Aktivní dovolená NEJ a TOP

Zeptejte se svých přátel, kam vyrazit na horolezeckou túru. Dozvíte se nejspíš tři hory: Mont Blanc, Matterhorn a Mount Everest. Co ale další sporty? Cyklisté vás snad pošlou na Dunajskou cyklostezku, kajakáři na alpskou Salzu a windsurfeři někam k moři.

Kam musíte vyrazit, jestli chcete být považováni za znalce toho-kterého sportovního odvětví. Ale pozor! Nejde o závody, ale především o unikátní atmosféru, zábavu a duch místa, který rozpumpuje každého návštěvníka k neuvěřitelným výkonům.

Horolezectví

Svět: Yosemite

Vlak světové historie skalního lezení se zastavil na dlouhou dobu v žulovém údolí americké Kalifornie. Po 2. světové sem přišli američtí vojáci, kteří se naučili lézt v Evropě, využili tehdejší technologickou explozi a vylezli legendární výstupy. Umožnily jim to nově zkonstruované bezpečné postroje (úvazy), přilby, kalené skoby, kovové vklíněnce do skalních spár na jištění proti pádu a silonová lana, která se netrhala tolik jako dřívější konopná.

V té době povstala legenda zvaná Camp 4. Je to nejzastrčenější a nejméně vybavený kemping, ve kterém od 50. let minulého století tráví dlouhé měsíce podivné existence na sociálních dávkách nebo žijící z kapesného od rodičů. Mnozí z nich se postupem doby staly světovými horolezeckými superstar.

Kdo si říká horolezec, měl by vylézt jednu z nejznámějších cest světa The Nose na El Capitan (Nos na skále Kapitán). Roku 1958 ji vylezl Warren Harding s přáteli za 47 dní, dnes ji lezou rekreační horolezci 3 až 5 dní a rekord je zatím dvě a půl hodiny.

Kromě legendárního Nosu nabízejí skály v Yosemitském údolí další tisíce výstupů ve vší škále obtížností. Bivakuje se tu ve skalách na dlouhých cestách, lezou krátké cesty na odpoledne a jedna část je vhodná také na bouldering, lezení na nízkých samostatných kamenech bez lana.

Bezpečnost: Pro Evropana je nezvyklé, že si musí neustále dávat pozor na medvědy. Ať už spí ve stanu, jde na procházku, nebo stojí pod skálou. Veškeré jídlo na tábořištích se odkládá do plechových skříněk a v přírodě věší na stromy. Jinak si pro ně huňáč dojde bez ohledu, zda jsou potraviny právě v batohu na zádech nebohého turisty, ve stanu nebo autě.

Ubytování: V údolí je několik kempů, kde se spí ve stanech nebo chatkách. Skrz údolí mezi nimi projíždí bezplatný autobus. Kvůli značnému zájmu turistů je pobyt omezený na jeden týden za rok a je nutné si termín objednat několik měsíců předem.

Průvodce: Mountainproject.com 
Turistické info: Yosemite national park 

Evropa: Mont Blanc

Ať se v horolezectví a ostatních horských sportech děje cokoliv, ať přichází do módy jakýkoliv styl lezení a do obliby jakákoliv světová oblast, synonymem pro dobrodružství a nadšení pro hory zůstává Masiv Mont Blanc mezi francouzským Chamonix a italským Courmayeurem. Kdo nevystoupil na nejvyšší evropskou horu, jako by mu chybělo horolezecké vzdělání.

Jenže obrovský horský masív nenabízí pouze pěší ledovcovou dálnici na vršek Evropy, ale také skalní lezení na proslulé růžové žule. Horolezcům i vysokohorským turistům zní jména skalních jehel jako pohádka. Posuďte sami: Dent du Géant (Obří zub), Aiguille du Midi (Polední jehla), Aiguille Verte (Zelená jehla), Drus, Tre-la-téte, Mont Maudit (Prokletá hora), Grandes Jorasses, Mont Dolent (Bolestivá hora), Tour Ronde (Kulatá věž).

