Památný Czedikův gloriet na Studničním vrchu u Litvínova se dočkal znovuzrození.
Století po opilých hornících
Jde o celodřevěnou stavbu se střechou z kanadského šindele. Vede k němu tři sta metrů dlouhá cesta od nedávno opraveného sirnato-železitého pramene pod Studničním vrchem. Lesní porost je nově pročištěný, čímž se zlepšil výhled do nejbližšího okolí.
Gloriet byl postaven litvínovským Horským spolkem (Erzgebirge-Verein, později Gebirgsverein) nad lázeňským pramenem v roce 1892. Spolek ho pojmenoval po Aloisi Czedikovi, který se zasloužil o vybudování vlakového nádraží v Louce u Litvínova. Svému účelu však sloužil jen krátce, byl totiž po deseti letech zničen vandaly. V roce 1901 ho zdemolovali opilí horníci. Od té doby existoval na Studničním vrchu pouze základ drobné stavby v náznacích.
Rekonstrukci za 160 tisíc korun financovaly Lesy České republiky.
Obnova probíhala podle vzorových dobových fotografií, jednotlivé fáze byly konzultovány s Klubem přátel historie Litvínovska a též samotným městem Litvínov. Žáci a učitelé Sportovní školy v Litvínově pomohli při úklidu lokality Studničního vrchu.
Lázně v Horním Litvínově
V Horním Litvínově (Leutensdorf) se objevovaly a mizely prameny mineralizované vody od nepaměti. Geologicky to souvisí s pozůstatky sopečné činnosti v okolí Chebu a také s masivní těžbou nejprve cenných kovů a později hnědého uhlí.
Radioaktivní, železité a sirnaté, které na těchto pramenech založily svoji živnost, byly v provozu od roku 1823 do 1947. Jejich zakladatelem se stal Josef Kempe, který objevil na své zahradě železitou vodu a svedl ji do několika koupacích van v dřevěné přístavbě u domu. Josef Jenak vyměnil roku 1835 staré vany za šest kamenných a léčil v nich především revma.
Lázně se nikdy nestaly bohatým léčebným městem jako Karlovy Vary nebo Mariánské Lázně. Teprve roku 1877 manželé Walterovi přistavěli další patro jediné lázeňské budovy v obci. Ovšem kvůli chybějícím penězům byly lázně v Horním Litvínově uzavřeny mezi lety 1914 až 1921. Když se je podařilo znovu otevřít, prameny roku 1924 vyschly.
Když se Gustavu Guttwaldovi podařila navrtat nový pramen, lázně znovu otevřel v roce 1928. Zdálo se, že konečně prolomil omezující malost - provoz rozšířil na celý rok, zavedl elektrické osvětlení, ústřední topení, postavil terasy a zřídil několik pokojů pro lázeňské hosty.
Lékaři objevili, že voda je silně radioaktivní. V lázních se tedy začala léčit dna, revmatismus, ischias, neuralgická onemocnění, ochrnuti a doléčovaly se tady komplikované zlomeniny. Po 2. světové válce odešlo německé obyvatelstvo a s ním i majitelé lázně, zbytek byl odsunut. Lázně, během války už částečně zpustlé, zchátraly úplně a po zestátnění roku 1947 byly uzavřeny.
Z toho se už nikdy nevzpamatovaly. V 50. letech minulého století se v objektu lázní ještě opravovovalo ve snaze je znovu zprovoznit, ale nedotáhlo se to do konce. Lázeňský dům nakonec roku 1956 předán k obytným účelům a v roce 1985 byl zbourán.
Na místě historických Litvínovských lázní je od letoška opravený pramen s lavičkami a o kus dál Czediků gloriet. Voda je dnes železitá, obsahuje mangan, síru a radioaktivitu. Není klasifikována jako pitná, ale kdo se z ní občas napije, toho určitě nezabije.
SOCHY: Litvínov - galerie pod širým nebem
Čtete o podobném zdroji: Pramen Luna v Lounech