Bicykly frčí po železnici: cyklostezky na zrušených tratích

Devět kilometrů hladkého asfaltu pohodlně spojuje plzeňskou čtvrť Doubravka s Chrástem. V západočeské metropoli navazují městské cyklostezky a u Berounky zase cykloturistické trasy na Křivoklátsko. Pokračovat je možné cyklotrasou Po stopách českých králů do Prahy a pokud nemáme dost třeba podél Vltavy do Mělníka a dál Labskou cyklostezkou až do Hamburku.

V Plzni využívá nová cyklostezka celé šířky dvoukolejné trati a jezdí se tedy šestimetrovým pruhem, za hranicí města se zužuje na tři metry a vedlejší pruh nechává pro pěší.

Drážní promenáda?

Cyklostezky po bývalých železnicích jsou mezi cyklisty populární, protože bicykly stejně jako vlaky nemají rády strmá stoupání ani klesání. Navíc vlaky vždy jezdily tam, kam se potřebovalo dostat hodně lidí. Což o cyklistické dopravě platí úplně stejně.

Zdálo by se tedy, že dlouhých cyklistických tahů po zrušených železnicích bude přibývat jako hub po dešti. Bohužel není tomu tak. Někde brání nezájem obcí, jinde úřední průtahy a mnoho starých železnic nechal stát zchátrat natolik, že přestavba na cyklostezky by byla nesmyslně drahá.

Temným příkladem je Drážní promenáda v Praze Vršovicích. Před čtyřmi lety byla zrušena trať ze Zahradního Města přes Strašnice do Vršovic v délce čtyři kilometry. Vědělo se to mnoho let dopředu. V tu dobu sliboval pražský Magistrát i městská část Praha 10 svým občanům krásnou širokou a rychlou cyklostezku s honosným názvem Drážní promenáda.

Od té doby proběhly dvoje volby, byly odstraněny koleje, zbourán železniční most, mizí nástupiště i čekárny. A Magistrát oznámil, že možná se začne stavět po roce 2026. Ani tomu už místní obyvatelé nevěří.

Při tom je důležité, aby železniční těleso nezůstalo opuštěné příliš dlouho. Pak by bylo nutné investovat obrovském peníze do toho, co nechaly obce spadnout, zkorodovat či jinak zničit.

Kde se svézt po bývalé železnici?

Vlčí důl

Lokálka mezi Zákupy a Českou Lípou jezdila do roku 1989. Pak byly sneseny koleje a později zrušena nádraží i stanice. Od roku 2002 jako první v Česku vede po bývalých kolejích super cyklostezka. Využívá nejen železniční násypy a zářezy, ale také staré mosty.

Cyklostezka začíná u romantického nádražíčka Vlčí Důl ve stejnojmenné vesničce a mírně klesá do Žizníkova pak až do České Lípy. Užíváme si staré železné mosty, které vedly vlaky přes zaplavované meandry Ploučnice. Po 4 kilometrech končí u bývalého Městského nádraží a bývalé továrny známého jména Narex.

Nečekejme velký provoz, protože cyklostezka slouží hlavně k rekreačním účelům. Jezdí se po ní na výlety. Je také součástí cyklotrasy Ploučnice, která začíná na Ještědu a po 85 kilometrech končí v Ústí nad Labem.

Varhany v Kamenickém Šenově

Z České Lípa na druhou stranu vede cyklostezka Varhany dlouhá 8 kilometrů. Název odpovídá faktu, že vede do Kamenického Šenova k Panské skále, což je známá čedičová formace připomínající zkamenělé Varhany.

Cyklisté jedou po železnici zrušené už roku 1979. Její další část do České Kamenice je stále ještě v provozu, ale pouze pro občasné jízdy muzeálních vlaků.

Příjemné cyklostezky v České Lípě bohužel ukazují neřest cyklistické dopravy. Přes město nejsou propojené a nutí projíždět cyklisty v nebezpečném motoristickém provozu. Varhany dokonce začínají až na výpadovce s hustým provozem. Důvodem bylo, že vedení obce nebylo schopné vykoupit potřebné pozemky pro vedení cyklostezky. Kdyby se se takhle nakládalo s ulicemi pro auta, byl by to poprask, ale s cyklisty se nikdo nemazlí.

Lánská koněspřežka

Pěkná a logická cykloturistická trasa z Rakovníka do Prahy vede po historické Buštěhradské železnici neboli Pražsko-lánské koněspřežné dráze. Byla to třetí železnice v Evropě a vozy tehdy tahaly koně místo dnešních lokomotiv. Zpočátku se vozilo pouze dřevo, později se přidalo uhlí. Osobní doprava byla zavedena až daleko později s přechodem na parní lokomotivy.

