Kilimandžáro na lyžičkách

Ačkoliv tam vrcholilo kalendářní období sucha, na Kilimandžáru i nedaleké Mount Keňa leželo spousta sněhu a další stále připadává.

18. února

Z Kilimandžára na lyžích

Petr Jahoda sjel z nejvyššího vrcholu Kilimandžára - Uhuru Peak (5895 m n.m.) na krátkých lyžích Big Foot do sedla Stella Point. Níže již nebyl sníh. Kilimandžáro již sjelo na lyžích několik lidí, ale není známo, že by se o toto někdo pokusil na bigfootech. Navíc na vrcholu Uhuru obvykle nebývá sníh a lyžaři tedy sjíždějí jen ledovce, které začínají v nižší výšce.

Původně plánovaný sjezd Kilimandžára na kole se nemohl uskutečnit. Na poslední chvíli tomuto zabránila správa národního parku Kilimanjaro tím, že nařídila ze čtvrtého postupového tábora Baranco Hut jen dva dny před dosažením vrcholu sopky odnést kolo z parku.

4. února

Sjezd z Mount Keňa dokončen

Můj třetí sjezd Mount Keni na kole začal netradičně v pět hodin večer. Po několikahodinovém sněžení s deštěm jsem o půl páté sbalil stan a v pět jsem vyrazil. Cílem byl pouze nejhorší úsek cesty z Austrian Hut (4700) k Mintos Hut (4200 m). To je úsek, kde se musí hodně přenášet, cesta vede z kopce ale několikrát i do kopce. Tato část je prakticky na kole nesjízdná. Na kole mi to trvalo skoro stejně dlouho jako Pifovi a Zuzce pěšky, tři hodiny.

Jeden jediný krásný prudký sjezd, který by se dal za normálního počasí sjet, jsem tentokrát sjel jen do dvou třetin. Pak už tam bylo pět centimetrů hluboké bahno, ve kterém kolo neovladatelně klouzalo. Při značné strmosti už se nedalo hovořit o jakékoli míře bezpečnosti. Tady jsem si blahořečil, že jsem se rozhodl pro kotoučové brzdy. Fungovaly perfektně, kdežto klasické véčka by to tady nezvládla. Dál následovaly zase skály a velké kameny. Závěrečnou bažinu jsem si také vychutnal. Do kempu jsem přijel v půl osmé večer, vyčerpaný a totálně propocený. Byla to neskutečná dřina.

Za světla čelovky jsem postavil stan, snědl dvě sušenky a šel spát. Na víc jsem neměl sílu. Další den ráno jsem vstával spolu s Pifem a Zuzkou ve čtyři. Oni odcházejí v pět, aby stihli dojít do 10:30 na bránu parku k Chogoria Gate ve 3000 m. Já pojedu až v šest, kdy začíná být světlo. Cesta je plná kamení, nemá smysl riskovat s čelovkou.

I z Mintos Hut je cesta dál do kopce a z kopce a z části nesjízdná pro skály a velké kameny. Za druhým hřebínkem jsem si uvědomil, že jsem v kempu zapomněl návleky, musím se pro ně vracet. Tím jsem ztratil skoro hodinu. Zato se ale úplně rozednilo a můžu se kochat krajinou a nádherným kaňonem. Skály a časté nesjízdné úseky pokračují až do výšky kolem 4000 m. Okolo překrásného Michalesonova jezera, na které koukám shora až na hřeben nad údolím řeky Nithi. Teprve odtud se dá plynule jet. Cesta je extrémně kamenitá. Jízda je velmi náročná. Vyžaduje maximální koncentraci. Často si musím odšlápnout, nebo naopak naskakovat na rozjeté kolo.

S SPD šlapátky, nebo s klipsnami by to bylo absolutně nemyslitelné. Musím být stále ve střehu. Dvakrát se mi podařilo předběhnout kolo, to když se mi šlapátka zasekla mezi dvěma velkými kameny, kam už se prostě nevešla. Jednou jsem si přeskočil řídítka, když jsem trefil předním kolem příliš velký kámen. Ale stejně je tato část sjezdu nádherná a značně obtížný terén mne baví.

