Na Triglav po ferátách
Vyrážíme vlakem z Brna. Není to nejlevnější. Vlak stojí 2636 korun. Hledali jsme i dopravu autobusem. Výhodný je využít služeb cestovních kanceláří. Některé z nich zajišťují zpáteční dopravu do oblasti Julských Alp za dobrou cenu. Například Jenda asi 1500 Kč. Je ale daný termín návratu. V ceně vlaku máme Eurodomino, které nám dovolí cestovat 3 dny volně po Slovinsku. To se bude hodit k moři. Pojedeme ECéčkem a EuroNight tak to bude pohoda. Vlakem dojíždíme do Vídně, přesedáme na vlak EN San Marco do Villachu. Ve Villachu po čekání přesedáme na osobák do Jesenice.
StanováníSkoro celé Julské Alpy zabírá území Triglavského národního parku, ve kterém platí spousta zákazů. Kempování samozřejmě nevyjímaje. Volné bivakování kontrolují strážci parku a prudí také chataři. Myslím, že postavit stan vedle chaty by nedovolili. Ani jsme to nezkoušeli.
Doporučené vybaveníBatoh 60-70 l
Nepromokavá bunda
Funkční prádlo
Pevné pohorky
Bunda fleece
Přilba
Ferátový set
Tmavé brýle
Krém na opalování s faktorem nejméně 20
2 l vody
Jídlo na celý den
Mapa a průvodce
Busola
Mobilní telefon
Lékárnička
Kempovací vybavení (stan, spací pytel, karimatka, vařič, ešus, lžíce, zapalovač)
Doklady, peníze, pojistka
Dojíždíme brzo ráno, město ještě spí. Chceme se dostat autobusem do Kranjske Gory a odtud do sedla Vršič. Po cestě busem okukujeme slovinskou krajinu a vesnice. Životní úroveň je tady vyšší než u nás. Všude nový auta, hezký domy. Všechny louky perfektně posekaný. Autobus se pomalu šplhá do sedla, které má výšku kolem 1600 m n.m.
Něco kratšího na Mojstrovku
Není už nejlepší čas, a tak dáváme kratší túru v okolí. Chceme vylízt na Malou Mojstrovku (2366) severní stěnou po zajištěné cestě a sestoupit jižním hřebenem, dále po suti zpět do sedla. Jdeme do sedla Vratica (1807). Soukáme se do sedáků a nasazujeme škopky na hlavu. Nad námi jsou v cestě nějací lidé, tak kdyby nám náhodou pustili něco na hlavu ať to tak nebolí.
Ve starém průvodci hodnotí výstup jako těžký, v novějším zase jako lehký. Nejlehčí to není, ale skvěle se leze a navíc je ferata dobře odjištěná. Co nás ale dost brzdí jsou těžký bágly, a tak po cestě vzhůru pouštíme několik lidí. Ferata nejdřív stoupá pěknou skálou vzhůru a pak se napřimuje a traverzuje severní stěnu sem tam. Výhledy jsou pěkný a expozice v některých místech taky. Po tom co se dostáváme do mírnějšího svahu ferata končí. Cesta se přibližuje k hraně severní stěny. Pohled do stěny mě docela děsí i fascinuje. Zvlášť když cesta dojde na hřeben, po kterým pak pokračuje k vrcholu. Mírná jižní stěna se zde ostře láme do kolmé severní stěny.
Dolů jdeme v moři suti, co pořád podjíždí. Cesta se pak láme štrbinou z jižního hřebenu dolů a končí na Vršiči. Dole máme dost, nohy jsou odvařený. ptáme se sami sebe: "Tohle měla být lehká túra?"
Úraz na Prisojniku
Večer sháníme místo pro přespání. Nacházím místo nad silnicí u nějaké dřevěné chaty. Je možná soukromá, možná patří správě parku. Každopádně je momentálně prázdná.
Před ulehnutím dochází další člověk z pražské skupiny. Vůdce jejich skupiny měl úraz. Na Jubilejní cestě, která vede po jihovýchodním hřebenu vrcholu Prisojnik, spadl ze skály. Pád z asi pěti metrů přežil, ale má nepěkný zranění. Tržná rána na noze až na kost. To stejný na hlavě plus otřes mozku. Tak tak ho dovedli do sedla, po cestě jim prý chvílema kolaboval. Chtějí okamžitě odjet autem do Čech, aby se vyhnuli pobytu ve slovinských nemocnicích, kde by musel zůstat na pozorování kvůli otřesu mozku. Loučí se a ve tmě mizí.
