Totes Gebirge skitour: Appelhaus a Pühringerhütte

Čtyři dny a tři noci jsme si užili dosyta - lyžařská turistika končila za tmy, povídáni o životě až pozdě v noci.

Jsme jsme značně nesourodá skupinka. Kája prošlapává stopu jako parní válec, ale neumí jezdit s kopce. Míša na skialpech chodí, ale nikoliv jezdí. Klára je klasická lyžařka všeumělka. Kubu nebaví chodit nahoru, ale rychle jezdí dolů.

Lanovka na Loser

Přijíždíme po ránu autem do Altaussee a máme v plánu vyjít horským údolím na chatu Albert-Appel-Haus. Asi nás osvítil Duch svatý! Nebo se ukázalo, že lenost je nejlepší vlastnost člověka. Nastupujeme do kabinové lanovky na Loser (1608 m). Jezdí teprve od této sezony. Ušetřili jsme dost času a sil, které nám nakonec nechyběly.

Nemáme kam spěchat, prakticky po vrstevnici dojdeme za 4 hodiny na chatu - jak jsme se mýlili! Čerstvě nasněžilo, ale sněhu je málo, probíjíme se kosodřevinou a prošlapáváme hluboký prašan. Občas si přidáme nějaký kilometr navíc, protože klasická trasa je neprůchodná nebo nebezpečná. 

Snažíme se držet letní Karl-Stöger-Steig. Ocitáme se ovšem na planině Bräuningalm, traverzujeme dolní část údolí Kratzer a stopa nás vede po vápencovém hřbetu na Vorder Schwarzmooskogel.

Ve výšce asi 1700 m se rozhodujeme, co dál. Cesta míří do nejasného vysokohorského terénu. Kuba prosazuje obejít celý masiv a přes Wildensee dorazit na chatu. Holkám se nechce na dlouhou túru a shodnou se, že prokličkujeme východním úbočím a na normálku se dostaneme někde pod jeskyněmi Schwarzmooskogel-Eishöhle. 

Málem se nám to nevyplatilo, ale sjezd se zdařil. Náhodně nacházíme stopu jednoho lyžaře a doufáme, že neskončíme ve skalnatých srázech, kudy se nedá projet. Kličkujeme v krasovém terénu - procházíme a nakonec projíždíme mezi jeskyněmi, okolo propastí, chomáčů kosodřeviny a strmými svahy.

Dlouhá cesta na Albert-Appel-Haus

Dosud bylo teplo. Sjíždíme na dvě jezírka (1470), kde se setkáváme s Karl-Stöger-Steig. Najednou je zima. Navlékáme na sebe vše, co máme s sebou. Krátce stoupáme na sedélko Hochklapfsattel (1498 m).

Odtud klesáme úzkým krasovým údolím přes několik zasněžených jezírek, z nichž největší je Augstwiessee (1439 m). V každé muldě je chladněji a chladněji.

Na bažinaté rovině Schotsuppbichl (1330 m) padne tma a teplota klesne pod -10 stupňů Celsia. Zapínáme čelovky a stoupáme po stopě vyšlapané od sněžnic. Míjíme seníky a salaše Augstwiesenalm (1415 m) a vstupujeme do hlubokého lesa. Kdyby nás nevedla stopa, těžko bychom se orientovali ve dne, natož pak v noci. Jen občas se ve světelném kuželu mihne turistická značka.

Holky jsou rychlé jako motorové myši a Kuba funí za nimi. Sice už nezahlédne ani jejich čelovky, ale stále je dobře slyší. Zábavná nálada je neopouští. 

Skoro dvě hodiny v lese pominou a vycházíme na hřebenovou pastvinu Henaralm. Nad všemi letními salašemi je postavená turistická chata Albert-Appel-Haus (1638 m). V oknech se  svítí! Ve winterraumu večeří tři české party na lyžích a sněžnicích. Udělají nám místo na palandách a strávíme spolu příjemnou noc.

Welser Höhenweg

Po ránu vyjdeme do ledového dne, mráz štípá do tváří. Najíždíme na Welser Höhenweg, které se budeme držet celý den. Nejprve stoupáme na jih skrze les a přes louky. Pod lokalitou Katzenmoos se stáčíme na východ a jsme ve vysokohorské scenérii. Oproti letní trase v údolí se držíme výše ve svazích. Vyhneme se tak typickému krasovému terénu - boulím, kopečkům, zářezům neprostupné kosodřevině.   

Vystoupáme na jezírko Wiesenlacke (1830 m) a pak přes tři mělká sedla stoupáme na velké sedlo Abblasbühel (1850 m). Je potřeba pečlivě vybírat trasu. V údolí je nafoukáno hodně prašanu a prošlapávat tudy stopu je velmi únavné, na svazích leží málo sněhu, ale pod ním je ledová vrstva, což hrozí lavinami.

