Tajná místa Švédska II.

Pod názvem Tajná místa Švédska odvysílala tamní veřejnoprávní televize SVT cyklus pořadů, které divákům přiblížily různé lokality na švédském území, o kterých jen málokdo ví a kam se také jen málokdo dokáže či smí dostat.

O nejzajímavějších lokalitách jste si mohli přečíst článek na Horydoly Tajná místa Švédska I.

V létě odvysílala švédská STV další řadu tohoto seriálu a opět seznámila diváky s několika zajímavými místy.

Velkou část z nafilmovaných lokalit se opět řadila mezi vojenské objekty.

Strategický ostrůvek Grimskär

Příkladem je ostrůvek Grimskär, situovaný v průlivu mezi ostrovem Öland a samotným pevninským Švédskem. Jeho význam ocenil již král Gustav II. Adolf, známý protivník našeho Albrechta z Valdštejna na bojištích třicetileté války. V roce 1623 zde nechal vybudovat pevnost, kde mělo v případě potřeby 400 mužů bránit průliv proti předpokládané invazi z Polska, kde v té době vládl Gustavův bratranec Zikmund III. Vasa, který si také činil nárok na švédský trůn.

Už dříve ale plnil ostrůvek důležitou, byť značně pochmurnou roli – jako varování všem, kdož by chtěli vkročit do země s nepoctivými úmysly, zde byly vystavovány mrtvoly popravených zločinců. Pevnost byla opuštěna až po téměř 200 letech, v roce 1822.

O 15 let později zde byl postaven maják, který vydržel až do roku 1941. Pak ostrov zabrala pro své potřeba armáda a v roce 1943 zde v tichosti vybudovala minovou stanici, která ovládala miny, rozmístěné pod vodami průlivu. V roce 1959 bylo celé zařízení modernizováno a z provozu bylo vyřazeno až v roce 1988, kdy odpovědní činitelé dospěli k závěru, že nebezpečí invaze ze Sovětského svazu definitivně pominulo.

Průliv ale nikdy nebyl uzavřen pro civilní dopravu, takže nad zaminovanými vodami pravidelně přejížděly trajekty s výletníky směřujícími na ostrov Öland, a to až do roku 1972, kdy byl přes průliv postaven most.

Námořní velitelství ve Stockholmu

Jiný tajný vojenský objekt se nacházel přímo v samotném hlavním městě Stockholmu. Ostrov Skeppsholmen byl po dobu více než 300 let sídlem velitelství švédského námořnictva a v jeho podzemních prostorách, zabírajících plochu úctyhodných 4000 m2, se kromě kanceláří pro důstojníky nacházela také jídelna, ošetřovna a ubytovací prostory.

V průběhu 20. století začaly jednotlivé budovy přecházet do vlastnictví různých kulturních institucí a poslední objekt opustilo námořnictvo v roce 1968. Podzemní prostory však i nadále existují, přístup do nich je ale řadovým turistům odepřen.

Obří pevnost Boden na dalekém severu

Naopak v nejodlehlejších, nekonečných pustinách severního Švédska se nachází pevnost Boden. V podstatě se jedná o mnoho opevnění, které dohromady tvoří největší pevnost ve Švédsku vůbec a celosvětově se řadí do první desítky.

Výstavba začala v roce 1901 a celý komplex byl dokončen současně s vypuknutím 1. světové války. Celkem sestával z 1200 různých budov, pospojovaných chodbami a zákopy. Jeho součástí bylo dokonce i opevněný most přes řeku Luleälven.

Dlouhou dobu zde byla přechovávána část švédských zlatých rezerv, než byly v dubnu 1982 za přísného utajení převezeny – tak přísného, že se ani velitelé pevnosti nikdy nedozvěděli, kam se "jejich" zlato dostalo.

Pevnosti se také někdy poeticky říkalo Zámek k severu a veteráni, kteří zde sloužili, jsou dodnes skálopevně přesvědčeni, že právě existence této pevnosti zabránila sovětské invazi. Armáda pevnost opustila až v roce 1998 a některé její části jsou dnes přístupné turistům.

Bohus nikdy nebyl dobyt, ale stejně ho získali dobyvatelé

Obdobně významnou pevností, ovšem z podstatně starší doby, je Bohus. Je dějinnou ironií, že tato pevnost nikdy nebyla dobyta a přesto dnes leží ve Švédsku, ačkoliv v době svého vzniku ležela na norském území.

