Po nějaké době cestovaní po Barmě jsme začali shledávat spoustu podobných znaků komunistické represe, jako v Česku za bolševiků.
Přídělové knížky na benzín, záznamové knížky pro poštovní a telefonické služby, zákaz svobodného slova, měnové reformy, každodenní výpadky proudu, novinová cenzura...
Kdo si hraje, nezlobí
Vojenská juntaa pouští lidem v televizi spoustu sportovních zápasů. Během večera, když se městské ulice ponoří do tmy a sporadicky se rozblikají soukromé zářivky na společenských místech, oživnou jídelny a restaurace, kde hraje televize.
Jeden fotbalový zápas střídá druhý a místňáci mají obrovský přehled, který fotbalista hraje v evropském fotbalovém poháru za jaký tým. Často znají více českých hráčů než já. Je však pravdou, že láska k fotbalu je u mě na posledním místě.
Vláda to dělá mazaně. V hospodách, resp. čajovnách kvetou diskuze o sportu a nikoli o politice.
Noviny jsou k ničemu
Na rozdíl od sousední Bangladéše, či Thajska, kde se vydává několik anglicky psaných novin, v Barmě naleznete jen jediné noviny v angličtině. The New Light of Myanmar. Vychází každý den, ale nejsou skoro k sehnání. Výtisk vypadá jako tenký sešitový plátek velikosti A4, kde se akorát dozvíte, který generál zrovna navštívil jakou fabriku, plantáž, anebo jak se účastnil slavnostní ceremonie.
Na titulní stránce jsou hned dvě či tři fotografie generálů a textu je velmi málo. Tak na pár řádek. Několikrát se stalo, že byly na titulce dvě fotografie stejného generála při stejné ceremonii, ale akorát vyfotografované z jiného úhlu. Aby zaplácli prostor.
Výpadky proudu a čínské generátory
Víte, jaký zvuk je pro Barmu nejtypičtější? Není to zpěv buddhistických mnichů, ani cinkot zvonků na zlatých stupách. Jsou to naftové generátory, které má každý před domem. V mnoha městech jsou zavedené časové rozvrhy pro dodávku elektřiny do domácností a podniků. Osm hodin světlo, osm hodin tma, osm hodin světlo, osm hodin tma.
Jeden večer lidé svítí vládním proudem, druhý večer si svítí vlastním. Všichni jsou tak nepřímo donuceni koupit naftový generátor (které dodává velký čínský bratr) a zaplatit si drahé pohonné hmnoty. Opět jeden z triků, kdy jsou lidé zaměstnaní tím, aby přemýšleli v který den bude světlo od vlády a kdy se o světlo musí postarat sami.
Černé trhy s bezínem
Kvůli čerpacím knížkám vznikly černé trhy. Kdo má automobil, může měsíčně nakoupit deset galonů státem dotovaného benzínu. Kdo má motorku, má nárok jen na deset litrů. Kdo má ještě generátor, musí na černý trh, kde se benzín prodává dráž než ve vládních čerpacích stanicích.
Zajímavé je, kudy se zásobuje černý trh. Prvním ale malým zdrojem jsou přebytky, které lidé nestačí spotřebovat. Druhým a nekonečným zdrojem jsou galony benzinu od generálů, kteří si mohou kupovat vládního dotovaného benzínu, kolik chtějí. Pro ně přídělové knížky neplatí.
Když se to vezme kolem a kolem, prodej dotovaného i černého benzínu provozuje vláda. Dobře si to zařídili. Nejhorší je však brutální změna cen. Před pár měsící stál galon dotovaného benzínu 800 čatů (20 korun), na černém trhu jej ale překupníci prodávali za 2800 čatů.
"To byl super zisk," posteskávají si místní lidé. Dnes však vláda skokově zvýšila cenu galonu na 1800 čatů. A tak zisk na černém trhu není už takový, jaký býval.
Měnová reforma
Stále to však není tak hrozné jako měnová reforma. Aby vláda vyřešila svou ekonomickou krizi, zruší například 100čatové bankovky a místo nich zavede 1000čatové. Kdokoliv má tedy doma stovky, může si je strčit za klobouk. Už neplatí.
Proto si lidé často schovávají do tajných skrýší zlato, anebo americké dolary. Ty jen tak svou hodnotu neztratí. Jakmile by je však někdo prásknul, šli by sedět. Přechovávání cízí měny bez povolení je totiž trestné. A povolení jen tak někdo nedostane.