Severní Sulawesi

Severní Sulawesi
SDÍLEJ:
Za svítání vystupujeme z lodi v přístavu Gorontalo. Máme tip na hotel,a tak si bereme bemo. V hotelu si vybíráme pokoj za 55 tisíc rupií včetně snídaně za dvojlůžák. Den máme trochu přehozený, na lodi jsme se docela vyspali, v hotelu si dáváme okolo sedmé hodiny ranní snídani.
Jak na to Místní doprava

Bemo - mikrobus pro devět lidí, obvykle v něm jede více než patnáct cestujících

Becak – vozík pro dva klienty tlačený motocyklem

Výstava fotografií

Výstavu fotografií ze Severní Sulawesi od skupiny fotografů OGAM můžete shlédnout do 30. září v restauraci Včelín, která se nachází v Praze na rohu ulic Moskevská a Kodaňské. Vernisáž se koná dnes 9. července od 19:00 hodin.

Sulawesi

Ostrov je součástí Indonésie. Úředním jazykem je indonézština (Bahasa Indonesia), mluví se zde ovšem 300 indonézskými jazyky, anglicky, arabsky, čínsky a vlámsky. Hlavním náboženstvím je islám, najdou se zde ovšem i křesťané a hinduisté.

Nedaleko od města Gorontalo začíná jeden z nejlepších národních parků na Sulawesi DUMOGA BONE NATIONAL PARK. Naším cílem je se podívat na jeho okraj a navštívit ho od města KOTAMOBAGU.

Majitel nám doporučuje jednoho místního kluka, který nás tam za nějaké drobné dovede a bude naším průvodcem. Po vybalení věcí vyrážíme směrem Dumoga Bone na vodopády Lombongo. Z centra jedeme bemem východně od Gorontala asi dvacet kilometrů za město.

Vystupujeme u brány k hot springs, kde je oficiální vstup do národního parku. Z tohoto důvodu musíme mít platný permit pro vstup a ten je dle našeho průvodce k dostání pouze ve vesnici. Vracíme se zpět po silnici k sídlu Rangera a přichází první komplikace. Kancelář je zavřená. Po chvíli se objevuje mladý kluk, který se představuje jako ranger, ale nemá žádný papír. Na něj bychom museli čekat do odpoledne, až se otevře kancelář. V úmorném vedru se nám nechce čekat a bereme průvodce s tím, že zaplatíme až přijdeme zpět. Bez průvodce nebo permitu je vstup do národního parku zakázán a mohli bychom mít problémy, což kvůli pár hodinkám nechceme riskovat. Jdeme přibližně šest kilometrů k vodopádům. Cesta vede deštným pralesem, je středně náročná a několikrát brodíme řeku.

Místní doprava: motorka tlačí vozík

Vracíme se a po městě se přesunujeme místní dopravou, což je motorka, která před sebou tlačí vozíček pro dva lidi. Cestování je zábavné a rychlé a za chvíli už sedíme v rychlém občerstvení a objednáváme si jídlo. Máme problém s komunikací, a tak je jídlo trochu loterie. Na odpoledne chceme sehnat auto k rychlému přesunu do města Kotamobagu. Ve městě nejsou kromě pár lidí v hotelu žádní turisté a sehnat auto je trochu oříšek. Rozdělujeme se, já s Karlem vyrážíme směrem k BUS TERMINAL a zkoušíme něco sehnat. Holky jdou nakupovat do místního marketu. Opět je tu problém s komunikací a nejsme si přesně jisti, co jsme dohodli. U našeho hotelu nám majitel pomáhá v komunikaci s řidičem. Situace je trochu nepřehledná, ale máme pocit, že jsme to zařídili dobře. Za 320 tisíc rupií nás má vyzvednout charter bemo, který nás doveze do Kotamobagu.

Meziměstská přeprava: najaté auto

Ráno nás čeká překvapení a dochází nám, co se včera přihodilo. Před hotelem stojí dvě auta a oba si myslí, že s nimi pojedeme do Kotamobagu. Zas tak hodně nás to s Karlem nepřekvapuje, protože dohoda v indonéštině nebyla jednoduchá a říkáme si, že je lepší mít dvě auta než žádné. Za pomoci majitele hotelu situaci vyřešíme a jedeme zánovní Toyotou Kijang do Kotamobagu. Cesta trvá kolem šesti hodin a je náročná hlavně pro náš žaludek. Skoro celý ostrov Sulawesi pokrývají hory a kromě silnic u pobřeží se hlavní cesty klikatí jako had. Polovinu cesty lemují kokosové palmy, kterých jsou na severu Sulawesi milióny. Kromě palem jsou tu i sopky, jezera a další přírodní krásy. Kolem druhé hodiny jsme dorazili do Kotamobagu a hledáme nějaké místo, kde složíme hlavu.

