Vrrrr, bzim… a je po vrtačce

Toto se dozvíte od strojaře Dušana Němečka, který sice pracuje především s počítači, ale má bohaté kutilské zkušenosti od vrtačky po svářečku:

"Tak hele, určitě jsou na trhu jen čtyři druhy: profesionální, jednorázové sezonní, to které se přetvařuje a odpad z kosmického výzkumu.

To profesionální je prostě na práci, takže musí sloužit každý den, když po něm šáhneš a potřebuješ ho. Musí mít tedy vyřešená kritická místa, kde se něco tře, dře, hejbe, ohřívá, ohýbá a jánevímco ještě, aby to vydrželo trochu déle, když to stojí trochu víc peněz. U profíků se hraje i na údržbu a opravy."

Profesionální nářadí je obvykle těžší a výkonnější než jeho obdoba pro amatéry. Lze na něm najít více kovových dílů než plastů. Plast se používá především na kryty proti zranění. Design profinářadí nehoní nejnovější módní trendy, protože jeho vhodnost musí být léty prověřená. Důležité je i vyvážení přístroje a důraz na ergonomii. Už od prvního potěžkání by měl sedět v rukou a během prvních pár pracovních úkonů by se mělo ukázat, že ulehčuje svému majiteli, kde může. Ryze profesionální nářadí je většinou jednoúčelové. Platí totiž stará dělnická pravda, že čím více má jakýkoliv stroj funkcí, tím hůře každou z nich zvládá. U profi nářadí je zajištěný záruční i pozáruční servis.

"Schéma Použij a zahoď může být výhodné, ale sezonní jednorázovky mají kritický poměr provozních hodin, tedy času po který se s tím dá jakoby profesionálně pracovat a ochoty cenu za jednorázovku zaplatit. Je mi líto lidí, kteří si právě tu jednorázovost neuvědomí, a jsem naštvaný na prodejce, kteří ji zamlžují.

Já považuji v českých podmínkách za výhodné, pořídit na chatu do dílny, kterou ti každou zimu někdo vykrade, jednorázové nářadí. Typická je například vrtačka za sedm stovek. Vždycky bude lepší než holé ruce, a přitom krádež ojetého křápu po jedné sezóně mě tolik nebolí.

Přidám ti pár postřehů od spotřebovaných vrtaček. Pro trochu technicky cítícího člověka jsou tyto přístroje zážitek. Skoro jako dětské hračky. Například zadní ložisko vřetene příklepové vrtačky. Stačí plastová miska s ocelovou kuličkou a celek opřený o tenkou plastovou přepážku krytu. Zapneš příklep, přiložíš a vřeteno zaklepe místo do zdi do vrtačky. Ve skutečnosti stačí víc přitlačit při běžném vrtání. Dalším příkladem je použití zmetkových kotev s jiskřícím komutátorem. To se dá přirozeně vyreklamovat, ale prodavač ochotně předvede, že stejně jiskří všechny ostatní přístroje stejného modelu. Bohužel jiskření se po chvíli práce změní v kruhový oheň. Na úplné prohoření jsem nikdy nepočkal. Zajímavé bývá i ztenčení hřídele motoru u pastorku. Může chránit následující plastové kolo převodovky nebo ruku pracovníka, ale na můj vkus se ukroutí strašně brzy. Dnes ojíždím svou pátou vrtačku v cenové hladině do devíti set korun."

Hobby nářadí je určeno pro občasnou jednoduchou práci. Aby bylo lehké a levné, hojně se na jeho výrobu používají plastové díly. Tvary ladí oku, celkový design bývá futuristický a barvy zářivé. Není to ovšem jen prodejní trik, ale také pomoc pro laiky, aby nářadí jednoduše ve své dílničce nebo na polici našli. Řemeslník totiž časem získá rutinu a i poslepu najde potřebné nářadí, kdežto amatér hledá vrtačku jednou za uherský rok a jasná barva se lépe najde. Amatérovi stačí nižší výkon stroje než profesionálovi, protože pracuje kratší dobu a jen občas. Musí si být ovšem vědom jeho limitů a delší práci občas přerušovat. Hobby nářadí může mít více funkcí, protože tím šetří kapsu svého majitele. Například vrtačka může plnit funkci obyčejné vrtačky, příklepové vrtačky, menšího vrtacího kladiva, brusky i šroubováku. Servis hobby nářadí není mnohdy zajištěn, protože se zákazníkům i obchodníkům při jakékoliv poruše vyplatí nástroj vyměnit za nový.

"Přístroje, které se přetvařují, nemám sílu řešit. Jejich maskování za kvalitní stroj je problematické odhalit, motá se do toho víra ve značku a ostatní emoce. Nelze se orientovat ani podle ceny ani podle značky, protože to dnes nic neznamená. Jediné co funguje, je šroubovák a pohled do vnitřností nářadí. Ale to je pro laiky naprosto nerealizovatelné."

Farmářské nářadí je kompromisem mezi hobby a profi kvalitou. Výrobci počítají s celodenní prací svých strojů, ale zároveň myslí na co nejnižší ceny a ne vždy dobře vyškolené a zkušené uživatele. Aby bylo jejich nářadí co nejlehčí, volí nižší výkony motorů, mnohé díly vyrábí z plastu, ale zároveň ponechávají jeho dlouhou životnost. Typickým prostředím pro použití farmářských modelů jsou vesnické statky a údržbářské či řemeslnické dílničky, kde pracuje pár lidí stylem Freda mravenec – práce všeho druhu. Servis u farmářského nářadí bývá zaručen především u značek, které vyrábějí i stroje pro profesionály.

"Asi jsi v krámech viděl superdrahé značky, jejichž některé profinářadí asi padá z kosmu. Když projdeš v jakémkoliv městě hlavní ulice, tak jich najdeš několik. Obvykle je prodávají obchodníci zaměřené na specializované firmy, kterým se to možná vyplatí kupovat a používat. Většinou jsou tam fakt ceny odpovídající kosmickému programu. Považuji takové nářadí za modly pro profesionály a možná i vhodné příležitosti pro superspecializované práce.“

Výrobci nářadí a barvy jejich zboží

Narex farmářské – modrá

Protool profi - černožlutá

Makita profi – modrá

Metabo profi a farmářské - šedozelená

Bosch profi - modrá, farmářské - zelená

Skil farmářské – černá

Einhell hobby – žlutá a oranžová

Sparky profi - černooranžová, farmářské – modrá

Atlas Copco profi a farmářské - černá

DeWalt farmářské – žlutočerná

Poznámka: Barvy jsou uvedeny podle převažujících modelů v Česku v dané kategorii.