Vodácké vybavení na řeku

Jsou čtyři základní typy vodáků: prázdninoví kanoisté, celoroční kajakáři, divocí raftaři a mořští vlci. Každý z nich potřebuje úplně jiné věci, aby si užil svoji vodáckou dovolenou.

Prázdninová posádka

Na tuzemských řekách pluje naprostá většina otevřených dvoumístných kanoí. V soukromých rukou převládají nafukovací typy. Půjčovny a cestovní kanceláře berou pro své klienty plastové kanoe. První jsou skladné a dá se s nimi cestovat vlakem i autobusem. Výhodou je stabilita a bezpečný průjezd přes vlny a válce. Druhé jsou rychlejší, obratnější a užije se nich větší zábava. Častěji se na nich posádky nechtěně koupají. Klasické laminátky nebo dokonce dřevěné žebrovky už dnes zahlédnete jen málokdy.

Na prázdninový víkend nebo i celý týden toho vodák moc nepotřebuje. Vše si veze s sebou.

Barel (banda, bandaska). Plastový sud pro vodáky je dimenzovaný přesně tak, aby se vešly dva do lodě mezi kormidelníka vzadu a háčka vepředu. Vodotěsný uzávěr zaručuje, že se věci uvnitř nenamočí. Tedy pokud ho nezapomenete dobře zašroubovat! Nezapomeňte do něj dát úplně všechno, co máte s sebou, a ještě barely přivázat k lodi. Není nic horšího, než když se převrhnete a barel odplave po řece neznámo kam a už ho nikdy nenajdete.

Oblečení není nikdy dost, ale měli byste ho brát co nejméně. Co se totiž nevejde do barelu, to se stejně podle zákona schválnosti namočí. Na týden stačí dvě trika s krátkým rukávem, jedny krátké kalhoty a jedny dlouhé na večerní posezení u táboráku. Na spaní jedno pohodlné tričko a spodky. Dva páry ponožek a spodní prádlo na každý den. I v nejteplejším létě se může hodit mikina nebo flísová bunda a nepromokavá bunda. Fajnšmekři místo bundy berou pončo, ve kterém lze u v dešti pádlovat. Nezapomeňte na plavky! Ne všude se dá koupat na Adama a Evu.

Čepice! Když prší a je zima, není to příjemné a oceníte cokoliv teplého na hlavě. Když začne pálit slunce a vy se na řece nemáte kam schovat do stínu, poznáte, co je to vodácké peklo. V takových krušných hodinách oceníte na hlavě, co vám až dosud připadalo směšné - vodnický klobouček, námořnickou čapku, kovbojský stetson, slamák, sombrero...

Obuv. Dva páry bot jsou akorát. Sandály nebo staré tenisky nazouvají vodáci během plavby, protože plavba po řece není jen pádlování, ale také dobrovolné i nedobrovolné vystupování. Bosí těžko dostanete těžkou loď na bahnitý břeh, nebo si ukopnete palec o skryté kameny během přetahování kanoe přes jez. Nemluvě o cvaknutí plné lodi v peřejích, kdy má každý plaváček dost starostí, aby dostal sebe i materiál ke břehu, než aby řešil zranění nohou o dno. Druhé boty jsou potřeba na táboření, výlet do města, do hospody, nebo třeba na hrad. Lepší jsou tedy pevnější uzavřené boty, než jenom lehoučké sandálky.

Brýle. Sluneční brýle jsou pro oči na opalizující hladině pravým požehnáním. Nejen že dobře vidí i v protisvětle, ale také je chrání před poškozením. O dioptrických brýlích ani nemluvě, ty si musí brát každý obrýlený vodák automaticky. Nezapomeňte si brýle vždy upevnit na hlavu. Doba gumiček ze zavařovacích sklenic je sice už dávno pryč, ale když nemáme nic jiného k dispozici, tak aspoň takhle. Vyrábějí se však speciální sportovní pružné úchyty, které udrží brýle na hlavě, i když plavete hlavou dolů pod lodí.

Koňadra (provaz). Základní výbava každého vodáka! Během plavby slouží pevný provaz o délce 7-10 metrů na přidržení lodě, spouštění prázdné kanoe skrz různé propusti a jezy a její přivázání u břehu. Na tábořišti se na šňůře suší mokré oblečení, ručníky a utěrky. Skalní drsňáci si přes napnutou šňůru přehodí na noc celtu a nepotřebují stan.