Během hledání ucházejícího hotelu nevidíme ve městě ani jednoho turistu a dozvídáme se, že OFFICE, kde bychom mohli získat informace o národním parku, je dnes zavřený. Jsme rádi, že máme klimatizaci, jelikož je venku vedro a je tu hodně komárů. Na šváby jsme si už naštěstí zvykli a tak v klidu spíme.

Příměstská doprava: přecpaný mikrobus

Vstáváme o půl šesté a bez snídaně jedeme becakem na bemo terminal. Bereme první bemo a jedeme šedesát kilometrů západně od Kotamobagu. V autě, kam se normálně vejde devět lidí, nás jede devatenáct včetně třech dětí. Na motorce nás domorodci odvážejí ke vstupu do parku. Kantor office je opět zavřená a nikdo tu není. Těsně u vstupu do parku se snažíme získat nějaké informace od jedné domorodkyně. Její manžel je ranger a za chvíli přichází. Bohužel nám oznamuje, co jsme tušili. Je příliš pozdě na pozorování zvěře a pravděpodobnost, že něco uvidíme je malá. I přesto jdeme na hodinovou procházku s výkladem o deštném pralese. Procházka je sice zajímavá, ale zvířata, na které jsme se těšili, nevidíme. Podle dostupných informací je Dumoga Bone ráj pro zoology a zvláště pro milovníky ptáků. Podle informací rangera jsme měli ráno vyrazit do městečka Toraut, kde se nacházela výzkumná stanice Walleace. Nyní je tam možnost ubytování a ideální místo pro treky v džungli. Přijíždíme do Toraut okolo oběda a potkáváme zde dva Holanďany. Vyprávějí nám o jejich zážitcích s dopolední treku v Dumoga Bone. Viděli spousty zvířat a ptáků, hadů (BLACK MACAQUES, HORNBILL, LIZARDS) a tak si dohadujeme s jejich průvodcem odpolední výlet do džungle. Resort je pěkné místo a mrzí mě, že máme tak málo času.

Před druhou hodinou se začíná zatahovat, čemuž zatím nevěnujeme velkou pozornost. V období dešťů vzala velká voda most, a tak musíme brodit hnědou řeku. Vody je trochu nad pás a zapadáme po kolena do bahna , ale jinak pohoda. Hned na kraji vidíme velkého bílého ptáka neznámého druhu a vstupujeme do pralesa. Rainforest nás vítá nádhernými zvuky, které nám náš průvodce popisuje. Není sporu o množství zvířat, které se zde vyskytují. Jen mít štěstí a čas. Po dvaceti minutách začíná tropický slejvák a tím se dovršuje naše smůla pro tento den. Vzhledem k riziku stoupnutí řeky a ohrožení našeho návratu se musíme vrátit zpět na stanici. Jsem z toho psychicky na dně a nemůžu se s tím jen tak vyrovnat.

Za poloprázdný vůz se platí navíc

V pět hodin vstáváme a ještě před svítáním jedeme na autobusové nádraží. Konverzujeme s domorodci a hledáme autobus do Manada. Za chvíli jsme na místě, odkud by měl autobus odjíždět. Místo autobusu tu stojí zase Toyota Kijang a řidič čeká na naplnění svého auta. Cena pro jednoho je 20 tisíc rupií, ale zatím nás je jen šest, řidič požaduje pro odjezd lidí minimálně osm. Kupujeme na trhu něco k jídlu a pití ( sušenky, kokos, mandarinky) a děláme dohodu s řidičem. Nabízíme 50 tisíc rupií navíc, abychom mohli okamžitě odjet v šesti lidech. Je to daň za náš krátký pobyt. Jsme hrdí na naše komunikační schopnosti v indonézštině.

Závěr cesty chceme strávit v PULISAN JUNGLE RESORT nedaleko TANGKOKO NATIONAL RESERVE. Zkoušíme se tam dovolat a rezervujeme si pobyt na poslední tři dny našeho pobytu. Odpoledne začíná opět pršet a tak si stopujeme taxi a za 100.000,- Rp jedeme do Tomohonu. Po cestě se stavujeme na poště a Karel řeší svoje střevní potíže. Tomohon sice leží asi dvacet kilometrů od Manada, ale je skoro o tisíc metrů výše. Tomu odpovídá i chladnější počasí a odpolední deště. Ubytováváme se v Lokon Resort v bungalowech u starších lidí. V okolí jsou ještě další dvě možnosti ubytování, jsme tu skoro sami a tak si můžeme vybrat. Večer dohadujeme ranní trip na jednu ze dvou sopek v okolí. Vybrali jsme si GUNUNG LOKON , jelikož musíme jít za tmy, najímáme si na čtvrtou hodinu ráno průvodce za 75 tisíc rupií.

Výstup na činnou sopku

Vstáváme do úplné tmy a ticha v půl čtvrté. Náš průvodce zaspal a přichází kolem čtvrté hodiny. Moc se nám omlouvá. Vycházíme přes spící okraj městečka Tomohon směrem k sopce Lokon (v indonéštině GUNUNG LOKON), jejíž vrchol leží ve výšce 1595 metrů nad mořem. Rychlým krokem a vybaveni baterkami kličkujeme krajem města a když se začíná pomalu rozednívat překonáváme první překážky na cestě k vrcholu. Jdeme po cestě, kterou si prodírala láva při jedné z velkých erupcí asi před sto lety. Občas je cesta obtížná, pomalu stoupáme po lávové cestě. Okolo pozorujeme palmy, které vypadají jako velké kapradiny. Po šesté hodině jsme těsně pod vrcholem Lokonu a kocháme se výhledem do okolí. Do roku 1991 tady bylo krásné sopečné jezero, které při velké erupci zmizelo a zbyl z něho jenom kráter. Z kráteru neustále stoupá sírový oblak a vítr ho roznáší po okolí kráteru. Letos již byly tři erupce. Při největší erupci v posledních letech v roce 1991 přišla o život jedna Švýcarka fotící soptící sopku. Do dnešního dne nebylo její tělo nalezeno.

Kolem deváté hodiny jsme zpátky v HAPPY FLOWER HOMESTAY, kde snídáme, ta je v ceně ubytování. Za 200 tisíc rupií si najímáme bemo do Pulisanu. Stokilometrovou cestu do jedeme tři hodiny. Zvláště poslední úsek jsou náročný a závěrečných třináct kilometrů jedeme skoro hodinu. Před vesnicí Pulisan vystupujeme a v plné polní hledáme cestu do PULISAN JUNGLE BEACH RESORT. Asi kilometr a půl jdeme deštým pralesem, brodíme potok a po půlhodině cesty jsme v malém resortu na pobřeží.

Dutý škrtící fíkovník

Po dobrém obědě z místních zdrojů (ryby, rýže, zelenina, banány) se připravujeme na cestu do Tangkoka. Jediná možnost je díky okolní džungli a zničeným cestám v období dešťů po moři. Ještě z dalšími čtyřmi turisty plujeme hodinu poblíž vesničky Batuputih. Jdeme v doprovodu dvou průvodců do RAINFOREST. Už od počátku je jasné, že to bude velký zážitek. Po velké smůle v Dumoga Bone si hlavně přejeme počasí bez deště a trochu toho štěstí na zvířata. Na začátek vidíme červeného KINGFISH a slyšíme intenzivní zvuky zoborožce HORNBILL. Za chvíli se nám plní náš sen a poprvé vidíme páreček zoborožců. Jsou nádherní a zvuk jejich letu připomíná malou helikoptéru. Během cesty pralesem vidíme spousty neznámých a zajímavých věcí jako ebonitové stromy, nespočetné druhy palem a stromů, pavouky, kytky.

Jedna ze zajímavostí je škrtící fíkovník, který po delší době usmrtí svého hostitele, který vyhnije a zůstává pouze tento dutý fíkovník. Černé makaky vidíme z dálky, kuskuse bohužel nevidíme, jelikož jsou moc vysoko. Když se začíná stmívat pozorujeme nejmenší primáty na světě, kteří se vyskytují pouze na Sulawesi. Malá nádherná skákající patnácticentimetrová opička se jmenuje TARSIUS SPECTRUM. Je jich tu opravdu hodně a nejlépe jsou vidět po setmění u velkých škrtících fíkovníků. Různě vykukují a skáčou nám i nad hlavami.

Evropský život s nadhledem

Poslední dny se loučíme s Indonésií. Užíváme si sluníčka a moře, velkých vln na bílé opuštěné pláži a šnorchlování na okolních korálových útesech. Prozkoumáváme okolí a jdeme se podívat do vesničky Pulisan a pozorujeme život místních lidí a klid, který tu vládne. Povídáme si s německou majitelkou tohoto resortu, dozvídáme se od ní, že její činnost v Indonésii má hlavně charitativní charakter a kromě podpory místních lidí se stará i o ochranu přírody.

