Hašler: Ježíšmarjá ze Sibíře hoši domů jdou

Za Sibíře hoši domů jdou aneb Hrůzostrašná píseň o tom poplachu popisuje politické spory v první republice. Dnes už ví jen pár historiků, o co přesně šlo. Karel Hašler ovšem ve své době popsal motivace politiků, které všichni znali z novin i veřejných vystoupení.

Hašlerova píseň paroduje strach tehdejších politických elit a válečných zbohatlíků z návratu disciplinovaných a po zuby ozbrojených legionářů. Písnička s humorem popisuje, jak se všichni, kteří během války rýžovali na bídě ostatních nebo dělali pochybnou politiku, třesou strachy, až legionáři dorazí do Prahy a udělají tam pořádek.

Připomeňme, že kuplet vyšel tiskem roku 1919, kdy byli ještě všichni nadšení z rozbourání Rakouska-Uherska, konce 1. světové války a vzniku Československé republiky. 

Ze Sibíře hoši domů jdou... 
Hrůzostrašná píseň o tom poplachu

Karel Hašler

1.
Poslechněte lidé vážení,
jaké bylo u nás zděšení
po té hrůzostrašné zprávě,
že sibiřští chlapci právě
zahájili do Čech velké tažení,
po té hrůzostrašné zprávě,
že sibiřští chlapci právě
zahájili do Čech velké tažení.
Ježíšmarjá, to je k zbláznění!

2.
Syrový prý řekl dohodě,
že nebudou čekat na lodě,
|: je to sice úkol těžký,
ale, když prý půjdou pěšky
budou tady dříve nežli po vodě. :|
A hned nastal poprask v národě. 

3.
Ze Sibiře hoši domů jdou!
rozkřiklo se u nás pojednou,
|: Zemínové praskla blůza,
každý křičel: To je hrůza,
ze Sibiře regimenty do Čech jdou! :|
Bože, chraň vlast naší ubohou!

4.
Švehla, jenž se právě oholil,
vzkřiknul: Kdopak jim to dovolil?
|: Tusar pustil z ruky vesla,
s ministerského spad’ křesla,
sezelenal rázem jako krokodýl. :|
Tohle nám vše Kramář nadrobil!

5.
Fráňa řekla myslíc na matky:
Vždyť jim přijdou na krk na svátky!
|: Zůstaňme jen při dohodě,
že je americké lodě
z Ruska budou vozit do Čech na splátky; :|
nebo aspoň jejich ostatky.

6.
V Právu lidu honem napsal šmok:
Ze Sibiře do Čech není skok,
|: Kramář sved’ je k tomu kroku,
když tam byli přes pět roků,
mohli tam přec zůstat ještě jeden rok, :|
jak si přeje bolševický blok!

7.
Agrárníci ze všech českých měst
na Sibiř hned psali dlouhý list:
|: Hrdinové velkomožní,
počkejte na přes rok do žní,
letos už tu sami nemáme co jíst, :|
jak to možno ve Venkově číst!

8.
Naše svatá hierarchie
řekla: S bohem, světe, adié!
|: V „Čechu“ nadávali vztekle;
Tohleto si Kramář v pekle
od našeho pánaboha vypije! :|
Štěstí, že už Kordač tady je!

9.
Alojs Můňa na Pankráci zbled’,
když tu zprávu v Právu lidu čet’.
|: Tohleto mi nenapadlo,
pošlete mi nové prádlo,
mně se zdá, že jsem si do něčeho sed’! :|
Více, říci chudák nedoved’.

10.
Strach se zmocnil Pepka Stivína:
Ježišmarjá, to je novina!
|: Ale sotva svěsil hlavu,
dostal od Šmerala zprávu:
Já ti pošlu, Pepku, vojsko z Berlína, :|
vždyť jsme s Němci jedna rodina!

11.
Hrůza šla na pány keťasy,
začali se chytat za vlasy
|: svatý Orte, Netušile,
přišla na vlast těžká chvíle,
republika jistě konkurs ohlásí, :|
až nás dají všechny do basy!

12.
Každý řádný vládní parasit
křičel: To se musí překazit!
|: Každý, kdo je při korytu
volal: Hajme neutralitu,
tohleto nás může všechny dorazit, :|
pospěšte je někdo zarazit!

