Košický maraton: Nad Tatrou se zase blýskalo

Okolo vatry do lesů

Všechny maratony mají atmosféru, kterou stojí za to zažít, to je fakt, ale Košice mají ještě něco navíc. Nejstarší maraton v Evropě, 89. ročník, v jeho předvečer zapálený maratonský oheň na Námestí Maratonu Mieru, lidi, kteří vám fandí, už jen když vás vidí, jak si od prezentace nesete maratonský batůžek... Hezký! A krásná organizace!

Já například zjistil, že když člověk přijde na start o něco později, může mít tu kliku, že se bude v šatně převlékat vedle patnáctiletých slečen...no, ale neodbíhejme.Byl jsem tam kvůli běhání, tak jsem se pochiopitelně díval jinam (No a skoro se mi to i dařilo :-))

Vzhůru na start! Z Námestia Osloboditelou se vybíhalo kolem už zmíněného maratonského ohně a vzhůru do lesů - respektive do lesoparku. To jsou ty první kilometry, kdy člověk zjišťuje, co všechno ho bolí. Pak přijdou kilometry, kdy to bolí víc, a po nich ty, kdy to bolí taky, ale už je to fuk.

Bežaj, ujo!

Krásné fandění okolo trasy - na to si lidi, co běhají, tak nějak zvyknou, ale vždycky znovu a znovu to potěší. "Bežaj ujo," potěší z úst divačky a "Pome chlapi, nevzdávajte, to date!" z úst policajta taky. Asi poprvé, kdy mi fandila policie! Tentokrát pravda Slovenskej republiky a nešlo o špatné parkování.

Maratonská trasa vede většinou po bulvárech. Široké, světlé, čisté ulice - trochu překvápko, pro někoho, kdo Košice nezná, ale jinak lahůdka pro fajnšmekry. Spousta místa, žádná tlačenice, ale "chlapovi s kladivem" se stejně nevyhnete.

Zasvěcení vědí, maratonci znají na vlastní kůži. "Chlap s kladivem" "Man with hammer" říkejme tomu, jak chceme, jde o to, že číhá na třicátém kilometru a má ještě jeden, prozaičtější, název : KRIZE! Přišla, nezklamala! To je pocit, který někteří psychologové popisují jako "Chvíle naprostého osamění" nebo "Chvíle zoufalství". Dá se to vyjádřit i méně vzletně: Kurva, co tady blbnu?! Za sebou třicet a do cíle šíííleně daleko.

Go, Kris, go!

Ultramaratonkyně Ann Trasonová po jednom leadvillském závodě prohlásila: "Někdy musí přijít žena, aby dostala z chlapů to nejlepší." Svatá pravda. Ony z nás ale ženský dostanou někdy i to nejhorší, ale to nebudeme teď pitvat. Já se vrátím na trať.

Krize na třicátém tak nějak pominula a já si začal pochrochtávat. Síly dost slušně rozložené, do cíle to přece jen už odsejpalo a já předběhl pár závodníků, vychutnal si kiklometrovník s krásným číslem 40, kynul davům a vtom... vžžžžžmmmmmmmm! Kolem mě se mihla ženská! Ale jak mihla!  To byl fofr, že mi z toho průvanu oschl pot na čele. Za ní!!! Probudila se ve mně spoutěživost, lovecká vášeň, nebo snad ta blbá chlapská ješitnost? Tak to nevím, ale vystartoval jsem. Doběhl jsem ji - tedy aspoň na tolik, abych si mohl prohlédnout americkou vlaječku na jejím čísle a jméno: Kris Chapman.

U toho zůstalo. Zezadu jsem si ji prohlédl dost podrobně, do obličeje jsem se jí podíval až v cíli. Nandala mi na cílové fotobuňce patnáct vteřin, ale díky ní mám čas určitě o pět minut lepší. Thanks Kris! Když jsem jí to v cíli řekl, smála se po americku, na celou hubu plnou krásných zubů. Předtím ještě stihla mávat divákům taky po americku. S radostí ze života, z běhu.. a tu jsme za cílovou lajnou měli všichni. Maraton není závod, je to droga a já doporučuju: Šlehněte si!

To jsou paradoxy!

Výsledkovou listinu si přečtete na stránkách Košického maratónu Mieru, kvůli tomu tohle nepíšu. Nejde o fakta, jde o vyznání. Košice mě fakt vzaly za srdíčko.

Pár detaiů si neodpustím: Na čas pod 02:07:00 byla vypsána prémie va výši 20 000 euro. Tedy ne, že by mě to tak zajímalo. Ty prachy jo, ale ten čas jsem měl v půlce trati. Jenže keňský borec Kimaiyo to dal za 02:07:01. To nasere! 

Hellen Mugová to zase švihla poprvé v historii ženského maratonu pod 02:30:00 taky o vteřinu! To potěší!

S tím mým mezičasem nekecám, to je fakt. Když jsme totiž doběhli na metu, kde končili púlmaratonci, měli někteří z nás takový ten nafoukaný pocit. Něco ve smyslu: Tak jo, jděte si hrát na písek, děti, teď budou závodit velký kluci a holky! No jo, ale v tu samou chvíli se v protisměru mihla keňská špička. Oni běželi do cíle, my na další dvacetikilometrovou štreku.

Jak je to všechno relativní! Všechno, až na jedno. Na ten neskutečně krásnej pocit v cíli. Ten totiž relativní není. Ten je absolutní!

INFO: Košický maratón mieru

 Maratony na HORYDOLY

Johannesbad Thermen-Marathon 2014 Německo
Košický maraton Mieru 2012 Slovensko
Matahari Elbe Challenge 2012 Česko
Iron Trail 2012 Švýcarsko
Krakonošova stovka 2012 Česko
Bad Harzburger Bergmarathon 2012 Německo
Oberelbe Marathon 2012 Německo
Dreiburgen Marathon 2012 Německo
Leipzig Marathon 2012 Německo
Kyffhäuser Bergmarathon 2012 Německo
Tangermünder Elbdeichmarathon 2012 Německo
Aquapalace Indoor na běhacích pásech 2012 Česko
Johannesbad Thermen-Marathon 2012 Německo
Koloběh z Řípu do Prahy 2011 Česko
Dresden Marathon 2011 Německo
Tour de Tirol Kaiser Marathon 2011 Rakousko
New Forest 2011 Velká Británie 
Beskydská Sedmička 2011 Česko
Silva Nortica Run 2011 Česko
Kassel Marathon 2011 Německo
Pražský maraton 2011 Česko
Jerusalem Marathon 2011 Izrael
Mývatn Lake 2010 Island 
Transalpine Run 2010 Švýcarsko
Mercury Indoor 2010 Česko
Usedom-Marathon 2010 Německo
LGT Alpin 2010 Lichtenštejnsko
Silva Nortica Run 2009 Česko
Jungfrau Marathon 2008 Švýcarsko
Annapurna Mandala 2005 Nepál