K čemu je horolezecký svaz?

Jsme řadu let členy Českého horolezeckého svazu. Účastníme se valných hromad a aktivně sledujeme výstupy a výsledky odborných komisí. V čem je pro pro nás svaz přínosem? Proč jsme vlastně členy?

Členstvím v Českém horolezeckém svazu činíme především zadost zákonu, nebo lépe řečeno výjimce ze zákona platné pro členy Mezinárodní unie horolezeckých svazů UIAA potažmo Českého horolezeckého svazu ČHS. Můžeme lézt legálně na skalách v národních parcích, chráněných krajinných oblastech a ostatních chráněných územích.

Někdo by se mohl zeptat: „A co jištění ve skálách?“ Dovolujeme si podotknout, že naprostá většina jištění na českých a moravských skálách je osazena prvovýstupci a pouze nepatrná část je vyměňována nadšenci za materiálové podpory ČHS bez nároku na honorář a cestovní náklady.

Výhodou našeho členství je, že jsme na území České republiky při vykonávání sportovních aktivit pojištěni. Tím pro nás výčet konkrétních výhod končí. Zda je to za tři stovky korun ročně mnoho nebo málo, je velice hypotetická otázka.

Koncepce

Dá se říci tři sta….co to za rok je…?! Ale jen za horolezecký oddíl Spartak Ústí nad Labem to bylo loni celkem osmnáct tisíc korun a to již nějaké peníze jsou. Samozřejmě jsme rádi, že i na základě našich příspěvků se podporuje lezení dětí na umělých stěnách i ve velehorách, podporujeme Český pohár, expedice Českého horolezeckého svazu a mnohé další. Těchto aktivit se ale bohužel má možnost zúčastnit pouze výběr těch nejlepších či vyvolených, což je nepatrný zlomek členské základny.

Vyzval někdo členskou základnu, předsedy odddílů, a případě kohokoliv jiného, aby dali do volné soutěže své návrhy na koncepci ČHS? Není komunikace vedení ČHS pouhým monologem k členské základně bez požadavku na odezvu? Není styl informování a aktuálnost jiná, než by se slušelo na sdružení občanů v 21. století?

Finance

Hospodaření ČHS je po letech zaplať pánbůh stabilní, vyrovnané a peněz je dost. Zasloužil se o to především ekonom Jan Bloudek. Je ovšem škoda, že nejsou více využívány sponzorské zdroje. Pravdou je, že sponzoři musejí zvažovat, co za své peníze dostanou. Spojit se s někým, kdo má mediální obraz úděsný, web nehezký a není schopen garantovat protihodnotu za vložené peníze, je přinejmenším riskantní krok.

Desítky a možná stovky lidí v ČHS jsou ochotné pracovat pro dobrou věc (je to konec konců vidět na příkladu údržby skal, pořádání závodů, práci s dětmi atd...atd.. ), ale ti všichni musejí mít pocit, že ta práce k něčemu je, že naplňují nějaký jasný cíl ke kterému směřují, nějakou koncepci...

Práce pro ČHS bez nároku na honorář se může změnit v profesionální placenou práci, při které budou individuální výsledky úměrné odměně. Rozpočet to umožňuje již nyní. Dobré jméno a tradice svazu včetně vynikajících sportovních úspěchů českých horolezců jistě otevřou dvěře k penězům od komerčních subjektů, sponzorů atd.

Když jsou někteří horolezci schopni zajistit velké peníze na splnění svých sportovních snů, proč ne organizace se zázemím a tradicí jako je ČHS? Stačí jenom překročit hranici a říci: "Jo... za práci budeme dávat peníze podle konkrétních kritérií."

Komunikace

Velkým problémem vedení Českého horolezeckého svazu je komunikace s veřejností. Dosud se nikdo ani nepokusil definovat vizi, kam by měl ČHS směřovat.

S tím souvisí, že ČHS aktivně a systematicky nebuduje svůj mediální obraz. Jedinou zajímavou a přívětivou tvář nastavuje nehorolezecké veřejnosti sportovní lezení na umělých stěnách. Ať už se jedná o lokální úroveň jednotlivých závodů dospělých i dětí, nebo celostátní preezntaci v médiích. Ostatní odvětví horolezeckého sportu komunikují s médii náhodně a na základě zájmu jednotlivců a ne celého ČHS.

Členům ČHS chybí základní informačnín servis. Nemají k dispozici celkový přehled, o čem jedná, jednalo a bude jednat vedení svazu. Nemohou se dostat k úplnému přehledu možností a zákazů lezení v jednotlivých chráněných územích, chybí jim i podrobnosti ochrany k většině lezeckých oblastí, jako jsou například zakázané věže či cesty, časová omezení, popisy povolených přístupů, možnosti přespávání a ostatní praktické informace. Metodické materiály, které svaz kdy vydal, podporoval, nebo doporučil nejsou nijak sepsány a jejich přehled není jednoduše dostupný.

Nefunguje aktuální zpravodajství, například mailem, nebo pomocí internetové stránky, ve kterém by se členové mohli dozvědět, co se ve svazu děje. Vychází sice několikrát do roka papírový Bulletin, ale ten se dostává pouze k předsedům oddílů a jsou v něm uveřejňovány pouze některé materiály a ještě k tomu velmi nezáživnou formou.