Od roku 1830 vedla Lánská koněspřežka z pražských Dejvic od městské brány Bruska do Píní v křivoklátských lesích. Projektoval ji českoněmecký inženýr František Antonín Gerstner, trasu zaměřil Francouz Joachim Barrande (poté zůstal v Čechách a stal se světovým paleontologem), stavbu zaplatil Němec Karel Egon II. Fürstenberk (Fürstenberkové byli vyštípáni zpět do Německa československou vládou po 1. světové válce) a koncesi vydal Rakušan František I. (rakouský císař a český, uherský a chorvatský král). V terénu je vidět dodnes. Byla různě upravována, přestavována, od roku 1869 po ní jezdily vlaky tažené lokomotivami. Částečně ji využívá i dnešní železnice a po vybraných úsecích vede cyklostezka.

Pražsko-lánská koňka měřila 62 km. Začínala u velké pily Brejl v údolí Klíčavy. Nahoru do Lán se šplhala v ostrých zatáčkách se spádem tak akorát, aby se dalo jet dobře na horském kole. To odpovídá síle koní nebo pohodlné pěší chůzi. Koňská síla byla drahá, a proto se muselo pečlivě šetřit s každým výškovým metrem, který trať překonala. Dodnes se tomuto úseku říká Konina a byť po něm vede cyklotrasa, není pokrytý asfaltem, ale cyklisté šlapou v terénu po opuštěném náspu.

Pokračujeme po silnici, která kopíruje koněspřežku, do Lán. V Lesní ulici stojí nenápadný domek, který býval nádražím. Pod námi na polích a loukách vidíme, jak se koněspřežka kroutila krajinou. Důvody k tomu měl projektant hned dva – trať se snažil udržet vodorovnou a zároveň respektoval doly, kde se nakládala energetická surovina pro Prahu.

Roku 1772 se začalo těžit černé uhlí k pohonu parních strojů v Nálezné šachtici buštěhradského panství. V celém kladenském revíru nakonec těžilo 1050 dolů. Poslední byl uzavřen roku 2002. Prakticky všechno uhlí bylo z podzemí vybráno.

Uhelný důl Tuchlovice

Na Kladensku se těžila železná ruda u Nučic, vápenec u Mořiny a černé uhlí v Lánech a na Kladně. To umožnilo mohutný provoz Kladenských železáren, které založil v polovině 19. století Vojtěch Lanna, a jejichž sláva skončila až po roce 1989, kdy došly přírodní zdroje v okolí.

K zásobování surovinami byla potřeba železnice. Jedna z nich slouží po ukončení provozu jako cyklostezka. Za prezidentským zámkem v Lánech vede asfaltový pruh lesem k Pustince. Vidíme výdušnou neboli větrací jámu velkého hlubinného dolu na uhlí Tuchlovice a po chvíli sjedeme na úpatí jeho obrovské výsypky. Cyklostezka nás provádí po tělese bývalé důlní železniční vlečky v délce 10 km.

Na trasu Lánské koněspřežky se znovu napojujeme v Kamenných Žehrovicích, protože hlavní železniční trať dosud vede v jejích stopách až do pražských Dejvic. Cyklotrasa míří jejím směrem. Dnes vlaky zajíždějí do centra metropole, ale tehdy končily u bran města. Dál se vozilo dříví a uhlí nově postavenou Chotkovou silnicí pod Pražským hradem k Vltavě.

Staré spojení pod Vítkovem

Stará železniční trať pod Vítkovem v Praze byla postavená už roku 1872 a sloužila do roku 2008 jako velmi důležitá spojka pro osobní i nákladní vlaky. Po vyražení tunelu Nového spojení ztratila význam a byla přeměněna na cyklostezku. Vede téměř centrem města a při tom se neprotíná s žádnou ulicí, kde by hrozilo setkání s autem, autobusem nebo tramvají.

Začíná u Hlavního nádraží, Seifertovu a Husitskou ulici překonává po železničních mostech, projíždí Žižkovem, zanoří se do tunelu a na Krejcárku se napojí na rekreační cyklotrasy do městských lesoparků. Měří přes 3 kilometry.

Podél Rokytky do Prahy

Cyklostezka podél potoka Rokytky je plná každou denní dobu, ve všechny dny, po celý rok. Pohodlně propojuje centrum Prahy s velkými sídlišti na Černém Mostě a okolí. Zároveň sbírá cyklisty z mnoha lokalit, kde byly postaveny nové bytové domy. Dole se připojuje na Vltavskou cyklostezku, což je hlavní průtah Prahou pro městskou cyklodopravu i výlety na kole do středních Čech.

Tři kilometry celé trasy vedou po bývalé vlečce obrovského strojírenského komplexu ČKD. Průmysl v Libni a Vysočanech po roce 1990 chřadl, až úplně vymizel. Nebylo tedy co vozit na železnici a vlečka se roku 2010 změnila na cyklostezku. Všichni si jistě pamatujeme, jak tehdejší primátor Pavel Bém vysvětloval, proč se cyklostezka Rokytka stala nejdražší stavbou svého druhu v Česku. Byl to nakonec jeden z faktorů, který vedl k jeho politickému pádu.

