Piskač Petr: Výběr horolezeckých cest ve Vysokých Tatrách

Počátkem roku začal vycházet vícedílný výběr Výber najkrajších klasických ciest od místních špičkových horolezců Róberta Gálfyho a Alexandera Luczyho. Na začátku prázdnin přišel na trh Výběr horolezeckých cest od českého rekreačního lezce a majitele horolezecké školy Petra Piskače. Český průvodce je v přímém srovnání jednoznačně lepší.

Zatímco Gálfy s Luczym se snaží vše vyjádřit graficky, Piskač postupuje ověřenou metodou. Popisuje výstupy slovně a kde je potřeba, přikládá náčrtky. Nechybí ani zimní podmínky v cestě, jména prvovýstupců a datum prvovýstupu. V jeho prospěch mluví i větší počet popsaných cest a připsané základní údaje o ubytování, pravidlech chování na horách a první pomoci.

Slovenský průvodce zřejmě míří na zahraniční návštěvníky, kteří neumějí slovensky, ale některé cesty podle něho nemohou najít ani častí návštěvníci Tater.

Úskalí výběru nejkrásnějších cest oblasti, v Piskačově případě se jedná o sto jedenáct výstupů horolezecké obtížnosti II až VIII, vězí vždy v osobnosti autora. Nikdy se nemůže zavděčit všem a nikdy nevybere všechny úplně nejkrásnější. Ačkoliv by bylo možno o jednotlivých tatranských výstupech polemizovat, Piskač se výběru zhostil se ctí. Sám je klasickým horolezcem, a proto pomíjí moderní sportovní cesty a soustřeďuje se především na klasické stěny a spáry. O něco méně vybral pilířů a ještě méně je hřebenů a komínů.

Samozřejmě lze průvodci vytknout i mnohé chyby, nepřesnosti či nejasnosti. Některé popisy cest nejsou úplně pregnantně popsány. Například Jordánova cesta na Lomnický štít prý vede sněhovou roklí k Bachledově štrbině, ale ve skutečnosti se obvykle nastupuje o jedno žebro nalevo od ní. Krčmarov žlab má být až šedesát stupňů prudký, ale takové strmosti dosahuje jenom závěrečná převěj. Motykova cesta jižní stěnou Široké věže je velmi vágně popsána pouhým směrem ve spádnici dvou výrazných zářezů ve spodní části stěny. Nástup by měl být ve výrazném plochém zářezu, ale první délka vede spíše stěnou vlevo od tohoto zářezu.

Nákresy, ke kterým se autor velmi inspiroval v posledním vydání Kroutilova průvodce z roku 1977, jsou místy špatně čitelné. Tvary skály jsou na nich někdy tak malé a tak slabě vytištěné, že na nekvalitním žlutavém papíře se ve stínu nebo pološeru ztrácejí.

Ačkoliv v průvodcích jejich uživatelé nehledají žádné velké literární dílo, v Piskačově Tatrách uhodí do očí mnohé vady na kráse textu.

Časté jsou stylistické neobratnosti a pravopisné chyby, ač podle tiráže měla korekturu dělat Eva Hrachovinová z Ústavu pro jazyk český. Autor místy lavíruje mezi češtinou a slovenštinou. Jeho Cesta ke Slnku je buď Cesta k slnku nebo Cesta ke slunci. To samé lze říci i o jeho titulku Malá Žltá stěna

Pár chyb udělá autor průvodce i v doprovodných textech. Dvakrát zmiňuje v doporučené výbavě svetry, zatímco se dnes oblékají výhradně bundy z fleece. Do lehčích cest obtížnosti III až IV doporučuje oproti těžším cestám jednoduché lano. Ale to by mělo být právě naopak! Jestli už by horolezec mohl někde používat jednoduché lano, tak na převislých nebo kolmých stěnách, kde nehrozí pády kamení a přeříznutí lana o ostré hrany. V položených trojkách a čtyřkách je právě tohle běžné.

Pokud předchozí řádky popisovaly jen drobné chyby, o fotografické příloze lze říci jen to nejhorší. Vybrané obrázky jsou špatné po technické i námětové stránce a jejich kvalita je určuje do odpadkového koše i u běžných fotoamatérů, natožpak profesionálů. Petr Daniš, Michal Valecký, Jiří Slezák a Petr Piskač dodali fotografie zadků nebo helem, nic jiného na jejich většinou rozmazaných dílkách není vidět.

Petr Piskač si dělá na několika místech průvodce reklamu na svoji komerční horolezeckou školu Horosport. Je nutno připomenout, že ne zcela korektně, protože čtenářům předhazuje, že kurzy vedou autorizovaní instruktoři Českého horolezeckého svazu. To v případě komerční výuky není žádné plus, neboť instruktoři mají vzdělání a pověření na výuku nováčků pouze ve sportovních oddílech svazu a nikde jinde, zejména ne v komerční sféře, kde platí úplně jiná pravidla. Petr Piskač tak své možné budoucí klienty mate zavádějícím tvrzením.

Závěrečný výsledek podle recenzenta nakonec zní přesně podle úsloví "Jednooký mezi slepými králem." Piskačův průvodce je užitečnou pomůckou v situaci, kdy není k dispozici jiné rozsáhlejší dílo. Zároveň činí dojem, jakoby autor neměl nad sebou přesného editora, který by doladil formální stránku a vychytal drobné chyby.

Výběr horolezeckých cest ve Vysokých Tatrách:

Praha, vlastním nákladem 2003. Vázané. Orientační cena 269 Kč.

Výber najkrajších klasických ciest, 1. diel:

Starý Smokovec, vlastním nákladem 2003. Brožované. Orientační cena 230 Kč.