Hurá na Severní pól! Vrtulníkem

Přečtěte si zápisy a prohlédněte aktuální fotografie Františka Zemana, který šel spolu s dalšími turisty po zamrzlém moři k Severnímu pólu.

Spali ve stanu a veškeré zásoby táhli za sebou na pulkách (speciálních polárních saních).

9. dubna

RÁNO: Během spánku jsme na ledu urazili krásných osm kilometrů, bohužel špatným směrem. Situace se zdá být v našich podmínkách neřešitelná, a tak v poledne zavoláme helikoptéru, aby nás přiblížila k pólu. Fouká slabý vítr 30-50 km/hod, teplota -5 až -10 stupňů Celsia, pod mrakem, nicméně dobrá viditelnost, nesněží. Už abychom byli doma. Jsme 52,6 km od pólu na N89 31.736 E145 26.606.

ODPOLEDNE: Dnes v 13:50 hodin byl dosažen severní pól, ke kterému nás přiblížila helikoptéra. Drift byl tak silný, že nebylo v lidských silách k pólu dojít pěšky plánovanou trasou.

8. dubna

RÁNO: Dnes ráno v 9:04 hod GPS ukazuje N89 34.739 E145 03.345. Vítr je zcela proti nám, za noc nás vrátil o 4,5 kilometru a pól se vzdálil na 47 kilometrů. Stále věřím, že jej pokoříme ve stanoveném čase. Zvládáme vzdálenost posledního stupně, tj. za včerejšek jsem si připsali 11 kilometrů.

VEČER: Na cestu jsme se dnes vydali až v poledne, kdy se trochu zlepšilo počasí. Až do 16:00 bylo teplo kolem -10̊ C, ale špatná viditelnost. Po 17. hodině pak nastoupila sněhová bouře s větrem o síle až 100 km v hodině, se kterou jsme bojovali téměř hodinu a půl, abychom postavili stany. Vše máme mokré. Jediné suché místo je vnitřek spacáku. Doufám, že mi to vydrží. Když jsme dorazili na stanoviště, GPS ukazovala souřadnice N89 37.175 E143 03.518. Během následujících dvou hodin nás ale vítr zavál opět dále od pólu o celých 3,5 kilometru. Takže po devíti hodinách pochodu a boji s větrem jsme od cíle vzdálení 42,5 kilometru. Abychom dostáli předsevzetí dosáhnout pólu ve stanoveném termínu, musel by nám pomoci někdo zhůry! Bereme to zatím s nadhledem a říkáme si, kde se stala chyba. Že bychom chybně klikli na odkaz cestovní kanceláře a místo na dovolenou k moři jeli na pól?

7. dubna
VEČER: Středa byla opět náročný den. Po devíti hodinách vyčerpávajícího pochodu nás čekala další dřina. Brodění torosy a vodou. Na některých úsecích jsme museli sundat lyže, abychom prošli. Poté jedenapůlhodinový boj o postavení stanu. Rychlost větru dosahovala až 100 km/hod. Ve 22:37 hodin večer nám k pólu zbývá 42,5 kilometru.

6. dubna

RÁNO: Je 6. dubna 7:45 hodin ráno. Téměř celou noc jsem nespal. Do toho GPS ukazuje, že nás vítr zavál zas o kus dál od cíle. Aktuálně jsme na souřadnicích N89 31.471 E127 30.765 a k severnímu pólu zbývá 53,1 kilometru.

5. dubna

RÁNO: Probouzíme se do sychravého rána. Fučí silný vítr a je zataženo. Vítr je tak silný, že se od večera změnila naše poloha o 3,91 kilometru směrem na jihovýchod. Bohužel to znamená, že jsem o tuto vzdálenost dál od svého cíle. Pro lepší představu dodávám, že teď ráno se během mého pětiminutového měření drift posunul až o 100 metrů.

