Cassinova cesta na Piz Badile

Gaston Rébuffat popisuje Cassinův prvovýstup

(Horský vůdce vylezl první opakování této cesty v roce 1945.) Český překlad pochází z knihy Hvězdy a bouře, kterou vydalo nakladatelství Trango, Vsetín 1996.

Zase jednou to byl Riccardo Cassin, který byl po svých velkých úspěších v Dolomitech (Torre Trieste a severní stěna Západní Cimy) přilákán stěnou Badile. Po podrobném prohlédnutí stěny zahájili Cassin a jeho druhové Esposito a Ratti prvního pěkného dne, 13. července 1937, výstup. Současně se však do horoucně vytoužené stěny pustili dva mladí horolezci z Como, Molteni a Valsecchi, cestou, která byla v dolní části odlišná.

Večer se obě lanová družstva setkala na malé plošině k bivaku. Další den byli Molteni a Valsecchi vyčerpaní. Deštivé dny před výstupem pro ně byly v chatě Sciora opravdu nepříjemné. Museli ležet na podlaze v kuchyni, protože neměli klíč od ložnice, a s proviantem velmi šetřili, aby mohli jít co nejdříve na stěnu. Nyní se připojili k lanovému družstvu Cassina.

Druhého dne večer bivakovali horolezci pod velkou světlou plotnou. Byla to opravdu hrozná noc, neboť počasí se obrátilo. V dalších dnech byly podmínky velmi špatné. Díky výdrži a neuvěřitelné odolnosti Cassina, Esposita a Rattiho dokázalo pět horolezců třetího dne v šestnáct hodin vystoupit na vrchol. Řádila zde silná sněhová bouře.

Pro sestup použili normální cestu na italské straně. Při pěkném počasí je lehká, ale rozběsněné živly, sněhové víry a ledové poryvy větru z ní udělaly mimořádně těžkou cestu. V krátké době zemřel Molteni. Ostatní šli s námahou dál, ale když došli k poslední překážce, malému skalnímu stupni, byl výhled tak omezený a zasněženou skálu bylo tak málo vidět, že Cassin váhal a hledal cestu. Kdyby tudy prošli nebo mohli tu překážku obejít, byli by zachráněni: chata Ganetti byla docela blízko. Cassin se namáhá a brzy se vrací. Čtyři horolezci jsou zase spolu. Valsecchi, který smrt kamaráda nezpozoroval, hledá Molteniho očima. Potom pochopí, propukne v pláč a umírá.

Stejně jako jiné hory si i Badile nechal vítězství lidí draze zaplatit.

O zážitcích z výstupu píše Marcus Schmuck

(Špičkový lezec padesátých let nastoupil do stěny s Rudolfem Bardodejem a Martinem Wörgötterem.) Text pochází z knihy Broad Peak, kterou vydalo nakladatelství Šport, Bratislava 1966.

Italskému lezci Cassinovi se spolu s druhy podařilo zdolat severovýchodní stěnu Badile po třídenním urputném zápase, při kterém neméně osvědčení lezci z Lecca zemřeli vyčerpáním. Rébuffat napsal, že na obtížných místech pod prvním Cassinovým bivakem se dalo za hodinu přejít nejvíce deset metrů. A když to řekl Rébuffat, tak to už něco znamená! Mimochodem, stěna je vysoká devět set metrů! Německý alpinista Hechtel srovnával nejtěžší místa stěny s výstupem Schüle-Diem ve Wilder Kaiseru. Tyto místa jsou tedy asi na hranici nejvyššího stupně obtížnosti a znamenají lezení na hranici toho, co je ještě možné.

Ale nic nás nedokázalo odradit. Naopak, byli jsme veselí a rozpustilí. S velkou dávkou humoru a plni důvěry jsme odpoledne stoupali k našemu cíli.

Slunce zapadlo za bergellskými štíty a začal vát chladný vítr. Brzy jsme se tedy uchýlili do malého stanu, kam jsme se tři jen tak tak vešli. Pro mne nastal neklidná noc. Nemohl jsem spát, neboť jsem se stále strachoval, jaké bude počasí a zda se včas vzbudíme. Ani Rudlovi se nevedlo lépe. Jen Martin, nejmladší z nás se nedal rušit ze spánku padajícími kameny, které rachotily v blízké stěně, ani starostmi o počasí.

