Co je potřeba na skialpinismus

Lyže

Stačí jakékoliv sjezdovky. Samozřejmě čím lehčí, tím lepší. Kupují se tak asi do výšky postavy se započítáním podrážky, vázání i tloušťky lyže. Nejlepší jsou samozřejmě speciální turistické lyže někdy ještě s otvorem vepředu. Může se zdát, že ta díra se může hodit snad již jen pro navázání lyží k sedacímu úvazku při lezení do prudkých svahů.

Není to však pravda. "Některé firmy již díry do lyží nedělají, ale přesto pokud tyto lyže používají horští vůdci, či zkušenější skialpinisté, nechávají si je tam vyvrtat," říká himalájista a zároveň majitel pražského horolezeckého obchodu Namche Josef Šimůnek. "Používají se při transportu zraněného lyžaře. Lze je sice nahradit karabinami, ale nikdy to není adekvátní náhrada."

Osobně si lyže kupuji v bazarech za pár tisíc korun a vázání si na ně nechávám přemontovávat v servisu. Je to tím, že při skialpových túrách spíše sedřu skluznice na skalách a šutrech, než že bych prošlápl jádro. Lyže mi tak vydrží jen dva až tři roky. I když v Tatrách jsem už zlomil i Dynastary těsně před vázáním.

Před sezonou asi tak v listopadu nechávám brousit hrany, zalepit nejhorší díry a namazat skluznice. Přijde to na tři až čtyři stovky korun, ale zato se dobře svezu.

Otázkou je, zda používat carvingy nebo lyže klasických tvarů. Nové lyže nevykrojených tvarů se už neprodávají. Carvingy výborně točí a člověk se s nimi tolik nenadře jako s lyžemi klasických tvarů.

Stará rovná prkna ovšem za těch pár stovek stojí také. Pro lyžování jako dopravu z místa na místo nebo ježdění v prašanu úplně stačí.

Vázání

To je nejdražší součást vybavení. Musí být speciální a tedy drahé. Nejlevnější možnost, jak se k němu dostat, je koupit vyběhaný komplet z alpské půjčovny. Lyže případně vyhodit a koupit si v bazaru lepší.

Nejvíce lidí u nás i v cizině donedávna používalo osvědčenou značku Silvretta. Model 300 je nejlevnější, ale pata nevyhazuje do strany. Modely 400 a 404 tuto vymoženost již mají. Vyšší modely než 500 patří mezi špičkové výrobky s nášlapnou patou a stojí také patřičné částky.

Nejoblíbenějším modelem dneška se stal nášlapný Diamir v různých verzích od vylehčené na chůzi až po freeridingový zpevněný model. Mezi nejlevnější vázání patří různá celokovová vázání, která používají armády alpských zemí. Naopak drahé, ale lehoučké je Dynafit a jeho klony, které se používá především na závody. Jeho nevýhodou je, že k němu pasují jen některé boty.

 AUDIO VÝBAVA NA SKIALP (47 MB, WAV, 9:22 min)

Stará vázání, která nesou jinou značku, bych si raději nekupoval. Výjimkou z tohoto pravidla by mohly být jen velmi výhodné koupě za pár stovek korun na nenáročnou turistiku po Krkonoších nebo na první sezonu, kdy se uvidí, zda vás to bude bavit či ne.

Boty

Skialpinistické skelety jsou kompromisem mezi tvrdostí sjezdových přeskáčů a měkkostí horolezeckých vázacích duplexů. Na první pohled se poznají podle vibramu na podrážce a systému na uvolnění horní části boty pro chůzi. Bývá to nějaká pružina zezadu nad Achillovou patou nebo lanko s ovládám na nártu.

Dá se sice jezdit i ve vázacích horolezeckých duplexech, ale ty jsou relativně volné a tak se v nich viklá noha. Navíc nemá vzadu oporu ve vysokém komínu. Vázací boty se tedy vyplatí jen tam, kde čekáte spíše chození na lyžích než prudké sjezdy.

Stoupací pásy

To je ještě jeden výdaj, který nelze obejít. Bez nich to prostě do kopce nejede. Vím o čem mluvím, protože má šetřivá žena Hanka nejprve nechtěla dát dva tisíce za jeden pár, a tak jsme jeli do Krkonoš s novými lyžemi a vázáním bez nich. Po prvních pár krocích z harrachovské Krakonošovy snídaně na Pančavskou louku vše bylo jasné a hned po víkendu jsem nesl čtyři tisíce korun na dva páry do obchodu.

Nejezdím moc a ani málo a první pásy mi vydržely osm let. Třikrát jsem je mezi tím namazal speciálním lepidlem. Na druhých jsem jezdil šest roků a třetí kroutí svoji čtvrtou sezonu.

Kdo sežene metráž, je levnější kupovat pásy tímto způsobem. Potom stačí dokoupit a přinýtovat kovové úchytky a můžete se radovat, že jste ušetřili nejméně pětistovku.

Hůlky

Stačí obyčejné sjezdové. Pokud možno o něco delší než normálně, protože se o ně budete opírat podobně jako na běžkách. Důležitý je tedy také dobrý pásek na ruku, který nepřetrhnete v prvním stoupání. Závodníci používají normální běžecké kevlarové dlouhé hůlky, ale pro nás turisty jsou ideální teleskopické. Nejlepší jsou třídílné. Pokud je budete používat i na turistiku v létě, počítejte se životností okolo pěti let. Více materiál nevydrží.

K čemu je dobré roztahovat a stahovat hůlky? Při přepravě vlakem či autem zabírají málo místa, při lezení se vejdou do batohu, při sjezdu a strmém výstupu se zkracují a při jízdě po rovině se dávají na maximum délky, aby se o ně mohl lyžař pořádně opřít a zrychlit. Při dlouhých traverzech se vyplatí vyšší hůlku zkrátit a spodní prodloužit, aby byly ruce ve stejné výši.

Přípravky pro traverzy

Prodávají se také jakési mačky, zvané haršajzny, které se vkládají mezi botu a vázání. Při kroku se tedy zdvihnou a při dokročení sem zabodnou do sněhu. Nejsou nutné, ale zpříjemní dlouhé prudké traverzy, ve kterých tak není potřeba pořád stát na hranách a čekat, kdy lyže ujedou.

Nouzově se s tímto přípravkem dá jít i do prudkého ledového či firnového kopce. Viděl jsem však celou rodinu, jak s ním stoupá po zasněžené silnici od Míseček ke Zlatému návrší v Krkonoších. Tak jsem ji předběhl, i když jsem za sebou táhnul na laně malého synka na normálních sjezdovkách.

Svatá skialpinistova trojice

Pípák (lavinový vyhledávač), lopata a lavinová sonda jsou nejzákladnější pomůcky, které s sebou musíme vždy mít.

Pípák je to plastová krabička, která se popruhy připevní pod bundu na prsa. Neustále vydává standardní signál, na který jsou napojeny všechny evropské i světové záchranářské organizace i ostatní pípáky. Když vás zavalí lavina, najde vás záchranář téměř okamžitě. Pokud kolega lyžař vyvázne z laviny bez úhony, přepne pípák na příjem, a najde vás také.

Bez sondy, což je skládací dvou- až třímetrová tyčka, člověka pod sněhem nedohledáte a bez lopaty ho nevyhrabete.

Recco destičky

Doplněk pípáku se jmenuje recco. Jsou to destičky z kovu, na který nejlépe reagují záchranářské vyhledávací přístroje. Bývají zašité v oblečení, ale asi nejlepší jsou v botách. Bundu si v horku lyžař sundavá, destičkou na krku se člověk může uškrtit, batoh před lavinou raději strhává a čepici si lavina vezme sama. V každém případě jakýkoliv kus výstroje s nápisem recco zvyšuje šance na vaše nalezení v lavině.

"Do bundy pro freeriding je všíváme standardně," říká šéf vývoje firmy Hannah Luboš Pekárek. "Destičky z přesně definovaného kovu jsou umístěné pod vrchní vrstvou bundy nad loktem.

Recco destičky mají smysl jen v nejbližším okolí sjezdovek, kde je rychle dostupná pomoc profesionálních záchranářů. Přesto pípák nenahradí.   

A co ještě

Tohle již nejsou nezbytnosti, ale zpříjemní život na sněhu. Zde je pár zkušeností:

Svrchní oblečení je nejlepší goretexové, protože přes poledne při výstupu bývá horko a člověk se hodně potí, kdežto na vrcholu v podvečer je zase strašná zima. Kalhoty a bunda však přijdou na deset tisíc korun. Mnohé ostatní -texy sice slibují modré z nebe, ale použijete-li obyčejný šusťák, jste na tom mnohdy stejně.

V každém případě se vyplatí návleky, protože si neroztrháte své drahocenné kalhoty a zároveň vám do bot nenapadá sníh. Já však jezdím v obyčejných elasťákách za osmdesát korun od Vietnamců, přes to někdy navlékám šusťákové kalhoty za tři stovky. Nahoru mám již nejméně pět let šusťákovou bundu za šest stovek.

Spodní oblečení by mělo být z fleecu nebo polartecu, což je v podstatě to samé. Bunda přijde na dva tisíce korun. Já jsem na to ovšem vyzrál, protože tchyně mi stejnou koupila za pár stovek u Vietnamců v tržnici. Moje žena si pořídila podobnou za sto osmdesát korun v bazaru. Sice déle schne a musí se občas vyvětrat zipem, ale jinak jsme spokojeni.

Spodní prádlo se doporučuje z funkčního materiálu jako je Moira, Craft nebo něčeho podobného. To je jedna z mála věcí, na kterou stoprocentně věřím. Veškerý pot se totiž touto látkou odvádí do fleece a tím zase do goretexu a ven. Neplatí to sice ve velkém vlhku a nebo za mrazu, ale i tak se pot dostane od těla aspoň do fleece. Když je potom tělo v suchu, není mu taková zima, jako když zastavíte a jste mokří jako myši. Když mluvím o prádle, myslím tím naprosto vše - triko, dlouhé spodky a ponožky.

