Chamonix – zapomeň na sjezdovku!

O tomto faktu možná může diskutovat pár šťastlivců, kteří si zalyžovali na Kavkaze nebo na Aljašce, ale pro naprostou většinu smrtelníků na prkénkách je Chamonix modlou.

Historie je všude

Ze všech stran tu na návštěvníka dýchá historie dobývání hor. Odtud byl poprvé roku 1786 dobyt nejvyšší vrchol Evropy, odtud byla v roce 1911 vykonána nejlepší lyžařská túra přes nejvyšší sedla do švýcarského Zermattu, tady se dnes sjíždějí trasy, které dříve překonávaly extrémní horolezci v opačném směru.

Místní Dům horských vůdců je legendárním místem setkávání skialpinistů, horolezců a turistů. Knihkupectví ve starožitném stylu nabízejí stovky publikací o zdejších horách. Jeden vedle druhého tu svítí do noci výklady obchodů se sportovním zbožím. Kdo si však představuje, že si zde zalyžuje na sjezdovkách jako ve Val dIsére, Tignes nebo la Plagne, bude zklamán. Tady si nenasadí lyže před ubytovnou, a neodfrčí první lanovkou na nejbližší kopec. Bude muset přejíždět skibusem, mnohé sjezdovky jsou schované v lese, několik menších středisek v okolních svazích není pospojováno sjezdovkami ani lanovkami. „Tak k čertu, proč je taková díra posvátnou krávou?“ řekne si „lyžař obecný sjezdovkový“ po prvním rozhlédnutí.

Kdo si tady chce užít, když už za zájezd zaplatil i na francouzské poměry dost peněz, musí se totiž přerodit ve freeridera nebo skialpinistu. Převýšení od střediska (1035 metů nad mořem) k nejvyšší stanici lanovky na Midi (3842) až po vrchol Mont Blanku (4806) totiž dává obrovské možnosti jízdy ve volném terénu. Dlouhé a prudké prašanové sjezdy ve stínu horských velikánů ve velké nadmořské výšce nechávají ve zkušených a odvážných lyžařích obrovské dojmy.

Dvacetikilometrový sjezd

Symbolem lyžařského sportu je ledovcový sjezd ze skalní jehly Midi dolů Bílým údolím (Vallée Blanche) a po ledovci Ledové moře (Mer de Glace). Pojedete dvacet kilometrů pořád z kopce až do Chamonix.

Výlet začíná dvěma obřími skoky kabinovou lanovkou na Midi. Dívejte se pod sebe na skalní a ledové srázy. Tudy nejen že vylezli horolezci, a prolétli piloti na padákových kluzácích, ale dokonce prokličkovali i extrémní lyžaři a snowboardisté. Na téměř kolmých ledovatých úsecích museli mít odvahy na rozdávání, nebo již neměli jinou volbu, než se dostat dolů.

Z vyhlídkové plošiny stojí za to podívat se na bílého krále Alp Mont Blanc. A trochu se v této nadmořské výšce vydýchat. Potřebujete to v téměř čtyřkilometrové výšce stejně jako pověstné japonské turistky a nezkušení holandští lyžaři.

Tunely vystřílenými ve skále a ledu sejdeme na firnový hřebínek, který vlevo ostře padá do Chamonix, vpravo na ledovec. Horští vůdci zde na zimu natahují lanová zábradlí, protože pád odsud by skončil smrtí.

Pod hřebínkem se nasazují lyže a dál už nečeká nic jiného než sněhové opojení. Kličkujeme mezi séraky, občas nahlédneme do ledovcové trhliny a některé svahy vypadají jako strmá ranvej do pekla.

První třetina sjezdu má tři varianty obvykle označované římskými číslicemi. Turistická I vede nejvíce vpravo pod skalními žebry štítu Mont Blanc du Tacul, přes sedlo u skal Gros Rognon a do středu obrovského ledovcového kotle, kde se spojují ledové proudy z francouzské strany od Midi a z italské strany ze sedla Géant.

Tady někde zastavte na delší chvíli, vyndejte mapu a rozhlédněte se. Jste v srdci Alp a každý kopec okolo tu má svou pohnutou historii dobývání, vznosné tvary a těžko dostupný vrcholek.

Odtud sjíždíme ledovcem přímo dolů. Povšechná orientace je jasná, ale trefit se bez úhony mezi ledovcové trhliny, to dokáže jen místní znalec. Na túru tedy důrazně doporučujeme najmout horského vůdce.

Proč bychom si neměli dovolit kličkovat trhlinami sami, ilustrovali minulou zima dva němečtí horolezci, kteří šli z Chamonix po ledovci pěšky do kopce proti lyžařům. Svůj výstup plánovali na jeden den, ale napadl čerstvý sníh a túra se protáhla na trojnásobek. „Každý den jsme několikrát spadli do trhliny,“ komentoval čtyřicátník a nastupoval do lanovky směrem dolů. Stejně starý druh výmluvně ukazoval na kompletní horolezecké vybavení, které jim umožnilo se navzájem jistit a vytáhnout se z trhlin. Jeho dva vztažené prsty značící Victory byly zkrvavené od neustálé práce s lanem.

Varianta II pro dobré lyžaře směřuje středem Vallée Blanche mezi skalami Gros Rognon a skalním ostrůvkem v moři ledu Petit Rognon do údolí, kde se na ledovci Mer de Glace spojuje s nejlehčí variantou. Extrémní varianta III padá k normální cestě čtyřicetistupňovým svahem podél skal Dent du Requin. Často bývá rozrytá mnoha trhlinami a séraky, kde sklon dosahuje i padesáti stupňů a z ledových odtrhů se musí dokonce občas skočit.

Do terénu lanovkou

Je libo klasický freeriding, neboli sjezdování v panenském prašanu s pomocí lanovek? Zajedeme do areálu Montets a ocitneme se v ráji grandiózních tras. Některé jsou vyznačené na turistických mapách, jiné jsou popsané jen ve specializovaných průvodcích. Tady odtud pochází mnoho fotografií z lyžařských katalogů, protože jen co seskočíte z lanovky, ocitnete se v království bezedného prašanu, divokých ledových věží a strmých skalních kuloárů.

Na Mont Blanc s lyžemi

A co vyzkoušet skialpinismus, který je v Alpách stejně populární jako v Česku běžky? Nad Chamonix je možné uskutečnit stovky krásných výstupů a sjezdů na turistických lyžích, ale ta nej… vede na nejvyšší evropskou horu. K jejímu uskutečnění potřebujete bezpodmínenčně krásné počasí, horského vůdce, kompletní skialpinistickou a horolezeckou výbavu a dobrou kondici. Kromě toho posledního všechno najdete v Domě horských vůdců.

První den vyjedete známou lanovkou na Midi, sejdete firnovým hřebínkem na ledovec a na lyžích dokráčíte na chatu Cosmiques. Drsnější povahy mohou stejně jako desítky horolezců a turistů přespat ve stanu na planině pod jižní stěnou Midi. Je to výhodné nejen proto, že za nocleh nic nezaplatíte, ale také, že se dobře vyspíte. V chatě bývá lomoz až do večera a první turisté vstávají již o půlnoci.

Odpoledne si dobře prohlédněte zítřejší směr túry, protože vyrazíte v noci. Za pěkných dní bývá vidět, jak se šňůra lampiček pomalu šine vzhůru ledovou stěnou hory Mont Blanc du Tacul. Zdánlivě jednoduchá část výstupu je velmi nebezpečná směrem nahoru i při návratu, protože jsou v nevypočitatelné trhliny. „Třikrát se mi tam stalo, že jsem zahnul za roh, šlápl do prázdna a zmizel v bezedné díře,“ popisoval svůj sestup Petr Naděje. „Ještě že mne můj parťák dobře držel na laně a já k němu mohl vždycky vyšplhat.“

Přes široké sedlo pokračujeme na ostrý Maudit. Těsně pod vrcholem nás čeká nejtěžší část výstupu, protože do cesty se staví prudká zmrzlá padesátimetrová stěna a pod ní dvě až tři velké trhliny. Nejpozději tady je potřeba vybalit ledovcové skoby, mačky a cepíny. „Než dva malé sportovní cepíny je lepší jeden dlouhý turistický,“ doporučuje Jana Lavičková, která tuto trasu absolvovala. Nevypadáte s ním sice tak efektně, jako když máte v rukou dva jasně barevné a všelijak pokroucené výkřiky moderní techniky určené do kolmých stěn a ledů, ale klasický cepín je daleko univerzálnější. „V prudkých svazích jsem se o něj opírala jako o hůlku, pokud s ním na sněhu upadnu, používám ho jako brzdu, a ve stěně pod Mauditem jsem ho zapíchla do sněhu a spouštěla na něm svého spolulezce.“

Dojdeme do sedla Brenva, nad kterým se pne kopule Mont Blanku. Vypadá, že není daleko, ale počítejme na závěrečných pět set výškových aspoň dvě hodiny chůze. Zřejmě budete potřebovat i mačky.

Tady má dost sil už málokdo. Snad horský vůdce, který chodí ve výškách celý život, nemusí odpočívat, ale my turisté z českých a moravských kopečků si tu budeme připadat jako v himalájští horolezci. Dvacet kroků, vydýchat, dvacet kroků, vydýchat, dvacet kroků…

Na oblém vrcholu konečně shodíme batohy s rezervním oblečením jídlem, pitím a připnutými lyžemi, a rozhlédneme se. „Zázračné kruhovité seskupení štítů s čistými, jemnými, do výšek letícími liniemi, mu vytváří neporovnatelně krásnou družinu," napsal ve svém průvodci z přelomu minulého století slavný horolecký průkopník Vallot.