Roli internetového informačního média proto dnes plní především nezávislý server Lezec, problémy vytahuje na světlo server Horydoly, některé informace lze najít v tištěném časopise Montana, ve kterém si ČHS platí inzertní prostor.

Nové tváře

Ledy po výměně vedení ČHS v čele se současným odstupujícím předsedou Jiřím Novákem se jistě pohnuly. Po dlouhé době začala kvalitně fungovat bezpečnostní komise, která odvádí obrovský kus práce, ale hlavně prezentuje své výsledky na veřejnosti především slovy Tomáše Franka a Vladimíra Těšitele.

Další novou tváří je Dušan Stuchlík v čele metodické komise. I zde je znát obrat k lepšímu. Nově vyškolení instruktoři si vesměs kvalitu kurzů pochvalují a dosažení certifikace UIAA svědčí o kvalitní práci. Tři drobné šrámy se ale stále nezacelily. Chybí metodický pokyn pro výcvik nováčků a mládeže, doporučení pro výcvik instruktorů a nedostatkem je vysoká cena instruktorských kurzů.

Komise sportovního lezení mládeže Dana Kadlece a sportovního lezení dospělých Slávka Vomáčka dosáhly obrovských úspěchů na mezinárodním poli, protože mají svoji mistryni a mistra světa. Jejich výkony si ovšem málokdo z laické veřejnosti spojuje s Českým horolezeckým svazem. Částečně se o to snaží tiskový mluvčí sportovních lezců Stanislav Holec.

Komise mládeže lezení v horách, kterou vede Vladěna Bímová je zvláštním orgánem. Každý rok prezentuje, že se jejich akcí účastní omezený počet dětí ze stále stejných oddílů. Není kladen důraz na výsledky a ani výkonnost. Zvenčí to vypadá, že se ze svazových peněz pořádají výlety pro některé rodiče/instruktory a děcka. Základní složkou ČHS jsou oddíly, kde se děti a mládež sdružují a vychovávají. Proč existuje paralelně komise, která supluje to samé, je záhadou. Situace je taková, že na činnost dětí nedostávají oddíly za rok ani korunu a komise mládeže pro hory má rozpočet sto dvacet tisíc korun. Rozumné by bylo rozpustit tyto peníze formou dotace cíleně na každého člena do 18 let. Protože na rozdíl od sportovního lezení, kde o penězích rozhoduje výkonnost, v komisi mládeže pro hory rozhodují především osobní vazby.

Posledním nováčkem ve vedení ČHS je Martin Mellan, který sliboval novou mediální tvář pro členstvo a taktéž nový přehledný web. Pravda je, že od jeho nástupu jsou příspěvky v časopise Montana, kde si ČHS platí inzertní prostor, obsáhlejší. Webové stránky jsou však stále naprosto chaotické a uživatelsky nepřátelské.

Komise vrcholová a ochrany přírody nekomunikuje se členy téměř vůbec. Může to být tím, že jeden z mála placených členů vedení ČHS Petr Hejtmánek pobývá podstatnou část roku v zahraničí a je nezastižitelný. Materiál na výměnu dosluhujícího jištění (především kruhy) je rozdělován stylem, kdo si co řekne, to dostane. Peníze na údržbu horolezeckých oblastí nebyly z rozpočtu nikdy zcela vyčerpány, ačkoliv se jedná o nejzákladnější požadavek všech horolezců a zároveň každoroční schvalovaný bod na valné hromadě ČHS.

Až do loňského zákonného ukončení civilní služby místo vojenského výcviku, pracovalo pro ČHS na výměnách jištění šest civilkářů, kteří stáli svaz několik set tisíc korun. Výsledky jejich práce nebyly dosud uveřejněny.

Na vrub komise ochrany přírody jde stále nedořešená otázka používání magnézia na českých pískovcových skálách. Zatímco lezecká komunita tlačí na zrušení zákazu a ochrana přírody avizuje, že tento problém není její prioritu, komise se neustále dohaduje o slovíčka, místo aby razantně jednala s orgány ochrany přírody ve jménu většiny členů ČHS. V současné době nejsou vnitřní pravidla lezení po pískovcových skálách zcela jednoznačná a požadavky ochrany přírody jsou různé podle skalních oblastí.

Jak to tedy je?

Takže co ČHS poskytuje? Perfektní informační a členský servis rozhodně ne. Materiální či finanční zabezpečení pro jednotlivce, oddíly, či mládež taktéž rozhodně ne. Členské výhody a slevy s výjimkou několika chat ve Vysokých Tatrách také ne.

Poskytuje základní úrazové pojištění v Česku, možnost připojištění v zahraničí a možnost lézt legálně v oblastech, kde se leze tak zvaně na výjimku. Umožňuje podílet se bezplatně na údržbě lezeckých oblastí a pracovat pro blaho oddílu. A to je asi všechno. (Autoři tohoto textu by přivítali, kdyby lezení na výjimku bylo státem zrušeno, protože systém, ve kterém se předplácí větší právo než mají ostatní, je jim proti srsti.)