Příznačným bodem této cyklostezky je dvacetimetrový úsek po hlíně a šotolině v parku Podviní. Praha nebyla schopna za dvacet let vykoupit maličký soukromý pozemek a nalít na něj asfalt, aby byla cyklostezka kompletní.

Do Jáchymova pod Klínovec

Lokálka z Ostrova (tehdy Schlackenwerth) do Jáchymova (Joachimsthal) jezdila od roku 1896 do 1957. Nejdříve pro lázeňské hosty k radioaktivním pramenům a poté pro politické vězně do uranových dolů. Teď po ní vede luxusní cyklostezka pod Klínovec.

Cyklisté najedou hned za nádražní budovou rychlíkové trati na staré traťové těleso. Vede nás dobré cyklistické značení po okruhu kolem historického centra, kterému místní říkají Rondo. Projíždíme okolo dvou Pennymarketů, mezi kterými stojí historická železniční zastávka Ostrov-město jako připomínka slavné minulosti. Město opouštíme Jáchymovskou ulicí, vedle níž vede cyklostezka přímo po železničním náspu. V Dolním Žďáru podjíždí pod dálnicí. Za Horním Žďárem opouští silnici a zvedá se do lesnatého svahu. Stoupání je docela nepříjemné. Vždyť to také bývala nejstrmější železnice v Čechách. Měla sklon 52,6 ‰, což bylo o 5,6 ‰ více, než dovolovaly bezpečnostní předpisy. Pokud jedete s dětmi, nejspíš se proto budou ofrňovat. Trochu rozptýlení poskytne krátký tunel, skrze který projíždíme.

V údolí pod námi po levé ruce je dobře vidět mohutný Radium Palác a další lázeňské domy v Jáchymově. Na prostorné ploše s dětským hřištěm stávalo nádraží. Odtud ještě vedla vlečka do státní továrny na tabák. Sledujeme ji chvilku po Dvořákově ulici. Objížděla Kulturní dům zprava a my okolo něj jedeme zleva. Pak už jen stoupáme lesní silničkou k dolní stanici lanovky na Klínovec.

Cyklostezka z Ostrova do Jáchymova měří 8 km, vlečka na okraj Jáchymova 1 km a lesní silnička pod Klínovec další 2 km. Cyklostezka je oddělená od motorové dopravy.

Cyklostezky po starých lokálkách

Okolo roku 2010 bylo otevřeno několik kratších cyklostezek na zrušených železnicích po celé České republice. Nezdají se na první pohled jako zásadní cyklistické stavby, ale především pro místní lidi poskytují velké pohodlí a bezpečnost při jízdě na kole.

V Benátkách nad Jizerou vede po zrušené vlečce podniku Carborundum cyklostezka od plovárny na Jizeře, okolo bývalých továren, fotovoltaických elektráren, k železniční stanici Zdětín u Chotětova. Dvakrát překračuje řeku po původních mostech a měří celkem 7 km.

Cyklostezka Přibyslav - Sázava na horním toku řeky Sázavy měří 9 km.

Lokálka Mutěnka z Kyjova do Mutěnic byla nahrazena cyklostezkou v délce 15 km.

Cyklostezka zvaná Koleje vede po trati z Nového Jičína od Tonaku do Hostašovic 10 km.

Bývalá železnice ze Ždánic u Kyjova do Uhřic vede podél říčky Trkmanka 9 km.

Lokálka Nezamyslice - Morkovice byla přeměněna na cyklostezku v délce 12 km.

Vlečka Vlkavského cukrovaru posloužila jako základ cyklostezky Čachovice - Loučeň na délku 5 km.

Přes státní hranice

Speciální zážitky poskytují železniční cyklostezky, po kterých cyklisté přejíždějí státní hranice.

Na jihovýchodě republiky mezi Slavonicemi a rakouským Dobersberg vede cyklostezka o délce 13 km. Je napojená na systém cyklostezek převážně v Rakousku, který se jmenuje Thayarunde. Ze 111 kilometrů vede 50 km po bývalých železničních tratích.

Na západě vedlo několik menších železničních tratí a jedna rychlíková z Chebu do Bavorska. Vesměs byly uzavřeny spolu se Železnou oponou po 2. světové válce. Komunisté pak nechali vytrhat koleje, aby se po nich nikdo nedostal z totalitní do svobodné země.

Dnes slouží trať do Slapan a Waldsassenu k volnému přejezdu česko-německé státní hranice na kole, kdy se nám zachce. V obou městech je napojená na síť cyklotras i cyklostezek.