V sobotu 3. srpna se v Miřejovicích, malé vísce ve středních Čechách, na dolním toku Vltavy, odehrál již 5. ročník stále oblíbenějšího Miřejovického půlmaratónu, jeden ze závodů Kobras běžeckého poháru. On to vlastně nebyl jen půlmaratón. Celá akce nese název Miřejovické půlení a kromě půlmaratónu se mohli běžci a jejich doprovod těšit na Pivní půlmaratón, nesoutěžní Lidový běh a hlavně na anketu O miřejovické půlky. Slosovatelnými výherními kupony volili běžci ze svého středu muže a ženu s nejkrásněji vyvinutým gluteem maximem, zkrátka s nejhezčími půlkami.
Pořádný maratonský mejdan
Už od příjezdu bylo jasné, že tady nepůjde jen o dobře zorganizovaný závod. Akce stále více nabývala podoby skvělé víkendové veselice pro všechny dobré lidi, kteří nejenom rádi běhají, ale hlavně se rádi baví. Dobrou muziku linoucí se ze soupravy doplňoval neúnavný, vtipný a zároveň nevtíravý komentátor. Na dvoře bývalého miřejovického pivovaru bylo dost místa na parkování, ale hlavně na stánky s klobásami a pivem, doprovodné akce a pořadatelské stoly prohýbající se pod tíhou hodnotných cen do tomboly.
Slunce v zátylku… a co v duši?
Už naše babičky věděli, že nejdříve je práce a až potom legrace. Takže jsme už v 10 hodin ráno vyrazili na dobře značenou půlmaratónskou trať vedoucí v okruhu po přilehlých vesničkách. Vedro bylo téměř nesnesitelné a stínu nebylo na rozdávání. Organizátoři už několik dní před závodem rozesílali varovné zprávy všem závodníkům, aby nezapomněli na řádnou hydrataci raději už den před během. Sami rozestavili dobře zásobené občerstvovny po celé délce tratě, takže s doplňováním tekutin nebyl nejmenší problém. O dobře zvládnuté práci pořadatelů svědčí i fakt, že do cíle dorazili s jedinou výjimkou všichni odstartovavší běžci. Jediného závodníka skolilo neúprosné srpnové slunce na silničce mezi poli. Bezpříkladná souhra spoluběžců, organizátorů a policistů jej ale nenechala dlouho trpět a do péče odborníků se dostal takříkajíc obratem ruky. Z loňského nepříjemného kolapsu se poučila i favoritka Radka Churaňová, která navázala na přetrženou nit vítězství z let 2010 a 2011 a výhru letošního ročníku si už opět uzurpovala pro sebe.
Příště mysli na zadky!
Obliba Miřejovického půlmaratónu stoupá každým rokem. Vzhledem k nedávným povodním museli ale organizátoři letošní ročník zastropovat a omezit počet startujících na dvě stovky. „Mám velkou radost z rostoucího počtu žen ve startovním poli,“ říká Josef Burian, ředitel závodu a předseda Maraton klubu Miřejovice. I já bych měl radost, dodávám, kdybych si v tom vedru na trati vzpomněl, že mám vlastně velmi dobrou výmluvu pro okukování zadečků svých spoluběžkyň (musím přeci k volbě nejkrásnějších půlek přistoupit s plnou zodpovědností). Ale nevěřili byste, co se mi stalo – ve spalujícím žáru dopoledního slunce, s velkým množstvím krůpějí potu v každém oku, s vysychajícím jazykem přilepeným na vodičském trikotu… já na to úplně zapomněl! Uááá!!!
Ještě jeden půlmaraton
Ale to už jsme zase na dvoře bývalého pivovaru, neboli v cíli. Nastává další, neméně důležitá část skvělé soboty – příprava na blížící se pivní půlmaratón. S přítelem Václavem jsme dle naléhání organizátorů zahájili hydratační přípravu již v předvečer závodu (pomocí německého moku Bayerisch Hell, přičemž se mi spolustolující daří přesvědčit o správné translaci názvu jako „Bavorské peklo“). Díky přilehlým stánkům s Černou horou můžeme v tréninku zodpovědně pokračovat.
Pivní půlmaratón spočívá v konečném součtu v tom, že vypijete dvě desítky a uběhnete 1,0975 kilometru. To je fér. Navíc – i vzhledem k účasti kojících matek – garantoval organizátor zřízení kategorie „nealko“. Alkoholické i nealkoholické pivo tak v Miřejovicích teklo proudem a sportovci byli stále veselejší a stále spokojenější se svými výsledky.
Následovalo vyhlašování vítězů po jednotlivých kategoriích, vyhlašování nejkrásnějších půlek (vítězka i vítěz odcházeli z pódia ověnčeni kolem svých krků slavnostními záchodovými prkénky), losování tomboly a další neodolatelná zábava. „Zůstaňte, jak dlouho chcete, klidně tu pojedeme až do rána!“ uklidňoval Josef Burian některé účastníky obávající se blížícího se konce vyvedené soboty.
Buduj běh, posílíš mír!
A to nejlepší nakonec: V Miřejovicích nešlo v první řadě o vteřiny, piva nebo tombolu. Organizační team už od samotného začátku dává zdejšímu půlmaratónu i lidský rozměr. Dobře si uvědomuje spletitost lidských osudů, a tak nemyslí jen na sebe. Letos věnoval celý závod Sportovnímu klubu vozíčkářů. Výtěžek přes tři a půl tisíce korun putoval na konto postižených sportovců. Pořadatelé udělili čestné členství ve svém Maraton klubu skupině Báječné ženy v běhu, která charitativní akcí Běh proti vodě podpořila místní obce ve chvílích nejtěžších.
A poučení z tohoto příběhu? Někdy je dobré vykopat se z postele, zvítězit nad svým líným praso-pso-já. I když je to o víkendu.