Za ideálních sněhových podmínek nám to sem trvalo sedm hodin, na návrat počítejme nejméně pět hodin. Sjezd totiž budeme kombinovat s dlouhými traverzy, místy pojedeme přivázaní na laně a stěnu pod Mauditem budeme nejspíše slaňovat.

Útěchou nám budiž, že je to oblíbená túra a na cestě nebudeme sami. Za pěkného počasí můžeme tedy počítat s vyjetou stopou.

Vrtulníkové opojení

Itálie je jedna z mála evropských zemí, která dovoluje heliskiing, lyžování pomocí vrtulníku. Nemá však pro to nejlepší terény, a tak místní cestovní kanceláře vymyslely následující fintu. Ve francouzském Chamonix nastoupí zájemci do mikrobusu, který je tunelem pod Mont Blankem odveze na letišťátko v italském Courmayeru. Odtamtud je vrtulník vynese na hraniční hřeben a lyžaři sjedou do Chamonix nejkrásnějšími volnými terény. Jezdí se obvykle z některých hor či sedel v okolí mohutné skalní hradby Jorasses.

Velká cesta

Esencí veškerého alpského lyžování je pětidenní skialpinistická túra zvaná Haute Route. Spojuje dvě nejznámější střediska Chamonix s Zermattem a symbolicky i nevyšší Mont Blanc s nejkrásnějším Matterhornem.

Každý den se překonávají sedla nejméně v třítisícové výšce, sjíždí se po ledovcích, stoupají se několikahodinové kopce. Spí se v romantických chatách mezi vysokými štíty.

Trasa je tak oblíbená, že je potřeba zamlouvat ubytování dlouho dopředu. Nazpátek z Zermattu se lyžaři dostávají taxíkem nebo vlakem. Taxi vyjde levněji.

Lanovková túra

Jednu horskou „túru“ můžete absolvovat lanovkou. V šesti úsecích překonáte hlavní hřeben Alp a dostanete se z Francie do Itálie. Nejprve vyjedete na starou známou Midi, pokračujete nad horní částí ledovce Mer de Glace. Jako připomínky lidské civilizace jsou v dohledu na obzoru jen Turínská chata na sedle Géant a kovová „raketa“ z vrcholové stavby na skalní jehle Midi. Spojuje je tříkilometrové lano volně zavěšené v prostoru. Několik spojených kabinek na něm visí jako mouchy a vy pozorujete alpské velikány z bezprostřední blízkosti.

Na sedle Helbroner u Turinské chaty prudce klesáme na mezistanici Belvedere, odkud je po pravé ruce dobře vidět Mont Blanc a jeho nejvyšší stěna Brenva. Závěrečný úsek nám dovoluje prohlédnout si z ptačí perspektivy Courmayer, chudšího, menšího, ale také klidnějšího a idyličtějšího italského bratra šaramantnějšího francouzského Chamonix. Návrat je možný autobusem skrze tunel pod Mont Blancem nebo lanovkou stejnou cestou, jakou jsme sem přijeli.

Na výlet si vyhraďte celý den, protože se vyplatí na každém přestupu nespěchat a důkladně si prohlédnout okolí. Výhledy na Mont Blanc, Matterhorn, Gran Paradiso a ostatní velikány si nevychutnáte každý den.

Lanovková túra pod Mont Blanc

Na ledovci

- vždy lyžovat ve skupině a navzájem se kontrolovat

- mimo vyznačené trasy najmout horského vůdce

- mnohé túry vedou pásmem trhlin a je potřeba se navázat na horolezecké lano

- vždy nosit na těle zapnutý lavinový hlásič a v batohu lopatu a lavinovou sondu

- součástí vybavení je i lékárnička a bivakovací potřeby

- konzultovat předpověď počasí, trasu a výzbroj s profesionály v Domě horských vůdců

- být dobře pojištěni

Co znamená, když se řekne

ledovec - masa ledu, která nikdy neroztaje, při pohledu z výšky připomíná řeku, místo vodopádů jsou ledopády s mnoha nebezpečnými trhlinami a ledovými věžemi

trhlina - desítky metrů hluboká propast v ledovci, často bývá zakrytá sněhem nebo se přes ní přechází po labilních ledových můstcích

sérak - několik desítek metrů vysoká sněhovoledová věž, která se obvykle zřítí bez předchozího varování, je proto nebezpečné se pod ní pohybovat

firn - změklý a znovu ztvrdlý sníh, dobře se po něm stoupá na mačkách

ledová stěna - prudký svah pokrytý firnem, místy ledem, na výstup je potřeba cepín, mačky, lano, několik ledovcových skob a zimní turistické vybavení