Cabanových osm vrcholů

Při včerejší tiskové konferenci se Miroslav Caban představil jako zahořklý muž, který se domnívá, že ho nemá rád žádný horolezec, protože prý se narodil na rovinaté Jižní Moravě a začal lézt před pouhými sedmi lety. Nabízíme vám rozhovor s Miroslavem Cabanem, o kterém víme, že ne vždy je korektní, mnohdy zavádějící a několikrát se otírá o horolezecké autority. S kritickým odstupem však stojí za přečtení.

Miroslav Caban má být druhý člověk na světě po Reinholdu Messnerovi, který zdolal všech sedm hor bez pomoci umělého kyslíku. Dokonce si na to vyžádal potvrzení od agentury 7summits, která vede statistiky tohoto podniku.

Proč se neustále obhajujete a vysvětlujete, kde, kdy a jak jste se dostal na své vrcholky?

Nechtěl jsem opakovat chybu ve vyjádření, jakou jsem udělal dříve. S prvním vrškem - Everestem jsem se dostal do velkých problémů tím, že spousta lidí mi ho záviděla. V dnešní době jsem rozhádaný se všemi horolezci z České republiky a to tím způsobem, že já si dělám medialitu a oni to neuznávají, protože jsem byl na Everestu, a při tom jsem nedělal horolezectví od prvního roku života. Dělal jsem patnáct let vrcholově volejbal. Do světa velkého horolezectví jsem se dostal až před sedmi lety.

A to velké horolezce a především Rakoncaje šíleně urazilo. Potom začal proti mně mediální kampaň. Rakoncaj píše, že jsem jemu osobně nedokladoval, že jsem byl na vrcholu Everestu. Při tom světové agentury uvádějí, že jsem tam byl. Rakoncaj vysloveně lže a dělá mi zle v médiích.

(Pozn. redakce: Josef Rakoncaj patřil mezi nejlepší československé lezce v Tatrách, Alpách a na pískovci. Z Čechů zdolal nejvíce himalájských osmitisícovek.)

Jaký ho k tomu mohl vést důvod?

On má životní trauma, že na ten Everest nevylezl. Byl tam třikrát a třikrát ho nezdolal. Třikrát mu hora nedovolila vylézt na vrchol. Myslím, že je na tom psychicky tak špatně, co se týká Everestu, že potírá tyhle věci. 

VIDEO Mount Everest

Podívejte se na vrcholové video z Everestu. Spolu s mexickými horolezci je tam v tmavě modrém oblečení zachycený i Miroslav Caban. Video pochází z Cabanova archivu.

Proč potom podle vás nezpochybňuje ostatní české horolezce, kteří byli na vršku?

Ti ostatní už byli dlouho v horolezectví.

Nejsou z jižní Moravy?

Ne, ne, ne. Ti všichni jsou v horolezectví už třicet až čtyřicet let. Ti všichni se znají. Já jsem přišel do horolezectví jako nový. Čtyři roky jsem se ale připravoval na osmitisícovku. Radek Jaroš mě sám trénoval, abych tam vylezl, a teď se sám přiklonil k horolezcům a dělá mi problémy v tomto směru.

(Pozn. redakce: Radek Jaroš patří mezi současné české nejaktivnější himalájisty. K výstupům si většinou vybírá jednodušší směry.)

Spory ale přece nebyly ohledně toho, zda jste tam vyšel, ale ohledně alpského stylu, o kterém jste tehdy mluvil.

Já jsem se z celým horolezeckým mančaftem rozhádal, protože jsem špatně uvedl alpský styl.

V tom byl tedy hlavní problém?

Ne. Problém byl v tom, že pan Vachler si přečetl v časopise National Geographic dva roky starý článek, ve kterém psali o alpském stylu. Potom mi nedal ani přečíst scénář na Českého lva a tam nastal ten problém z televizního vyjádření o mém alpském stylu.

Na vrcholových záběrech je vidět spousta fixních lan, to přece není alpský styl.

Tehdy jsem neznal definici alpského stylu. Byl problém, že jsem použil fixní lana a vychozenou cestu. Myslel jsem si, že když člověk vyjde sám z prvního tábora až na vrchol, tak je to alpský styl. Co teď řeknu, tak vám řeknu soukromě, nechci aby to bylo v novinách...

Co nám řeknete, to půjde do novin.

Tak jo. Tak vám to řeknu. Ptal jsem se některých horolezců, které nebudu jmenovat, co je to přesně alpský styl. Nikdo mi to nedokázal říci. Potom jsem se ptal jedné vysoce postavené osoby na Českém horolezeckém svazu a ta mi to také nedokázala říci.

(Pozn. redakce: Alpský styl je už nejméně dvacet let jasně definován. Jedná se o nezávislé lezení lanového družstva, které se všemi zásobami, lany a bivakovacími potřebami postupuje samostatně po vlastní trase k vrcholu. Nebuduje postupové tábory a nevyužívá cizích lan, stanů a zásob. Diskuse se mohou vést o drobnostech, ale alpský styl se zásadně neslučuje s používáním předem připravené výstupové trasy.)

To zní jako pohádka. Když neřeknete, kdo to byl, tak je to úplný nesmysl, že nám to vyprávíte.