Konečně se svezeme! Kuba dožene dámskou část výpravy, Klára točí jeden oblouček za druhým, Míša sjíždí strmý svah od úvrati k úvrati, Kája po několika pádech rezignuje a nese lyže na ramenou. 

Ocitneme se v hodně studeném údolíčku Elmgrube (1600 m). Stoupáme okolo stejnojmenné lovecké osady. "Tady už to znám, klidně jděte napřed," hlaholí Kuba. Když mu poslední děvče zmizí z dohledu, rozsvítí čelovku a zjistí, že se mu strhl stoupací pás z lyže a hrubě namrznul.

Opětovně ho hřeje pod bundou, nasazuje a zase se mu strhává. Mezi tím jede na jedné lyži jako na koloběžce. Pěšky to v hlubokém sněhu nejde. Mobilní signál tady není. Naštěstí se jde po vyšlapané stopě. Na nejvyšším místě Emils Tränenhügel (1655 m) si trochu oddechne, zbouchá po jedné noze hlubokým sněhem k jezeru Elmsee (1621 m). Málem zmrzne v hluboké hvězdnaté noci, protože teplota klesla pod -15 stupňů Celsia. Jezero je lapač ledového vzduchu.

Za pár minut všichni společně večeříme ve winterraumu Pühringerhütte (1637 m).

Hochkogel (tentokrát nebyl) dobyt!

Po ránu jsme unavení, lížeme si rány, léčíme puchýře. V poledne vyrážíme na výlet. Přesvědčujeme se, že jen obejdeme Elmsee a vrátíme se na brzkou svačinu.

Nedáme aspoň Hochkogel? Dalo se čekat, že to někoho z nás napadne. Kuba už tam byl před 15 lety a Klára je nadšená lyžařka. Tak jdeme! Málo sněhu, kosodřeviny a sněhové desky hrozící lavinami zpomalují výstup. Navíc si musíme popovídat. To dá rozum...

Na vrchol dojít nestihneme a končíme těsně pod hřebenem Hochbrett ve výšce zhruba 2000 m. Při sjezdu hledáme sněhové průjezdy mezi ostrými škrapy, kosodřevinou, krasovými závrty a skalními stěnkami. První let po hlavě absolvuje Klára, když zadrhne lyží o skálu a zmizí do žlabu. Druhý polet byl Kubův ukázkový tygr do hromady prašanu mezi kosodřevinou.

K chatě sjíždíme pár minut po západu slunce. Rychle se ochlazuje, a proto oceňujeme, že holky topí a vaří už od brzkého odpoledne. Dlouhý večer pak trávíme vyprávěním historek, pomlouváním nepřítomných kamarádů a kamarádek, pitím rumu a plánováním zítřejšího sjezdu domů. Míša z obav nespí a převaluje se ve spacáku až do rána.

Sjezd z Pühringerhütte ke Grundlsee

Výsledkem dlouhého hloubání o sjezdové trase je směr po normální cestě přes Elmgrube k jezeru Hinterer Lahngangsee (1498 m), přes zamrzlou hladinu na nižší a větší jezero Vorderer Lahngangsee (1493 m). Vyrážíme před svítáním a sjíždíme pár metrů do ledničky. Jezero Elmsee vychladilo vzduch zase na patnáct stupňů pod nulou.

V lese svítá. Měkký sníh s ledovou krustou nás přinutí sestupovat na zadní jezero pěšky. Hladina je zapadlá několika metry sněhu. Přední jezero je zaledněné a leží na něm jen slabá vrstva sněhu. Nechce se nám na led, ale na břeh, kudy vede letní cesta, rozhodně nepůjdeme. Vidíme tam sjeté laviny.

Kuba má už dospělé děti, tak jde první. Pro jistotu si necháváme rozestupy mnoho desítek metrů, kdyby se led opravdu prolomil. Led opouštíme v osadě Im Sauzipf.

Podle mapy má odtud vést strmý skialpový sjezd přímo na jih. Rozdělujeme se. Klára s Kubou jedou strmým lesním a skalnatým svahem na lyžích, Kája a Míša jdou rovnou pěšky skalnatým kuloárem podél potoka. Obě varianty byly špatné! Na lyžích nacházíme značenou lyžařskou trasu, která vede podél velkých plechových terčů natlučených na stromech. Je sice málo sněhu, ale stejně je to o ústa i o lyže. Končíme nad skalnatým srázem. Bereme do rukou cepíny a lyže připínáme na batohy. Slézáme několik desítek metrů horolezecké obtížnosti 2 UIAA.

