Koloběžkový výlet na oppidum Stradonice

Hradiště Stradonice je dnes obyčejný kopec nad Berounkou. Slaví se tu Beltain, keltský svátek vyhánění dobytka na pastvu. Později se poslední noc před 1. květnem nazývala Valpuržina noc, Filipojakubská noc, Lag ba-omer a pálení čarodějnic. Komunisté ji dokonce přejmenovali na vatry míru.

O Beltainu se vyhání na pastvu dobytek. Nejdříve jsou uhašeny všechny krby a ohně. Poté se rozdělá další oheň pomocí dvou dřívek na dvou hranicích. Mezi nimi prochází pasáci s dobytkem, aby jej ochránili před dobytčím morem. Lidé mezi ohni procházejí kvůli budoucímu štěstí.

Tento den je vhodný pro začátek jakékoliv velké akce. Je spojován s čarodějnicemi a dalšími škodlivými nadpřirozenými bytostmi. Je považován za obzvláště nešťastný k uzavření svatby. Důvod je jednoduchý - dítě počaté v květnu má nejmenší šanci přežít. Narodí se v únoru, kdy je nejméně slunce, největší zima, nejvíce nemocí, dochází zásoby jídla a vitamíny z nové stravy  bude možné získat až koncem března či v dubnu.

Naučná stezka začíná v Nižboru

Vlakem přijedeme i s koloběžkami do Nižboru. Zalitujeme, že nemáme dost času, abychom se najedli v proslulé nádražce u sklepáka Tomáše Hanáka. Dalo by se tady romanticky přespat v rekonstruovaném nákladním vagónu.

Přejedeme po mostě přes Berounku a napojíme se na naučnou stezku Keltského oppida Strakonice. Jedeme po silnici doprava do kopce podél Habrového potoka. Silnice dostane jméno V Hamburku, změní se na Ke Hřišti a protáhne nás chatovou osadou. Kolmo doleva zahne do lesa.

Strmým lesem tlačíme koloběžky po lesní stezce. Po 100 výškových metrech tortury se ocitneme u turistického rozcestníku. Značení je tady najednou chatrné a nejisté. Vydáme se skrz křoví doprava. Přes málo znatelné valy se vyhoupneme na pole.

Oblý kopec je úplně holý. Dříve tu stálo významné oppidum Stradonice. Hospodářsky jistě mnohem významnější než silně opevněná Závist vzdálená pouhých 29 kilometrů.

Přestavujeme si, jak projíždíme ulicemi mezi řemeslnickými domky před dvěma tisíciletími. Krajina se od té doby nezměnila. Za zády máme kamenné hradby, po levé ruce vidíme akropoli, čili druhý kopec, kde žili nejvýznamnější lidé a možná tam bylo i nějaké duchovní centrum.

Dojedeme po polní cestě na akropoli, která nese zeměpisný název Hradiště (380 m). Poznáme ho podle tabule s popisem oppida.

"Kde stojí roh od nebeské duhy, tu spadá z nebe zlatá mísa s penězi"

Po téže cestě sjedeme níž po poli ke vztyčenému kříži. 2. srpna 1877 byl v těchto místech nalezen poklad asi 200 duhovek, jednoduchých zlatých mincí. Toto keltské platidlo dostalo novodobé označení podle toho, že lidé nacházeli mince vyplavené po dešti, kdy se ve slunci leskly. Pověra hovoří, že kde se duha dotkne země, lze nalézt zlatý poklad.

Národní listy píší: Poklad nalezen

Na polích, zvaných "na Hradišti", u obce Stradonice u Křivoklátu nalézají chudí lidé velké množství kostí a kopají v poli dosti hluboko. Koluje již odedávna pověst, že zde zakopány jsou velké poklady. Pověst byla pravdě tím podobnější, že na polích při orání nalezeny byly často rozličné stříbrné a zlaté peníze. Minulý čtvrtek hledal jistý dělník opět kosti a v hloubce asi 15 palců nalezl železný rezavý hrnec. Rozbil ho motykou a z nádoby vyvalilo se množství zlatých penízů. Dělník vzkřikl hlasitě: "Bože, to je zlata!", načež ostatní dělníci a jich ženy ihned přiběhli, zlaté peníze sebrali a s nimi rychle utekli domů, kde je ukryli. Peníze byly kulaté aneb čtyřhranné, různé velikosti a opatřeny rozmanitými odznaky jako: meči, štíty, hlavami koní a draků atd. Ani na jednom není letopočet. Celkem bylo dosud asi 200 kusů vypátráno.