13.
Že se octnul v nebezpečí stát,
musel Beneš honem zprávu dát,
|: že je netřeba se lekat,
v Sibiři prý budou čekat,
jak si ráčí naše slavná vláda přát.:|
Proto můžem zase klidně spát!

14.
Už se tedy nemusíme třást
o svou těžce ohroženou vlast,
|: dál mít budem koalici,
dál tu budou bolševici,
dál se může v republice zase krást.:|
Nech ať žije zachráněná vlast!

Kdo a co v Hašlerově kupletu vystupuje?

Sibiřské tažení - československá vojska ovládala 1918-1920 Transibiřskou železnici a bojovala proti komunistické Rudé armádě. Vybojovala přístup do Vladivostoku a vrátila se po moři domů.

Jan Syrový (1888-1970) za první republiky národní hrdina, za okupace podporoval odboj a komunisté ho odsoudili za vlastizradu. Za 1. světové války se přihlásil jako dobrovolník do ruské armády, a stal se příslušníkem České družiny. Zúčastnil se bitvy u Zborova, kde přišel o pravé oko. Velel československým legiím na Sibiři. V Československu byl zemským velitelem a nakonec na příkaz vlády odevzdal armádu nacistům.

Fráňa Zemínová (1882-1962) národní socialistka a bojovnice za emancipaci žen. Komunisté ji po válce odsoudili do vězení.

Antonín Švehla (1873-1933) předseda tří československých vlád a předseda Agrární strany. Za 1. světové války byl představitelem domácího odboje. 1918 se podílel na vyhlášení samostatného státu a stal se tak jedním z pěti mužů 28. října.

Vlastimil Tusar (1880-1924) sociální demokrat, novinář a premiér v době rudozelené koalice. 1908-1911 byl šéfredaktorem deníku Rovnost. 1918-1919 působil ve Vídni jako vyjednavač mezi Československem a Rakouskem. 1919 stal ministerským předsedou.

Karel Kramář (1860-1937) nacionalistický politik orientovaný na slovanské Rusko, za Rakouska-Uherska předák Mladočeské strany, za Československa předseda národní demokracie, za 1. světové války odbojář a 1918 premiér Československa. Do vypuknutí 1. světové války byl zastáncem federalizovaného Rakouska-Uherska. Podporoval rakouskou anexi Bosny a Hercegoviny. 1914 však vypracoval Slovanskou ústavu, ve které plánoval federaci Čechů, Rusů, Bulharů, Poláků, Srbů a Černohorců. Dokonce ji odeslal carské vládě do Petrohradu. 1915 byl odsouzen k trestu smrti pro velezradu a vyzvědačství, 1917 byl trest snížen na 20 let vězení a poté byl amnestován novým císařem Karlem I. 1919 přežil atentát. Byl nejbohatším československým politikem. Mohl postavit honosnou Kramářovu vilu v Praze na Letné. Za manželku si vzal ruskou zbohatlici Naděždou Nikolajevnou Abrikosovovou.  

Právo lidu - sociálně demokratické noviny, vydávané 1893-1948. Levice ovládla redakci 1919 (Bohumír Šmeral a Ivan Olbracht), ale vydavatel byl příznivec pravice. Spor vyústil 1920, kdy levicoví redaktoři začali vydávat Rudé právo, které ovládla 1921 Komunistická strana Československa.

Bolševický blok - hanlivé označení pro radikální levé křídlo uvnitř sociální demokracie a sympatizanty s leninským Ruskem. Československá sociální demokracie se nacházela v hluboké krizi. 1919 se v ní formovala marxistická levice kolem Bohumíra Šmerala a následovalo 1921 odtržení komunistické strany. Média tímto pojmem  označovala radikální socialisty a anarchokomunisty, politiky požadující okamžitý návrat československých legionářů ze Sibiře, aby legie přestaly bojovat proti nové sovětské moci, a také organizátory generální stávky, odmítače parlamentní demokracie a propagátory dělnických rad po sovětském vzoru.

Agrárníci - Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu. Po většinu období první republiky nejsilnější strana v Československu byla založená 1899 s pravicovou ideologií a existoval do 1938.

Venkov - deník agrární strany vycházel 1906 až 1938, během okupace ho vydávalo Národní souručenství.

Svatá hiearchie - posvátné uspořádání moci a správy v církvi se opírá o apoštolskou posloupnost. V katolické církvi ji tvoří papež, kardinálové, arcibiskupové, biskupové, kněží a jáhni.

