Na hory? Pod stan? S miminem?

Na začátku podzimu jsme mladšího chlapečka udali babičce a vydali se se starším, skoro čtyřletým synem na čtyřdenní výstup na vrchol Grosser Priel (2515 m) v Totes Gebirge.

Zvládl to naprosto skvěle.

Radostná komplikace

Hned na místě jsme rozhodli, že si to v létě o prázdninách musíme zopakovat a vezmeme s sebou i mladšího brášku. Budou mu dva roky, tak už to bude velký kluk.

Jenže po návratu mi začalo být nějak špatně. Po týdnu mi to došlo a doktor potvrdil, že jsem ve třetím měsíci. Elenka se narodila v květnu.

Nejprve jsme vyzkoušeli, jak se jí líbí v šátku a nosítku a jestli zvládneme delší pochod. Trénovali jsme na Řípu a Milešovce. Počkali jsme, až nám skončí šestinedělí, abychom byly obě ve formě, a první červencový víkend jsme se vydali pod stan do oblasti Dachstein.

Baby-friendly kemp

Vybrali jsme kemp, který byl baby-friendly, dokonce tam měli k zapůjčení vaničku.

TIP pro horské nováčky: do auta se hodí skládací matrace

Nejtěžší na přípravě bylo balení a následné nacpání do auta. Nějak se to podařilo a v sobotu ráno jsme vyrazili. Dojeli jsme až skoro večer, protože silnice byly strašně přecpané.

Nastala poměrně složitá fáze výletu. Jak postavit stan, dostali jsme od Ježíška a doposud jsme ho nestavěli, všechno vyskládat z auta a zároveň uhlídat dvě rozjívené děti, jedno ječící mimino a pak jak je postupně nakrmit, poumývat, odpravit do postele.

Nakonec to bylo každý večer stejné, a přesto jsme to nějak zvládli.

My rodiče se dostali do postele až kolem jedné po půlnoci a to už začínalo pěkně hřmět a do hodiny se spustila bouřka. Ráno byly všude na obloze zlověstné mraky.

Přesto jsme se vydali na zahřívací túru. Převýšení 400 metrů na čtyři hodinky chůze. Vyráželi jsme v tomto složení:

Matka Iva + Elenka v šátku (vyhovuje mi víc, než nosítko), na zádech batoh s oblečením a jídlem pro všechny

Manžel Dan + Stefan se nesl v krosně. Sice už docela dost ujde i sám, ale po horách, kde se leze přes kameny a po skále, to přece jenom ještě nezvládá.

Ivan už pěkně po svých.

TIP pro horské nováčky: pocení na túře omezí funkční turistické tričko

Šlo se ale strašně špatně, protože bylo vedro, velká vzdušná vlhkost a každou chvíli přeháňka. Když jsme byli skoro na nejvyšším bodě, spustil se liják, který jsme naštěstí přečkali v ovčácké boudě.

Cestou zpátky jsme ještě několikrát chytili přeháňku, ale nakonec jsme ve zdraví došli. Celou noc a druhý a třetí den opět pršelo, tak jsme si udělali výlet do nedalekého městečka a celé jedno odpoledne jsme strávili v bazénu. Večer se obloha roztáhla, tak jsme si ještě vyběhli na jedno vyhlídkové místo.

Krippenstein s pomocí lanovky

Další den ráno jsme se potom probudili do krásného dne, a tak jsme vyrazili na pořádnou túru. Cílem byl Krippenstein (2100 m).

Do poloviny jsme vyjeli lanovkou a potom jsme vyšli pěšky 800 výškových metrů. Byla to paráda. Konečně jsme byli nahoře a viděli všechny nevyšší vrcholy.

Ivan sice cestou mrmlal, protože jsme šli pod lanovkou a jeho logika byla neúprosná: "Proč jsme nejeli lanovkou až na vrchol?"

Nakonec statečně došel a líbilo se mu to. Dolů jsme sjeli lanovkou.

Donnerkogel raději bez vrcholu

Další den jsme šli na Grosser Donnerkogel (2054 m). Vynechala jsem vrcholovou partii. Bylo to až skoro lezení, a i když nahoru bych s Elenkou asi vyběhla, přeci jenom jsem měla strach, jak bychom zvládly cestu dolů.

I tak to ale byl vydatný výlet. Večer jsme potom strávili v hospůdce pod vrcholem s výhledem na Dachstein.

TIP pro horské nováčky: nezbytné vybavení je turistická láhev

Ne vždy se všechno podaří podle plánu

Následující den měl být oddechový. Mysleli jsme, že půjdeme na lezeckou stěnu a Ivan si vyzkouší lezení s lanem. Takže jsem místo dvacetilitrového batůžku se svačinou vyfasovala šedesátilitrový s lanem, helmami, sedáky a všemi těmi nezbytnými kovovými věcičkami.

Protože ale manžel nechtěl jen tak ledajakou procházku, usmyslel si, že to trochu obejdeme. Nakonec z toho byla túra s převýšením 500 metrů, dlouhá přes šest hodin. Ke lezecké stěně jsme se už nedostali.

Zato jsme se ale dostali k prameni horské řeky s ledovou vodou, kde se všichni vykoupali. Cestou zpátky jsme objevili spoustu jahod a borůvek.

Vyhlídkový vrchol Stoderzinken

Předposlední den jsme tedy opravdu pojali jako mírně odpočinkový a zvolili jsme další dvoutisícový vrchol Stoderzinken (2047 m). Do osmnácti set metrů se dá dojet autem, takže jsme vyběhli už jen těch závěrečných tři sta výškových metrů.

Z vrcholu jsme viděli nejen Dachstein, ale i Grossglockner.

Poslední den našeho rodinného pobytu v rakouských Alpách jsme se sbalili a odpoledne jsme si už jen užívali u jezera, než jsme se vydali navečer domů.

Napřed se postaráme o děti

S dětmi se dá dělat skoro všechno. Jen je potřeba se připravit na to, že když večer přijdete utahaní z túry, tak není možné sednout, otevřít pivo, ale začne neuvěřitelný shon. Co dřív, které dítě rychleji odbavit, jestli dřív vařit, nebo koupat.

Cestu je potřeba velice pečlivě časově plánovat podle toho, kdy které dítě spí, jí, co potřebuje. Je potřeba nést s sebou nahoru spoustu věcí. Navíc i děti jsou utahané, takže protivné, tomu se nelíbí to, tomu to... ale to zná koneckonců každý rodič.

Když jsme tak viděli ty nejvyšší kopečky a ledovce, zastesklo se nám a rozhodli jsme se, že příští rok zkusíme dát mladší děti k babičkám a jen s Ivánkem vyrazíme na vícedenní přechod hor.

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě