Velmi lámavý Spitzmauer

"Na odpoledne je to ideální cesta," přesvědčuji Hanku. Právě jsme přišli na chatu Prielschutzhaus v Totes Gebirge. Přestalo pršet.

Čtete další díl nekonečného seriálu Kdybych to věděl... Můžete si v něm přečíst o horolezeckých výstupech, které ze svých plánů raději vynechejte. My už do nich také nikdy nevlezeme. Pokud máte podobné zkušenosti, rádi je zveřejníme.

 Kdybych to věděl...

XII. Ödstein: Ödsteinkante
XI. Dolkova špica: Jižní hřeben
X. Svatojánská Kobylka
IX. Žltá veža: Východná stena
VIII. Malý Javorový štít: Úplně vlevo
VII. Malá Mojstrovka: Plasťáky, elasťáky, maglajz
VI. Západní věž nad Žabím sedlem: Hřeben Žabích věží
V. Prisojnik: Striptýz
IV. Campanile Alto: Westgrat
III. Triglav: Prusik-Szálay
II. Spitzmauer: Hochkarweg
I. Zadná Bašta: Grósz

Koukáme do severovýchodní stěny Spitzmauer (2446 m). Vybíráme čtyřkovou cestu Hochkarweg. Linie je jasná, obtížnost snesitelná a těch pár délek ve vápenci nás nemůže rozházet.

Svatá prostoto...

Ó jak jsme se mýlili! Ve dvě hodiny odpoledne nastupujeme do cesty.

Už první délka byla plná suti a na trojku nečekaně těžká. Další délka byla o půl stupně těžší, plotny jsme lezli s vytřeštěnýma očima a k tomu balancovali v travnaté suti.

Vlézáme do komína a říkáme si, že už bude jenom lépe. Že musíme být rychlí, abychom byli v šest nahoře. Deset délek jsme si rozpočítali po dvaceti minutách. První dvě délky jsme zvládli za hodinu.

To určitě nestihneme

Zpoždění během lezení rapidně narůstá, některé délky dělíme na poloviny, lámavost se nesnižuje. Naopak dvakrát musíme v rozbitých komínech sundat batohy a tahat je za sebou. Jištění je jen na starých rezatých skobách. Většinu lezení je nutné odjistit vklíněnci, friendy a smyčkami.

Dvě délky jdeme bez lana přes suťový kotel, po němž má cesta své jméno.

Co to jsou za čtyřky?

Klíčové čtyři délky (podle popisu a nákresu jen dvě) vedou nejprve spárokomínem 4-, pod kterým poprvé odkládám batoh. Nad plošinkou následuje hladký kout, ve kterém se mi nedaří s batůžkem nastoupit do údajné 4-. Odkládám ho tedy znovu a nechávám ho pro Hanku.

Další police je luxusní a nad ní vede krásný komín za 4, jehož první úzkou část sice s batůžkem na zádech prorvu, ale uprostřed na obřím vklíněném kameni ho stejně odkládám. Širokým rozporem v lámačce se dostávám na další polici s hromadou kamení a myslím, že nejhorší máme za sebou.

Další čtyřková délka mě provede členitým koutem. Naštěstí se dá dobře zajistit, a tak ho zdolávám jako funící sentinel konečně s batohem na zádech. Kvůli nepravidelným spárám v něm však ztrácíme vklíněnec a friend.

Naděje bere za své

Konečně stojíme v sedélku za Červenou věží. Už bojujeme jenom proto, abychom zvládli výstup za světla. Je jasné, že nahoře nebudeme v naplánový čas, ale o hodně později. Už jsme ho o dvě hodiny přetáhli.

Naděje, že nám zbývají již jen dvě lehké délky po hřebeni, berou za chvíli za své. Jednu délku bloudíme v lehkém nepřehledném terénu, další lezu v podstatě třikrát. Nejprve se dostanu do propasti otevřené nahoře i dole, a tak lezu skrze ni. Patnáctimetrovou stěnku uvnitř zvládám, ale zaprášený výlez bez jištění nedám. Vracím se tedy a přicházím o smyčku.

Lezu tedy vlevo od skalního tunelu, nadlehčuji se na lámavých kamenech a několikametrových traverzících. "Už jsem to tolikrát přežil, přežiju i tohle!" šeptám si v nejhorších místech. Nakonec se to podařilo. Další čtyřková délka mi zpotila záda až ke slipům.

Tohle tedy nevyšlo

Následují dvě délky, kde jde jenom o čas. Ve trojkovém převisku hákuju stejně jako Hanka. Asi by to měly být pěkné délky ostrými žlábky a pilířky s pěknou expozicí, ale lámavá skála, tma a strach nám nedovolují si lezení vychutnat.

Konečně jsme na závěrečném dvojkovém hřebínku. Dovádí nás na nevýraznou skalnatou vyvýšeninu Hochkareck. Právě se úplně setmělo, začal foukat vítr a je deset hodin. Na sestup komplikovanou dvojkovou cestou Gruberrinne není ani pomyšlení. Pokračovat pětkovým severovýchodním hřebenem na Spitzmauer a sestoupit ferátou je také nemožné.