Čepice nebo čelenky se používají z windstoperu. Je v nich docela teplo a sají pot. Ze zkušenosti mohu doporučit kukly se štítkem. Ve vichřici chrání krk jako šála a štítek brání největším poryvům sněhu do očí. Za sluníčka stačí spodek ohrnout nad uši a je z ní dobrá ochrana před sluncem.

Brýle na dlouhé túry se vyplatí dvoje. Jedny obyčejné černé, které chrání oči ze všech stran před sluncem, ale obličej pod nimi dýchá a tak se nezamlžují. Ty používám na výstup a stojí mne vždycky mezi šedesáti a sto korunami. Na sjezd v hlubokém sněhu nebo za vánice je dobré nasadit normální lyžařské brýle, které jsou jen trochu zabarvené. Nejlepší je asi šedá barva proti slunci nebo oranžová, která zvýrazňuje reliéf terénu v mlze. Do lyžařských brýlí potom nepadá sníh a při rychlé jízdě v nich neslzím, což jsou nectnosti, kterými mne častují sluneční brýle.

Rukavice také beru dvoje. Na výstup prstové a na sjezd, když už mám prsťáky propocené nebo promočené od sněhu, si nasazuji palčáky, aby mi nebyla zima. Pokud během sjezdu počítám se slaněním, prstové rukavice si samozřejmě nechávám.

Tábornické a horolezecké vybavení

Horolezecké věci jsou stejné jako vždycky na zimu. Pro jistotu s sebou vozím aspoň jednu ledovcovou a dvě obyčejné skoby, kladivo, dvě smyčky, patnáct metrů lana, sedák, pár karabin a vklíněnců a slaňovací karabinu HMS. Některé sjezdy jezdím v helmě a s kladivocepínem za pasem. Čert nikdy nespí.

Při vícedenních túrách se hodí vyzkoušené tábornické vybavení. Dvě noci se dají přežít ve spacáku a v bivakovacím pytli, ale déle je to už hodně nepříjemné. Na sníh se hodí samonosný stan, který se nemusí kotvit. V hlubokém sněhu totiž těžko zabodnete kolík. Spacák je lepší raději větší, protože se do něj obvykle soukáte ve více oblečení než jsou tričko a trenýrky. Nový bych si dneska kupoval jen z dutých vláken nebo z mikrovlákna, protože jejich kvalita již dohonila peří. Rychle schnou a i mokré jakž-takž hřejí.

Vařič na sníh je vhodný jedině benzínový. Sice s ním nemůžete vařit v zavřeném stanu, protože by vás otrávil kysličník uhelnatý, ale za to máte záruku, že jídlo vždycky uvaříte. O zamrzajících plynových neřku-li lihových vařičích to říci nelze.

Horká voda patří do termosky. Čaj na túru si beru do půllitrové malé termosky. Večer vařím čaj do litrové termosky a ráno je připravený k pití.

Docela dobrá může být i sněhová lopata, kterou vyrábí mnoho velkých firem v různých variantách. Ale kdo by ji nosil... Hořce však litují ti, kteří ji nemají a potřebují udělat sněhový záhrab nebo jen sněhovou zídku okolo stanu. Nezbytná je také při záchraně záchraně zasypaného z laviny. K tomu se hodí i skládací lavinová sonda na dohledání jeho přesné polohy.

Ani na odpolední vycházku na lyžích s sebou nezapomeňte vzít lékárničku, čelovku, pojistku, mapu, busolu a něco peněz. Nikdy nevíte, kam sjedete. Jednou jsem chtěl asi s pěti puberťačkami sjet ze sjezdovky na Čertovici do vesnice, kde náš turistický oddíl přespával. Měla to být asi čtvrthodinová jízda. Jaké bylo moje překvapení, když jsem po dvouhodinovém sjezdu zjistil, že jsme sice v podhůří Nízkých Tater, ale bohužel na druhé straně, než byla naše ubytovna.

Přečtěte si: Laviny číhají na každém kroku

Doporučené vybavení

* Skialpinistická výbava - lyže, pásy, hůlky, boty, lyžařské brýle. Nezapomeňte se předem informovat na lavinou situaci!
* Horolezecká výbava na ledovec - turistický cepín, mačky, přilba, lano, karabiny, smyčky, prusiky, ledovcové šrouby.
* Turistická výbava - batoh 35-45 l, zapalovač, čelovka, mapa, lékárnička, opalovací krém, tmavé brýle, bivakovací vak.
* Teplé oblečení - čepice, kalhoty a bunda, návleky na boty, 2 páry rukavic, funkční prádlo, ponožky, fleece nebo softshell
* Peníze, doklady, pojištění, mobil, fotoaparát nebo kamera.
* Horké pití v termosce a jídlo.
* Lehký spací pytel nebo vložka do spacího pytle.