V noci pršelo, ještě že jsme postavili stan. Včera jsme zjistili, jak jsme s báglama pomalí. Chtěli jsme vylízt na Prisojnik (2547). V jeho severozápadní stěně vede těžká ferata, která nás hrozně lákala. Je to ale dost časově náročný a s našima báglama zvlášť. Pražáci nás varovali, že to s krosnami neprostoupíme. V cestě jsou prý úzký komíny, do kterých se tak vejde člověk. Ten výstup odsouváme na příště a rozhodujeme se přejít přes jižní srázy Prisojniku, projít východní stěnou Razoru do sedla Planja. Odtud slézt k chatě Pogačnikov dom a tam najít místo pro bivak.
Nepitná voda
Jdeme od Tičarjevova domu. U něj nabíráme vodu z kohoutku. Cedulka informuje o její nepitnosti, čemuž samozřejmě nevěříme. Julky jsou vápencové pohoří. S vodou je to tady dost bídný. Každý tedy neseme čtyři litry vody.
Po cestě potkáváme Slovince, který jakmile zjistí že jsme Češi, odříkává se smíchem: "U Fleku, U Kalicha." A jak vidí naše láhve s vodou: "Czech and water, it isn't good." Ve východní stěně Razoru lezeme po zezačátku zajištěné cestě. Ve horních partiích se nedá jistit a je to docela o hubu. Máme už docela výšku, pod námi kolmá stěna. Na skále je spousta drobných kamínků. Kdo uklouzne, tak spadne fofrem třicet metrů dolů.
Dál je to pohodová cesta do sedla Planja (2349). Na Razor je to pro nás tak 4 hodiny s návratem, na Planju asi 1,5 hod. Jsme už vysílení a vrcholů se vzdáváme. Sutí sestupujeme dolů k Pogačnikovu domu, který je odtud pěkně vidět. Při cestě je spousta propastí, které jsou očíslovány, asi speleology. Na dně jsou ještě firnové kry.
Kozorozi u jezera
V okolí Pogačnikova to na stan nevypadá. Je pozdě, tak se rozhodujeme přepsat v chatě. Nespíme přímo v chatě, ale v budově lanovky, která sem vede. U chaty je jezero, které vybízí k vykoupání. U něj se potulují kozorozi, kteří za cvakání foťáků zápasí na rohy.
Kvůli počasí měníme plán. Vynecháváme výstup na Škrlatici a chceme dojít pod Triglav a počkat na lepší počasí. Cesta vede rozbitým terénem, nahoru a dolů, a nahoru a dolů a tak dál. Z rozcestí jdeme nahoru severním hřebenem Gamsovce. Cesta pak uhýbá do stěny. Hrůza. Pod náma hloubka jak prase, cesta není zajištěná, k tomu zima.
Cesta vede zářezem ve skále a Zouhy se v něm zasekl s krosnou, po něm sem se ještě zasekl já. A tak si tak jdeme a lezeme a zasekáváme se, až jsme na vrcholu. Zima, mlha, není nic vidět. Klesání je děsný, párkrát sedím na zadku a koukám co se děje. Pak sjezd sutí a jsme v sedle Luknja (1758.).
Bambergova feráta ze sedla Luknja
Přímo ze sedla Luknja se na jihovýchod velmi prudce zvedá hřeben. Ten nahoře navazuje na horní okraj pověstné severní stěny Triglavu. V průvodci jsem se dočetl, že před námi je Bambergova pot. Jedna z nejtěžších zajištěných cest v Julských Alpách. Cesta je kurevsky exponovaná a překonává ještě kurevštější stoupání, asi 600 m v pěkně hnusným terénu. S výstupem na Triglav je to ze sedla Luknja převýšení 1100 m. My chceme ale nocovat u starých vojenských kasáren pod Triglavem ve výšce asi 2500 m.
Oblíkáme sedáky a přilby a vyrážíme. Stezka ze sedla brzo končí a začíná krásná zajištěná cesta v pěkné pevné skále. Hned na začátku je pamětní cedulka klukovi, kterého zde zabil padající kámen. Stoupání je rychlý. Pak následuje traverz v jižní stěně. Nejde se tady jistit, dolů to je nějáká stovečka metrů. Zase prudce nahoru a zase traverz a to stejný dokola. Vysilující.