VEČER: Nyní jsme tedy na pozici 89.40245,125.5430166771. Ve stanu máme vše mokré, ale i to patří k arktickým podmínkám, a tak se balím. Za chvilku vyrážíme. Již ve stanu se v myšlenkách vracím k dnešnímu, zatím nejnáročnějšímu, dni pochodu. Za 10 hodin máme v nohách celkem 18 kilometrů, ale díky silnému větru a pohybu ledu GPS ukazuje pouhých 15. Nyní jsme na pozici N89 32.929 E123 36.981 a k pólu zbývá 50,4 kilometru. První dvě hodiny dnešního úseku jsme se doslova drali torosem, který místy dosahoval až pěti metrů. Nejedenkrát jsem se neudržel na nohou, upadl na záda, bojoval s kusy ledu… Jednou jsme boj s ledem neměli šanci vyhrát, a tak jsme byli nuceni vrátit se a neprůchodný úsek obejít. Takzvané torosení je úkaz, kdy se vlivem silných mořských proudů o sebe třou obrovské kry, které se drtí, přetlačují a pohybují, a tím vzniká hromada nalámaných kusů ledu, které mohou někdy vážit i několik metráků. Led přitom vydává kvílivé zvuky a vy máte pocit, jako byste se dívali na obrovský mlýn, jenž tu obrovskou ledovou masu mele. Cestou poslouchám Jarka Nohavicu. Zejména Grónská písnička vtipně dokresluje skutečnost, kterou nyní prožívám. A ještě bych rád zmínil, že norské instantní jídlo se mi čím dál více zdá nepoživatelné. Tím spíše, že jej jíme stále dokola. Představivost pracuje na plné obrátky - domácí strava pro mne nyní získává jiný rozměr, má mnohem větší cenu než dříve. A zapil bych ji Kofolou! Dobrou noc. P.S. A vychlazené pivo čeká v základním táboře.

4. dubna

RÁNO: Je ráno 4. dubna. Po jedenáctihodinovém tvrdém spánku jsem se na souřadnicích N89 14.297 E120 28.547 vzbudil do krásného rána. Je o poznání větší zima, ale obávaná studená fronta nedorazila, je slunečno a bezvětří. Po snídani bez zbytečného zdržování zase vyrážíme. Očekávám stejný režim jako včera, každé dvě hodiny nás čeká krátké zastavení a odpočinek. Držíme si palce, abychom zvládli minimálně stejný úsek jako včera. Rád bych touto cestou také poděkoval všem, kteří mě v SMS zprávách podporujete a držíte mi palce. Zejména pak Jirkovi Soljakovi patří velké dík za jeho podporu. Večer na slyšenou.

VEČER: Po devítihodinovém pochodu máme dalších 20 kilometrů za sebou. Jsme o kilometr lepší než včera! Celkem tedy máme z trasy ukrojeno 45 kilometrů a k dosažení Severního pólu nám zbývá pouhých 65 kilometrů. Nacházíme se na souřadnicích N89 25.028 E122 35.192. Subjektivní pocit z dnešního pochodu není tak pozitivní. Šlo se trochu hůře. V -40 ̊C jsme se museli doslova brodit přes pětimetrové toros a silný jižní vítr nám příliš nepomáhal. Nekompromisní mráz nám připravil také gastronomický špek - k energetické chuťovce, špeku, přimrzl papír tak, že se stal nepoživatelným. A kolega Jára Cimrman by dodal: "Tyčinky Corny jsme zapomněli vynásobit dvakrát!" Sám sebe jsem zaskočil vysokou spotřebou čokolády a Corny docházejí… Již jsme po večeři - sním o sofistikovanější stravě a chystám se k odpočinku. Jsem zvědav, kam nás do rána vítr zanese.

3. dubna

RÁNO: Dnes ráno jsem poprvé zažil, když se půda hýbe pod nohama. Samozřejmě půdou myslím led. Během noci jsme se díky pohybu driftu posunuli o 500 metrů na souřadnice 89.06003333,119.8232833337. Noc byla klidná, spal jsem dobře. Je 7:38 hodin, mrazivé ráno. Slunce na sebe nechává čekat, je pod mrakem. Po snídani se vydáváme na cestu.

VEČER: Po devítihodinovém pochodu a 19 kilometrech se nacházíme na souřadnicích N89 13.985 E119 47.969. Počasí nám přálo, slunce svítilo po celý den a bylo bezvětří. Jen na mokro a vlhkost si zvykám. Po 19. hodině večer ale opět přituhlo. Odhaduji, že se blíží studená fronta. Samotný pochod jsem zvládl bez obtíží. Každé dvě hodiny děláme krátkou pauzu na rychlé doplnění energie, nejčastěji v podobě čokolády. Ohlédnu-li se do minulosti, tak ani za posledních 15 let jsem nesnědl tolik čokolády dohromady jako tady. S kolegy během pochodu v podstatě krom přestávek nekomunikujeme. Každý jsme maximálně zahalen proti mrazu, že bychom se ani neslyšeli. Dojmy si krátce sdělíme večer. Nejedná se ale o žádné dlouhé sezení, unaveni celodenní námahou ulehneme brzy. Stan sdílím s Mirkem Jakešem. V dalších stanech jsou také po dvou ruští kolegové a Francouz. Jsem zvědav, o kolik kilometrů dál či blíž Severnímu pólu se zítra vzbudíme.

