růžovem na pravém břehu. Stával tady Novodvorský mlýn (469). V okolí Rosendorfu se odehrála část příběhu zachráněných lipicánských koní na konci války. Američané je zachránili před německými utečenci, českými řezníky i ruskými mužiky.

Pohrdáme silnicí. Držíme se stále co nejblíž u řeky. Jako malé děti přelézáme vývraty, přecházíme po stromech padlých přes koryto, trháme maliny a necháváme se pálit kopřivami. Při pozorném zkoumání je vidět, že dnes zarostlé údolí bývalo zastavěné a vedla tudy cesta. Narazíme na plošinu v lese s vodním náhonem, kde dříve stávala brusírna skla Gailschlag. O něco výše proti proudu u protrženého rybníka pracovala další brusírna skla Ober-Hammer. Její místo poznáme podle okrasných květin, které by normálně v lese nerostly. Zůstaly tu růst po odsunutých Němcích.

Na silnici se ocitáme až u Nového Dvora. Bývalo tu hospodářství, po odsunu Němců po 2. světové válce se zde pokusili hospodařit ještě přistěhovalci z vnitrozemí, ale pak už přišli vojáci a po nich pohraničníci, kteří si z Nového Dvora udělali vojenskou základnu. Dnes slouží jako pila.

Labutí můstek zbyl po velké vesnici

Trochu nezáživný úsek do Mostku si zkrátíme po lesní silničce na levém břehu. Dost toho nakonec litujeme, protože neustále uhýbáme před kamiony s dřevem. Těžba v Českém lese probíhá ve velkém měřítku. Mohli jsme se stále prodírat lesem a zarostými loukami proti proudu po pravém břehu.

Mostek je dnes jen lovecká chata, rozcestí a dětský tábor. Bývala to však velká vesnice roztažená v údolí podél Radbuzy, jejíž obyvatelé se zabývali nejen lesnictvím, ale také tady pracovala celulózka, několik sklářských hutí, brusírna skla, vyrábělo se dřevěné uhlí, stávala tu škola, pásl se dobytek a stávala škola.

Dnes je tu obnovený kamenný mostek přes říčku, podle kterého dostala vesnice Mostek jméno. Ona se tedy jmenovala Schwanenbrückl (Labutí Můstek), protože veškeré obyvatelstvo mluvilo německy. Název je půvabnou jazykovou zkomoleninou, ve které hrají roli čeští šlechtici Švamberkové, kterým patřil pravý břeh Radbuzy, němečtí pánové ze Schwanenbergu, kteří vlastnili levý břeh a měli ve znaku labuť, a můstek, který byl jedinou spojnicí na dobré silnici v jinak nesjízdném vlhkém, kamenitém a zároveň podmáčeném údolí. Tudy se jezdilo s náklady z Bělé na hranice ve Schwarzau (Švarcava) a dál do Schwandorfu v Horní Falci.

Kamenný můstek je dnes úplně k ničemu, protože vede odnikud nikam. Snad jen děti ze zdejšího letního tábora z něho mohou mít radost, protože se po něm dostanou do zplanělých zahrad a sadů. Mimochodem - skrz tábořiště teče potok s pitnou vodou.

Vysoko nad Radbuzou na německé hranici

Mohli bychom pokračovat po silničce podél Radbuzy dál do vesnice Rybník, ale my se na údolí chceme podívat pěkně z výšky. Do prudkých svahů Medvědích hor se vlečeme po lesáckých svážnicích, prodíráme se mlázím a mokřinami, až se ocitneme na plochém hřbetu Železného vrchu (769) a Velké skály (792). Tlačí nás čas, a tak nestačíme přejít přes hranice do Německa rozhlédnout se z rozhledny Ebene (Planina) nad lyžařským střediskem Waldhäuser (Lesní domky) u Schönsee (Krásné jezero).

Vrcholy zarůstají vysokým mlázím, a tak máme pohledy do údolí Radbuzy jen omezené. Sestupujeme nazdařbůh lesem směrem do Rybníka (550) a teprve ve starém vysokém lese se nám občas otevře výhled do plochého úvalu, kde kdysi stávala velká a bohatá obec Rybník (Wayer). Dnes z ní zbylo jen velké rekreační středisko, pár chalup a několik ohyzdných paneláků. Hospoda je tu dobrá, velká a pořád plná turistů, cyklistů, rekreantů a výletníků.