Konečně půl třetí: se zkřehlými údy jsme opustili tvrdá lůžka, trochu jsme se zahřáli a zamířili přes tvrdý firn k nástupu. Nad okrajovou trhlinou jsme se navázali. Na obloze plulo jen několik oblaků. Počasí bylo tedy slibné. Začali jsme lézt.

S ohromným elánem zdolal Rudl první pás a lezl až pod zářez, Martin a já jsme postupovali současně, abychom získali čas. První zářez nebyl těžkou překážkou. Prsty se zaklínily do trhliny ve skále, nohy využívaly tření, spodní tah v převisu a zářez se poddal. Spára táhnoucí se šikmo doleva mám ukazovala cestu k druhému zářezu, nad kterým se jako střecha klenuly šindelovitě vrstvené šupiny. Šel jsem do čela a probíjel jsem zářezem vzhůru. Má radost se stupňovala: žebra a plotny pevně vězely ve stěně. Chyty byly stejně dobré jako v Kaiseru.

Zpoza hor vyšlo slunce. Byl utěšený horký den. Další délky přinesly nádherné lezení na tření, a tyto úseky nás dovedly až pod známý sněhový flek. Dosáhli jsme ho už v sedm hodin. Malý potůček vytékající ze sněhového pole nás zval na oddech. Vydatně jsme se posilnili.

Během výstupu dalším zářezem jsem konečně vytraverzoval přes převis do otevřené stěny. Více než polovinu stěny jsme už měli za sebou. Úzkým paralelně stoupajícím zářezem jsme se dostali o dvě stě metrů výše. Potom následoval traverz k druhému Cassinovu bivaku. Dvě délky lana jsme ještě udržovali tempo. Na začátku dlouhého komína jsme si dopřáli další odpočinek a třetí snídaní. Bylo půl desáté.

Teď byl na řadě Martin. Rozporem se pustil do komína, jednou jištěný Rudlou, podruhé mnou. Pokud to šlo, lezli jsme volně za ním, abychom ho v komíně co nejméně zdržovali. Následoval traverz doleva. Dvě krátká slanění nás dovedla do trychtýře vrcholové pyramidy. Jedno lano jsme vyřadili, na druhém jsme postupovali současně. Rudl, který se ocitnul opět vepředu, zrychlil. Jako vždy ho vrchol táhnul nahoru. Po delší půlhodině jsme na něm stáli. Němý stisk rukou. Nesmírně jsme byli rádi, že osmihodinový boj zpečetil naše přátelství.

Při sestupu severní hranou nás ještě zastihla nepříjemná bouřka. Na všech hranách a vyvýšených bodech jsme viděli elektrické výboje. Jakási magická síla nás tahala za vlasy - jak se často bezmyšlenkovitě říká "vlasy nám vstávaly hrůzou". Vtom začal tanec živlů! Ale my jsme nemohli čekat a slaňovali jsme. Spustil se liják. Zahalila nás mlha. Vytáhli jsme obě čtyřicetimetrová lana. Po nich jsme se spouštěli do hloubky, zatímco se nad námi křižovaly ohnivé blesky. Hrany, věže, hroty se během slaňování vynořovaly a hned zase mizely. Byla to cesta do neznáma. Po čtyřhodinovém sestupu se mlha konečně rozptýlila. Lehčí skálou a strmými sněhovými poli jsme sestupovali stále hlouběji.

Najednou zazněl nade mnou strašný rachot a vzápětí už volal Martin: "Pozor, šutr!"

Viděl jsem, jak stěnou skáče s lomozem obrovský balvan. Mířil přímo na mě. Stál jsem bez jakékoliv obrany na strmé ledové plotně a nemohl se ani pohnout.