Pěší dvojka to nemá lepší. Boří se do hlubokého sněhu mezi velkými kameny. Ve dvou místech dokonce hází lyže ze skály a skáče za nimi.

Setkáváme se v obrovské zatáčce lesní silnice na louce Vordernbachalm (1110 m). Konečně zase nazouváme lyže. Na pásech stoupáme únavně na lesní křižovatku (1150 m) s odbočkou na Zimitz Alm. 

Pak už jedeme jenom dolů. Párkrát zastavíme na odpočinek, aby nám neupadly nohy únavou. Ještě zhlédneme jeden dámský pád po hlavě z opěrné silniční zdi do lesa, omluvou může být jen předchozí pozdrav šaramantnímu sedmdesátníkovi, který svižně stoupá proti nám.

Kája je nejrychlejší. Než přijedeme my tři ostatní na parkoviště Schachenweg u Grundlsee (730 m), stačí stopnout dva řidiče, dojet pro naše auto do Altaussee a přijet pro nás. Luxus!

Měli jsme s sebou univerzální klíč půjčený v Alpenverein, ale winterraumy byly otevřené a nebylo třeba je odemykat. Oba winterraumy jsou placené do kasiček rovnou na místě. Appelhaus má winterraum (8 míst) umístěný v přízemí hlavní budovy. Pühringerhütte má velký winterraum (20 míst) v samostatné budově vedle chaty. Oba jsou vybaveny kamny, základním nádobím, palandami a dekami.

PANORAMA Villa Roth / Schloss Grundlsee

Vídeňský průmyslník Johann Jean Roth na poloostrově Grundlsee postavil vilu v historizujícím stylu roku 1883 podle plánu svého bratra architekta Franze Rotha. Využíval ji jako lovecký zámeček. V noci ze 4. na 5. září 1939 zazněly v domě dva výstřely. Herec prestižního Burgtheatru Attila Hörbiger uslyšel výstřely ve věži. Rozbil okno a uvnitř našel dvě těla. Syn majitele vily, 23letý doktor Georg Roth střelil do srdce svoji 22letou snoubenku Trude Kuntner a pak se sám zastřelil do hlavy. Příčina tragédie nikdy nebyla objasněna a ani jeden z mrtvých nenechal dopis na rozloučenou. Po anšlusu Rakouska nacistickým Německem využíval zámek ministr propagandy Joseph Goebbels a jeho rodina jako letní sídlo. Goebbelsovy děti navštěvovaly školu v Gössl. Vila je v soukromém vlastnictví.

Kliknutím otevřete velké panorama. FOTO: Klára Vaňková

 Doporučené vybavení

* Lavinové vybavení: vyhledávač, sonda, lopata - nezapomeňte se předem informovat na lavinovou situaci! 
* Skialpinistická výbava: skialpové lyže, skialpové pásy, skialpové hole, skialpové boty, helma, mohou se hodit haršajzny.
* Turistická výbava: batoh 40 l, čelovka, lékárnička, mobil, opalovací krém, tmavé brýle, bivakovací pytel, může se hodit spací pytel.
* Teplé oblečení: čepice, kalhoty a bunda, rukavice včetně náhradních, funkční prádlo, ponožky, fleece nebo softshell, oblečení do chaty.
* Peníze, doklady, pojištění, kompaktní fotoaparát nebo outdoorová kamera, chytré hodinky.
* Horké pití v termosce a jídlo na cestu (stačí drobnosti, protože se na chatě vaří), zapalovač nebo křesadlo, nůž.

Čtěte osobní reportáž ze stejné túry: Skibiditour v Toteskách 

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě 

Totes Gebirge na HORYDOLY

CYKLO Projížďka nebo procházka po Tauplitzalm

CYKLO Zdánlivě nevinný sjezd z Tauplitzalm

CYKLO Silniční lišej

TURISTIKA Tříjezerní výlet k nacistům

TURISTIKA Lehká horská túra na Traweng

TURISTIKA Více dovolené za méně peněz

HOROLEZECTVÍ Velmi lámavý Spitzmauer

KOUPÁNÍ Lázně Grimming pod Mrtvými horami

SKIALP Nejhůř dostupná chata v Rakousku

SKIALP Mrtvé hory bez sněhu

FERÁTY Zimní Spitzmauer v červnu

FERÁTY Nová feráta na Schermberg

FERÁTY Bert-Rinesch Klettersteig na Priel

KAJAK: Rakouská řeka Steyr

KAJAK Steyr, když je vody akorát

KAJAK Vzrušující a bezpečný Teichl

KAJAK Enže (Enns) pro vodní turisty