František Xaver Kordač (1852-1934) římskokatolický teolog, filozof, politik a arcibiskup pražský. 1916 se zasloužil o vznik Spojené strany katolické, která dala dohromady roztříštěný politický katolicismus. 1919 byl ustanoven arcibiskupem. S prezidentem T.G. Masarykem spolupracoval na Svatováclavském miléniu 1929 a s ním související dostavbě katedrály svatého Víta na Hradě. Z vlastních příjmů platil stavbu Arcibiskupského semináře v Praze-Dejvicích.

Alojs Můňa (1886-1943) radikální levičák a odpůrce českých legií v Rusku. 1922 se stal předsedou komunistické strany. 1929 ho od moci odstavil Klement Gottwald.

Josef Stivín (1879-1941) sociální demokrat, spisovatel a novinář. 1911 se stal šéfredaktorem Práva lidu.

Bohumír Šmeral (1880-1941) rakouský a československý politik, novinář, předseda sociální demokracie a zakladatel komunistické strany. 1911 se stal poslancem Říšské rady. Byl pro zachování Rakouska-Uherska a proti zřízení samostatného Československa. 1920 navštívil Sovětský svaz, kde jednal s V. I. Leninem. Po návratu do vlasti se postavil do čela marxistické levice. 1921 se podílel na založení Komunistické strany Československa a stal se vůdčím představitelem. Bolševizaci strany spustil po něm 1929 Klement Gottwald, který patřil mezi jeho hlavní kritiky.

Keťas - keťasení bylo hanlivé označení pro přeprodej zboží na černém trhu během 1. světové války a krátce po ní v Česksoslovensku. Později se označovalo za šmelinu.

Josef Ort (1856-1902) podvodník a defraudant. Od 1875 do konce života pracoval ve Svatováclavské záložně, 1897 byl povýšen na vrchního účetního.  Měl vynikající pověst. 1887 vyhrál hlavní výhru ve vídeňské komunální loterii 169 642 zlatých. Obuvník František Klabík později tvrdil, že los byl původně jeho, dal ho v záložně do zástavy a Ort mu jej odcizil. To ovšem nedokázal. Ort poté koupil několik domů a věnoval množství peněz na kulturní a veřejné účely. Na veřejnosti byl známý jako štědrý, ale skromný mecenáš. 1895 byl pokladníkem Národopisné výstavy. Jak se později ukázalo, způsobil výstavnímu výboru škodu, když své úkoly svěřil podřízenému úředníku a ten část peněz zpronevěřil. Tento incident se podařilo před veřejností utajit. Po Ortově náhlé smrti se zjistilo, že v záložně dlouhodobě a systematicky zpronevěřoval peníze a falšoval výkazy, v důsledku čehož vkladatelé ztratili polovinu úspor.  V letech 1881-1902 zpronevěřil 884 894 korun. Podvody byly prováděny primitivním, jednoduchým způsobem, který mohl být komukoli patrný při pohledu do účetní knihy; nikdo ji ale nekontroloval. K prvnímu odhalení došlo poté, co úředník Frühauf přebíral po Ortově smrti zastavárnu a ihned objevil schodek 17 tisíc korun. Následovala další zjištění. Záložna proto vymáhala škodu po vdově. Postupně odevzdala veškeré dědictví (400 tisíc korun) a nakonec svůj majetek včetně pražského domu, obrazů a hudebních nástrojů; zůstal jí menší domek v Dobřichovicích a malá finanční částka k obživě.

Jan Netušil byl během 1. světové války a těsně po ní ředitel Zemského obilního ústavu. Měl na starosti zásobování, rekvizice a distribuci obilí a mouky. Veřejnost ho obviňovala, že v době nedostatku potravin nadržuje keťasům, kryje černý trh a že z ústavu mizí statisíce tun obilí, zatímco běžní lidé hladoví. Pro Pražany se jméno Netušil stalo synonymem zkorumpovaného byrokrata.

Edvard Beneš (1884-1948) prezident v letech 1935-1938 a 1945-1948. Během německé okupace žil v Anglii. Spolu s T.G. Masarykem a M.R. Štefánikem byl vůdce odboje a zakladatel Československé republiky. 1904 psal do sociálně demokratických deníků Právo lidu a Rovnost. 1918 byl jmenován ministrem zahraničí. Jeho politické působení je kontroverzní - nejspíš byl agentem SSSR již od 20. let, podepsal s totalitním státem nevýhodnou smlouvu, naopak neuzavřel smlouvu s Velkou Británií a vojenskou dohodu s Francií. Abdikoval po uchopení moci nacisty a podruhé po uchopení moci komunisty, odvolal mobilizovanou armádu z obranných pozic na státních hranicích, inicioval poválečné vyhnání Němců a Maďarů z Československa. Zůstala po něm nesmyslná politická myšlenka o Československu jako mostu mezi východem a západem, čili mezi svobodou a totalitou. Z dlouhodobého hlediska se rozpadá jeho celoživotní práce - z Československa odpadla Zakarpatská Ukrajina a Slovensko.

Karel Hašler (1879 Zlíchov - 1941 Mauthausen) byl písničkář, herec a režisér. Rytíř české kultury in memoriam.

Od 1897 hrál ve smíchovském divadle Pavla Švandy. Poté hrál v Národním divadle v Brně a v divadle v Lublani, kde účinkoval jako činoherní a operní herec. 1903 byl přijat do Národního divadla v Praze jako činoherec.

1908 se oženil se Zdenkou Frimlovou, se kterou měl tři děti. Jeho švagrem se stal skladatel Rudolf Frimla, který jen pokládám ze jednoho z otců amerického muzikálu (dodnes se hrají operety Rose Marie, Král tuláků a Tři mušketýři).

1916 byl Karel Hašler propuštěn z Národního divadla pro nekázeň. Od roku 1910 ale už zpíval ve vlastním kabaretu Lucerna a během 1. světové války jezdil po českých zemích se svým dalším kabaretem Rokoko. 1919 otevřel vlastní hudební vydavatelství, kde vycházely šansony z repertoáru Lucerny. Mezi válkami a na začátku 2. světové války režíroval filmy.

1938 měl Karel Hašler názorově blízko k českým fašistům a obdivoval generála Radolu Gajdu. Po uzavření Mnichovské dohody tvrdil, že čeští politici stát zaprodali židům.

Za druhé světové války zpíval vlastenecké a protiněmecké písně. Na začátku roku 1941 byl poprvé zatčen gestapem a propuštěn. 2. září 1941 byl zatčen znovu během natáčení filmu Městečko na dlani, zřejmě na udání režiséra Václava Binovce. Byl vězněn na Pankráci a v Drážďanech. 17. října skončil v koncentračním táboře Mauthausen. V polovině listopadu ho v táboře zbil a zkopal opilý příslušník SS, který mu způsobil otevřenou ránu na noze. Zanedlouho se do rány dostala sněť. 21. prosince byl odveden na trestný blok, kde se musel svléci do naha a poté na něj byla puštěna ledová voda ze sprch. Na následky mučení, neléčené flegmóny a úplavice Karel Hašler 22. prosince 1941 zemřel. Městečko na dlani bylo premiérováno devět měsíců po jeho smrti a mělo velký divácký úspěch.

Bonbony, socha, hrob

Karla Hašlera můžeme vzpomenout, když budeme cucat hašlerky, neboť lékořicové bonbony byly pojmenovány z reklamních důvodců po něm. Nejznámější pomník navštívíme na Starých Zámeckých schodech, po kterých sestoupíme z Pražského hradu na Malou Stranu. Symbolický hrob má Karel Hašler je v rodinné hrobce na Hlubočepském hřbitově vedle své matky. Hašlerovu vilu si můžeme prohlédnout v Libčicích nad Vtavou 133, v ulici pojmenované po něm.

KAREL HAŠLER: Po Starých zámeckých schodech

 Historie písniček na HORYDOLY

Až ztichnou Bílé skály

Bim Bam

Byla cesta ušlapaná

Černá Máry

Den přeslavný jest k nám přišel

Dopis Svobodné Evropě

Důl McLaren

Hotel Savoy

Hruška v širém poli

Když jsem já šel tou Putimskou bránou

Mamko moja, já vydávať sa mám

Narodil se Kristus pán

Po Starých zámeckých schodech

Rikatado

Rosa na kolejích

Sibiřští chlapci

Sil jsem proso na souvrati

Ten, kdo si hraje

Tibetská nomádská píseň

Tichá noc, svatá noc

Trucker´s Hitch

Tvůj bílý šátek

V půlnoční hodinu anděl se zjevuje

Whisky to je moje gusto

Česká hymna: Kde domov můj

Tibetská hymna

SEZNAM: Zpěvníky na internetu