Vracím se ke Svatému Jánu, kde nás kdysi Franta Kutta protáhnul spoustou cest, a nakonec jsme se později jako bažanti, stejně jako Franta na svých cestách, dali do prvovýstupů. Výsledkem našeho snažení na Dušičkové stěně je Prvomájová cesta z roku 1968.
I v té jsme, stejně jako Franta, použili hodně smyček. To dneska skoro nikdo nedělá.
Jak se dnes leze Dušičková spára: Psycho ve Svatém Janu
O Dušičkové stěně bylo kdysi známo jen toto: "Dušičková stěna (oblast Svatý Jan pod Skalou) má ve svých hladkých srázech pilíř, který vytváří kout s Dušičkovou spárou. Vpravo na pilíři je výrazná hrana, od které vede vlevo úzkou spárou a přes převisy Dušičková cesta."
Podle mých záznamů obě cesty dělal Franta Kutta. Dušičkovou stěnu v roce 1943 s Jirkou Malíkem a Dušičkovou spáru se Z. Marešem a I. Novotným v roce 1944. Obě cesty byly ohodnoceny obtížnostmi tenkráte nejvyššího stupně. Stěna byla za VII a Spára dokonce za VIIb. Dnes už je to jinak.
Bažanti na vápenci v Českém krasu
Český kras (Barrandov, Koněprusy, Srbsko, Šanův kout a skály ve Svatém Jánu) byly rejdištěm Franty Kutty prakticky od samého počátku, kdy se v této oblasti začalo lézt. Velkou část cest Franta udělal mezi roky 1943 až 1950. Několik pojmenování cest bylo ovlivněno jmény ženských, které se tenkráte kolem Franty motaly.
Franta nám tenkrát – bažantům - ukázal, co a jak se dá lézt na vápenci. Však to byly cesty, které kdysi udělal on nebo jeho kámoši. Jeho specialitou bylo zakládat smyčky a vkládat uzly do spár. Jasně věděl a přátelsky vyradil, kde jsou neviditelně zatlučené skoby.
Jenom smyčky, uzly a občas skoba
I tak jsem se v roce 1965 pěkně vybál, když mne Franta vzal na Dušičkovou stěnu do Svatého Jána. Tehdejší popis Dušičkové spáry ukazuje, jak jsme se dívali na lezení tenkrát a jak je to dnes:
"Po travnaté polici doprava vzhůru ke skobě. Hladkou stěnou (jistění smyčkou) a těžkým traverzem doleva po úzké liště na balkon, kde začíná vlastní spára. Zde jištění smyčkou. Odtud spárou místy převislou až k jejímu vrcholu (dvě smyčky), dále přímo nebo vpravo na vrchol pilíře. Po polici traverz vpravo ke skobě a hladkou stěnkou velmi těžko vzhůru k prvnímu převisu (smyčka) a úzkou trhlinou pod druhý převis."
Odtud vedla první varianta přímo přes převis přes skobu těžce dál přes vrcholové bloky nahoru nebo druhá varianta obchází převis a dále přes vrcholové bloky vzhůru. Tato varianta neměla velké možnosti jištění.
Dnes je v této cestě borhák a dají se použít vklíněnce a friendy, o nichž jsme tenkráte neměli ani šajnu. Dokážu si představit, jak by asi Franta řval, kdyby zjistil, že mu do jeho cesty přidali borhák anebo třeba i skobu. Na to byl celkem dost háklivej. Lézt uměl dokonce i ve svém později dost pokročilém věku.
Sakra je to už pěkně dávno, kdy jsem se tam třepal. Přes půl století.
Více o lezení na Dušičkové stěně
Barevné podzimní lezení v Českém krasu
Horské výstupy v Českém krasu
Doporučené vybavení (dnes)
Lano 50 m, helma, vklíněnce a velký friend, 5 expresek, 3 šroubovací karabiny, dlouhá lanová smyčka, jistící a slaňovací brzda, lezečky, lékárnička, mobil, průvodce.
Stáhněte: Horolezecký průvodce Svatý Jan
Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě