České ani evropské lezení není čisté

Pro českou lezeckou reprezentaci je velký problém, že ji vede žena, která zároveň závodí.

1. Rozhoduje o svých rivalech

Helena Lipenská, manažerka s pravomocemi trenérky, rozhoduje o závodění svých rivalek. To je špatně, i kdyby byla duše čistá jako lilie.

Na Mistrovství Evropy se ukázalo, že čisté úmysly jí mohou a také nemusejí věřit ostatní závodníce. V tom je ona systémová chyba.

Helena Lipenská nezvládla organizační zmatky okolo boulderingu. Nasadila tři závodnice a těsně před závody se ukázalo, že jich mohla nasadit pět. Není zřejmé, zda to byla vina její, nejasných pravidel, nebo šlendriánu pořadatelů, ale v každém případě jí odpadly dvě soupeřky. Samozřejmě při tom nešlo jen o jediný závod, ale také o prestiž v českém lezeckém rybníčku a tím také o budoucí sponzory.

"Není to samozřejmě šťastné řešení, aby závodnice vedla reprezentaci," říká k tomu člen výkonného výboru Českého horolezeckého svazu Petr Resch. "Nemáme ale nikoho lepšího. Helena umí perfektně anglicky, rozumí pravidlům a pohybuje se v kolotoči světového poháru více než pět let."

2. Standardní cesta byla postavená špatně

Zároveň Helena Lipenská odmítla podat protest proti zásadnímu porušení pravidel v lezení na rychlost. Znalec pravidel Libor Hroza starší jí údajně žádal, aby pořadatelé namontovali na stěnu normované chyty, které Mezinárodní federace sportovního lezení IFSC jako jediné určuje pro stavbu tak zvané standardní stěny. Helena Lipenská neudělala.

Stěna na rychlolezení nebyla regulérní a natrénovaní závodníci museli lézt jinak, než na co se připravovali. Hlavní vinu samozřejmě nesou francouzští pořadatelé, ale Helena Lipenská tomu mohla zabránit.

"Lezení je příliš mladý a nevyzrálý sport v plenkách, a tak nikdo nemůže zodpovědně posoudit, zda chyty byly standardní nebo ne," myslí si Petr Resch. "Na chyty existuje patentovaná forma. Jestli ovšem někde přidají při výrobě půl centimetru hmoty, je to průšvih."

Pokud by někdo podal protest, mohl by se závod třeba zrušit. Bylo tam šest desítek závodníků, více než desítka výprav a nikdo protest nepodal. "Nejen Libor Hroza mladší, ale i vítězní Rusové se nad chyty rozčilovali."

Podle Resche došlo k incidentu Libora Hrozy staršího s pořadateli, na které křičel ohledně neregulérních chytů. "Chci, aby to disciplinárně řešil svaz. Není možné, aby otec závodníka obešel vedoucí české výpravy a vyřizoval si účty s pořadateli. Teď hrozí červená karta celému českému týmu."

"Viděl jsem, že stejný bordel, jako vládne na českých závodech, je i v Evropě," lakonicky prohlašuje Libor Hroza. "S tím se chtějí dostat na olympiádu?" Tomu nepřímo přitakává Petr Resch: "Federace sportovního lezení prohlašuje, že chce za osm let na olympiádu, ale to říká už dvacet let. Nemyslím si, že tento sport je toho zatím schopen."

3. Francouzští boulderisté podváděli

Kardinální chybou pořadatelů, nebo dokonce nečistým záměrem byla situace, ve které se ocitly při boulderingu všechny národní výpravy s výjimkou domácích Francouzů. Zatímco se na všech boulderingových závodech od mistrovství světa po lokální akcičky tají postavené cesty, aby měli účastníci stejné podmínky, na Mistrovství Evropy ve Francii bylo všechno jinak.

Na lezeckých stěnkách (profilech i jednotlivých chytech) trénovali Francouzi nejméně týden předem. "Domácí měli poměrně výhodnou pozici díky znalosti chytů, po kterých se lezlo, zatímco ostatní borci na obhlídce pouze tušili, co je čeká nad stropem," popisuje porušení pravidel Petr Resch v závěrečné zprávě pro Český horolezecký svaz.

Mistr světa bije drobnou holku

Smutná příhoda na závěr. Nervozita v české výpravě vyústila v knockout Lucky Hrozové. "Tomáš Mrázek jí jednu nakouřil. Asi ale chtěl trefit někoho jiného," říká člověk, který u incidentu byl. Vzhledem k poměrům v Českém horolezeckém svazu však nechce veřejně uvádět své jméno.

Do sporu na hotelovém pokoji se dostali Helena Lipenská, Tomáš Mrázek, Libor Hroza starší a Lucie Hrozová. Není zcela jasné, co se přesně stalo, ale jeden se omlouval druhému, ale poté vzkypěly emoce a pánové na sebe vztáhli ruce.

Při tom všem česká výprava ani neobsadila všechna volná místa, která měla podle pravidel k dispozici. "Především v lezení na obtížnost to bylo hodně vidět," říká Petr Resch. "Naši závodníci neměli o účast zájem, ačkoliv by jim svaz platil výlohy."

Podle Resche je na světové špičce dlouhodobě Tomáš Mrázek. Poté zeje velká mezera a teprve za ní jsou tři muži stejné výkonnosti, mezi které se sám počítá. Jsou sice schopni se občas dostat do finále nějakého závodu, ale bohužel jsou již věkem za zenitem nejvyšší výkonnosti. Pak je další stejně velká mezera a teprve za ní jsou další tuzemští závodníci. "Ti to ani na Evropě nezkoušeli."

"Podobný samorost jako Mrázek je mladík Adam Ondra, který příští rok naskočí do dospělýxh závodů," dává naději českému lezení Petr Resch. "Bohužel i za ním zeje mezera podobná jako za Tomášem Mrázkem."

Bouldering

Sedmnáctá skončila závod Silva Rajfová. Helena Lipenská a Nelly Kudrová obsadily shodně pětatřicáté místo.

Martin Stráník byl v boulderingu třiadvacátý. Jakub hlaváček dvaačtyřicátý.

Slovenští borci Katarína Fickuliaková (42.), Matej Švub (51) a Tomáš Greksák (57.) nijak nezazářili.

Muži: 1. Meyer Jérôme (FRA), 2. Fischhuber Kilian (AUT), 3. Lachat Cédric (SUI)

Ženy: 1. Ernst Johanna (AUT), 2. Vidmar Maja (SLO), 3. Markovic Mina (SLO)

Obtížnost

Tomáš Mrázek byl druhý. Lucia Hrozová skončila třicátá a Silva Rajfová třiatřicátá.

Muži: 1. Usobiaga Patxi (ESP), 2. Mrázek Tomáš (CZE), 3. Romain Manue (FRA).

Ženy: 1. Gros Natalija (SLO), 2. Stöhr Anna (AUT), 3. Midtboe Hannah (NOR)

Rychlost

V lezení na rychlost dosáhla čtvrtého místa Lucie Hrozová.

Její bratr Libor Hroza ukončil závod na šestnáctém místě. Martin Šifra byl jen o jedno místo horší.

Slovák Matej Švub dolezl na 29. místě.

Muži: 1. Abdrakhmanov Sergej (RUS), 2. Osipov Maxim (UKR), 3. Vajčekovskyj Jevgenij (RUS)

Ženy: 1. Ropek Edyta (POL), 2. Morozkinovová Olga (RUS), 3. Levočkinová Julija (RUS)