2. dubna 

VEČER: Přesun do výchozího bodu expedice proběhl bez komplikací. Nyní již máme v nohách prvních pět kilometrů výpravy za Severním pólem. Tato první část trasy nám trvala 2,5 hodiny. Aktuálně se nacházíme na souřadnicích N89 03.434 E119 58.365. Je osm hodin večer, -35̊C a bezvětří. Ve srovnání se zimou venku je ve stanu příjemně teplo, ale vlhko. Mám dobrý pocit. Z nových přátel, ze sebe, ze všeho, co jsem dnes prožil. Jde to dobře. Čeká mě první noc ve stanu v polární krajině.

POLEDNE: Přituhuje. Po 2,5hodinovém letu jsme přistáli na Barneu a v -29̊ C jsme absolvovali poslední přípravy v základním táboře. I přes třeskutý mráz je krásné počasí, slunečno. Gigantické slunce visí nad obzorem a polární krajině dodává nepopsatelný ráz. Nacházíme se na souřadnicích N89 27.408 E089 33.487 ve vzdálenosti 66,7 km od Severního pólu. Ještě během odpoledne se letecky přesuneme do výchozího bodu expedice celých 100 km od Severního pólu. Odlétáme ve 14:30.

1. dubna

VEČER: Dnešek se stal mou první zkušeností v roli skutečného polárníka. Během poloviny dne, kterou jsme s kolegy-polárníky strávili na pobřeží , jsem si vyzkoušel výstroj, stavbu stanu a ovládání nezbytných technických pomůcek. Vše potřebné včetně jídla na devět dní a podpůrných energetických prostředků jako je slivovice, špek a lovecký salám mám již zabaleno na saních, které jsem si také vyzkoušel táhnout - hodili by se mi psi. Ve zbylém čase jsem navštívil také místní muzem. Ve fotogalerii můžete shlédnout některé unikátní kousky místní fauny. Během příprav jsme se všichni spřátelili. Věřím, že tato expedice bude vedle velké dřiny také pěkná zábava. A zítra odlétáme do základního tábora na Barneo.

30. března 

RÁNO: Začíná to zajímavě… první informace, která mne zastihla jsa již na cestě, byla, že Miroslav Jakeš zapomněl batoh. Naštěstí v něm nebyly nijak zásadní věci potřebné k přežití na severním pólu nebo věci, které bychom nemohli nahradit na Špicberkách. Jedná se o kytaru, satelitní telefon, náhradní baterie, nějaké jídlo na cestu a dva dřevěné džbány na pivo. Poslední položka se sice jako zásadní jeví, nicméně je nahraditelná.

ODPOLEDNE: Druhou perličkou bylo přistání v Oslu, které nám zpestřili pozemní pracovníci letiště, kteří nedokázali přistavit chobot pro výstup z letadla. A tak jsme byli nuceni letadlo opustit přes zadní plochu. Kdy se vám to naskytne?! Cestou z Osla jsme měli krátké mezipřistání ve finském městě Törso, kde přistoupili další poutníci na sever. A pak už hurá na Špicberky. Oproti nastupujícímu jaru v Evropě je tu ukrutná zima, minus 19̊C a silný vítr. Ovšem město, krajina, scénerie úchvatné.

VEČER: Po příletu na Svaalbard jsme se s ruskými kolegy přesunuli do města a ubytovali. Po krátkém rozkoukání jsem vyrazil na obhlídku města a v ukrutné zimě kolem minus 19̊C a silném severáku od moře jsem strávil 1,5 hodiny venku. První dojmy jsou velmi pozitivní. Po chvilce vliv mrazivého počasí ustoupí hřejivým pocitům z krásných scenérií a pohledů na nekonečný led a sníh. Podařilo se mi zde vstoupit také na akademickou půdu a navštívit místní Universitetssenteret Pa Svaalbard a Norský polární institut. Muzeum bylo bohužel zavřené, tak jeho prohlídku musím odložit. Odpoledne pak proběhlo setkání všech členů expedice spolu s průvodci a organizátory. Hlavní organizátor, pan Viktor Boyarski, na mě udělal dojem. Zkušený polárník a příjemný člověk. Jestli jsem měl vůbec nějaké pochybnosti, tak po setkání s ním se rozplynuly.

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě