Shackletonova loď Endurance byla nalezena na mořském dně

Dřevěná loď se potopila ve Weddellově moři, když roku 1915 uvízla mezi ledovými krami poté, co roku 1914 vyplula na průzkumnou plavbu, aby dopravila polárníky na antarktický břeh a ti se měli pokusit pěšky projít napříč Antaktidou.

Její poslední pozici zaznamenal do lodního deníku kapitán Frank Worsley. Endurance leží na mořském dně jen šest kilometrů od Worsleym zaměřené pozice v hloubce 3008 metrů.

O objevu nejhledanějšího vraku současnosti informoval ředitel pátrací expedice Mensun Bound přímo z ledoborce Agulhas II: "Velmi nás dojalo, když se nám podařilo zjistit pozici Endurance a pořídit její snímky." Jeho slova uvedla tisková agentura Reuters.

Podle Mensuna Bounda je loď zabořená do písčitého dne ve vzpřímené poloze, neporušená a zachovalá. Na zádi je stále ještě dobře vidět ikonický název lodi Endurance. Důvodem je, že ve studeném dnu tvořeném pískem nežijí dřevokazné mikroorganismy.

Z lodi nebylo nic vyzvednuto a nikdo se ničeho nedotýkal. Vrak je chráněn Smlouvou o Antarktidě, která Antarktidu označuje za nadnárodní území určené pouze pro vědecké účely. Mimochodem podle této všeobecně respektované mezinárodní smlouvy má Česko hlas v jednáních o Antarktidě a také vlastní polární stanici.

Ernest Shackleton vedl tři britské expedice do Antarktidy. Během poslední uvěznil loď Endurance mořský led na více než 10 měsíců, pak ji rozdrtily kry a potopila se. Po ztrátě lodi uprostřed polární zimy dokázal zachránit většinu své posádky. Impozantní příběh o přežití patří do zlatého fondu heroických legend srovnatelných s antickou Odysseou. 

Ernest Shackleton a jeho posádka 27 mužů zůstali 850 mil od nejbližší základny. Nastal čas tvrdých zkoušek a utrpení…

Imperial Trans-Antarctic Expedition

Shackletonova expedice, oficiálně nazvaná Imperial Trans-Antarctic Expedition v letech 1914–1916 pod vedením Ira Ernesta Shackletona mělaza cíl překonat napříč Antarktidu od Weddellova moře přes jižní pól k Rossovu moři.

Shackelton vytvořit dvě samostatné skupiny. Jedna měl vstoupit na pevninu z lodi Endurance ve Weddellově moři u Filchnerova šelfového ledovce. Šestičlenné družstvo pod Shackletonovým vedením pak mělo pěšky přejít 2900 km až k Rossovu moři. Zbývající posádka a vědci se měli věnovat průzkumu pobřeží.

Druhá skupina v lodi Aurora (polární záře) měla přistát u Rossova šelfového ledovce na opačné straně Antarktidy. Jejím úkolem bylo vybudovat síť skladišť od moře až na Beardmorův ledovec, které hodlal využít Shackleton při návratu od jižního pólu. I tato posádka měla dělat vědecká pozorování.

Když rozhlásil, že hledá vhodné muže pro expedici, přihlásilo pět tisíc zájemců. Nakonec bylo vybráno 26 mužů do lodi Endurance. Za svého zástupce si Ernest Shackleton zvolil zkušeného Franka Wilda, který s ním byl již na dvou předchozích polárních výpravách.

Endurance: Weddellovo moře

Endurance vyplula z Londýna 8. srpna 1914, čtyři dny po vstupu Spojeného království do první světové války. Shackleton nabídl své služby britské vládě, ale byl vyzván, aby uskutečnil plánovanou výpravu.

Expedice vyplula 5. prosince 1914 z Jižní Georgie. Loď však 18. ledna 1915 ve Weddellově moři zamrzla a expedice se tak změnila v boj o holý život. Velká ledová deska driftovala pomalu k severozápadu. 27členná posádka 25. října 1915 opustila zpola rozdrcenou loď s plánem pochodovat po ledu k 557 km vzdálenému Pauletovu ostrovu. Vybavení výsadku čítalo 3 čluny, 3 stany, saně, psí spřežení, kamna, potraviny a nejnutnější oblečení. 21. listopadu 1915 se opuštěná loď definitivně potopila. Trosečníci po pár dnech zjistili, že pěšky se daleko nedostanou, a postavili tábor na ledové kře. Vlivem pohybu ledu museli změnit cíl své cesty; Pauletův ostrov minuli začátkem března o sto kilometrů. Na kře strávili čtyři měsíce, zásoby doplňovali lovem tučňáků a tuleňů. Doufali, že naleznou záchranu u ostrova Deception, kde občas kotvily velrybářské lodi. Když se dostali na volné moře 7. dubna 1916, spustili čluny a Shackleton se rozhodl, že se skupina pokusí dostat na Sloní ostrov, vzdálený 160 km. Po sedmi dnech přistáli na jihovýchodním pobřeží tohoto pustého a nehostinného ostrova, kde nebyla naděje na záchranu. Od obydleného ostrova Jižní Georgie je dělilo 1400 kilometrů bouřlivého moře.

Nebyla naděje, že by takovou cestu mohli absolvovat všichni ve značně poškozených záchranných člunech. Ernest Shackleton proto spolu s pěti muži vyplul pro pomoc v nejzachovalejším člunu James Caird. Zbytek trosečníků pod vedením Franka Wilda zůstala na Sloním ostrově. Pokud by se pro ně Shackleton nevrátil, pokusí se příští jaro dostat na Deception.

24. dubna 1916 se šest mužů vydalo v sedm metrů dlouhém a dva metry širokém člunu. Po šestnácti dnech přistáli na pobřeží Jižní Georgie. Od velrybářské stanice je dělilo 150 námořních mil po moři nebo 46 km vzdušnou čarou napříč ostrovem. Poničený člun již nebylo možno použít. Shackleton se dvěma muži po třídenním pochodu přes zledovatělé hory dorazili do osady, odkud okamžitě vypravili člun pro zbývající tři muže na druhé straně ostrova. 21. května 1916 bylo všech šest mužů ze člunu James Caird zachráněno. Po třech dnech se Shackleton na palubě najaté lodi vydal ke Slonímu ostrovu a vysvobodil zbytek posádky, která na nehostinném místě musela strávit dvacet týdnů polární zimy.

Všichni byli zachráněni 30. srpna 1916. Od ztroskotání lodi Endurance byli trosečníci 10 měsíců vystaveni polárnímu počasí s teplotou klesající pod -20 °C a větry o rychlosti přes 110 km/h.

Aurora: Rossovo moře

Aurora s velitelem Aeneasem Mackintoshem vyplula z přístavu Hobart v Tasmánii kvůli organizačním potížím až 24. prosince 1914. Při prvním pokusu o vybudování skladišť přišli o deset z osmnácti psů. V květnu 1915 byla loď Aurora při vichřici odváta na moře a devět měsíců zůstala zamrzlá v ledu. Při tom urazila vzdálenost asi 2600 km až k Novému Zélandu.

Výprava na pobřeží tak přišla o značnou část zásob a musela je doplnit ze zbytků, které tam zanechaly předchozí polární výpravy. Během následujících měsíců se jí přesto podařilo zřídit potřebná skladiště až k úpatí Beardmoreova ledovce. Tři členové expedice, včetně velitele Mackintoshe, při čekání na záchranu zemřeli.

V prosinci 1916 se Shackleton vydal z Nového Zélandu na opravené lodi Aurora pro druhou část výpravy. U Evansova mysu v Rossově moři našel sedm živých mužů, kteří zde prožili dva roky.

 Ernest Shackleton na Horydoly

ENDURANCE: Shackletonova loď byla nalezena na mořském dně

ALFRED LANSING: Kniha Endurance

FILM: Selže jen ten, kdo se vzdá

Zobrazit místo Turistika na větší mapě

Během 1. světové války byla veřejnost o osudech transantarktické expedice informována jen zběžně. Když se Shackleton 29. května 1917 vrátil do Anglie, jeho příjezd nevzbudil větší zájem.

Tři antarktické výpravy a čtvrtá byla osudová

Sir Ernest Henry Shackleton (1874-1922) byl polární badatel irského původu, který vedl tři britské expedice do Antarktidy. Po návratu do Anglie v květnu 1917 se přihlásil jako dobrovolník do armády, i když byl oslaben po náročné výpravě a měl srdeční potíže. V říjnu absolvoval neúspěšnou diplomatickou misi do Argentiny a Chile, která měla zapojit tyto státy do války na straně spojenců. Vrátil se domů v dubnu 1918. Od října 1918 sloužil v severním Rusku během občanské války jako poradce při výcviku britských vojenských oddílů v arktických podmínkách. Za tuto činnost byl vyznamenán řádem Britského impéria. Armádu opustil v hodnosti majora v říjnu 1919. Po válce se v Anglii vrátil k pořádání přednáškových turné a v prosinci 1919 publikoval pod názvem South (jih) své vzpomínky na Transantarktickou expedici.

Plánoval novou výpravu do Antarktidy s cílem obeplout celý kontinent a objevit další ostrovy. V září 1921 výprava Shackleton-Rowett s lodí Quest opustila Anglii. Už při mezipřistání v Rio de Janeiru měl Shackleton srdeční záchvat, ale odmítl se nechat vyšetřit. Po přistání na Jižní Georgii Shackleton zemřel na infarkt. Na přání manželky byl pohřben na hřbitově Grytviken. K jeho hrobu se přijíždí každý rok poklonit kolem šesti tisíc návštěvníků. Stalo se tradicí uctít památku velkého polárního gentlemana tím, že se hrob pokropí několika kapkami whisky, kterou měl rád.

Jeho výprava pokračovala pod vedením Franka Wilda, který se s ním zúčastnil všech předchozích polárních cest. V roce 2011 byl Frank Wild pohřben vedle svého přítele a na žulovém náhrobním kameni je napsáno: "Frank Wild 1873–1939, Shackletonova pravá ruka".

Loď Endurance byla na mořském dně nalezena přesně 100 let od pohřbu Ernesta Shackletona 5. března 2022.

Antartide. Ritrovata la nave Endurance di Ernest Schakleton! Le prime immagini del relitto https://t.co/QD4XOFPYkR pic.twitter.com/P6flcklvhX

— Mountain Blog (@mountainblogit) March 9, 2022