Méně náročným horolezcům stačí absolvovat přechod některého z obrovských ledovců. Kličkuje se v neskutečně divoké krajině mezi obřími ledovcovými trhlinami, přecházejí se mostky vytvořené přírodou z ledu a sněhu a chodí se po rozlehlých suťoviskách.

Ubytování: Na italské straně masivu se spí ve stanech porůznu na ledovcích podle cíle cesty. Několik obhospodařovaných horských chat doplňuje síť bezplatných bivakovacích chatek rozesetých vysoko v horách, mnohdy i v horolezeckém terénu. Ve Francii jsou chaty s obsluhou, ubytováním a restauracemi na všech důležitých místech v údolích i vysoko v horách.

Bezpečnost: Na ledovec není radno vstupovat bez horolezeckého vybavení, zkušeností a praktických dovedností v záchraně při pádu do trhliny. Pokud si nejste stoprocentně jistí, najměte si horského vůdce v Chamonix nebo v Courmayeuru.

Průvodce: Camptocamp.org 
Turistické info: Chamonix.net 

Slovensko: Vysoké Tatry

Slováci se chlubí nejmenšími velehorami světa. Mají proč! Do kapesního pohoříčka se natěsnalo několik vrcholů vysokých přes dva a půl tisíce metrů a stovky dalších žulových štítů na šířku necelých tří desítek kilometrů.

Pro horolezce to má výhodu, že každou túru mohou zvládnout za den. Ráno vyjdou z horské chaty, po chvíli se ocitnou pod skalami, z batohů vyndají jistící horolezecké pomůcky, navěsí je na sebe a vyrazí do vertikály. V poledne už bývají na vrcholku a celé odpoledne mají na sestup. Z většiny vrcholů se schází pěšky, ale z některých se musí spouštět po horolezeckém laně. Orientace nebývá ve Vysokých Tatrách úplně jednoduchá.

Zdarní turisté s doporovodem horského vůdce lezou nejčastěji na Gerlach, nejvyšší vrchol Slovenska, dříve Československa a ještě dříve Uher. Není to nic těžkého, ale ochránci přírody zakazují vystupovat na vrchol samostatně.

Mezi oblíbené horolezecké cíle patří Lomnický štít (dolů se můžete vrátit lanovkou), Kozí štít a Kežmarský štít, Ganek, Kriváň a Široká věž. V posledních letech získavají na popularitě také malé nenápadné vrcholy Žlutá stěna a Střelecká věž, nebo třeba Ostrva. Důvodem je, že jsou vzdálené jen pár minut od chaty a většina výstupů na ně vede bezpečně zajištěnými směry s nýty a lepenými skobami v krátké vzdálenosti mezi sebou.

Ubytování: Horolezci spí výhradně v horských chatách na slovenské nebo polské straně hor. Z nich je totiž ke skalám pěšky jen pár desítek minut, nejvíce dvě hodiny. Větší skupiny se musejí objednávat předem, jednotlivci volnou postel vždycky dostanou. V Tatrách platí striktní zákaz táboření.

Bezpečnost: Vysoké Tatry jsou velmi zrádné pohoří. Počasí se tu mění doslova metr od metru. Na horolezecké túře může být i v létě ve stinném žlabu ledopád, ze skalní hrany nás sfoukne vítr, plotna za rohem bude rozpálená sluncem a po poledni přijde jako obvykle bouřka.

Průvodce: Tatry.nfo.sk 
Turistické info: Tatry.cz 

Cyklistika

Svět: Whistler

Jezdili jste v na kole v Alpách a Karpatech, projeli jste Transhimálajskou silnici i silnici smrti v Andách? Nejste nic, pokud vaše tlusté pneumatiky s drapáky neokusily kanadský Whistler. Kdo tady nejezdil, ještě nepoznal, co je to horské kolo.

Lyžařské středisko Whistler – Blackcomb nedaleko kanadského Vancouveru se přes léto mění na nejlepší místo na světě pro všechny cyklisty, kterým jde k duhu ježdění v terénu. Tady se rodí novinky na tratích, sem jezdí testovat firmy nové modely svých biků, závodníci zde trénují a nechávají se fotit do předních cyklistických časopisů.

Chcete vyzkoušet obratnost a odvahu na north shore trailech (dřevěných lávkách vysoko nad zemí)? Nejznámější jsou ve Whistleru a každý rok přibývají. Je libo technický single trail (úzkou stezku s klopenými zatáčkami)? Máte k dispozici desítky kilometrů velmi strmách i skoro po rovině. Klasický downhill (sjezdová trať)? Několik dlouhých a jedovatých tratí je tu pro vás. Pumptracky, jumpy, cross-country okruhy. Co vás napadne, to ve Whistleru funguje pro cyklistickou veřejnost.

Ubytování: Město Whistler vyhrálo několik architektonických cen za svůj územní plán i jednotlivé soubory budov. K tomu se hodně stavělo díky zimní olympiádě ve Vancouveru, protože se tu konaly sjezdové i běžecké soutěže. Je zde tedy neomezeně možností, kde přespat na den i na celou sezonu. Je ovšem potřeba počítat, že cenová hladina je poměrně vysoká.

Bezpečnost: Většina bikerů ve Whistleru jezdí na půjčených kolech a ve vypůjčeném vybavení. Nikdo z půjčovny vás nepustí na trať bez ochranných pomůcek (přilba, rukavice a chrániče) a to samé se týká i lanovkářů a dozoru na tratích.

Průvodce: Whistlerblackcomb.com 
Turistické info: Whistler.com

Evropa: Gravity parky

Ve Východních Vápencových Alpách se jedenáct skiareálů vždy na jaře změní v bikerské ráje. Rakušané, Němci, Slovinci a dokonce i vzdálení Češi se dohodli na jednotné permanentce pro cyklisty nazvané Gravity. Sdružuje slovutné bikeparky Leogang, Saalbach-Hinterglemm, Semmering, Wagrain, Planai, Winterberg, Geisskopf, Bad Wildbad, Špičák na Šumavě, Pohorje Maribor a Steinach am Brenner.

Zvláště v rakouských bikeparcích myslí nejen na specialisty ve sjezdu, ale také příznivce horské cyklistiky v lehkém duchu. Pomocí systému lanovek lze vyjet na horské hřebeny a vrcholy a po nich cestovat desítky kilometrů v terénu bez velké námahy. Trasy často využívají lyžařských sjezdovek a skialpinistických tratí, ale lze si užít i strmé úzké cestičky v lese nebo mezi skálami.

Ubytování: Ve Východních Alpách uvítají bikery v každém penzionu i hotelu. Zvláštní cyklo-ubytovací služby v Rakousku hledejte pod označením Radfreundliche Betriebe a v Německu Bett und Bike.

Bezpečnost: Ježdění vysoko v horách vyžaduje velké zkušenosti s technikou jízdy, odhad vlastních schopností a vytrvalosti, přesnou orientaci v terénu i za špatného počasí. Může přijít vhod umění zdravotní první pomoci.

Průvodce: Gravity-card.com 
Turistické info: Bergfex.com 

Česko: Jizerské hory

Horské kolo v Jizerkách dává svobodu: Chci projet stovky kilometrů silniček s výborným asfaltovým povrchem? Vyrazím na panelové a štěrkované lesácké svážnice? Nebo se vydám do těžkého terénu? Všechny komunikace v chráněné krajinné oblasti jsou vyhrazené pro pěší a cyklisty, auta mohou jen na několik silniček, které spojují malé horské osady se světem. Přijeďte na jaře. Hory jsou v tu dobu poloprázdné, vzduch čistý jako sklo a rozhledy po bezlesých horských pláních daleké. Jaro a podzim jsou nejlepší dobou pro romantické vyjížďky.

Jizerské hory se dají za dva dny přejet od západu na východ. Začíná se v Liberci nebo až pod horami v Oldřichově v Hájích, kam jezdí vlak. Odtud se jede do osady Jizerka uprostřed hor. Lze si vybrat z mnoha variant trasy, delší i kratší, po asfaltu nebo spíše po štěrku. Druhý den se objedou prameny Jizery a na hoře Smrk se přejede do Polska. Tam hory pokračují hlubokými lesy a jezdí se po nekonečných rovinatých lesních silničkách. Návrat do Čech vede přes hraniční Novosvětské sedlo do Harrachova a případně až do Tanvaldu na nádraží.