Oppidum Stradonice bylo jedno z nejvýznamnějších keltských oppid na území Čech. Ohrazená plocha měla rozlohu 90 hektarů. Rozkládala se na vrchu Hradiště, což je břidlicový blok mezi Nižborem a Stradonice, k Habrovému potoku a Berounce spadá strmými svahy. Nejlehčí přístup byl z jihovýchodu přes mělké a široké sedlo.

Keltové zde usídlili v polovině 2. století př. n. l. Zpočátku šlo o malou osadu bez opevnění. Kolem roku 120 př. n. l. byly postaveny první hradby. Oppidum Stradonice zaniká mezi roky 40 a 25 př.n.l.. Patrně ho dobyli a vypálili Markomani.

K oppidu vedla nejméně jedna cesta od Berounky. Jedeme po ní dolů. Daleko vlevo i vpravo tušíme bývalé obranné valy, dnes na okraji lesa. Cesta klesá podél téměř vyschlého potoka. V nejužším místě údolíčka si představujeme, jak přístup do oppida chránily dvě klešťové brány za sebou. Byl to typický keltský pevnostní prvek. Útočníky nahnaly stále se zužující valy až před silně opevněnou a dobře bráněnou bránu, kdy mohli být masakrováni. Ostatně tento princip byl v budoucnosti velmi zdokonalován. Například ve středověku se stavěly barbakany a v novověky bastiony umožňující boční střelbu. 

Odhaduje se, že do oppida vedly ještě další tři brány, ale neví se přesně, kde. Nejpravděpodobnější se jeví menší brána pro pěší nad strmým stoupáním od Nižboru na Berounce, kterým jsme na vrch Hradiště vytlačili koloběžky.

Berounka a výše Mže při tom je prastará komunikační linie ze středu Čech do Bavorska. Od soutoku Labe s Vltavou přes Prahu a Plzeň k Norimberku a Řeznu. Jinak řečeno z povodí Labe do povodí Dunaje. 

TIP HORYDOLY: Rozsáhlá expozice o Keltech je k vidění na zámku Nižbor. Největší sbírku archeologických přesdmětů ze Stradonic vlastní Národní muzeum v Praze.

Hledači pokladů, archeologové a kopáči kostí

Nález zlatého pokladu na Stradonickém oppidu odstartoval doslova zlatou horečku. Několik let zde kutalo až 300 lidí denně. Rozvrtali a rozkopali celou plochu pravěkého hradiště. Zlato se ve větším množství nenašlo.  

Ovšem ukázalo se, že mělce pod zemí leží jiné poklady. Byly jednoduše přístupné, protože rostlá břidlicová skála se na Hradišti nachází pouhý metr až dva pod povrchem. V této vrstvě bylo nalezeno a prodáno sběratelům sídlícím pod kopcem, zhruba 100 000 keltských a germánských předmětů. Jen malá část se nakonec dostala přes soukromé sbírky do seriozních muzeí v celé Evropě. Nejpočetnější je sbírka Štěpána Bergera, kterou odkoupil Zemský výbor a uložil ji do Zemského muzea. Další velkou sbírku shromáždil ředitel místních hutí Grosse a dnes patří Dvorním muzeu vídeňskému.

Na stradonickém oppidu bylo nalezeno všechno možné - zlaté a stříbrné mince, kostěné, železné, bronzové předměty, spony, skleněné náramky a korále, jantarové korále. Jemná keramika, točená na hrnčířském kruhu, která byla zdobena červenou a bílou malbou. Rýče, radlice, kosy, srpy, sekery, pily, dláta, vybavení kováren, slévačských a kovoliteckých dílen. Zajímavé jsou bronzové lékařské pomůcky jako udice, pinzety, hřebeny a ušní lžičky.