Nadšení kajakáři

Rychle tekoucí řeky, malé říčky a potoky jsou doménou kajakářů. Kam se nevejde kanoe, tam projede malý jednomístný kajak. Na alpských řekách v Německu, Rakousku a Itálii potkáte daleko více kajakářských partiček, než vodáků na kanoích. Díky vybavení mohou být na řece po celý rok a nevadí jim horko ani zima.

Kajaky jsou po krátkém zaškolení zábavnější než kanoe. Méně se na nich vodák nadře, dobře se s nimi zatáčí, lze si pohrát s každou vlnkou. Pokročilejší kajakáři umějí i eskymácký obrat, atak jim nevadí, když se zvrhnou. Nacvičeným pohybem se z vody zase dostanou na hladinu, ani by museli opustit svoji sedačku v lodi.

Nevýhodou je, že do malé loďky se nevejde moc vybavení, a tak není možné putovat více dní po řece. Kajakáři to řeší tak, že každý večer se vracejí po souši pro auto a převážejí ho na další tábořiště. Nebo ve větší skupině se jen uvolí, oželí den na řece a jede autem podél pádlujících kamarádů.

Z toho vyplývá, že na vodu berou kajakáři jen to nejnutnější. Vše ostatní zůstává na břehu.

Lodní vak (pytel). Nepromokavý a odolný pytel se zavinovacím uzávěrem slouží kajakářům ke stejný účelům jako barel pro kanoisty. Patří do něj vše, co může vodák během dne potřebovat. Obvykle jsou to nějaké peníze, doklady, nůž, svačina, lékárnička a mobil. Vejde se také suché triko a ponožky. Nic víc.

Oblečení na studenou tekoucí řeku je zásadně neoprenové. V létě je nejběžnější kombinace neoprenového obleku typu Long John (dlouhé nohavice a krátké rukávy nebo dokonce bez rukávů), funkční mikiny a nepromokavé bundy s latexem utěsněnými rukávy a krkem. Bunda se doporučuje v zářivých barvách, aby byl vodák dobře vidět nejen během předvádění před zájezdem středoškolaček, ale hlavně během záchranné akce pod jezem či v peřejích.

Helma! Přilba je zásadní ochrannou pomůckou pro kajakáře. I kdybyste byli nejlepší vodáci na světě, občas se převrátíte. Kajakář při tom nemá možnost jednoduše vyskočit z lodi a spadne hlavou dolů. Pod vodou při tom vždy hrozí nebezpečí, že se otluče o kameny, skály nebo kořeny. Bez přilby by to mohlo mít osudové následky – stačí okamžik bezvědomí, člověk se reflexivně nadýchne vody a utone.

Obuv. Kajakářské neoprenové vodácké boty jsou nízké, jemné a ohebné. V kajaku není místo pro masivní bagančata.

Brýle. Spolehlivé uchycení brýlí na hlavu je pro kajakáře velmi důležité. Neustále se totiž vrtí, kroutí, vyklánění a někdy také eskymují.

Házečka (záchranná šňůra). Plovoucí lano o délce 7-15 metrů má v kajaku každý vodák. Svinuté v pytlíku čeká na okamžik, kdy ho kajakář vezme a jeden konec hodí kolegovi v nesnázích. Vytahuje se s ním loď zaklíněná v peřejích, přetahuje se s ním vodák uváznuvší na kameni uprostřed řeky, jistí se s ním kolega, který plave na pomoc tonoucímu do vodního válce pod jezem.

Mořský vlk

I v našich zemích, kde stále kralují kanoe, se stále častěji objevují vodáci, kteří touží po turistickém, rychlém, mořském kajaku. Jsou velmi dlouhé a úzké, v provedení pro jednoho nebo dva vodáky, a do jejich nepromokavých komor lze naskládat vybavení na týdenní výpravu do neobydlených končin.

Ve střední Evropě jsou to ideální lodě pro vodní turistiku na veletocích a velkých přehradách či jezerech. Na moři se kajakáři drží pobřeží a případně kličkují mezi ostrovy. Na volné moře kajaky nepatří, na to má přírodní živel moc velkou sílu, kterou vodák na loďce není schopen zvládnout.

Mořský kajakář si veze všechno s sebou, ať už překonává vítr na Baltu, žhavé slunce ve Středozemním moři nebo splouvá Labe či Dunaj.

Lodní vak (pytel). Nepromokavý pytel se doporučuje vkládat i do nepropustných nákladních komor mořských kajaků. Je to záložní jištění, když se tam voda omylem nebo po nehodě nakonec dostane. Studená noc v mokrém spacáku a mokrém oblečení by nebyla jen nepříjemná, ale takový zážitek ohrožuje zdraví.