Máme toho dost
Vystoupali jsme na horní okraj severní triglavské stěny. Cesta z ničehonic končí v malé štrbině a hřeben se lomí kolmo dolů do chladu a mlhy ponuré severní stěny. Volám na Zouhyho, který je přede mnou, kudy teď? Zouhy je právě ve štrbině a přidržuje se skalního hrotu. Volá na Miru, který je vepředu: "Miro kudy teď, tudy to nejde." V hlase je cítit strach. Nezlob se Zouhy, že to sem píšu, báli jsme se všichni v tom místě, vlevo sráz jak prase a vpravo přímo pod levou nohou děsná hloubka a kolmo dolů, možná stovky metrů - mlha ve stěně tomu ještě přidala. Mira pojmenoval toto místo: Tam, kde na Zouhyho dejchla Zubatá.
Mám dost. Jsem docela psychicky vysílenej, zbývá jen zatnout a lízt. Funím, posouvám sem, nadávám, hledám chyty, stupy, zase nadávám. Šílený, nádhera!!! A najednou už není kam stoupat, teplo, slunce. Hřeben tu vrcholí, je odsud krásnej pohled na Triglav. Odtud slízáme již lehkou cestou na plošinu se spoustou propastí a propadů a jdeme mírným stoupáním k rozcestí pod Triglavem.
Po neznačené ale vychozené cestě docházíme k starým kasárnám. Je to dům bez střechy se spoustou shnilých desek uvnitř. Stavíme stan a jdeme spát.
Konečně vrchol Tříhlavičníku
Začátek závěrečného výstupu na Triglav vede ve skále kolmo nahoru, dobré jištění. Pak traverzy a skalní výšvihy. Cesta je lehká a užíváme si ji. Potkáváme docela dost lidí. Po hřebínku nahoru a jsme na vrcholu. Zima, vítr a moc lidí. Točí zde nějací chlápci ze státní televize. Od Čechů co zde potkáváme si půjčujeme vlajku a fotíme vrcholové foto. Po šaškování na vrcholu přelízám hřebínkem z Triglavu na Malý Triglav. Je to moc pěkný, hřebínek je děsně úzkej, na obě strany jsou hrozný padáky kolmo dolů. Na hřebínku je ale zábradlí, takže je to v pohodě.
Potkáváme zase pamětní tabule obětem, které zde ponejvíc pobila ognivaja kača, což ve slovinštině znamená blesk. Docházíme k Domu Planika, po olízání ran jdeme směr dolina 7 triglavskych jezer. Asi v půli cesty k Tržaške koče je krásná louka, vybízející k postavení stanu, voda po cestě žádná. Je ale brzo, a tak jdem dál. Chceme dnes dojít k Velkemu Jezeru Ledvica. Máme typ, že je zde pěkný místo na přespání. Navečer k němu docházíme. Jsme nadšeni, v jezeru je čistá průzračná voda a navíc teplá. S místem na stan to zde není nic moc. Nacházím jeden plácek tak akorát. Vracím se a najednou jsou přede mnou tři holky s krosnama, jsou překvapený, jak já a hned se na všechno vyptávají. Se Zouhym jim vysvětlujeme odkud jdeme. No super, tři holky, přichází soumrak. Jsou docela pěkný, hlavně jedna blonďatá. Ptají se nás kolik nás je. Říkáme, že taky tři. No a oni: "Nás je ...dvanáct." Ach, jo. A už jsou tady další, holky i kluci. Chtějí spát někde výš. Varujeme je že nahoře je to se spaním špatný. Ale stejně jdou.
Potíže s ochranářem
Vaříme večeři u cesty, stan postavíme potom. V dálce najednou slyšíme hlasy blíží se pár postav se psem. Zouhy je obhlíží a žertuje, že jeden z nich má odznak ostrahy parku. No a taky že jo. Chlápek uvázal psa u cesty a jde k nám s videokamerou. Chce naše pasy. Dělám blbce a ptám se proč. Pak si pasy natáčí. Ptá se odkud jdeme a kam jdeme. Vychytrale mu říkáme, že chceme dojít na Koču pri Triglavskych jezerech. Namítá že je pozdě, tak ho usazujeme, že máme svítilny, měli jsme hroznej hlad, uvaříme si a půjdeme dál. Slibuje, že tam na nás počká. No je to jasný, má nahraný naše pasy. Nechceme nic riskovat a tak se potmě kodrcáme směr chata.