Roku 1886 přebral od Zemského muzea za Museum království českého (dnešní Národní muzeum) Bergerovu sbírku český historik Josef Ladislav Píč. Píč byl tvůrcem rozsáhlých sbírek Musea a zároveň tyto sbírky zpřístupnil ve svých monumentálních Starožitnostech země České, které vycházely 1899-1909. Dodnes jsou brány jako základní faktografické dílo české archeologie. 

Speciálně Stradonicemi se pak zabýval ve svém díle Češi na úsvitu dějin. Tady ovšem narazil na své znalostní limity. Stradonice pokládal za sídlo germánského Marobuda, prvního panovníka, kterého na českém území známe jménem. Už na začátku 20. století bylo ovšem z odborného hlediska jasné, že na oppidech sídlili Keltové a nikoliv Gemáni. Řemeslníci a bojovníci Keltové žili poblíž ložisek kovových rud na vyvýšených lokalitách, kdežto zemědělci Germáni vyhledávali spíš nížiny a k obraně využívali bažiny a vodní plochy. Přestože si dodnes někteří romantici myslí, že Marobudum byla Závist, tak je to nesmysl. Blíže k pravdě může být Pičhora u Kolína. Ale také mohl žít Marobud mimo území dnešních Čech.

Dnešní historici se domnívají, že Marobud vládl v Čechách a Slezsku, ale jeho vliv sahal od Dunaje k Labi a Visle mezi roky 9 př.n.l - 18 n.l. Tehdy byl svržen vlastním lidem a uchýlil se pod ochran Římanů. 

JOSEF LADISLAV PÍČ: Čechy na úsvitě dějin. Svazek 2.: Hradiště u Stradonic jako historické Marobudum, Praha, nákladem vlastním, 1903.

Zakladatel české archeologie se zapletl okolo přelomu 19. a 20. století do několika dalších vědeckých sporů, které prohrával s mladšími a vzdělanějšími kolegy s větším světovým rozhledem. Příkladem budiž jeho obrana pravosti Rukopisů Královodvorského a Zelenohorského, o kterých se již od Masaryka soudí, že byly povrženy českým buditelem Václavem Hankou a novinářem Josefem Lindou a výtvarníkem Františkem Hořčičkou. Celkové vyčerpání fyzické i psychické nakonec vedlo k sebevraždě. Píč se zastřelil revolverem.

K plošnému zničené naleziště přispěla další událost. V Hýskově a okolí docházela železná ruda a železárny propouštěly. Dělníci bez práce se vrhli na Stradonické oppidum a odtěžili ohromné množství kostí, které po sobě zanechali Keltové. Každý rok bylo vykopáno 300 tun a odvezeno 30 vagonů kostí z dobytka divokých zvířat. Prodávaly se jako surovina k výrobě hnojiva spodium.

Moderní výzkumy zbytků nevytěžených kostí ukázaly tehdejší jídelníček: 40% tvořili hovězí a 38 % vepřové. To odpovídá i dnešním stravovacím zvyklostem. Dále Keltové chovali ovce, kozy, koně, psy (na jídlo), slepice a husy. Z obilí převládala pšenice, následovaná ječmenem a ovsem. Žito se na Hradišti nevyskytovalo téměř žádné. Z luštěnin převládal hrách a předpokládá se bob.

Návrat domů okolo Berounky

Za kleštinovou bránou opustíme oppidum a najedeme na asfaltovou silničku. Po ní jsme za pár okamžiků u kaple svatého Liboria ve vesnici Stradonice. Opustíme naučnou stezku a dáme se doprava, až narazíme na cyklotrasu Po stopách českých králů. Vede podél Berounky, částečně po asfaltu a někdy po zpevněných hlinitých cestách, až do Prahy.

U jezu v Hýskově si uděláme polední klid. Zavěsíme hamaku na stromy a trochu si pospíme. Z domova jsme vyráželi brzy ráno, a tak máme na odpočinek právo. 

ČTĚTE TAKÉ: 3 dni na koloběžkách a 2 noci v závěsných sítích

U dvora Pták přejedeme přes Berounku na levý břeh po lávce pro pěší a cyklisty. Mohli bychom sice jet stále po pravém břehu až do Berouna, ale cyklostezka za Ptákem stoupá vysoko do kopců. Na levém břehu se zbytečnému převýšení vyhneme. Projíždíme Pražským předměstím Berouna.