Oblečení na moře se skládá především z nepromokavé bundy a kalhot, nebo dokonce celého tak zvaného suchého obleku, do kterého se voda nedostane ani při nechtěném plavání. Podle destinace, kam vyrážíte, doplňujete pod oblek více či méně funkčního prádla – triček, mikin, flísových bund, ponožek a spodků.

Rukavice! Záložní neoprenové rukavice jsou potřeba v lodi vždy. Nikdy nevíte, jak se počasí na moři změní a někdy to může být sakra rychle! Se zkřehlýma rukama toho moc nenapádluje, oceníte tedy jakoukoli možnost, jak je zahřát.

Obuv. V mořském kajaku je dost místa na rozdíl od kajaku na divokou vodu. Botky pro možské kajakáře jsou tedy vyšší, kotníkové a pohodlné. Lépe chrání kotníky a chodidla při komplikovaném výstupu na břeh ve vlnobití.

Brýle. Na moře potřebujete bezpodmínečně dobré tmavé brýle.

Házečka (záchranná šňůra). Plovoucí lano o délce 7-15 metrů slouží často jako jediná možnost, jak dostat vyčerpaného kajakáře na souš. Zbylí členové výpravy si uvážou jeho loď ke své a dotáhnou ho do přístavu.

Kompas je jedinou spolehlivou pomůckou, jak navigovat na moři. Mapa, busola a GPS přijímač jsou jen doplňkové metody, jak určit správný směr plavby.

Lovci adrenalinu na raftech

Rafty jsou vodácké tanky. Takové přirovnání si vysloužily čtyř- až dvanáctimístné nafukovací čluny, protože projedou skoro všude. Jejich brutální výtlak a stabilita umožňují, aby se na hodně divoké peřeje podívali i nezkušení vodáci. Kde by se začínající kajakář utopil, tam si může raftař-amatér užít dobrou zábavu.

V tom tkví krása, ale i nebezpečí raftingu. Dokud raft jede a vodák v něm sedí, je všechno v nejlepším pořádku. Jen co se loď převrátí, nebo z ní vodák jenom vypadne, je zle. Proplavat bez úhony náročné peřeje je i pro cvičeného sportovce dílem štěstí, náhody, poctivého tréningu a dlouholetých zkušeností. Odhad, do čeho svoji posádku ještě pustit, a kam nejezdit, je nejodpovědnější úkol pro kormidelníka. V komerční teminologii se mu říká raft guide.

Raftaři si berou podobné vybavení jako kajakáři. Když plánují jednodenní splutí, jejích výbava se blíží spíše kajakářům na divoké vodě, při vícedenní akci spojené s plánovaným přespáváním na řece, mají při balení vybavení blíž ke mořským kajakářům. Všechno je ovšem proti kajakářům předimenzované. Když plovací vesta, tak s dvojnásobnou nosností. Když neopren, tak tlustý. Když lékárnička, tak pořádná. Souvisí to se sílou a mohutností řek, na které se rafteři pouštějí.

Co potřebují všichni vodáci?

O kempovém vybavení snad nemá smysl ani mluvit. Noci na tábořišti nebo na divoko mimo civilizaci, vyžadují stany, spacáky, karimatky, čelovky, vařiče a nádobí. Pohodlnější si vybalí i kempingové židličky a stolečky, přenosný gril a další nezbytnosti podle svých zvyků a místa v autě či vodáckém autobusu. Výkřikem techniky, který vodáci používají, jsou powerbanky a solární nabíječky ke smartphonům. Je potřeba vědět, na které řece zrovna teče tak akorát vody a jaké bude zítra počasí.

Vždy plovací vesta! Každý soudný vodák má na sobě plovací cestu. Nikdy nevíte, co se může na vodě stát, a plovací vesta je věc, která vám zachrání život. Stačí vypadnout z lodi, klepnout se o převislou větev do hlavy, zůstat v proudu pod jezem... a na neštěstí je zaděláno. Pod vodou člověk vydrží necelé dvě minuty bez vzduchu a pak mu rychle odumře mozek. Záchranáři mohou vyprávět o desítkách vodáků, jejichž mrtvoly vytahovali z vody, nebo které vytáhli na břeh živé, ale bohužel už s doživotně poškozenými životními funkcemi.

Největší frajeřina tedy opravdu není to, co bývá vidět na mnoha českých řekách: Vodáci si půjčí z půjčovny loď s plnou výbavou a místo, aby si navlékli vestu, položí ji na sedačku pod zadek. Tam je jim platná jako mrtvému zimník.