Pevnost dal postavit norský král Hakan V. Magnusson na počátku 14. století pro ochranu hranic mezi Norskem a Švédskem. Tohoto úkolu se Bohus zhostil se ctí, přestože byl celkem čtrnáctkrát obléhán, nikdy se obléhatelům nepodařilo ho dobýt.

Za severní sedmileté války (1563 – 1570) se Švédům, tehdy ještě v pozici útočníků, podařilo probojovat až k jedné z věží a chystali se zde vyvěsit švédskou vlajku. Tomu se jeden mladý norský voják rozhodl zabránit za cenu vlastního života a s hořící pochodní v ruce se vrhl do přilehlého skladu střelného prachu. Výbuch usmrtil několik set švédských vojáků a král tehdejší dánsko-norské unie Frederik II. byl jeho činem tak pohnut, že nařídil, aby umělci zachytili tuto událost na sarkofág. Tato dějinná scéna je tak dodnes k vidění v katedrále v dánském Roskilde, kde je panovník pohřben.

Frederik rovněž nechal bohatě odměnit pozůstalé tohoto mladého hrdiny. Ovšem jak už to v dějinách bývá, politika je silnější než zbraně a mírové podmínky v jedné z dalších válek mezi Dánskem a Švédskem, tzv. Roskildský mír z roku 1658, přiřkly Bohus švédské koruně.

V další válce se samozřejmě Dánové snažili získat své území zpět a v roce 1678 došlo k poslednímu, avšak nejtěžšímu obléhání Bohusu. Na patnáct tisíc vojáků dánského krále po dobu několika měsíců dotíralo na necelých devět stovek obránců hradu a celkem je zasypalo pětadvaceti tisíci střelami, dělovými koulemi a také dobovými biologickými zbraněmi – obsahem latríny, který měl infikovat zásoby vody na hradě. Obránci ale vytrvali a Dánové byli nakonec odraženi.

Po této hrdinské epoše začal význam hradu klesat a v roce 1789 byla větší část stržena a místním obyvatelům bylo dovoleno používat zdejší kameny na stavbu vlastních domů.

Ve 20. letech 20. století pak prošly ruiny hradu rekonstrukcí a dnes je možno hrad navštívit v doprovodu školeného průvodce.

Na hradě Bornholm straší Bílá paní

Na výše zmíněném ostrově Öland lze navštívít jiný zajímavý hrad Borgholm. Ten byl postaven koncem 12. století na obranu proti útočným plánům Dánů. Budete-li mít štěstí, uvidíte i zdejší hradní strašidlo Bílou paní (dokonce se jí tak říká i švédsky - vita frun).

Podle pověsti se jedná o ženu, kterou v roce 1671 načapali při jakýchsi podivných čachrech na místním hřbitově a odsoudili k trestu smrti za čarodějnictví. Protože byla těhotná, směla ještě několik měsíců strávit ve zdejším vězení, než její dítě přišlo na svět. Po porodu ji převezli do města, kde ji kat nejprve sťal a následně bylo její tělo upáleno na hranici. Nešťastnice dodnes bloudí po chodbách hradu, aby všem připomínala svůj smutný osud.

Jiná historická záhada se týká útěku jednoho uvězněného šlechtice, jistého Ivara Axelssona. Tomu se podařilo roku 1487 uprchnout ze zdejšího vězení a mezi lidmi se povídalo, že k útěku použil jakýsi tajný tunel. Nikdo ovšem nevěděl, kde by měl onen tunel ležet, a teprve při archeologických vykopávkách v 70. letech minulého století se vědcům podařilo ho nečekaně najít a prokázat tak pravdivé jádro pověsti.

A ještě jedna pověst. Do strážce, který měl na starost vězení, se prý zamilovala královna ostrova. Strážný však její city neopětoval, a královna si na něj vymyslela strašlivou lest: uspala ho a když spal, sebrala mu klíče a pustila všechny vězně na svobodu. Králi samozřejmě řekla, že to udělal strážný sám, a král ho nechal uvláčet k smrti.

Nespravedlivě odsouzený strážný se stal v očích místních mučedníkem a každý, kdo šel okolo jeho hrobu, hodil na znamení úcty na hrob kámen. Tato dlouho vznikající mohyla je v okolí hradu dodnes k vidění.

