Předstartovní test české nanomembrány 3L

Říkám jednoznačně ano, je použitelný. Vyznačuje se pevností a lehkostí, ale třeba také tím, že nepříjemně nešustí. Hlavní výhodou je vynikající paroprodyšnost.

Co hodnotím?

Bundu s kapucí z modré 3-vrstvé nanomembrány, svitavské produkce. V první řadě musím dodat, že parametry membrány pro mě byly neznámou veličinou. Tkanina byla slaminována na zkoušku, tehdy ještě v provizorních výrobních podmínkách. A u bundy jsme nepodlepovali švy.

Čím bunda prošla?

Navštívil jsem v ní střední velehory tří kontinentů, v našem prostředí jsem v ní běhal a jezdil na horském kole. Materiál je příjemně měkký. Tudíž vůbec nešustí, což je jinak nepříjemné hlavně při běhu.

Hrubší membránové tkaniny jsou hůře slisovatelné do plného batohu a hrozí oddělování vrstev od sebe. Zde jsem neměl obavy. Bunda z této membrány působí lehkým dojmem, byť jde jen o pocit a váhově se vyrovná jiným, konkurenčním výrobkům. Protože příliš tenký materiál nepřesvědčí, že by odolal otěru a hrubému zacházení v horách.

Vítr materiálem neprojde. Což je přirozené, povrchově jde vlastně o polyamidový šusťák, který díky své hustotě vítr nepropustí. Ale to dokáže každá, i ta nejlacinější bunda. Čím se odlišuje jakákoli membránová bunda od šusťákové, je paropropustnost. Tedy odvod tělesné vlhkosti ve formě par. V podstatě je to důvodem, proč si relativně drahou membránovou bundu pořizujeme.

Horské túry jsem v bundě podnikal na Mont Blancu, v marockém Atlasu a tádžických Fanských horách. Tedy do nadmořské výšky kolem 4 až 5 tisíc metrů. Vše za relativně dobrých podmínek, co se týče počasí, s batohem těžkým 20 až 25 kg.

Bunda nepřekvapila ani nezklamala

Více jsem ji prověřil v zimě, na ledech Vysokých Tater. Zde už je velmi nepříjemné, když se zpotíte při intenzivním lezení a poté během jištění na vás pot zmrzne. To se nestalo, membrána stíhala odvětrávat vlhkost bez sebemenších problémů. Což uvítáte i při cyklistice, když do kopce z vás pot jen lije, při jízdě z kopce potom neprochladnete. Membrána mě příjemně překvapila při běhu, kdy i v kopcovitém terénu solidně vlhkost odvětrala. Jinak jsem v minulosti membránové bundy na běh zkoušel, ale stabilně nepoužíval. Velmi brzy se srážela na rubu značná vlhkost. Větrací otvory v podpaždí nebyly prakticky třeba.

Pojďme k nepromokavosti. V horách jsem se s deštěm prakticky nesetkal. Pokud ano, třeba při stoupání v zalesněných spodních partiích Mont Blancu, tak s 25 kg batohem prostě nelze stoupat v žádné bundě. Termo triko bylo dostačující a poměrně rychle schlo. Za velmi silného deště jsem byl opakovaně v bundě běhat. Membrána vodě odolala, nepromokla. Překvapilo mě, že při logicky vysoké vlhkosti vzduchu stále stíhala odvětrávat. Díky hydrofobní úpravě na ní nezůstával ani padající sníh, vločky sjížděly dolů.

Jak jsem se už zmínil, švy nebyly podlepené. Nesetkal jsem se se studií, která by porovnala vliv nezalepených švů proti bundě se švy zalepenými. Pokud nenosíme membránovku jen jako drahou pláštěnku – nebudeme spokojeni, není k tomu určena - tak v mraze jde hlavně o odvod potu a bez zalepených švů se obejdeme. Za solidního počasí jsem absenci lepení jakkoli nepocítil, ve vánici sníh tkaninou nepronikl ani ve formě vlhkosti. Při hodinovém běhu v silném dešti se vytvořily dvě velmi malé mapy vlhkosti na rameni a na hrudi. Tedy na místech švů. Vzhledem k síle deště skutečně nepatrné, ale při zalepení by zde asi nebyly.

Materiálem je polyamid, ne obvyklý polyester. Tudíž by měla bunda slušně odolat oděru při značné pevnosti proti roztržení. Byť vzdušný materiál působí dojmem lehkého šusťáku a nanomembrána není pružná, tak nehrozí roztržení bundy.

Bunda neprošla velkou zátěží, ale i popruhy batohu nebo zmrzlý firn umí své. Na druhou stranu, v podmínkách hor jsem ji rozhodně nešetřil. Opotřebení však znát nebylo.