Sestup do neznáma

Zkusíme podle mapy sejít na východ obrovským kamenitým kotlem Klinserkar. Sestupujeme pěšky po kamenitém úbočí do tmy a doufáme, že kotel nepřetne skalní práh, který bychom museli slaňovat.

Skalní práh se samozřejmě objeví. Hory jsou naštěstí dnes milostivé a ukazují nám ostrý skalní zub na smyčku. Na konci slanění nacházím poličku v korytě potůčku mezi hladkými plotnami. Hanka slaňuje potmě, protože máme s sebou jen jednu čelovku. Při stahování se lano kousne, a tak mne čeká ještě jeden výstup ke smyčce.

Na druhé slanění necháváme ve spáře frienda, ve třetí další smyčku. Kamení okolo nás létá stále častěji. Nakonec přistáváme u firnového pole. Další štěstí bylo, že skrze něj se táhl několik set metrů až na jeho konec kamenitý a hlinitý násypový kužel, který nás bezpečně provedl na travnaté svahy. Co bychom dělali, kdyby nám tvrdý sníh zatarasil cestu, si dodnes nechci představit.

Bojíme se vodopádů

Sestupujeme korytem potoka. Ze stran ho uzavírá vysoká kosodřevina. Několik desetimetrových vodopádů ručkujeme po jejích houževnatých větvích.

Podle mapy by potok mělo přetínat několik pasteveckých nebo loveckých stezek. Žádnou nevidíme, vysoká kosovka okolo nás budí dojem beznaděje a my se bojíme, abychom se nedostali do vysokých a vodnatých vodopádů Klinserwaserfall, na které by nám nemusela stačit naše lana.

Odbočíme tedy nazdařbůh doleva. Odhadujeme nadmořskou výšku, ve které by se měla za vedlejším hřebenem ukrývat opuštěná salaš Klinser Alm. Víme, že probíjet se s jednou čelovkou planážemi kosodřeviny nebude žádný med. Skutečnost ovšem předčila naše očekávání. Sice občas narazíme na stezku od zvěře, ale hned ji zase ztrácíme.

Vzdáváme se, bivakujeme

Hodina trmácení, zakopávání a věšení na větvích kosodřeviny nás přivádí na travnatý a skalnatý hřebínek oddělující Klinserkar a Grenzgraben. V dálce září okna chaty Prielschutzhaus. Od ní nás dětí jen půldruhého kilometru vzdušnou čárou, ale také další skalní hřeben, dvě údolí a nejméně jedno slanění.

Po kratší diskusi vzdáváme další pochod. Budeme bivakovat. Steleme pod sebe lana a batohy, navlékáme flísky a bundy, přivazujeme se ke kosodřevině a lezeme do žďáráků. Píšeme SMS kamarádům na chatu, že se zdržíme. Hanka je nějak v ráži, a tak si ve dvě hodiny ráno zašívá kalhoty.

Ranní pochod smrti

Noc ve vietnamských leginách mohla být teplejší. Po východu slunce se tedy vyhřívám na sluníčku. Hanka mě však nekompromisně vyhání ze zadýchaného pytle. Že prý má hlad a žízeň. Litr vody a dvě tatranky jsme vypili a snědli včera ještě při lezení a vodu jsme si při cestě potokem nenabrali.

Na kosodřevině necháváme poslední dvě smyčky a jedeme poslední délku do údolí. Tam nastává pochod smrti. Se suchými jazyky se probíjíme po staré lovecké stezce skrze kosodřevinu, všude okolo jsou jen vyschlá vápencová koryta a slunce už teď po ránu připaluje.

Náš včerejší odhad nadmořské výšky salaše byl správný, ale místo boudy nacházíme už jenom několik zarůstajících pastvin. Na jedné z nich konečně z bahnité stráně vytéká čůrek vody.

Nejsme schopni vypít víc než jednu dvě deci. I tak je nám kvůli scvrklému žaludku špatně. Přesto nás pití vzpruží a před polednem dorážíme na chatu. Jsme první, kdo si dneska dává polévku a radlera.

HOCHKARWEG

Spitzmauer, Hochkareck, Totes Gebirge

Severovýchodní stěna

Prvovýstup

S. Eitzenberger, Günther. 1931

Obtížnost

Deset poctivých délek se pohybuje mezi trojkou a čtyřkou. Polovinu délek je lépe rozdělit na poloviční kvůli tahu lana a shazování kamení. Čtyřkové komíny jsou náročné! Výstup je stále lámavý! Výstup je v průvodci uvedený na čtyři hodiny, ale kvůli lámavosti terénu počítejte raději s dvojnásobkem.

Sestup

Jsou v zásadě tři možnosti: 1) Slézt dvojkovou cestou Gruberrinne k nástupu. Obtížná orientace a pád kamení. 2) Vylézt čtyřkovým Severovýchodním hřebenem na Spitzmauer a sestoupit ferátou Stodertalweg. 3) Sestoupit do kotle Klinserkar a pod severovýchodními srázy Spitzmauer se vrátit na chatu. Dlouhé a orientačně náročné.