Jeden z příkladů je ochrana želv a jejich mláďat před domorodci. Po nakladení vajec na pláž jsou často tyto vajíčka kradena a prodávána na trhu a některým druhům hrozí díky tomu i vyhynutí.

Po každém návratu domů z daleké cesty se dívám na evropský život trochu s nadhledem a čerpám z ní energii do příští cesty, na kterou se již teď těším.

SDÍLEJ:

Diskuse

Ochrana proti spamu. Napište prosím číslo dvacet-čtyři:

  • Captcha Image

Diskuze k článku

dobré je to
Popravdě si myslím, že čeština by se neměla prznit různými anglikanismy, nicméně se mi článek o Indonésii líbil, je čtivý a jsou v něm celkem zajímavé informace pro ty, kdo tam chtějí jet. Taky se tam letos chystám, tak jsem zvědavá, co tam na mě čeká :)
  • Autor Lin
  • Datum a čas 5.1.2008 20:09
Reaguj
Neuveritelne
Vazeni pratele,ze zacatku mi snad prominete,ze pouzivam ,,scriptum bez interpunkce,, ale predevsim komunikuji v Anglictine a tam to jaksi neni.Chtel bych jen reagovat na totalni lidskou tupost,jakou svym ,,prispevkem,, predvedl pan TOCIK ... Naprosto jiste vsichni maximalne oceni kazdou informaci zvlaste o takove zemi jako je Indonesie a to bez ohledu na to,jestli je tam pouzity urcity vyraz z Anglictiny,nebo ne.Clanky jsou napsany prehledne, intuitivne a jsou velice ,,ctive,,Nechapu priblbly postoj nekterych lidi,kterym vadi,jestli nekdo napise,ze - holky sly do marketu nakupovat - rozhodne je to naprosto presne cesky.Jinak Indonesii znam velice dobre,za ctrnact dni tam jedu po sedme a mohu rici,ze prispevky o Indonesii jsou velice pekne a vcelku presne.A ted jeste neco pro Tebe TOCIKU - JDI DO PRDELE :-)
  • Autor Jarda
  • Datum a čas 21.2.2007 19:53
Reaguj
No, pan Tocik sice byva obvykle hnidopich, ale v tomhle ma pravdu. Ty anglicke terminy zni fakt priserne. Takovy "kantor office" je docela rana. To ze autor pouzival tyto anglicke terminy bezne behem sve cesty je zvlastni vysvetleni... kdyz pojedu na Macochu a budu se tam s kamarady bavit cinsky, tak to taky nebudu publikovat. Nektere cestovni denicky by asi mely zustat naveky denicky a nehrat si (alespon bez poradne upravy) na cestopisy... To, ze mel "..Karel strevni potize..", mi fakt zadnou zajimavou informaci o Sulawesi neprinasi...
  • Autor Syk
  • Datum a čas 30.7.2003 18:48
Reaguj
Vysvětlení
Reaguji na příspěvek pana Točíka. Text článku je výtažek z deníku, který jsem psal v Indonésii a je prezentovaný na mých stránkách o Indonésii. V anglických názvech si nelibuji, ale používal jsem názvy s kterými jsme se setkávali tam. My jsme tyto názvy používali na cestách a proto jsem je použil i v deníku. Svoje stránky jsem psal jako "pomoc" lidem zajímajících se o cestování do Indonésie. Doufám že zájemci o Indonésii z řad cestovatelů tyto "chyby" prominou a naopak jim pomůžou v komunikaci s místními lidmi. Přesto díky za kritickou reakci.Honza Holešta
  • Autor Honza
  • Datum a čas 24.7.2003 09:35
Reaguj
Nevím proč si tolik libujete v těch anglicismech, když je to český text o Indonésii. Proč RAINFOREST a ne prales či džungle nebo, pro zajímavost, hutan či rimba..? Proč KINGFISHER a ne ledňáček nebo raja udang? Tarsius se česky řekne nártoun. A věty typu "holky jdou kupovat do místního marketu" si nechte do Vašeho deníku... Jo, a becak nikdy nebyla motorka, vzadu vždy poctivě šlapal chlapík na kole... čili něco jako rikša, akorát se sedí vepředu (mimochodem, indický styl sezení vzadu a šlapání vepředu mi připadá trošku bezpečnější).
Reaguj
Celkem 5 příspěvků v diskuzi


Pamír highway motorkách: Češi procestovali sedmitisícové pohoří během dvou týdnů, teď chystají film