Ubytování: Několik penzionů, ubytoven a hotelů je k dispozici v osadě Jizerka. Ubytovací hostinec je na Smědavě. V klínu polských lesů lze přespat v romatické chatě Gorzystów nebo na samotě Orle.

Bezpečnost: Výjezd do Jizerek není žádná dobrodružná akce. Přesto lze doporučit horská kola kvůli horšímu povrchu některých cest a lesních silniček. Téměř povinná je přilba, cyklorukavičky, dres, funkční prádlo odsávající pot a nouzová červená blikačka pro případný večerní návrat. K běžné výbavě patří také lékárnička, nářadí a lepení. Nezapomeňte na láhev s pitím a něco k jídlu. Restaurace nemusí být úplně blízko.

Průvodce: Jizerskaops.cz 
Turistické info: Jizerky.cz

Divoká voda

Svět: Kanada

Když se řekne Kanada, snad každému se vybaví trapeři a lovci na kánoích. Na jaře pádlují po širokých řekách do divočiny a na podzim se vracejí s nákladem vzácných kožešin do civilizace. Mezi tím zdolají peřeje i mělčiny, přetáhnou lodě přes bobří hráze a kempují na dohled od mědvědů a vlků.

Není to vymyšlené. I dnes takovou romantiku zažívají vodáci, kteří se odváží ponořit na několik týdnů do panenské přírody. Stovky řek a tisíce kilometrů jejich toků lze splouvat až do konce života.

Specialitou severoamerických vodáckých túr je dlouhé přenášení lodí i bagáže. Buď se obnášejí dlouhé nesjízdné peřeje, nebo se přetahují lodě mezi jezery, případně přes rozvodí velkých řek z jednoho toku do druhého. Ve všech vodáckých průvodcích a mapách jsou tyto portáže zakreslené a v terénu vyznačené záseky na stromech. Je to těžce vydřená romantika, protože portáže mohou měřit pár stovek metrů, ale také dlouhé kilometry!

Proslulým kanadským řekám vévodí legendární zlatokopecký Yukon, který stéká z opuštěných hor na americkou Aljašku. Další populární řeky v kanadské divočině jsou například Snake River (Hadí řeka), Mackenzie, Slave River (Otročí řeka) a Ottawa. Tato jména určitě znáte z dobrodružných knížek nebo filmů. Nečekejte ovšem, že během týdnů na řece potkáte nějaké vodáky. Možná se s někým setkáte, ale to bude spíš náhoda než pravidlo.

Ubytování: Samozřejmě stan. Na frekventovaných řekách najdete čas od času otevřený srub nebo upravené tábořiště.

Bezpečnost: Počítejte s pobytem v opravdu divoké přírodě! Budou vás chtít sežrat medvědi, v lesích žijí vlci, obrovští jeleni a losi. K zešílení vás budou otravovat komáři. Na řece si pomůžete jedině sami, ať už se převrhnete nebo zraníte.

Průvodce: Myccr.com 
Turistické info: Destinationcanada.com 

Evropa: kajak Soča

Ať si říká, kdo chce, co chce, nejkrásnější řekou Evropy je slovinská Soča. Mnoho řek je hezkých, ale zelená voda, bílé peřeje, šedé skály a hluboké kaňony jsou nejlepší na slovinské Soči. Sjíždí se k ní domácí vodáci, ale za domovskou řeku ji považují také Němci a Rakušané. Oblíbená je i mezi českými kajakáři a raftery.

Soča se jezdí po jednotlivých úsecích podle množství aktuálně protékající vody a náročnosti peřejí. Celý tok je sjízdný jen pro velmi zkušené kajakáře. Vybrané části jezdí komerční rafteři a turisté na nafukovacích kanoích.

Ubytování: Podél řeky je dostatek kempů. Za splutí se platí. Kajak stojí 1,7 eur, nafukovací kanoe 14 eur a raft 56 eur.

Bezpečnost: Pokud řeku neznáte, najměte si vůdce raftu nebo kajakářského průvodce. Soča skrývá několik opravdu ošklivých míst, především tak zvané sifony, kde proud vtahuje lodě pod skály.

Průvodce: Raft.cz 
Turistické info: Soca-valley.com 

Česko: raft Jizera

Sto šedesát kilometrů dlouhá Jizera je daleko zábavnejší, než známá Vltava či Lužnice. Každý vodák si na ní najde to své. Lze po ní plout od jara do zimy a při tom je na ní jen málo vodáků. Nahoře se proplouvá jizerskou kajakovou divočinu, na jejíž peřeje si troufne jen pár nejlepších vodáků. Pod Krkonošemi se tok trochu uklidňuje, ale pořád ještě jsou tady vlny velké jako dům a monstrózní vodní válce, které dokážou pohltit nejen kajak, ale i velký raft. Zátočiny mezi skalami Českého ráje jsou vhodné pro turistické putování na otevřených kánoích a nakonec se pluje písčitými a travnatými plážemi Polabí, kde je radost se vykoupat.

Ubytování: Podél řeky téměř nejsou oficiální kempy s výjimkou průjezdu Českým rájem. Není ovšem problém na jednu noc tábořit na divoko na břehu.

Bezpečnost: Horní Jizera je jen pro zkušené a dobře vybavené vodáky. Že to není varování jen tak do větru, svědčí mnoho pomníčků na březích. Dolní tok zvládne každý, jen je potřeba dávat pozor na jezy a hlavně okolo všech nebezpečných přenést loď po břehu.

Průvodce: Řeky - vodácké průvodce

Paragliding

Svět: Himálaje

Jižní okraj nejvyššího pohoří planety je eldorádem pro nejodvážnější piloty. Můžete sice i v Himálaji jen tak klouzat z kopce dolů jako v Krušných horách, ale tady na vás čeká jiná hra. Několikadenní přelety ve stylu crosscountry jsou pro paraglidery zážitkem mezi peklem a rájem. Někdy se to nedá rozlišit.

Dva až tři letci se prostě jednoho dne seberou, do batohu sbalí spacák, jídlo a pití na několik dní a roztáhnou paraglidingové křídlo. Vzletí a ve vzduchu zůstanou až do večera. Když utichne se západem slunce termika, přistanou, navečeří se a přespí. Ráno zabalí bivak a letí dál. Létají tak dlouho, dokud jim stačí síly a jídlo. Víc než týden to skoro nikdo nevydrží.

Startuje se zásadně na jižních svazích, protože Indie, Nepál a Pákistán nedělají paragliderům potíže. Komunistická Čína na severu je daleko byrokratičtější a povolení by se tam získávalo velmi těžko.

Ubytování: Bivakujete, kam večer doletíte.

Bezpečnost: Jedná se o velmi nebezpečnou a náročnou činnost. Kdo do toho jde, musí si být jistý, že všechno zvládne.

Evropa: Monako

U Středozemního moře se dá létat již brzy na jaře. Jedno z nejlepších a nejdostupnějších míst pro paragliding je v tuto dobu okolí Monaka. Startuje se se skalní masívu nad městem, který má převýšení tisíc metrů, což je na evropské poměry docela dost. Pokud tu fouká, že nám to nejde pod nos, můžeme přejet do nedalekých horských masivů Sospel, Gourdon a Greoliéres, kde bude vítr lepší. Monako nabízí přehledný vzdušný terén vhodný i pro mírně zkušené začátečníky, s dobrým startem na kopci a přistáním na pláži u moře.

Ubytování: V Monaku a okolí je spousta hotelů a penzionů.

Průvodce: Paraglidingearth.com 

Česko: Raná

Raná u Loun je kolébkou českého plachtění. Už v roce 1932 se zde začala psát slavná historie tohoto sportu. Konal se tu první a druhý národní plachtařský závod. Ústřední plachtařská škola na svazích hory Rané vyškolila v letech 1933 až 1938 převážnou většinu československých vojenských letců. Dnes se na zdejší letiště a na ideální leteckou horu nad ním sjíždějí vyznavači plachtění. Z letiště startují kluzáky tažené motorovými letadly a z vrcholku skáčou do vzduchu paraglidisté. Působí tu také několik paraglidingových škol.

