Kdy uvidíme váš nový seriál, pane Ludvíku? U pramenu bude po jeho uvedení asi, stejne jako na rozhlednách, pekný nával ...
Právě jsme se s panem Munzarem a celým štábem vrátili z třítýdenního natáčení na 108 místech Čech, Moravy a Slezska. Mám natočenu ústřední píseň (v jedné verzi s doprovodem klavíristy Petra Maláska) a teď mě čeká strižna.
Jde o 13 dílů po 18 minutách a podle plánu bych s tím měl být hotov do konce září hotov. Kdy bude cyklus zařazen do vysílání, už nezáleží na mně, ale na programovém oddělení České televize. Z toho co se ke mně doneslo, se ale předběžně zdá, že premiéra bude v lednu či únoru příštího roku.
Podle fotografií jsme viděli, že natáčení bylo poměrně dobrodružné.
Ano, čtyři dny jsme natáčeli ze vzduchu a máme krásné záběry soutoků mnoha českých řek. K některým pramenům jsme se dostávali opravdu težko. Asi nejnáročnejší byly prameny Moravy na Kralickém Sněžníku, kam jsme museli z časových důvodů jet terénním autem ochranářů. Kdo to na Králickém Sněžníku zná, ví, že tam vede turistická cesta podobná korytu vyschlé řeky - tak tou jsme jeli a vyjeli. Byla to od ochranářů obrovská benevolence a pomoc. Natáčeli jsme denně osm až deset lokací často od sebe vzdálených i sto kilometrů. Čili dojet co nejblíž autem nebyla otázka pohodlnosti, ale snahy natočit toho denně co nejvíc.
Na co se mohou diváci tešit nejvíc?
Podařilo se nám najít a natočit neznámé prameny 44 známých řek. Kde pramení Vltava a Labe, ví asi každý, ale kde pramení taková Odra - to už každý neví, natož pak aby věděl kde pramení třeba Cidlina či Jihlava. Některé řeky nám to pěkně komplikovaly: třeba taková Opava. Ve Vrbně pod Pradědem se větví do Černé, Bílé a Strední Opavy a my se museli rozhodnout jen pro jeden tok. Nakonec se jím stala Bílá Opava, protože její pramen je jediný turisticky přístupný. A cestou zpět jsme náhodou našli ješte pramen Zlaté Opavy. Ten ale jímají ve Vrbně pro pitné účely.
Prozradíte nám ješte nejaké zajímavosti pro čtenáře serveru Horydoly?
Vše bude v seriálu, ale když jinak nedáte ... Tak například: Moc se neví, že velká část toku řeky Bíliny vede přes severočeskou hnědouhelnou pánev rourami a v jednom místě dokonce teče svým původním korytem, ale obráceně. Do pramene této řeky - mučednice jsem se zamiloval. Je ve Slepičí stepi v Krušných horách a nikdo o něm neví. Na konci května jsme ho označili tabulkou a zavěsili k němu hrníček pro žíznivé poutníky. Dodnes tam tabulka i hrníček jsou - byl jsem to kontrolovat.
Prý jste našli několik akvaduktů...
Ano, a pro mne to bylo velké překvapení. U nás je na sto nejrůznějších akvaduktů. Nejsou tak staré jako ty starořímské v Itálii a Francii, ale přesto stojí za vidění. Do seriálu se jich také pár dostalo.
A ješte jedna zajímavost: nejdelší trasa, kterou jsme se štábem za jeden natáčecí den ujeli, měřila 750 kilometrů a vedla Polskem a Německem k soutoku Odry a Nisy - řek pramenících u nás a tvořících slavnou poválečnou hranici Odra - Nisa. Je to nádherné místo, nádherný soutok. Z celé práce na tomto cyklu to byly právě soutoky řek, co jsem si sám pro sebe (a snad i pro diváky) objevil. Některé jsou známé a krásné, některé naprosto neznámé, ale všechny stojí za pozornost.