Není foťák jako foťák

Jaké modely z hlediska poměru cena/výkon jsou dnes nejlepší? Doporučuji prostudovat parametry Olympusů C-740 a C-750, Minolty Z-1, Fuji S5000 a HP 850. Jejich ceny se pohybují od deseti do čtrnácti tisíc korun.

Záleží samozřejmě na finanční situaci. Na digitální zrcadlovku za sto tisíc korun bohužel všichni nemáme. Co tedy používat?

Abychom si mohli jednoduše zodpovědět tuto složitou otázku, je nutné rozčlenit druhy aparátů na trhu a uvědomit si jejich klíčové vlastnosti. Z toho nám vyplyne jejich nejvhodnější použití. Hranice ovšem nejsou ostré a jednotlivé druhy se prolínají.

Levné kompakty

(okolo 5000 Kč)

Ty nejlevnější foťáčky, mnohdy miniaturních rozměrů, málo MPx na snímači a často bez optického zoomu. Všechna nastavení jsou automatická, nelze přikupovat příslušenství jako jsou například předsádky. U této kategorie na nějakou vážnější tvorbu zapomeňte. Hodí se dobře na dokumentační účely (na stavbách, při pojistných jednáních), nebo jako obrazový zápisník momentek. Dobře se chovají za jasného, slunečného počasí. Pokud je ošklivo, už to není nic moc.

Zkrátka to dělá obrázky. Obvykle však nejsou valné kvality. I takovýmto foťákem lze udělat krásnou fotografii, je to však spíše výsledek náhody a ne nějaké řízené činnosti.

Drahé kompakty

(6000-20 000 Kč)

Asi nejrozšířenější kategorie. Je zde také snad největší rozptyl parametrů. Snímače mají většinou od 3 MPx do 5 MPx, charakteristickým znakem je trojnásobný optický zoom, většinou kinofilmový ekvivalent 35-105 mm. U velkého množství těchto přístrojů se setkáme s různými možnostmi manuálního nastavení. Hledáček bývá obyčejný průhledový.

Na některé přístroje lze pořídit další příslušenství v podobě předsádek, filtrů a podobně většinou přes redukční kroužek. Je otázkou, zda má u kompaktů například telepředsádka 1,7x smysl. 105 x 1,7 = 178,5. A to stále ještě není pořádný teleobjektiv a nic jiného už z toho nedostanete.

S dražšími kompakty se dá velmi kvalitně fotit. Jedná se totiž o analogii kvalitních kinofilmových kompaktů v digitální sféře.

A tomu odpovídá oblast použití. Hodí se především pro běžné amatérské (spíše rodinné) foto. Povšimněte si například shodného označení kinofilmové i digitální řady Mju od Olympusu. I když mají tyto digitální přístroje oproti svým kinofilmovým kolegům větší možnosti nastavení, stále to jsou kompakty. A to přesto, že vyšší modely už stojí i hodně přes deset tisíc korun, kdy cenou konkurují nebo i převyšují kategorii následující.

Digitální zrcadlovky

(8000 - 30 000 Kč)

V této kategorii to začíná být poslední dobou velmi zajímavé. Jedná se o jakýsi hybrid, přechod, mezi kompaktem a SLR zrcadlovkou. Na trhu přibývá množství modelů a mnohé z nich už jsou velmi cenově dostupné. Hlavním rysem je EVF hledáček a tedy pohled přímo přes objektiv. Snímače jsou většinou 3 MPx, někdy i více. Optický zoom se pohybuje okolo hodnoty 10x a to už je pěkné. Příslušenství je zde samozřejmostí a předsádky do jisté míry simulují možnosti výměny objektivů.

Například C-740 od Olympusu má základní rozsah (ekvivalent 35 mm kinofilmu) 38-380 mm. S telepředsádkou 1,7x se dostáváme na 64,6-646 mm a se širokoúhlou předsádkou 0,7x na 26,6-266 mm. Takže celkový možný rozsah je 26,6-646 mm a to už je pořádné číslo. Je samozřejmě nutné vzít v potaz, že tyto předsádky nejsou nejlevnější záležitostí, proto jsou také prodávány samostatně. Ne každý je bude potřebovat a většina uživatelů se spokojí s velikým základním rozsahem. Každopádně bych si minimálně pořídil redukční kroužek a alespoň polarizační filtr.

