Romantické Hradčanské rybníky

Pěší výlet okolo Hradčanských rybníků bychom mohli absolvovat po širokých lesních cestách, které tu zbyly po Rudé armádě.

Vidět rybník zblízka

Bývalé zásobovací a tankové spojnice sloužily k výcviku i plánované obraně největšího tuzemského letiště v Hradčanech. Dnes po nich vedou cyklostezky, turistické značky a stojí u nich informační panely.

Rybníky si ale tentokrát chceme užít zblízka, doslova intimně. Budeme se jich dotýkat, půjdeme po měkkých březích a budeme šlapat v nejasné hranici mezi vodou a pevninou.

Hradčanské rybníky byly napuštěné v 15. století v krajině, která z velké části patřila bohatému rodu Berků z Dubé a jejich následovníkům Vartenberkům, Markvarticům a později Valdštejnům.

Podívejte se na historické mapy:

Müllerova mapa před 1720

Josefské mapování před 1770

Františkovo mapování před 1850

Františko-josefské mapování před 1880 (celá mapa zde)

Malá nápověda: Hradčany se jmenovaly Kummer, Kuřívody byly Hünerwasser, Strážov byl Strasburg nebo Strassdorf, Mimoň byla Niemes, Břehyně se nazývala Heide.

Nikdo se o hráze dlouho nestaral

Auto parkujeme na odbočce U svatého Jana. Je to první větší lesní silnička, která odbočuje doleva z frekventované silnice Kuřívody - Mimoň. Obejdeme závoru a vkročíme do lesa.

Po pár stovkách metrů překračuje lesní silnička strouhu v mělkém údolíčku. Kousek nad námi v Lesním údolí pramení z mechových polštářů Hradčanský potok.

Pět Hradčanských rybníků je už od roku 1933 součástí chráněného území nazvaného Oblast Dokeská a pohoří Kummer. Přírodní rezervace zde byla vyhlášena roku 1992.

Rybníky neuvidíme v jejich původním stavu, protože od II. světové války byly součástí německého, později českého a nakonec ruského vojenského prostoru. Na obrovské plošině nad nimi se totiž nachází strategické vojenské letiště Hradčany.

Hradčanské letiště je trochu divoké

Letiště naštěstí už vojáci opustili a dnes slouží civilním více či méně legálním radovánkám. Motorkáři a šílení automobilisté tady vytáčejí motory svých miláčků a zkoušejí, co jejich plecháče a pneumatiky vydrží.

Do toho vzlétají a přistávajím ultralehká letadla, prohánějí se tu kiteři, mezi nimi kličkují cyklisté a producírují se turisté.

Rybníky jsou sice zakreslené na turistických mapách, ale v každém vydání jsou jinak zobrazené ty, které jsou napuštěné, vypuštěné a případně se z nich dočasně staly bažiny. Musíme se tedy přesvědčit sami.

Černý rybník je protržený

Lesní údolí končí na silničce v místě zvaném U Černé věže. Pod ním je narostlé smrčí. Prodereme se jím, abychom se ocitli na břehu Černého rybníku. Je vypuštěný, zarostlý a všeobecně nevzhledný.

Když ho zleva obejdeme, ukáže se, že má protrženou hráz.

Vavrouškův rybníku má zase vodu

Podél meandrů malého potůčku dojdeme k opravenému Vavrouškovu rybníku. Obcházíme ho také zleva. Na hrázi obdivujeme zajímavou scenérii. Uprostřed hlubokého lesa se bělá zamrzlá hladina a skrz led prorůstá uschlý rákos a vysoké traviny.

Na většině novodobých map je Vavrouškův rybník značený jako bažina.

Strážovský rybník u Lipské cesty

Odbočíme doleva na zamokřenou louku. Jdeme po pravém břehu. Louka se mění v lesní bažinu a les se přibližuje k potoku. Mohutné zatopené stromy signalizují vtok potoka do Strážovského rybníku.

Patříval kdysi zaniklé obci Strážov / Strassdorf, kterou obývali dřevaři a uhlíři.

Obcházíme ho zprava. Přiblížíme se ke Staré Lipské cestě, dnes široké lesní svážnici s cyklostezkou.

Hned z ní ale uhneme na hráz porostlou mohutnými dubisky a z hráze se ponoříme podél Hradčanského potoka do lesního porostu. Míříme k Držníku. Jednodušší je obejít ho zprava. My jdeme doleva.

Držník zadržoval povodně

Z borovicových pláží vychutnáváme výhledy na zasněženou hladinu. Zajímá nás však také přítok z oblasti Pustých rybníků do Držníku.

Tři Pusté rybníky dnes nejsou žádné vodní nádrže, ale vysokou trávou zarosté bažiny. Zajímavé jsou především situací v krajině. Voda se drží na tři kilometry dlouhé a kilometr široké rovině. Napájí dvě rybniční soustavy. Na sever jsou vykopané dvě hluboké strouhy do Držníku, odkud teče voda dál Hradčanským potokem do Hradčanského rybníku a do Ploučnice.

Na jih sbírá z Pustých rybníků několik stružek vodu do Břehyňského rybníku, odkud teče Břehyňský potok do Máchova jezera, pokračuje pod názvem Mlýnský potok do Novozámeského rybníku a nakonec jako Robečský potok stéká údolím Peklo konečně do Ploučnice.

Obě mohutné strouhy z Pustých rybníků do Držníku málokdy zamrzají, stejně jako jejich bažinaté břehy. O mostu nebo lávce si můžeme nechat jen zdát. Naštěstí nacházíme padlé stromy do jejich koryt a přes ně opatrně obě strouhy překonáme. K tomu přeskočíme několik dalších menších stružek.

Držník měl za úkol zadržet případné povodně, stejně jako všechny rybníky podobného jména. Proto má silnou hráz, pevný přepad, zpevněný odtok pod stavidlem a drží ho kořeny velkých dubů.

Údolíčkem po levém břehu Hradčanského potoka se rychle dostaneme k Hradčanskému rybníku. V bažinatém ústí do Hradčanského rybníka končí přírodní rezervace.

Teď v zimě si užíváme samoty a nehybné přírody. Viděli jsme stopy po divočácích, zajících a jelenovi. Rezervace je však chráněná především kvůli letnímu provozu. Žije tu 698 druhů motýlů! Hnízdí spousta vodních ptáků. Rostou bahenní rostliny, jako třeba kyhanka sivolistá, rojovník bahenní, ďáblík bahenní a rdest alpský.

Zleva obcházíme Hradčanský rybník. V létě se tady koupe a vesluje na lodičkách. Na levém břehu je salon Osamělá hvězda, kde se dá jednoduše najíst a napít, ale bohužel je zavřeno. Prohlížíme si tedy aspoň volně přístupnou zoo místních handicapovaných zvířat.

Myslíte, že krkavec má velký stisk zobáku? Vyzkoušeli jsme to. Ano, klidně by vám ucvaknul prst! Nestrkejte mu ho proto do klece.

Na pravém břehu rybníka stojí vesnická hospoda. I ona má zavřeno.

Vracíme se po zasněženém Hradčanském letišti. Pochod po tříkilometrové přistávací dráze nám zpříjemňuje pohled na rodinku, která se vozí na tříkolkách a nechává se táhnout kitovacími padáky.

Hrůzu v nás budí řidiči osobních aut, kteří se předvádějí a v čerstvém sněhu kličkují, smykují a dělají alotria na hranici překocení.

Na konci letiště uhneme doprava a lesní silničkou dojdeme na silnici Mimoň - Kuřívody a zpátky k našemu autu na rozcestí U svatého Jana.