Nezapomeňte na nejzákladnější věci: peníze, doklady (občanský průkaz nebo cestovní pas, pojištění, doklady k autu), mapu a vodácký průvodce (u nás se nazývá kilometráž), outdoorový mobil, outdoorovou lékárničku (včetně léků, které si musíte koupit sami v lékárně) a krém proti slunci. Citlivější povahy trpí, když doma zapomenou toaletní papír, nebo mýdlo a zubní kartáček.

Drobnosti, které usnadní pobyt na vodě

Průhledný nepromokavý obal na elektroniku. Zvláště GPS nebo chytrý telefon se může hodit, když plujete po řece a chcete vědět, kde jste a kam míříte. Dnešní obaly jsou opravdu nepromokavé a spolehlivé. Jen si je nezapomeňte přivázat k lodi, abyste po převrácení nemuseli smutně sledovat, jak se váš mobil sice drží na hladině, ale rychle odplouvá dolů peřejemi.

Odolný obal na citlivé přístroje. Vozíte s sebou drahou zrcadlovku, citlivou kameru, nebo něco jiného, co se za žádnou cenu nesmí obouchat ani dostat do vody? Kufry Pelican a jejich klony jsou pro vaši techniku to pravé.

Multitool. Doba, kdy „každý muž má v kapse nůž“ už skončila. Nástupce vojenských švýcarských nožů se jmenuje multitool a obsahuje ostrý nůž a sadu skládacího nářadí od kleští a šroubováku po ostrý hrot a pilku. Nouzové opravy jakéhokoliv druhu s tímto kamarádem v kapse zvládnete levou zadní. Tedy pokud nejste leví jako jelito, což si nikdo z nás nepřizná.

Repelent. Chemický odpuzovač hmyzu se na řece nikdy neztratí. V Česku jde naštěstí jen o boj mezi bodavým hmyzem a savcem, ve kterém člověk sem tam utrpí svědivé boláky. V jižních krajinách ovšem na účinnosti repelentu závisí, zda na vás hmyz přenese tropickou chorobu, a v severních zemích se zase bez repelentu vodák zblázní z obrovského množství malých kousavých mušek.

Nepromokavá elektronika. Celosvětový vodácký národ je tak veliký, že si vynutil výrobu elektroniky, které nevadí voda. Co si můžete pořídit? Například outdoorovou kameru, velký výběr je mezi outdoorovými kompaktními fotoaparáty a dají se koupit zvláště odolné outdoorové mobily (nahledejte mezi sportovním vybavením, ale mezi zařízeními na práci v tvrdých podmínkách). Jestli jste ještě náročnější, podívejte se po voděodolném, nárazuvzdorném a případně ohnivzdorném notebooku.

Stupnice obtížnosti divoké vody

Pro základní orientaci vodáků jsou obtížnosti toků popsány pomocí stupnice WW1 až WW6 a klidné vody ZWA až ZWC.

Rekreační řeky mají obtížnost v krátkých úsecích nejvíce WW 1, jinak mírně tečou bez vln a jiných záludností, což je předstupeň ZW. Může je sjíždět kdokoliv a nemusí nic moc umět. Tak zvané trekkingové řeky mají peřeje a meandry WW 2. Aspoň kormidelník by na nich měl základní záběry pádlem a měl by odhadnout, kam a jak voda v korytě teče. Divoká voda pro experty začíná na stupni WW 3. Pětka je vyhrazená jen pro sehrané vodácké skupiny s nejlepším vybavením a pravidelným tréningem. Šestka je hranice lidských i materiálových možnosti vodáckého sportu. Vodáci sjíždějí desítky metrů vysoké vodopády, obří vlny, víry, kličkují mezi skalami a to vše v pekelně rychlém tempu bez možnosti udělat chybu.

Ve vodáckých průvodcích jsou obtížnosti vyznačovány za ideálního stavu vody. Za vyššího může být proud těžší o jeden až dva stupně, někdy dokonce i zcela nesjízdný. V některých případech je za vyššího stavu voda naopak lehčí, ale za to obvykle nebezpečnější.

V Česku se obtížnost obvykle zvyšuje zablokovaným korytem, napadanými stromy a zarostlou proudnicí. Alpské řeky ji zvyšují spíše peřejemi, válci a návaly vody na skály. Vodnaté asijské či americké řeky zaskočí vodáky nejspíše ohromnou silou proudu.