Hřeben nad řekou Nithi je scénicky nekonečně krásný. Nádherné pohledy do hlubokého kaňonu řeky, nebo na Michalesonovo jezero s Vivieniným vodopádem mne nutí často zastavovat a fotografovat. V těch chvílích si mohu také odpočinout. I tato část cesty je fyzicky velice náročná. Odemkl jsem přední vidlici a sundal nepromokavou bundu. Svítí sluníčko a tak dál pokračuji jen ve spodním prádle. Jede se o poznání lépe. Přes velké kameny se i tak natřásám jako na divokém býkovi. Je neuvěřitelné, co všechno tohle kolo zvládne. Troufám si víc a víc. Tahle skalka by také mohla jít. Vyšlo to. Je to nádherná euforie. Hledám, kde končí možnosti tohoto kola, ale moc se mi nedaří tu hranici najít. Naštěstí.

Bohužel nic netrvá věčně. Snad za hodinku jsem v Road Hed campu. Odtud už je to po terénní cestě do Chogoria Gate (Meru Mt. Kenya Bandas) ve 3000 m jen kousíček. Jsem zde kolem půl desáté. Přes hodinku vyřizování a zařizování terénního auta pro kamarády, odhlášení se z parku a už zase frčím dál po cestě podobné spíše tankodromu dolů do Chogorie, kde na přátele počkám v restauraci Cool in, jak jsme se dohodli.

První fotografickou zastávkou je cedule varující před divokými zvířaty. Již v parku jsem narazil na sloní a buvolí výkaly, kousek od brány dokonce i na stopy velkých koček. Před léty jsem zde viděl servala, ale o tom, že by zde mohli být i lvi nebo levharti, nic nevím. Kličkuji mezi půl metru hlubokými kolejemi a potkávám starý Landrover s řetězy na všech kolech, který jede pro mé přátele. Řetězy se dávají na strmé úseky cesty. Je zde dost bláta a v prudkém svahu by ani Landrover bez řetězů nevyjel.

Další zastávkou je bambusový háj. Tady si neodpustím kolo vyfotit, stejně jako jsem si to neodpustil těsně před bránou. Tam to byla překrásná scenérie, tady zase bambus mému kolu hezky sluší. Kolem poledne jsem už v restauraci Cool in a dávám si studené pivo a dobré skopové maso.

Sjezd Mount Keni na kol tím skončil. Nebyl to plnohodnotný sjezd, přenášení bylo více než by se slušelo, ale jak jsem se sám přesvědčil, stoprocentně nelze sjet Mount Keňu žádnou cestou. Přede mnou již tuto horu někdo na kole sjel, ale musel mít stejné problémy jako já.

30. ledna

Lenana 4895 m n.m.

Právě jsme za nádherného slunečného a teplého počasí dosáhli všichni tři v naprosté pohodě vrcholu Lenana. Dnes pojedu na kole ještě z Austrian Hut k Mickinders Hut, pak se vrátím na Austrian Hut, kde ve výšce 4 700 m přespíme a zítra se možná pokusíme o nejvyšší vrchol Mount Keni, Batian, dosažitelný pouze horolezeckou technikou. Přímo z vrcholu Lena zdraví všechny příznivce Petr Jahoda, Pif a Zuzka

27. ledna

Pořád sněží

Petr Jahoda společně se dvěma přáteli vydává znova na Mount Keňu. Martin Dufek a Zuzana Mlčochová přiletěli včera. Přivezli některé věci, které si Petr Jahoda objednal z republiky. Mimo jiné i nové, hrubější pláště, jiná šlapátka a vhodnější boty. Mezi dovezenými věcmi byly také krátké lyže.

Následujících několik dní bude Petr Jahoda na Mount Keni dále trénovat pro sjezd Kilimanjara. Pokusí se znovu, pravděpodobně dvakrát sjet Mount Keňu. Tato část cesty je do projektu zařazena hlavně z důvodu aklimatizace vrcholového týmu pro samotný výstup na Kilimanjaro. Všichni se tedy budou zdržovat v co možná nejvyšších nadmořských výškách.

Již měsíc v Africe na horách denně sněží. Proto je v tuto chvíli sjezd Kilimanjara na kole skutečně velkou neznámou. Přesto se Petr Jahoda pokusí udělat maximum. Sjezd na lyžích je stále brán jen jako nouzová varianta.

Nejčerstvější zprávy z Afrických hor máme od Romana Langera. Lezl Mount Keňu před týdnem a také mu sněžilo.

22. ledna

Smrt turistky na Mount Keňa

Dnes ráno si nejvyšší hora Keni vyžádala oběť. Z výstupu na vrchol Lenana se zřítila belgická turistka. Pád skončil tragicky. Belgičané vystupovali na Mount Keňu stejnou cestou jako my před dvěma týdny. Pravděpodobně je zaskočilo velké množství sněhu, kdy se i malá nepozornost může stát osudnou.

Nad pohořím Aberdare bylo úplně černo. To znamená, že na Mt. Keni a Kilimanjaru asi zase padá sníh. Copak v Africe nikdy nepřestane sněžit? Zítra, pokud bude alespoň chvíli hezké počasí, konečně uvidíme Kilimanjaro. Jedeme do Amboseli, jediného parku v Keni, odkud je Kili vidět. Konečně na vlastní oči uvidím, jak to zde skutečně se sněhem vypadá. Do pokusu o sjezd mi zbývají ještě necelé tři týdny. Jednou se to počasí přece musí otočit!

21. ledna

Lyže místo kola?

Petr Jahoda se vrátil z Národního parku Amboseli, odkud jsou výhledy na Kilimanjaro. Jeho obavy se potvrdily. Celá hora je od 800 – 1200 metrů nad mořem pokryta kompaktní, souvislou vrstvou sněhu. Téměř celý vrcholový kužel sopky svítí do krajiny podobně jako Mount Blanc. Je to něco naprosto neuvěřitelného. "Takto zasněžené Kilimanjaro jsem dosud neviděl nejen na fotografiích, ale ani na kreslených obrázcích," uvádí Petr Jahoda.

Do sjezdu Kilimanjara na kole zbývají ještě necelé dva týdny. Petr Jahoda doufá, že se počasí konečně otočí, ale zatím tomu nic nenasvědčuje. V Keni je vzhledem k ročnímu období stále poměrně chladno, nejjasnější počasí je polojasno a v horách je většinu dne zataženo. Lze se domnívat, že na Kilimanjaru již nejméně čtrnáct dní denně sněží.

Z Těchto důvodů Petr Jahoda uvažuje o alternativě a to o sjezdu Kilimanjara na lyžích, pokud se mu je podaří dopravit z České Republiky do Keni.

8. ledna

Výměna espédéček

Petr Jahoda vystoupil na jeden z vrcholů nejvyšší hory Keni Mount Kenya (5199) na Lenanu (4895). Po dosažení vrcholu Lenana tréninkově sjel na horském kole ze sedla poblíž Austrian Hut (4790) k chatě Mackinders Camp (4200). Tato nejobtížnější část sjezdu Mt. Keni měla za úkol prověřit samotné kolo, outdoorové vybavení a techniku jízdy v terénu velmi podobném tomu, který bude na Kilimanjaru.

Od chaty Mackinders Camp Petr Jahoda pokračoval na kole ještě asi tři kilometry do výšky přibližně 3950 m, kde bylo kolo složeno zpět do brašny a sneseno dolů. Stalo se tak proto, že cestou Naro Moru není možné jet na kole. Petr Jahoda se pro ni rozhodl jen proto, že sjezd z Austrian Hat k řece Severní Naro Moru je značně strmý a nejpodobnější podmínkám, které ho budou čekat na Kilimandžáru.

Podmínky sjezdu byly neplánovaně velmi obtížné. Přesto, že v Keni a Tanzanii v současné době vrcholí období sucha, těsně před příletem Petra Jahody do Keni, několik dní pršelo. Ve vrcholových částech Mount Keni bylo neobvykle velké množství sněhu.

"K vrcholu Lenana jsme vystupovali od severu cestou Sirimon Rote. Ve vrcholových částech procházel výstup souvislými strmými sněhovými plotnami. Bylo to trošku podobné jako alpský výstup třeba na Gran Paradiso. Na Mount Keni, která leží prakticky přímo na rovníku, jsem něco takového ještě nezažil,“ uvedl Petr Jahoda.

"Ze začátku sjezdu situovaném západně, byly části pokryté sněhem, nebo mixy sněhu s kameny. V nejstrmější části už sice sníh nebyl, ale písek a šotolina byly sněhem a mrazem velmi načechrané a měkké jako houba. Kolo klouzalo po kamenech se sněhem, nebo se bořilo do měkké šotoliny a bylo obtížné ho ovládat."

Horské kolo, které Petr Jahoda složil a vyzkoušel ještě v posledním postupovém táboře Shipton Camp (4236), fungovalo perfektně. Ukázalo se však, že pro takto obtížný sjezd nejsou vhodná SPD šlapátka. Přesto že je Petr Jahoda původně sám zvolil, po zkušenostech ze sjezdu Mount Keni se rozhodl pro jejich výměnu za šlapátka krosová, bez klipsen. 

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě