Občanský zákoník, č. 40/1964, § 56
(1) Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.
(3) Nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která a) vylučují nebo omezují odpovědnost dodavatele za jednání či opomenutí, kterým byla spotřebiteli způsobena smrt či újma na zdraví, b) vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu, c) stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele je vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele, d) dovolují dodavateli, aby spotřebiteli nevydal jím poskytnuté plnění i v případě, že spotřebitel neuzavře smlouvu s dodavatelem či od ní odstoupí, e) opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy bez smluvního či zákonného důvodu a spotřebitele nikoli, f) opravňují dodavatele, aby bez důvodů hodných zvláštního zřetele vypověděl smlouvu na dobu neurčitou bez přiměřené výpovědní doby, g) zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, h) dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě, i) stanoví, že cena zboží či služeb bude určena v době jejich splnění, nebo dodavatele opravňují k zvýšení ceny zboží či služeb, aniž by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy odstoupit, je-li cena sjednaná v době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena, j) přikazují spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, že dodavatel nesplnil závazky, které mu vznikly, k) dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky spotřebitele.
Zákon o ochraně spotřebitele č. 634/1992, § 19
(1) S výjimkou případů, kdy je k provedení opravy určena jiná osoba, je prodávající povinen přijmout reklamaci v kterékoli provozovně, v níž je přijetí reklamace možné s ohledem na sortiment prodávaného zboží nebo poskytovaných služeb, popřípadě i v sídle nebo místě podnikání.
(2) V provozovně musí být po celou provozní dobu přítomen pracovník pověřený vyřizovat reklamace.
(3) Prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve složitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či služby, potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Po uplynutí této lhůty má spotřebitel stejná práva, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit.
(4) Při prodeji nebo poskytování služeb mimo ohlášenou provozovnu je prodávající povinen k informacím podle § 13 na žádost spotřebitele poskytnout zejména název nebo jméno a adresu prodávajícího, kde může spotřebitel i po ukončení takového prodeje nebo poskytování služeb uplatnit reklamaci.
Prodávající se tím dopouští protiprávního jednání.
Záruční list je totiž podle zákona pouze potvrzením vystaveným pro kupujícího. Prodávající tedy nemůže přijetí reklamace nebo její kladné vyřízení podmiňovat jeho předložením, pokud je možné existenci odpovědnosti prodávajícího za vady prokázat i jinak.
Například dokladem o zakoupení výrobku, etiketou s logem prodávajícího na výrobku, pokud je z ní možno určit den prodeje, výpisem z bankovního účtu, pokud bylo zboží hrazeno platební kartou, ale pravděpodobně by mělo stačit i svědectví věrohodné osoby.
Podle § 56 občanského zákoníku není totiž možné právo spotřebitele z odpovědnosti za vady ani dohodou jakkoli omezit, a proto ani prodávající nemůže vázat reklamaci na splnění jakýchkoli podmínek.
Prodávající tedy nemůže zrušit záruku například jen proto, že kupující odstranil pečeť nalepenou na zadní straně počítače. Umístění pečetí a podobných značek může být pro prodávajícího pouze jakýmsi vodítkem. Je-li pečeť nedotčena, znamená to, že přístroj nikdo neotevřel, takže lze reklamaci bez dalšího přijmout. Prodávající je ale povinen reklamaci prošetřit i v případě, že je pečeť porušena.
Odmítnout vyřízení reklamace může obchodník pouze tehdy, pokud prokáže, že spotřebitel reklamovanou vadu způsobil. Z tohoto lze tedy odvodit, že prodejce nemůže odepřít přijetí reklamace jen proto, že zákazník už nemá původní obal od zboží, nebo není schopen dodat prodávajícímu veškeré dokumenty, například přiložený návod.
Článek je převzatý ze spotřebitelského serveru Q magazín