Objedeme velký berounský kemp Na hrázi, vyhneme se silničnímu mostu T.G. Masaryka a přes Berounku jdeme po lávce. Doslova jdeme, protože na lávku je zakázaný vjezd cyklistům. Značka nás dovede přes mlýnský náhon, Husovo náměstí a Litavku k nádraží. Návrat domů je jednoduchý, protože z Berouna do Prahy jezdí vlak vždy nejpozději do hodiny.

Pokud se necítíme moc unavení, zůstaneme na levém břehu. Cyklotrasa nás vede pod skalami v Alkazaru, v Srbsku, pod Plotnou a dál přes Karlštejn. Pak celkem čtyřikrát přejedeme mosty přes Berounku a dorazíme do Prahy na Smíchovské nádraží. Jízda je to rychlá, rovinatá, s dobrým povrchem a většinou oddělená od automobilové dopravy. Zpočátku míjíme spíše hospody a restaurace, od Černošic přibývají kiosky. 

Doporučené vybavení

Koloběžka, sportovní obuv, cyklistický dres, cyklistické rukavice, helma, blikačka, sportovní brýle, funkční prádlo, větrovka, chytré hodinky, mapa, mobil, lékárnička, pojištění, peníze a doklady, cyklistický batoh, nářadí a lepení, pumpička, zámek na kolo, kompaktní fotoaparát nebo outdoorová kamera.

Kempy po cestě: Autocamp Plešivec Beroun, Autocamp Na hrázi Beroun, bezplatné tábořiště Alkazar, Camp Srbsko, Autokemp Karlštejn, Kemp Řevnice, Autokemp Dobřichovice, Prague Camp Praha, Caravan Park Praha

Zobrazit místo Koloběžka - Scooter na větší mapě

 Podívejte se na vhodné trasy pro koloběžky: Divoká a Tichá Šárka (Praha), Podél Botiče (Praha), Sjezdy z Petřína (Praha), Strahov a Letná (Praha), Stromovka (Praha), Štěrboholská cyklostezka (Praha), Koupání v Hostivaři a Uhříněvsi (Praha), Vltavská cyklostezka - 1. díl (Praha), Drahanské údolí (Praha), Hanspaulka - Zahradní Město (Praha), Dejvice - Hrdlořezy (Praha), Hradčany - Karlův most - Staroměstské náměstí (Praha), Čtyři přístavy (Praha), Z Jižního Města k Vltavě (Praha), Ze Zličína k Berounce (Dobřichovice), Severní okolí Prahy (Čakovice), Podél Labe do Brandýsa (Neratovice), Z Prahy do Polabí (Neratovice), Okolo Košáteckého potoka (Mladá Boleslav), Přes Lidice do Prahy (Kladno), Ze Slaného do Prahy (Slaný), Kokořínskem od koupaliště ke koupališti (Mělník), Kokořínsko ze severu (Štětí), Z Ještědu do Mnichova Hradiště a Z Ještědu do Liberce a Ještědský hřeben (Liberec), Z Prahy do Harcova (Liberec), Podél Sázavy do Týnce (Poříčí), Kopanina a Frýdštejn (Český ráj), Sobotka - Mnichovo Hradiště - Krnsko (Český ráj), Malvíny (Čelákovice), Z Jizerek do Českého ráje (Mnichovo Hradiště), Podél Jizery do Svijan (Mnichovo Hradiště), Hradecké lesy (Hradec Králové), Veselské pískovny (Veselí nad Lužnicí), Pískovna Kojetice (Neratovice), Hrad Mydlovar (Nymburk), Podél Ohře do Lokte (Karlovy Vary), Bolevecké rybníky (Plzeň), Z Rakovníka do Prahy (Český kras a Křivoklátsko), Oppidum Stradonice (Nižbor), Z Brd do Zdic (Jince), Solná komora (Mondsee), Hochkönig (Bischofshofen), Hrad Elz (Porýní), Podél Smědé (Frýdlant), Jezera Kozielno a Topola (Paczków).

Dejte nám také vědět o svých oblíbených místech či trasách, rádi je uveřejníme. E-mail: redakce@horydoly.cz