Výstup

Přístup po turistické značce od Prielschutzhaus ke Klinserschlucht. Pod závěrečným stoupáním doleva (mužíky) přes skalky a suťové pole do míst, kde suť sahá vysoko do stěny přesně pod nejvýraznějším kotlem ve stěně.

1. Spárou v ukloněné plotně doprava vzhůru pod kotel Hochkar (2 skoby) 3

2. Stále vzhůru po kompaktnějších plotnách na lávku pod kolmou stěnu a po ní doleva pod komín (2 skoby) 3+

3. Pár metrů komínem, z něho doleva do lámavé stěny (skoba), do položeného kouta (skoba) a do kotle (skoba) 4-

4.-5. Suťovým kotlem Hochkar povšechně doleva, na lávku pod černým pilířem a po ní doleva na začátek komínů. 2

6. Těžký krok na plošinu, z ní doleva do spárokomína, na plošinu (skoba) a koutem na další plošinu (2 skoby). 4

7. Úzkým komínem (skoba) k zaklíněnému balvanu, přes něj a stále vzhůru (skoba) na plošinu. Dál nepravidelným koutem s dobrými možnostmi jištění (skoby) na plošinu pod Červenou věží (2 skoby). 4

8. Vzhůru na sedélko a doprava na hřeben. Buď uhnete doprava a prolezete širokou kolmou patnáctimetrovou jeskyní, nebo pokračujete stále vzhůru (hodiny) rozbitým terénem. 4-

9. Po hřebeni (skoby) přes převisky a plošinky. Směr určuje kout při levém ostří. 3

10. Vlevo od hřebene jednoduchým lámavým terénem na sedélko a přes poslední hrb na Hochkareck. Ze shora není vůbec výrazný a tvoří spíše travnaté sedlo. 2

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě 

 INSPIRACE: Dlouhé skalní cesty v Alpách

Bergell: Cassin Badile 6+, Plotny Enrichetta 6, Molteni Badile 5, Fiorelli Dente della Vecchia 5, Nordkante Badile 4+, Marimonti Sertori 4, Východní stěna Porcellizzo 3

Berner Oberland: Septumania 6a+ Eldorado

Dachstein: Schmetterling Dachstein 6, Windlegergrat Torstein 5 A0, Steinerweg Dachstein 5-, Pichl Dachstein 4, Westgrat Dirndl 3+, Drasch Mitterspitz 3+, Chatový pilíř Schöberl 3, Normální cesta na Dachstein 2, výstupy okolo Adámkovy chaty 3-6

Gesäuse: Ödsteinkante Ödstein 4+, Schmitt and Co. Ödsteinkarturm 4-, Jahn-Zimmer Hochtor 3+, Hlavní hřeben Gesäuse 3+, Rossschweif Hochtor 3, Pichl Planspitze 3, Westgrat Buchstein 3, Dachlgrat Hochtor 2+, Peternpfad Peterscharte 2

Gosaukamm: Quo Vadis Grosswandeck 5-, Severozápadní hrana Vordere Kopfwand 4, Jižní strž Bischofsmütze 3

Grossglockner: Stüdlgrat Grossglockner 4-

Hochschwab: Fledermausgrat Griesmauer 4, Südgrat Schartenspitze 4-, Baumgartnerweg Hochschwab 3, Westgrat Pfaffenstein 3 

Höllental: Richterova cesta Stadelwand 5-

Kalkalpen: Vegetarierkante Kampermauer 5-

Karwendel: MaMa Kante Kreuzwand 5+, Herzogova hrana Lalidererspitze 5-, Südwestgrat Viererspitze 4+, Luftige Kante Kreuzwand 4

Mont Blanc: Le solleil avec la lune Grépon 6a+/6b, Švýcarská cesta Kapucín 7, Salluard Pointe Adophe Rey 5+, Normální cesta Dent du Géant 5, Východní hřeben Pyramide du Tacul 4+

Ötztalské Alpy: Wazegrat Watzespitze 4

Paklenica: Velebitaški Aniča Kuk 7-

Sengsengebirge: Wer putzt der findet 6+ Traunstein, Platteneuphorie Hoher Nock 5+, Juniperus Plombergstein 5-

Tennengebirge: Fun in the Sun Fieberhorn 6+/4+A0, Krabbelstube Hiefler 5, Jižní rampa Hochthron 4+

Totes Gebirge: Hochkarweg Spitzmauer 4, Jihovýchodní hřeben Grimming 2- 

Verwall: Severovýchodní hřeben Patteriol 4+

Watzmann: Berchtesgadenská cesta Watzmann 3-4

Wetterstein: 4er-Weg Östlicher Schosskopf 5+, Nordkante Höllentorkopf 5-

Wilder Kaiser: Severní hrana Predigtstuhl 4, Severní hřeben Fleischbank 3

VYSOKÉ TATRY: Vyberte si z desítek pěkných horolezecký cest!