Dáme si pozdní oběd a vyrážíme dál k našemu cíli. Do večera chceme být u pramene Radbuzy. Napojujeme se na červenou turistickou značku. Dovede nás přes les do malé vsi Závist (613) a míří dál po silnici na hřeben Pivoňských hor.

Konečně jsme u pramene Radbuzy. Ale u kterého?

Z červené značky najednou ukazuje šipka doleva k prameni Radbuzy. Poslechneme ji a téměř po vrstevnici jdeme pár set metrů skrze hustý les až na velkou paseku. Jsme konečně tady!

Ze země vytéká nenápadný pramínek obložený kameny (694). Nad ním je postavený dřevěný turistický přístřešek se dvěma lavičkami a masivním stolem. Přespíme tady a ráno se uvidí, co dál.

Po ránu se někdo věnuje lovu kešek, protože jedna pěkná má být nedaleko, jiný hledá houby, neboť je konec léta, a další chce najít dostatečně vzdálené místo, kde by vykonal velkou lidskou potřebu.

To nám přináši velké překvapení. Pramen Radbuzy vytéhá nejen u přístřešku, ale téměř stejný nacházíme o sto padesát metrů dál na jih ve stejné nadmořské výšce. Vypadá stejně jako dneční oficiální pramen, je obložený stejnými kameny a místo přístřešku je u něj zbudovaná lavička. Proč tomu tak je? Turisté se chtějí kochat důležitými místy pouze v pěkné přírodě. Zatímco okolí dřívejšího oficiálního pramene zarostlo mlázím a skrývá se v šeru, dnešní oficiální pramen vytéhá na okraji paseky a svítí na něj slunce.

Málokterý tok vytéká opravdu na jednom místě z jednoho mohutného pramene. Většina se sbírá z malých potůčků, pramínků a vlhkých luk či lesů. Tak je tomu i u Radbuzy. Turistické organizace si tedy s pramenem pohrávají, jak je jim libo, a my ho jednou obdivujeme tady a za pár let zase tam.

Vracíme se přes hřeben nahoru a dolů

Po snídani sbalíme batohy a naposledy se vydáme do lesů mimo značené cesty. Stoupáme do prukého kopce pasekou nad pramenem Radbuzy. Vcházíme do hustého lesa a po chvíli dorazíme na žlutou značku (750) po hřebeni Pivoňských hor. Po jí pohodlně dojdeme na rozcestí Liščí domky (Fuchsenhäuseln). Do 2. světové války tady stávala osada a celý hřeben byl odlesněný. Dnes tu roste hluboký les.

Odtud bychom se mohli vrátit do Bělé nad Radbuzou právě po žluté hřebenovce s tím, že bychom přišli k večeru. Je to ještě pořádný kus cesty. Nejrychleji se dá sejít po lesní silničce do Pivoně na autobus, případně dál do Poběžovic na vlak. My volíme červenou hřebenovku přes Haltravské hory a končíme večer na nádraží v Klenčí pod Čerchovem, odkud se vracíme do Bělé nad Radbuzou vlakem.

Doprava

Do Bělé nad Radbuzou jezdí vlak i autobus. Nejspolehlivější je železniční trať z Domažlic do Tachova na úpatí Českého lesa, protože vlaky po ní jezdí ve dne i v noci, v pracovních dnech i o víkendech. Auto lze odstavit na neplaceném parkovišti u nádraží v Bělé.

Zobrazit místo World of rivers. Světové, české a slovenské řeky. na větší mapě

 Radbuza na HORYDOLY

Turistika od pramene Radbuzy do Bělé

Splutí středního a dolního toku z Horšovského Týna do Plzně

Splutí středního toku z Vránova do Hradce u Stodu

Splutí dolního toku Radbuzy ze Stodu do Dobřan

Čtyři lehké řeky na jaro - Střela, Radbuza, Mohelka, Dyje