Trefí mě, netrefí mě - nebylo kdy uvažovat. Myslím, že jsem řekl jen tolik: "Ach." Ve zlomku vteřiny se všechno rozhodlo. Než si moji kamarádi stihli pomyslet: "Markus to dostal," a dívat se, jak se řítím do hlubiny rozdrcený několika kubíky skály, proletěla obluda těsně vedle mě, až se mi udělaly mžitky před očima.

Z děsu jsem se vzpamatoval teprve po několika hlubokých vdechách. A život mne nikdy tak netěšil, jako onoho večera, když jsme po této příhodě sestoupili k chatě Sciora. Život je přece jen slastný!

CASSSIN ROUTE

PIZ BADILE

Oblast: Alpy, Bergell, Val Bondasca

Obtížnost: 6- A0 nebo 6+, 8-12 hodin

Výstup

1.-2. Překrokem ze sněhu na úzkou lávku (těsně pod ní je nýt), která se dále rozšiřuje. Po polici stále doprava až ke kolmým skalám na jejím konci. II

3. Pravou stranou mělkého žlabu na další lavici. III

4.-5. Zářezem doleva na nevýrazné sedélko ve stěně. III

6. Po lávce doleva k pilíři. I

7. Spárou (skoba) a komínem na hlavu pilíře. III+

8. Sokolíkem (Rébuffatova spára) v koutě na stanoviště v položených plotnách. IV+

9. Prstovou spárou šikmo doleva. III+

10. Systémem spár do hluboké trhliny na hraně stěny (1. Cassinův bivak). III+

11. Trhlinou a exponovaným překrokem na obtížné plotny. Prstovou spárkou pod převisem (množství skob) několik metrů vzhůru a dalším překrokem doleva do ploten, na kterých jsou z dálky vidět dva nýty. V+

12.-13. Plotnami s dobrými chyty mírně doleva (občas skoby). IV+

14. Ze dna malého skalního kotle na jeho levou hranu (skoba) a vzhůru do dalších ploten. IV-V

15.-16. Plotnami a vhloubením libovolně na hlavu pilíře na sněhové pole. III-IV

17. Doleva přes sněhové pole za hranu pod kolmou spáru. III

18. Půl délky spárou nebo po malých chytech vlevo vedle ní (skoby). Poté doprava do žlabu. V A0 (čistě VI+)

19. Spárou a na závěr přes převis. V

20. Nejprve položenou spárou mírně doprava pod převis (mnoho skob), pod převisem dva kroky doleva a sokolíkem kolmo vzhůru na vodorovnou poličku (skoby). V A0 (čistě VI, namáhavé)

21. Doleva na hranu a k bílým rozlámaným a ohlazeným skalám (2. Cassinův bivak). IV+

22. Plotnami doprava směrem k velkému komínu. IV

23. Otevřeným doprava ubíhajícím mokrým koutem pod komín (skoby). V-

24. Komínem s hladkými stěnami na plošinu (občas skoba). V

25. Komín se rozšiřuje, přes dva kolmé výšvihy (skoby) na polici na konci komína a po ní asi deset metrů doleva. V+

26.-28. Plotnovitým širokým nevýrazným vhloubením přes dunící žulové pláty spíše vlevo pod závěrečný komín (občas skoby). III-IV

29. Komínem přímo na S hřeben. III-IV

Další čtyři délky (max. III) po hřebeni na vrchol.

 Bergell - Bregaglia na Horydoly

TREKING Túra okolo Badilu

HOROLEZECTVÍ Nordkante na Badile

HOROLEZECTVÍ: Cassin na Badile by Turek / Cassin na Badile by Vlček

HOROLEZECTVÍ Molteni na Badile

HOROLEZECTVÍ Marimonti na Sertori

HOROLEZECTVÍ Východní stěna na Porcellizzo

SKALNÍ LEZENÍ Fiorelli na Dente della Vecchia

SKALNÍ LEZENÍ Plotny Enrichetta

Cengalo se rozpadá

Letná lavína v Bergelli

Riccardo Cassin odešel do nebe

Koupání v Bergellu pod ledovcem

Dvě tváře Bergellu

Bergell ztrácí sníh

Novák Jiří: Bergell

Lezecké fotky v Karavanseráji

Erbek, Luczy a Daniš bodovali