X-Alps 2013: Maurer klouže vzduchem

X-Alps se koná každé dva roky. Připomínáme tedy aspoň loňský závod 

Hra má velmi jednoduchá a zároveň tvrdá pravidla. Tři desítky pozvaných paragliderů se rozbíhají z historického centra Solnohradu. Běží na kopec Gaisberg nad městem, kde poprvé rozbalují padáky.

Mají před sebou trasu dlouhou 1031 kilometrů, měřeno pravítkem na mapě. Ve skutečnosti uběhnou a uletí dva až tři tisíce kilometrů. Méně zkušení letci naběhají spíš více.

Létej, neběhej!

Hned od prvních metrů vede fenomenální Christian Maurer. Na paraglidovém křídle vyhrává závody všeho druhu jako na běžícím pásu včetně X-Alps. Tento Švýcar má totiž v Alpách nalétáno víc než kdokoliv jiný a k obrovské porci hodin ve vzduchu navíc přidává pečlivou navigační a meteorologickou přípravu. Jeho čas 6 dní, 23 hodin, 40 min je o dva dny kratší než nejbližší konkurence.

"Jak to ten chlap dělá?" vrtalo hlavou po jednom z minulých ročníků Čechoameričanovi Honzovi Rejmanekovi, který také patří do světové paraglidingové extratřídy. Po pečlivém studiu záznamů letových tras všech závodníků zjistil jednoduchou skutečnost: "Christian hlavně létá, běháním se nezdržuje."

Minulá vítězství získal mimo jiné také díky tomu, že byl v alpských údolích třeba jen pár minut před konkurencí, a náskok mu stačil, aby obletěl kupící se mraky a přicházející bouřky. Jeho pronásledovatelé museli předčasně přistávat a on frčel vstříc dalším stoupavým vzdušným proudům.

Přes celé Alpy

Paraglideři letí nejprve na jih, aby se dostali na hlavní alpský hřeben, který je vede až do Monaka. Místo přesné trasy mají určených pouze několik otočných bodů, jež musejí přeletět. Kontrolují je navigační přístroje GPS, který jsou připojené na internetovou mapu. Tu sledují nejen pořadatelé, ale on-line také fanoušci a samozřejmě i pomocníci závodníků.

Existuje ještě jedno omezení. Nesmí se létat ani běhat v noci od půl jedenácté do pěti hodin ráno. Jde o bezpečnost závodníků, protože v minulých letech byli někteří drsoni schopní celé dni nespat. Přeborník v tom byl Rumun Toma Coconea a na záda mu v tomto ohledu dýchal český závodník Jan Škrabálek. Oba jsou kromě létání specialisté na ultramaratony, a tak když se je pokusili jiní letci následovat, usínali za chůze na silnici nebo padali únavou do příkopů.

Paraglidisté se pokoušejí doletět na Dachsteinu, ale většina musí sbalit padák a vylézt na ledovce po ferátách. Na Střeše Rakouska se otočí k západu a sledují zaledněné Vysoké Taury až na Wildkogel. Šťastlivci letí, méně úspěšní musí do horských průsmyků po svých, protože nenašli dost stoupavých proudů, nebo je špatné počasí přibilo k zemi.

Okolo Innsbrucku je velmi složitá letová situace, protože skoro celé údolí je kvůli letecké dopravě uzavřeno pro paraglidisty, kteří se musí motat nejen mezi horami a vzdušnými proudy, ale také mezi zakázanými prostory. Neoddechnou si ani po přeletu řeky Inn, protože nepravidelné hřebeny a údolí Karwendelu jsou orientačně náročné nejen pro turisty na zemi, ale také letce ve vzduchu.

Garmisch-Partenkirchen a nejvyšší německá hora Zugspitze jsou pro ně vysvobozením. Krásná rozlehlá údolí s pravidelným větry následují jako za odměnu a dovedou závodníky k Ortleru, bývalé nejvyšší hoře Rakouska-Uherska.

Určení dalšího směru vyžaduje zkušenosti a také štěstí. Žádná trasa do švýcarského Interlakenu není jednoduchá ani krátká. Na výběr je jich při tom několik.

Ve Švýcarsku se točí na jih ke dvěma majestátním symbolům Alp – ostrému Matterhornu a nejvyššímu Mont Blanku. Pak už jenom paraglideři najdou nejrychlejší cestu do Přímořských Alp a za nimi dosednou na molo v přístavu uprostřed Monaka.

Pomocníci zajišťují spánek a jídlo

Každého paraglidera sledují po zemi dva jeho pomocníci. Podpůrný tým tu je však jen od toho, aby vozil jídlo a pití, zajistil přespání v autě nebo ubytovně, případně ohlídal bezpečnost a zdraví svého závodníka. Všechnu výbavu na létání a běhání si musí nést sám. Padák, navigace, přilba, oblečení a několik dalších nutných drobností váží osm až devět kilogramů.

Českou republiku reprezentoval Michal Krysta. Skončil sice v poli poražených, ale devetenácté místo na první pokus mezi elitou je slušné. Jakmile dosedne v cíli na zem první závodník, začíná běžet lhůta 45 hodin. Do té doby se počítají časy závodníků. Po uplynutí lhůty končí závod pro všechny a počítá se vzdálenost od cíle. Michalovi chybělo 228 kilometrů.

INFO: X-Alps a televizní reportáž ČT sport

Výsledky X-Alps 2013

1. Christian Maurer (Švýcarsko): 6 dní : 23 hodin : 40 min
2. Clement Latour (Francie) 8:16:00
3. Antoine Girard (Francie) 8:16:30
4. Jon Chambers (Velká Británie) 9:05:12
5. Peter Gebhard (Itálie) 9:07:40
6. Ferdinand Van Schelven (Nizozemsko) 10:09:27
7. Aaron Durogati (Itálie) 10:10:28
8. Martin Muller (Švýcarsko) 10:21:43
9. Paul Guschlbauer (Rakousko) 11:05:47
10. Toma Coconea (Rumunsko) 11:11:22
Na 11. místě skončil Honza Rejmanek (USA), kterému chybělo 97 km do cíle. 19. doletěl Michal Krysta (Česko), jehož dělilo od Monaka 228 km. Poslední Claudio Heidel (Argentina) na 31. místě měl do cíle 877 km.

X-Alps na Horydoly

2011 X-Alps zase vyhrál Maurer

2009 Dva Švýcaři vzali Alpy útokem

2007 Přeletěl Alpy na paraglidu