Zámeček Svartsjö se změnil na káznici

Podobně pochmurné příběhy se odehrály také ve zdech idylického zámečku Svartsjö poblíž Stockholmu. Původní hrad ze 16. století padl v roce 1687 za oběť požáru a v roce 1730 byl na jeho místě postaven dnešní zámek. V 19. století však již nebyl královskou rodinou téměř vůbec využíván, a proto zde bylo v roce 1888 otevřeno nápravné zařízení pro drobné kriminálníky, tuláky, alkoholiky a psychicky narušené osoby. Celkem se v nevelkém zámečku tísnilo až 400 lidí v miniaturních celách.

Není divu, že drsné podmínky, v nichž byli drženi, vedly nakonec v květnu 1948 ke vzpouře. Ta byla samozřejmě potlačena, přesto však vedení ústavu v řadě věcí ustoupilo, např. byly zvětšeny rozměry jednotlivých cel. V roce 1966 bylo zdejší nápravné zařízení uzavřeno.

Po rekonstrukci je možné na zámečku pořádat různé akce jako svatby či plesy, ale na památku zde zůstalo zachováno i několik cel z doby jak před vzpourou, tak po ní.

Väderöarna: 10 nebo 5 korun za mrtvého námořníka

Z trochu jiného soudku je soustroví Väderöarna, jedno z nejzápadnějších míst Švédska. Celkem čtyři sta ostrovů a ostrůvků je domovem hrstky tvrdých chlapů, rybářů a lodivodů. Stanice pro lodivody zde byla postavena v roce 1756, aby se snížil počet lodí, pro které se zdejší vody staly hrobem.

Pochmurnou epizodou v životě zdejších obyvatel byla bitva o Skagerrak v roce 1916, kdy se v blízkosti ostrovů střetla německá a britská flotila. Na deset tisíc mužů přišlo v této bitvě o život a vodní proudy zanesly jejich těla k místním břehům. Ostrované lovili těla z vody a dostávali od vlády 5 korun za každého řadového námořníka a 10 korun za důstojníka.

Na ostrovech strávil s otcem část svého dětství zpěvák Evert Taube a z lásky k dceři dalšího z lodivodů vznikla jeho ve Švédsku populární píseň Svatební cesta do Barcelony.

Utajovaný Stockholm

Samotný Stockholm nabízí několik pozoruhodných míst. Kromě výše zmíněného ostrova Skeppsholmen je to stará budova Říšského archivu na dalším z ostrovů jménem Riddarholmen. Budovu postavili v letech 1887-1890 a aby se minimalizovalo riziko požáru, nebyly v budově žádné krby ani kamna, jen centrální topení. Obdobně osvětlení mělo zajišťovat z velké části pouze denní světlo. S elektřinou se také do projektu nepočítalo, takže ačkoliv budova byla jedna z prvních v zemi, která byla vybavena výtahem, byl výtah původně poháněn systémem vodní převahy. Po čase se ale ukázalo, že provoz výtahu neúnosně zatěžuje městskou vodovodní síť, a výtah byl přebudován na elektrický pohon. Pokud by přece jen v budově vypukl požár, byl podél hlavního schodiště postaven zvláštní tobogán, kam mohli zaměstnanci naházet co největší množství dokumentů v krátkém čase. K tomu naštěstí nedošlo, přesto byl tobogán dvakrát použit při preventivních evakuacích archivu – za 2. světové války a za kubánské krize.

Budova Královského dramatického divadla, hovorově zvaného Dramaten, byla postavena na počátku 20. století a velká část budovy je místem běžným smrtelníkům nepřístupným – tajné královské oddělení je přístupné pouze pro členy královské rodiny a jejich hosty. Příliš často používáno není, a proto si v něm může návštěvník připadat, jako by se přenesl časem o sto let nezpátek, neboť drtivá většina vybavení je původní. Kromě toho se říká, že v budově straší. V kupoli, která se tyčí nad jevištěm a slouží k jeho osvětlení, mívá řada lidí neodbytný pocit, že zde nejsou sami a že je někdo pozoruje. Kromě řadových zaměstnanců a herců, jejichž jména v Česku nikomu nic neřeknou, měl tento zážitek také známý režisér Ingmar Bergman. Takže kdo ví...