Pamír highway motorkách: Češi procestovali sedmitisícové pohoří během dvou týdnů, teď chystají film

ROZHOVOR David Otava a Vladimír Bedřich jsou dva nadšenci, kteří již několik let sdílejí lásku k cestování a motocyklům. Společně s dalšími kamarády podnikají nezapomenutelné cesty po celém světě. Jejich poslední výprava vedla do... celý článek

Tipy pro cestování s omezeným rozpočtem: jak se dostat dále s méně penězi

Platební karty využívají čeští turisté i na nejdrobnější výdaje

registrovat

Podívejte se na inspiraci k cestování po Evropě.
Hledáte si ubytování v ČR nebo na Slovensku? Doporučujeme chaty a chalupy k pronájmu za nejlepší ceny. I levné ubytování si najdete na portálu MegaUbytko.cz.
CHORVATSKO 2024 levné ubytování v apartmánech a pokojích po celém Jadranu bez provize cestovkám.







Nejčtenější články

Spirit Airlines krachují, ale dál prodávají letenky

Spirit Airlines krachují, ale dál prodávají letenky

Spirit Airlines, sedmá největší letecká společnst v USA, míří ke krachu. Soud jí zatím ochránil před bankrotem, ale hodnota akcií klesla během tohoto roku o 94 % a firmu převzali věřitelé.
Pamír highway motorkách: Češi procestovali sedmitisícové pohoří během dvou týdnů, teď chystají film

Pamír highway motorkách: Češi procestovali sedmitisícové pohoří během dvou týdnů, teď chystají film

ROZHOVOR David Otava a Vladimír Bedřich jsou dva nadšenci, kteří již několik let sdílejí lásku k cestování a motocyklům. Společně s dalšími kamarády podnikají nezapomenutelné cesty po celém světě. Jejich poslední výprava vedla do

Kalendář akcí Zobrazit všechny akce

AKCE KDE INFO KDY ČAS
Touristik a Caravaning - veletrh Německo, Lipsko 20.-24.11. 20.11.
Międzynarodowe Targi Turystyczne - veletrh Polsko, Varšava 21.-23.11. 21.11.
Czechbus - veletrh Praha, Letňany 19.-21.11. 21.11.
CIBTM - veletrh Barcelona 19.-21.11. 21.11.
Mezinárodní festival outdoorových filmů Chvalkovice na Hané 21.-23.11. 21.11.
Irák a Írán - diashow Pardubice, Východočeské muzeum Přednáší Jindra a Daniel Dubských 21.11. 18:00
Mezinárodní festival outdoorových filmů Frenštát pod Radhoštěm, kino 21.-24.11. 21.11.
Life - veletrh Brno, Výstaviště 22.-24.11. 22.11.
Vertical Pro - veletrh Německo, Friedrichshafen 22.-23.11. 22.11.
Mezinárodní festival alpinismu Praha, International 22.-24.11. 22.11.

Diskuse

Вайнкоин последние новости Davidxsa, 21.11.2024 16:26, 2 příspěvky
když hoří pod plechem Lukas B., 21.11.2024 14:39, 5 příspěvků
nasrat@hovno.ch pikovoda, 21.11.2024 11:28, 5 příspěvků
Ta informace o zedníkovi ... Honza, 20.11.2024 23:57, 8 příspěvků
plechovka pohoda Honza, 20.11.2024 23:44, 5 příspěvků
plechovka pohoda Huze, 20.11.2024 16:28, 5 příspěvků
Ta informace o zedníkovi ... Kuba Turek, 19.11.2024 13:14, 8 příspěvků
Ta informace o zedníkovi ... Andy, 19.11.2024 12:55, 8 příspěvků
Ta informace o zedníkovi ... Michael Beranek, 19.11.2024 9:10, 8 příspěvků
nasrat@hovno.ch Lukas B., 19.11.2024 9:07, 5 příspěvků

Fórum Zobrazit všechny příspěvky

Podzimní školení Akademie... Horydoly , 21.11.2024 16:23
Cestování v digitální éře Horydoly , 21.11.2024 16:10
Regionální muzeum Mělník Horydoly , 19.11.2024 18:24
Svatba Horydoly , 18.11.2024 14:12
Litr balené vody obsahuje... Horydoly Open, 6.11.2024 23:42
Podzim ve Velkých Karlovi... Horydoly , 6.11.2024 2:28
Metropolitní trail Motols... Horydoly , 1.11.2024 0:17
Das war der Cybathlon 2024 Horydoly , 30.10.2024 23:53