Dneska opouštíme hory. Jdeme směr Dom na Komni a odtud tísicimetrovým otravným klesáním se 70 serpentinama (jsou očíslovaný) dolů k Bohinjskemu jezeru. Má parádní průzračnou teplou vodu. Vkrádáme se do nějakého kempu ve vesnici Ukanc a koupeme se na pláži. Poté busem do Bohinjske Bistrice. Zde zjišťujeme vlak směr Lubljana.
Diskuse
Diskuze k článku
Re: Je více cest na Triglav?
- Autor Mike Obi
- Datum a čas 10.1.2008 08:54
Re: Je více cest na Triglav?
Je více cest na Triglav?
- Autor Jakub
- Datum a čas 18.6.2007 19:24
Ostuda?
- Autor Jíťa
- Datum a čas 15.8.2006 22:46
- Autor Marťa
- Datum a čas 24.6.2006 11:44
Re: Julky
jo jo
Julky
Julky
- Autor Radek
- Datum a čas 24.6.2005 23:33
Vánoční trhy v Praze 2024
Německo AKTUÁLNĚ 2024
Může se hodit
Nejčtenější články
Dolomity a Julské Alpy 2024
Český ráj AKTUÁLNĚ 2024
Continental Divide Trail: 4300 kilometrů dobrodružství po Spojených státech
Regiony
Kalendář akcí Zobrazit všechny akce
AKCE | KDE | INFO | KDY | ČAS |
---|---|---|---|---|
Betlémy - výstava | Karlovy Vary, muzeum | 20.11.-19.1. | 20.11. | |
Chráníme divočinu - přednáška | Praha, Klub cestovatelů | Přednáší Anežka Straková a Jan Berounský | 25.11. | 18:30 |
Historie a současnost požárů - přednáška | Jilemnice, Krkonošské muzeum | Přednáší Jakub Morávek | 26.11. | 17:00 |
Muču Kiš - diashow | Praha, Kayak Beach Bar | Přednáší Radoslav Groh | 27.11. | 19:00 |
Něha Himaláje - diashow | Nymburk, Sokol | Přednáší Jan Tráva Trávníček a Petr Jan Juračka | 27.11. | 18:00 |
Křišťálová zahrada - výstava | Praha, Botanická zahrada | 15.11.-2.2. Skleněné sochy Pačinek | 28.11. | |
Boot - veletrh | Německo, Berlín | 28.11.-1.12. Lodě | 28.11. | |
Vánoční výstava | Praha, Betlémská kaple | 28.11.-2.1. | 28.11. | |
Jamajka - diashow | Pardubice, Východočeské muzeum | Přednáší Lenka a František Kadlecovi | 28.11. | 18:00 |
Ptačí svět očima fotografa - diashow | Vrchlabí, Krtek | Přednáší Tomáš Grim | 28.11. | 18:00 |
Diskuse
доставка алкоголя в москве | LouisNer, 25.11.2024 1:22, 1 příspěvek |
půl pravdy | Honza, 24.11.2024 10:02, 10 příspěvků |
půl pravdy | Střelec, 23.11.2024 18:19, 10 příspěvků |
Doplnění | Honza, 22.11.2024 15:07, 6 příspěvků |
když hoří pod plechem | Lukas B., 21.11.2024 14:39, 5 příspěvků |
nasrat@hovno.ch | pikovoda, 21.11.2024 11:28, 5 příspěvků |
Ta informace o zedníkovi ... | Honza, 20.11.2024 23:57, 10 příspěvků |
plechovka pohoda | Honza, 20.11.2024 23:44, 5 příspěvků |
plechovka pohoda | Huze, 20.11.2024 16:28, 5 příspěvků |
Ta informace o zedníkovi ... | Kuba Turek, 19.11.2024 13:14, 10 příspěvků |
Fórum Zobrazit všechny příspěvky
Podzimní školení Akademie... | Horydoly , 21.11.2024 16:23 |
Cestování v digitální éře | Horydoly , 21.11.2024 16:10 |
Regionální muzeum Mělník | Horydoly , 19.11.2024 18:24 |
Svatba | Horydoly , 18.11.2024 14:12 |
Litr balené vody obsahuje... | Horydoly Open, 6.11.2024 23:42 |
Podzim ve Velkých Karlovi... | Horydoly , 6.11.2024 2:28 |
Metropolitní trail Motols... | Horydoly , 1.11.2024 0:17 |
Das war der Cybathlon 2024 | Horydoly , 30.10.2024 23:53 |