Zpravidla lze vše nastavit manuálně (clona, čas, ISO...) včetně ostření. To je však hlavní nevýhodou EVF zrcadlovek. LCD displej není natolik kvalitní, aby s ním šlo zaostřit stejně dobře, jako na skleněné matnici u vyšších řad SLR zrcadlovek. S trochou cviku lze ale dosahovat uspokojivých výsledků.

Co může být pro někoho nevýhodou, jsou poněkud větší rozměr, než klasické digikompakty. Je to daň za kvalitní objektiv.

Digitální zrcadlovka je zbraň pro náruživého fotoamatéra, s možnostmi kreativní tvorby a většinou výhod, které s sebou nese označení zrcadlovka.

Digitální SLR zrcadlovky

(35 000 Kč a více)

Nejvyšší kategorii mezi digitálními foťáky odpovídají ceny. V nabídce jsou typy s podobnými vlastnosti jako u klasického kinofilmu. Oproti kinofilmovým zrcadlovkám však trpí několikanásobně vyšší cenou. Většinou mají snímače 6 MPx a více, rychlé starty i autofokusy a množství nastavení. Nastavitelné parametrů mají velký rozsah (například čas 1/8000 až 30 s).

Vyměnitelné objektivy jsou mnohdy kompatibilní s kinofilmovými přístroji. Stejně jako u kinofilmu se ostří na matnici. Zkrátka SLR obsahují vše, co by si náruživý amatér přál, ale většinou na to nemá peníze.

Svítá však na lepší časy. Výrobcům došlo, že fotoaparáty za sto tisíc korun si moc lidí nekoupí, a začali vypouštět tak zvané levné SLR zrcadlovky. Levné ovšem znamená jen něco málo pod čtyřicet tisíc korun. Začal s tím Canon se svým EOS 300D, následuje Nikon s D70 a záhy má svůj model představit i Olympus. Sigma SD-9 s revolučním čipem Foveon už také pěkně klesá na ceně.

Co budeme fotit / co k tomu potřebujeme

Rozdělili jsme si fotoaparáty a zbývá nám rozhodnout, co koupit. K tomu si ovšem musíme i stanovit, co že to chceme vlastně fotit. Pokud chceme fotit krajinu, postavy v krajině a dále i vše, co se v přírodě vyskytuje, tedy hmyz, květiny, zvířata, budeme mít s výběrem velkou práci. Přístroj musí velmi dobře umět makro, mít dostatečný zoom (zvířata v přírodě jsou plachá a málokdy nás pustí blízko), musí mít možnost manuálního nastavení a budeme potřebovat i filtry, případně předsádky. Zároveň chceme dostatečné rozlišení, 3 MPx jsou minimum.

Kompakty nezahazujte

Z hlediska požadavků by byla odpověď jasná: hodí se nám SLR zrcadlovka. Je zde ovšem jeden podstatný omezující faktor: peníze. Pokud tedy nemáte na "levnou" SLR alespoň pětatřicet tisíc korun, nebo nechcete čekat, až ceny klesnou (za rok už to bude pravděpodobně pod třicet tisíc korun), tak je odpověď nasnadě: digitální zrcadlovka.

Pokud už máte nějaký lepší digikompakt, pak nechci říct, že jej máte zahodit, že se s ním nedá fotit. Není to pravda. Ovšem, pokud hodláte koupit nový přístroj, radši pár stovek či tisíc korun přihoďte a pořiďte si digizrcadlovku.

Starší a zlevněné modely si proklepněte

Pozor však na starší modely, nabízené nyní v různých akcích. Například o Olympusu C-720 se ví, že není žádný zázrak. Trpí vysokou aberací a i další možnosti jsou nic moc. Kvalitativní rozdíl mezi C-720 a C-740 je velmi výrazný, ale ceny se příliš neliší.

Při výběru jakéhokoliv fotoaparátu se nespoléhejte jen na údaje výrobce, nebo jednu recenzi. Koupi si pořádně rozvažte, prohledejte Internet, přečtěte si všechny domácí a nejlépe i nějaké zahraniční recenze a navštivte nějaká diskuzní fóra o digitální fotografii. Tam se můžete buď dozvědět o specifických problémech toho, kterého modelu, nebo se i zeptat na to, co Vás zajímá.