Zásady vodní záchrany dětí
* Rodiče se předem domluví, co budou dělat, když se loď zvrhne.
* Všechny akce po zvrhnutí směřuje k záchraně dítěte na úkor materiálu a někdy i vlastního zdraví.
* Dospělý chytá plovoucí dítě za rameno, ne za ruku, nohu nebo krk.
* Pokud s dítětem musíte plavat, přitiskněte si jeho záda na svoji hruď a nechejte se unášet proudem nohama napřed.
* Hysterické záchvaty a panika zhorší situaci.
* Dítě by nemělo během záchrany poznat vážnost situace, aby nezpanikařilo.
Splouváme na kajacích moravskou Svratku, vody teče akorát. Máma, táta i osmiletý syn pádlují. Najednou je slyšet hukot vody, zčista jasna se objevuje jez. Stačím už jen zdviženou rukou ukázat: „Všichni doprava,“ a padám do zpěněné vody.
Jez si mě podává, točím se ve válci, nemůžu se dostat z lodi. Když z ní konečně vypadnu, bere si mě proud a já se soustřeďuji jen na to, abych se nadechnul. Teprve, když mne jez promele potřetí, orientuji se, nechávám loď lodí a kraulem se dostávám z jeho spárů. Už bylo načase, protože jsem začal polykat andělíčky. Ještě než se dostanu ke břehu, kontroluji rodinu. Oba zbylé kajaky naštěstí stačily zareagovat a válec objely podél pravého břehu.
Kdyby se jim to nepodařilo, každý by se musel zachraňovat na vlastní pěst. A to by školní dítě nemuselo zvládnout! Přes léto se spousta rodičů s dětmi vydává na vodu. Celý rok na loď ani nesáhli, ale o prázdninách si chtějí užít vody, slunce a nějaké vzrušení v peřejích. Pokud jsou jen trochu soudní, užijí si adrenalinu mnohem více, než jejich potomci – musejí se o ně neustále bát, hlídat je a pomáhat radou i vlastní sílou.
Vesta a přilba je základ
Základem pro splouvání jakékoliv řeky nebo i rybníka je dobré vybavení. Na klidné vodě stačí dětská plovací vesta. Pozná se podle toho, že jeden popruh vede pod rozkrokem, aby z ní malý vodák nevypadl, a za krkem je masivní límec, aby zvedal hlavu co nejvýše nad hladinu. Přesto ale musí umět dítě plavat, protože vesta mu při případné záchraně pomůže, ale sama o sobě nestačí.
Na Lužnici či Ploučnici, kde se v kanoi často podjíždějí větve nízko nad vodou, by neměla na hlavě chybět přilba. Rána do čela a následný pád do vody může přivodit šok a následné topení. Na rychlejších řekách jako je Morava, nebo střední Jizera, je helma nezbytností kvůli kamení na dně.
Správné zapnutí přilby i vesty neustále vyžadujte a kontrolujte! Sami byste měli jít aspoň s vestou příkladem. Na raftu a kajaku je vesta i přilba téměř povinná pro všechny, hodí se i neoprenový oblek proti chladu. Nezapomínejte ani na boty do vody, protože na dně bývá hodně ostrých kamenů. Každý vodák by měl být vybaven píšťalkou, aby na sebe v případě nehody mohl upozornit. Každá loď má mít na palubě tak zvanou házečku, neboli plovoucí lano v sáčku na záchranu tonoucích vodáků.
Kam si sednout
Zkušení vodáci vědí, kam umístit děti do jednotlivých typů lodí. V turistické pevné nebo nafukovacé kanoi sedí uprostřed na lodním pytli nebo na karimatce. Některé kanoe mají dokonce sedačku pro tak zvaný porcelán, čili cestující, kteří se vezou a nepádlují. Na vícemístném raftu sedí děti v prostřední řadě. Vždy po stranách lodi a nikdy ne uprostřed. Pokud se raft převrátí, obvykle prostředního přiklopí pod hladinu, kdežto lidé na bocích z něho vypadají do vody.
Na dvojmístném kajaku musí děcko umět samo pádlovat, ale stejně bude sedět vepředu. Kormidelník v tomto případě lépe řídí loď zezadu. Jednomístné kajaky jsou vhodné pro děti od šesti či sedmi let, až začnou chápat, že akce plodí reakci. Že když zaberou vpravo, loď se stočí doleva. Vyrábějí se pro ně speciální dětské modely, anebo lze použít dospělé závodní speciály pro rodeo. Děti jsou totiž lehčí než závodníci, kajaky se tedy vynořují více nad hladinu a z ostrých speciálů se stávají dobře ovladatelné turistické loďky.
Taktika a kázeň
Nejdůležitější na vodě je taktika jízdy. Je přitom jedno, jestli dítě samo pádluje na kajáčku nebo sedí na raftu jako v nafukovacím autobuse pro deset lidí. Ve dvojici lodí jede nejprve ta bez dítěte, volí stopu a v případě nečekaného proudu nebo překážky na řece dává znamení druhé lodi, která kopíruje její jízdu. Je lepší, když se převrátí loď bez dítěte, než prcka lovit někde po proudu.
Ve trojici je to ještě lepší, protože stopu najíždí ten nejzkušenější, za ním jede dítě a nakonec loď, která plní stejnou roli jako sběrný autobus za cyklistickým pelotonem. Kdo odpadne, toho bere na palubu. Ve větších skupinách by dítě mělo jet někde ve druhé polovině. Nebude tak mít dojem, že zdržuje, ale zároveň ho ti vepředu mohou upozornit na nebezpečí. Lodě za ním ho jistí.
A nakonec poslední rada. Nepouštějte se s potomkem na těžkou ani lehkou vodu, pokud si nejste jisti, že ho máte vycepovaného. Pokud mu řeknete u jezu: "Tady na nás počkáš," tak musíte mít jistotu, že nespadne do vody při nezávislé obhlídce okolí, zatímco vy budete přetahovat těžce naloženou kanoi. Jestli v kajaku zavelíte: "Jedeme k pravému břehu," musí tam bez odmlouvání pádlovat. U levého je třeba proud, který by ho odnesl do nebezpečných peřejí.