Bez jakéhokoliv školení je možné se odtud nechat svézt na tandemovém kluzáku. Pilot si vás připne před sebe do postrojů na břicho, společně se rozeběhnete a skočíte. Potom si už budete jenom vychutnávat tichý let, jako byste letěli na ptačích křídlech.

Ubytování: V obci Raná pod stejnojmenným kopcem je paragliderský kemp a penzion Skleník.

Průvodce: Rana-paragliding.cz 

Windsurfing

Svět: Kapverdské ostrovy

Kapverdské ostrovy drží osamělou stráž v Atlantiku. 1500 kilometrů nad nimi leží Kanáry a 450 kilometrů doprava je Afrika. To nebrání vyznavačům oplachtěného prkna, aby sem nemířili v celých houfech. Láká je teplá tyrkysová voda, vítr a vlny.

Fouká tady pořád. V zimě ze Sahary (to se obloha zatáhne jemným pískem), na jaře od Azorů k rovníku (to je nejlepší) a v létě vítr slábne. Podle směru a síly větru se tu jezdí na různých plážích, ale místní specialitou jsou především vlny. Vysoké, nízké, u břehu i v moři. Proto se tady také jezdívá jeden závod z celoročního Světového poháru.

Ubytování: Bydlení lze získat na místě, ale většina Evropanů si kupuje dvoutýdenní zájezd ještě doma a nemusí se o nic starat. Dobrá cena je okolo dvaceti tisíc korun za letenku, ubytování, stravování a půjčení windsurfingového prkna.

Průvodce: Caboverde.cz

Evropa: Lago di Garda

Italové svému nejlepšímu místu pro windsurfing říkají žertem Bavorské moře. Na jaře se sem navalí Němci, kteří mají dolomitské jezero takřka za rohem, a odjedou až na podzim. Lago di Garda má totiž úžasné podmínky pro vyznavače horských kol, turisty, milovníky zajištěných lezeckých cest (tzv. Feráty), horolezce, kitery a samozřejmě také pro windsurfery.

Vítr tady vane pravidelně a předvídatelně, a proto si zde užije vyspělý sportovec i začátečník. Základní větry, které se ženou po hladině, jsou Vento, Ora a Ponale. Ponale je horský vítr vanoucí stejnojmennou soutěskou a je nejméně stálý. Silný Vento vane po ránu od severu. Slabší Ora od jihu začíná foukat po obědě a utiší se mezi třetí a čtvrtou hodinou odpoledne.

Zázemí pro winsurfery je po celém pobřeží téměř dokonalé. Všude narazíte na půjčovny, servisy a školy windsurfingu. Na březích jsou pláže se sedačkami a stoly doplněnými o sušáky na plachty. O barech a restauracích ani nemluvě.

Ubytování: Lago di Garda je jedna z nejnavštěvovanějších turistických oblastí Itálie. Ubytování je tady nepřeberně ve všech cenových relacích. Nejdražší pokoje jsou pochopitelně na březích s výhledem na jezero.

Průvodce: Jezerogarda.cz

Česko: Nechranice

Pod Krušnými horami je na tuzemské poměry teplo, fouká tady velmi často a přehrada Nechranice na Ohři je velká. To jsou pomínky pro jedno z nejlepších českých míst na windsurfing. Jezdí se tady po celý rok, ale až začátkem léta se otevírá kemp, windsurfingové a kiteboardové školy, půjčovny a obchody. Specialitou Nechranické přehrady jsou skvělé podmínky, které ovšem přijdou jenom na několik dní v roce – vane silný vítr od hráze a hladina při tom zůstává hladká jako sklo. V tu dobu se tady jezdí rychlostí až 70 km/h (neboli téměř 40 uzlů).

Ubytování: Na jižním břehu přehradní nádrže jsou v provozu tři kempy.

Průvodce: Windsurfing.cz