Tak dobře. Ptal jsem se Jiřího Nováka. Ten to také nevěděl a proto komunikoval s UIAA (Mezinárodní unie horolezeckých svazů), až došla přesná definice alpského stylu. Poté jsme odeslali vyjádření, že Caban nevylezl na Everest alpským stylem. Tím pádem jsem byl ovšem v očích horolezců lhář.

(Pozn. redakce: Jiří Novák je současným místopředsedou a bývalým předsedou Českého horolezeckého svazu, pracoval v expediční komisi UIAA, dosud patří mezi nejuznávanější organizátory himalájských expedic a platí i v mezinárodním měřítku za velkého znalce horolezeckých směrů v Himalájích.)

A nesouvisí tato aféra s tím, že alpský styl je daleko náročnější a sportovnější, než tradiční expediční lezení, a proto mu dávají sponzoři přednost?

Je to podstatně náročnější. Nesmí se jít klasickou výstupovou trasou, nesmějí se používat fixní lana...

Já se ptám na peníze. Sponzoři přece nedávají peníze na to, aby člověk šel na výlet, byť náročný a velmi těžký.

Sponzoři dávají peníze na testování svých výrobků a abyste udělal fotografické nebo filmové záběry. Sponzorům je jedno, po jaké trase tam vylezete. Jestli vám stačí jenom cepín, nebo musíte mlátit skoby. Jde o kvalitu nafoceného materiálu. A testovanému materiálu je jedno, jestli tam jdete alpským nebo jiným stylem, pořád je to stejné. Prakticky je to tak, že peníze máte od kamarádů, což je z šedesáti procent případů, a zbytek je na testování materiálu.

Nesouvisí údajná Rakoncajova zášť s tím, že normálkou se na Everest dostane každý, kdo má dost peněz a najme si nosiče, kteří ho na vrchol dotáhnou?

Ano, s kyslíkem ho tam dostanou. Rakoncaj lezl na K2 dvakrát po normálce.

Obtížnost K2 a Everestu nelze srovnávat.

Já jsme na K2 lezl, nešel jsem normálkou a byl jsem v osmi tisících metrech. Jeden z Rakoncajových pokusů na Everest byl normálkou, což on nikde nekomentoval. Dvakrát se pokoušel o těžkou trasu. Jaroš s Noskem také vyšli normálkou a to se nikde nekomentuje. Šimůnek s Boštíkovou se sice pokoušeli o těžší variantu, ale druhá skupina šla také normálkou. Já jsem taky šel normálkou.

(Pozn. redakce: Neúspěšné pokusy Josefa Rakoncaje a spol. na Everestu byly široce publikovány. Vyšly o nich knihy, bylo možné shlédnout filmy i televizní reportáže. Jsou také zaznamenány ve shrnujícím dokumentárním cyklu České himalájské dobrodružství.)

Co říkáte názoru místopředsedy Českého horolezeckého svazu, že úroveň českého výškového horolezectví šla oproti sedmdesátým a osmdesátým letům prudce dolů?

Novák je člověk, který preferuje skalní a překližkové lezení.

Vzhledem k tomu, že Jiří Novák je jedním z nejuznávanějších organizátorů himalájských výprav, tak je to velmi odvážné tvrzení...

Pod jeho vedením nebyl vytvořený národní tým ve výškovém horolezectví, a při tom existují týmy ve skalním a překližkovém lezení. Nejsou dotace od Českého horolezeckého svazu na tento druh lezení. Když si o ně člověk řekne, dostane odpověď, že když s sebou vezme dva skalní lezce, něco by mohl dostat.

Ptal jsem se na kvalitu výstupů. Můžete uvést nějaký český horolezecký výkon v Himalájích srovnatelný s předchozími dekádami?

Lepší výkon, než dříve to není, ale určitě špičková je Šiša Pangma. Kluci si tam sáhli na dno, sice tam i riskovali, ale stálo to za to. V dnešní době je obtížné hledat špičkové výkony, protože velká spousta směrů je slezena a velice těžko se hledají možnosti prvovýstupů. Hillary i Messner komentovali k padesátému výročí výstupu na Everest, že je tam těžké něco najít.

Vzhledem k tomu, že v Himalájích stojí tisíce nevylezených kopců okolo šesti tisíc metrů, je to zase velice odvážné tvrzení.

Výškové horolezectví začíná od zóny smrti. Šestitisícovky do toho podle mne nepatří.

Zóna smrti je podle vás kde?

Od zóny smrti se umírá. Je od 7200 metrů nad mořem. Do šesti tisíc metrů doleze tři čtvrtě populace, když se dobře aklimatizuje. Jiný výkon ovšem je, když skalní lezec vyleze tisícimetrovou stěnu. Já skalní lezce uznávám. To jsou makači, smekám před nimi a to jsou frajeři, na které se těžko sahá. Výškové lezení je ovšem výškové lezení. Podle statistik je nás jen necelých devadesát na světě, kteří jsme se bez kyslíku dostali na Everest. Jedna třetina z toho na sestupu zemřela. S kyslíkovým přístrojem je toto číslo okolo dvou tisíc metrů.